Hellas Grece 2013

Po loňské cestě opodéldokem přes Balkán až na Pelopones jsem si řekl, že tohle musím ještě jednou....a tak jsem vyrazil. Letos jsem chtěl jet obráceně - trajektem tam, a po svých zpátky.  Při přejezdu Alp jsem tradičně poprvé zmokl, a na trajekt do Benátek to bylo jen tak tak.  Cesta na lodi kolem náměstí Svatého Marka, když do vás z boku drncají remorkéry, protože velká loď se v úzkém kanále nevytočí, je zajímavá.  Pokud  zvolíte stejnou přístupovou cestu, nezapomeňte doma knihu, nebo MP3, protože jinak se to vleče. Benatky - Patras 35 hodin a 125 EU. Úseky kolem pobrěží jsou zajímavé, ale jinak se to táhne. V Patrasu jsem okolo půlnoci dalšího dne. Hledání zamluveného hotelu v nočním městě je bez navigace - jsem konzerva a jezdím jenom s google mapou nalepenou na nádrži - je sranda, ale po asi 30 minutách se daří. Spím s výhledem na most.  Nebudu popisovat cestu deníkovým způsobem, jde spíše o pocity a zážitky z cesty. Za prvních 5 dnů jsem přejel Pelopones kolem dokola i napříč. Je to úchvatný ostrov - poloostrov. S vyjímkou nehojných úseků dálnic, tady pomalu nenajdete rovnou silnici, nebo kousek země bez hor, a hory jsou to řádné.  Není to o vytáčení motoru do maxima, ale spíše o spokojené brumlání krajinou.  Jenom ty silnice jsou místy v hodně "romantickém" stavu, nejčastější rychlostní stupeň 2-3, oči na šťopkách celý den. Olympia, Apolonúv chrám, Kalamata, Mistas, Sparta, prostřední a východní prst Peloponesu dokola, Leonidio, Tripolis, Patras. Jedno hezčí než druhé, a stále je co objevovat. Kontrast mezi městy na pobřeží, které pulzují, restaurace praskají ve švech, a městy nebo vesnicemi v zemědělských oblastech, kde nepotkáte živáčka.  Nejtěžší byla etapa z východního pobřeží zpět do Patrasu, kdy polovinu propršelo, a já se ztratil v horách, musel jsem jet po silničkách kluzkých díky bahnu jako led, s kamenama, stádama koz, ovcí, místy polňačka, pak zas mlha, že není vidět na krok, protiřečící si ukazatele, silnice samá díra, smecky divokých psů....ještě rád jsem zapnul navigaci na mobilu. Ale ani ta není sto pro. Třeba jedete, jedete, pohoda... a najednou cesta končí, asi došel asfalt, dál jde dolů z hory jenom oblázková cesta. Kdo z vás jezdí na choperu, ví, že to není zádná prča jet s pomalu 300 kg po kamenech z prudkého kopce.  Ale i když jsem toho měl večer jak buchet, kdybych mohl, hned zítra bych to jel znovu. Motorkářsky nejhezčí je asi cesta Kalamata - Sparta, prostřední "prst" Peloponesu a okolí Leonidia.... Každopádně je jízda od moře k horám a zpět, a to celé pořád dokola,  velmi nevšední. 

Orientuji se podle Slunce, směru letu tažných ptáků, lišejníků na stromech, mravenišť, atd, atd. Pokud to selže, tak zastavím u pocestného a ptám se: " Hej hola, dobrý člověče, neříkej, že nevíš, kudy se jede na Pelhřimov ?" On se zamyslí, a odvětí : " Eee..."  " No na Pelhřimov, to je práce todleto...." " Eeeee....", není to prostě jednoduché.

Třeba Githio, je někdy značeno jako Githio, někdy Cithio, někdy řecky, ale řekové to čtou Chitio, a jinému nerozumí.

Zajímavá je oblast Leonidia, kde jsou v přilehlém, nádherném kaňonu, vysoko na stěnách "přilepeny" kláštery, stojí za návštěvu.

 Peloponés, provoněný jasmínem, akátem, čilimníkem a hnojem opouštím a jedu po západním pobřeží na Artu s pravoslavnými kostely, řeku Acheron, kde se chodí řekou pěšky horským kaňonem, Pargu - trocha turistického pozlátka taky neuškodí, Ioanninu s bizantskou pevností, odtud na sever k albánské hranici, a přes hory do Makedonie. Cestou se už zase mění počasí, během půl hodiny začne na kopci,  /nádherná oblast na jih od albánské hranice/ kde jsem právě byl a bylo krásně, padat sníh. Odtud prší až do Ohridu.

Makedonie na mě působí lehce depresivně - už loni to tak bylo, silnice ještě horší, než na centrálním Peloponesu, stará auta, města jak košická sídliště šmrnclá spišskými osadami, lidi rozmrzelý, pumpy Lukoilu, pozlatko a vedle rozpadajici se chajdy.
 
Poté, co proštuduji předpověd počasí - je celke na figu - operativně měním další postup. Nechci se protloukat 1500 km domů v dešti, otáčím a jedu do Albánie, která na mě působí zcela uvolněně, pohodově. Přes Albanii v dešti na pobřeží Řecka a trajektem do Terstu za 120 EU. V Terstu jsme ve 3.00, a za 5 hodin jsem za značného cvakání zubú - je hrozná kosa - doma u Salzburgu, kde bydlím.                                   

  Na závěr si dovolím svoje desatero pro ty, kteří by snad chtěli jet na Pelopones. 
1. ráno, vstát, omejt nohy, vycikat a 3x zdrávas, a 2x Otče náš, aby jste večer ve zdraví    zase ulehli.
2. nežli natáhnete nepromok, nejprve se vycikejte, nikdy naopak.
3. na silnici nižší třídy vás muže potkat cokoli, lupiči, těhotné ženy, smečky všelijakého toho dobytka, dětí, divokých psů ba i medvědů a vlků - viz foto mahoře, jenom dopravní policii tu potkáte velmi zřídka, proto to tu tak vypadá.
4. i na státovce vás může potkat to samé.
5. pokud se dostanete do situace, kdy silnice náhle skončí - jde o častý jev, cesta dál vypadá většinou jako polňačka po útoku vojsk Varšavské smlouvy - jste v řiti a máte dvě možnosti, jet dál a riskovat, že se dostanete do míst, ze kterých se špatně vrací, nebo dál nejedete a nedostanete se tam kam chcete.
6. dopravní značení má spíše dekorativní funkci - např. před zatáčkou - Pelhřimov doleva 35km, za zatáčkou Pelhřimov doprava 48km, a teď babo raď. Nutno dodat, že proti Pelhřimovu nic nemám...

 7. dopravní pravidla mají spíše doporučující charakter, počítejte se vším.
8. většina řeků dělala řidičák v Anglii - rádi jezdí vlevo, pamatujte na to.
9. pokud dostanete tu "spásnou" myšlenku - aha, tudy si to zkrátím,to dám v pohodě.... tak na to rychle zapomeňte.
10. no a večer 3x zdrávas atd, to už znáte.....

Na závěr bych rád poděkoval řeckému ministerstvu dopravy, které mi umožnilo vidět i spoustu takových věcí, které jsem vidět nechtěl.
Přeju všem krásné zážitky, mějte se

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE