Expedice Motorkáři.cz: on-line reportáž

Do přístavu v Aténách dorážíme okolo páté hodiny ráno. Na lodi jsem vůbec nespal, byla plná a mě se po příjezdu na poslední chvíli nepodařilo najít žádné vhodné místo. Plavbu jsem tedy strávil v baru u kávy a psaní reportáže z předchozího dne. Projíždím prázdnými Aténami směrem na sever, je mi zima a chce se mi opravdu hodně spát. Několikrát se snažím sjet ze silnice a najít místo, kde bych si alespoň na chvíli lehnul do trávy a osvěžil se krátkým spánkem, ale nedaří se mi najít žádné místo, které by to umožňovalo. Začnu tedy brouzdat vesnicemi na pobřeží moře ve snaze najít pension nebo kemp, kde bych složil hlavu. I přes velmi působivý východ slunce se cítím zcela zoufalý. Unavený, špinavý a bez představy, co budu dělat následující den. Mám v hlavě dvě verze - Pokračovat dále na sever Řecka na mé cestě do Bulharska a Rumunska a nebo strávit v Aténách ještě jeden den a navštívit večerní atletické soutěže. Rozhoduji se, že pokud do 9 hodin naleznu ubytování zůstanu, pokud ne, budu pokračovat v cestě. Projíždím spící vesničky a docházím k názoru, že potkat v tuto dobu živou duši je nemožné. Únava je již velmi silná, opět několikrát upadám do mikrospánku až naleznu vysvobození v jedné pekárně, která je již v tuto dobu otevřená. Je velmi hezky a moderně zařízená a line se z ní nádherná vůně. Neváhám ani okamžik a vstupuji dovnitř. Mladý muž za pultem působí milým dojmem a ochotně mi představuje bohatý sortiment svého podniku. Vybírám si šátečky z listového těsta, jeden se sýrem a druhý se špenátem a k nim velkou kávu. Lovím v peněžence nějakou bankovku, ale mladík se jen usměje a říká, abych mu dal 2 EURa. Na chvíli znejistím, vyvolává snad můj žalostný zjev a zápach mého oděvu soucit? Dávám mu 2 EUR a on mi ještě do ruky cpe asi deset sušenek. Mám z toho příjemný pocit, vycházím ven a mladík mi ještě přináší židli a stolek. Po rozbalení pytlíku s pečivem mě čeká další překvapení, jsou v něm místo žádaných dvou kousků hned čtyři. Příjemně snídám a přemýšlím o tom, že v Řecku jsem zatím potkal samé milé a srdečné lidi. Jannis, který mi ochotně nabídl nocleh, Vasilis z internetové kavárny na Krétě, který mi celý den uschovával zavazadla a "vyráběl" pro mě více než přijatelné ceny i tento mladík jsou těmi, kteří mé putování dělají mnohem radostnější. Po vydatné snídani a dobré kávě trochu ožívám a tak se vydávám hledat první ze třech kempů, které by podle mapy měl v této oblasti být. Nacházím jej snadno, ale je beznadějně obsazený. Po několika kilometrech, nacházím na pláži u města Marathón další kemp. Postarší muž sice nemluví anglicky ani jinou, pro mě srozumitelnou řečí, ale pochopil jsem, že si mám postavit stan a šéf se mnou později vyřídí formality. Kemp je sice poněkud odpuzující, pitoreskní zákoutí s karavany, které se nepohnuly z místa již desítky let, stejně jako špína a zápach připomínají spíše dálný východ než členskou zemi Evropské unie, ale nemám vlastně jinou možnost. Vybaluji, stavím stan, svlékám se a jdu skočit do moře. Poté navštěvuji sprchy nevalné úrovně a potkávám malého, nepříjemného chlapíka, který mi chabou angličtinou nařizuje, ať za ním s pasem přijdu do kanceláře. Za pobyt do druhého dne mi účtuje těžko pochopitelných 38 EUR. já, než abych zase sbalil stan a veškeré své věci raději platím. U stanu na mě již čekají noví kamarádi, hravá štěňata všechny mé věci důkladně zkoumají, některé z nich se snaží odnášet, ale v tom jim pohotově zabráním. Po asi dvouhodinovém spánku si jdu do blízkého obchodu koupit meloun, proběhnu se po pláži, dávám si sprchu, zabezpečuji veškerý cestovní majetek ve stanu zámky a alarmy a "po řecku" jen v triku, kraťasech a přilbě se vydávám do Atén. Po nové silnici Zvládám asi 50 km celkem rychle, chvíli se ještě v Aténách bavím projížděním křižovatek na červenou a občasnými závody s jinými motocykly. Na jedné ze křižovatek je skutečně nutno na červenou kvůli hustému provozu zastavit a vedle mě přijíždí mladý policista, snad na Suzuki GS 500. Zcela otevřeně mě vyzývá k souboji a tak řadím jedničku a s vymáčknutou spojkou čekám na zelenou. Policista má stroj evidentně v ruce, celou křižovatku projíždí po zadním kole, ale na výkon mé Super Tenere nestačí. Na dalším semaforu mi s úsměvem vyslovuje obdiv. Skutečný ráj motorkářů. Následně ještě zjišťuji, že pruhy pro autobusy jsou podle dopravního značení vyhrazeny i motocyklům a usuzuji, že některé řecké zvyky a obyčeje bych uvítal i v Praze. Lístky na atletiku jsou již vyprodány. Identifikuji jednoho z překupníků a snažím se usmlouvat nehoráznou cenu 200 EUR za jednu vstupenku. Končíme na 180 EURech a já s rozpačitými pocity vcházím do areálu Olympijského stadionu. Tentokrát mám dostatek času a tak si jej celý procházím a obdivuji nápaditost některých technických řešení. Závody mají opět velkou atmosféru, korunovanou vítězstvím Romana Šebrleho v desetiboji a dramatickým závěrem soutěže ve skoku o tyči žen. Kolem druhé hodiny po půlnoci se vracím do kempu vybaven několika plechovkami studeného Heinekenu od "pumpy". Pivo je snad jedinou večerní zábavou osamělého cestovatele a tak si před stanem vytvářím příjemné zázemí a užívám si při psaní těchto řádků svěží noci.

Fakta etapy:

Délka: 182,2 km
Průměrná rychlost: 58,8 km/h
Nejnižší bod dle GPS: 1 m.n.m
Nejvyšší bod dle GPS: 347 m.n.m.

Informace o redaktorovi

Michal Moucha - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE