Balkánem do Athén - test Dunlop

Já jsem tam vůbec nechtěl. Strávil jsem letos měsíc v Indii, tak to měla být jen taková týdenní rychlovka po Alpách. To bych ale nesměl být hamoun. Na serveru Motorkáři.cz vyhlásili soutěž o pneu Dunlop, tak jsem to zkusil s Balkánem a co čert nechtěl, o pár týdnů později už byly gumy na motorce, závazek na světě a hlava v dlaních.

Balkánem do Athén - test Dunlop

Kapitoly článku

Nějak jsem nezvládl naslibovat práci, tak se vše nějak opozdilo a místo pátečního startu montuji v úterý na motorku balkánský set sestávající hlavně z pásovinového šusplechu a vyrábím Scottoiler. Jelikož jsem ten hamoun a hříšné peníze za kousek hadičky nedám, kupuji kohout a hadičku úhrnem za 40kč. Celé to zapíchnu do plastové 1dcl lahvičky s olejem PP90, co mi zbyl z Jawy. Na konec hadičky nasadím elektrikářskou smršťovačku, která ji obepne a zůží se na požadovaný rozměr. Fungovalo to skvěle, škoda že není motoreceptář. Stačilo jednou, dvakrát za den během jízdy na minutku pustit kohout a namazáno. Jelikož nemám hlavní stojan, tak žádné popojíždění a sprejování půlky motorky. Řetěz je z venku čistý, nic se na něj nelepí a uvnitř je pořád namazán. Spotřeba 1dcl na celých 6000km. Nedávno začal lehce téct pravý tlumič, ale to neřeším. Rozebírám spojku, protože od pořízení motorky jsme si na sebe ještě nezvykli. Zabírá si totiž pokaždé jinak a i po vymáčknutí občas trochu tahá. Lamely chodí volně, pilníkem srovnám drobné vymačkání koše a montuji zpět. No nepotěším vás. Stále kvoká, stále kvoká.

Ve středu odpoledne vyrážím a jelikož jsem tentokrát nekontroloval ventily, ani mi nevytekl za jízdy všechen olej, což výrazně usnadnilo cestu. Když ale po několika kilometrech zastavuji na benzínce, v motoru něco pořádně mlátí více než je obvyklé a rozhodně to nezní ani trochu zdravě. Dilema. Otočit to, nebo risknout dalších 6000km s kladivem v motoru? V servisu jsme razili teorii, že závada se musí nechat projevit. Vyřešil jsem to špuntama do uší, zalehnu, pravý loket zalomím až ke kolenu a drtím to po dálnici šesti tisíci otáčkami přes Slovensko, Budapešťa kousek Chorvatska do Bosny. O půlnoci vytahuji špunty až je zhaslý motor a ráno zase zasunuji před startem. Já na to nemám nervy a když nic neslyším, nic se neděje.

Při cestování člověk nasbírá mnoho zkušeností a ta z prvního dne zní: Zpoždění odjezdu na dovolenou se dá nabrat nejen v řádu hodin, ale i v řádu dní a není k tomu potřeba ani manželka.

Bosna

Teprve v Bosně začíná zájezd. Tentokrát to vezmu trochu více popisně jako průvodce včetně koordinátů, protože si myslím, že jsem krom klasických projel i místa, která zde v cestopisech nejsou a myslím, že stojí za to. Většina jezdí Banja Luka, Jajce, Sarajevo, kde sice jedete kousek hezkým kaňonem, ale je to hlavní trasa s provozem. Hranici do Bosny jsem překročil u města Brčko a vydal se po M-14.1 nejprve podél řeky Savy a poté pořád na jih podél Driny po hranici se Srbskem. Při hledání trasy jsem v mapě narazil na nějaký rudý flek tvářící se jako přehrada a tak si to odskakuji vyfotit. Je to zřejmě nějaká odkalovací nádrž plná červeného sedimentu na jejíž hráz vedl prašný hliněný offroad do pěkného kopce. souřadnice:44.45919, 19.07782 Těsně za mnou to vyjel kropící vůz a já to po blátíčku kloužu dolů. Modlit se, abych si neustlal neumím, tak se přikláním na druhou stranu a alespoň kleju.

Přejedu na M-19 a odskočím si z trasy na památník do Srebrenice 44.1583, 19.30157 Počet vytesaných jmen do obrovského půlkruhu a prales ponmíků na vás dýchne. Bosňáci se snaží hrát na city a co chvíli je u snížené rychlosti na cestě několik nápisů ŠKOLA i když tam evidentně zádná není a nikdy nebyla. Podobá se to měřícímu radaru u nás v obci, kde bliká při překročení rychlosti POZOR DĚTI, přičemž nejbližší veřejný objekt je motobar. Místy se odpoutám od Driny, serpntýnama vystoupám nahoru a proháním se po travnatých náhorních pláních v krásných zatáčkách a kvalitním asfaltu, kde vidíte na hony daleko a žádný provoz. Paráda. Na pláních doženu nějakého místního sprintera na supersportu. Na rovinkách to rozjíždí na 150km/hod, přičemž já přes svých 120 nechodím, ale stačí jedna zatáčka a už mu zase zblízka vidím na prdel jak mu cvakají půlky. Vezmu ho venkem i mým turistickým tempem, na další rovince se ještě snaží, ale po pár zatáčkách mizí ze zrcátka. To budou ty nové Dunlopky. Občas doženu i policajty, ale na předpisovou jízdu na jejich zadním nárazníku nemám morál a po předjetí by zase cvakaly půlky mě. Raději zastavím a po dlouhém sezení je prokrvím.

Měl bych si poslechnout ten motor, jestli můžu pokračovat, ale mám obavu, že bych opět neviděl Durmitor, když bych zjistil, že to už klepe víc než strašidelně, tak to ještě odkládám. V tom jsem odborník. Prokrastinátor profesionál. Konec konců když to neslyším přes ucpávky a ojnice mne nekope do lýtka, nemůže to být tak hrozné. Sokolac, M-19.3 a pak cestou přes Goražde na Foču a černohorskou hranici. Překračuji Drinu, podél které celou dobu jedu a hurá na Durmitor.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.06
Známkováno: 48x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist