Zjištění že Grossglockner vlastně za moc nestojí

Stejně jako každý muslim musí jednou za život do Mekky, musí český motrkář na Glockner.

Zjištění že Grossglockner vlastně za moc nestojí

Kapitoly článku


Po čtyřech letech co jsem o tom jen mluvi i jsem se prostě sebral a jel. Cesta byla naplánovaná na konec května a tak jsem už měsíc dopředu nervozně studoval počasí, které nádherně vyšlo.Vyhradil jsem si 4 dny, protože to mám z Moravy přece jen trošku dál a nejsem žádný cestovatel.

   V pátek jsem teda vyjel směr Znojmo. Chtěl jsem dát vědět dom než překročím hranice, ale zjistil jsem, že navigace v telefonu vybijí baterii nějak moc. Takže jsem musel chvíli počkat, až se dobije a vypl vše nepotřebné. Dál směr na Krems an der Donau, kde jsem pokračoval podél Dunaje až skoro k Linzu. Vše mimo dálnice protože můj cíl byla cesta. A cesta proti proudu Dunaje byla nádherná, až na příhodu s kamerou GItUP.  Ta mi vypadla z pouzdra na zem přímo na displej a bylo po radosti. Sice se displej rozsvítí, ale jestli natáčí a co, to bylo překvapení na doma. Řekl jsem si, že se nenechám rozhodit, a budu doufat že natáčí. Chvíli po překročení řeky směrem na Steyr, se v dálce objevily první vrcholy Alp. Po tom, co jsem se jen díval, jak se vrcholy blíží a užíval si rakouského venkova, jsem zničeho nic zíral na jezero Attersee, obrovské jezero. Jel jsem podél a z Unteras na Au jsem přijel k jezeru Modesee, které jsem objel ze strany takřka nenapadené člověkěm, doslova pár metrů od modré vody. Následoval tunel, pár skvělých zatáček mezi skalama, a už zas čumím na krásné jezero Wolfgangsee. Tady jsem pohledal kemp a jako správný čech zakončil den pár pivama. Předraženýma pivama, ale aspoň obsluha byla sympatická.

   V sobotu byl už v plánu ten slavné Glockner, ale ještě jsem k němu měl pár hodin. Cestu jsem naplánoval přes Postalmstrasse, která spojuje Wolfgangsee a Abtenau. Stojí 3.50 EUR a je to jedno z nejlepších svezení co jsem zažil. Říkal jsem si, že jestli je Grossglockner lepší tak to bude euforie. No jak se později ukázalo, nebyl. Dokonce jsem se přistihl, jak tak nějak tajně doufám, že jsem špatně odbočil, a že se budu vracet. Ta cesta byla prostě skvělá, úzká silnička mezi sklalama, podél řeka s peřejemi, nádherný výhled. Ale za půl hodinky byla pryč. Za 2 hodiny, co se ze vzdálených kopců stávaly hory, jsem dojel k té vysněné Hochalpenstrasse. Už počet aut a motorek u brány předpovídal zklamání. Pln optimismu jsem zaplatil  25.50 EUR a vydal se nahoru na horu.        

Jak jsem zjistil, zaplatil jsem 700 Kč za nekonečnou kolonu. Šlo sice předjíždět, ale motrkářský zážitek nula. Jo je sice hezký výhled a jízda mezi zbytky sněhových bariér je kouzelná, ale já jel za zatáčkama a užít si trochu těch vraceček. Na vyhlídce Franty Pepy jedničky bylo asi 83 milionů lidí, udělal jsem 3 fotky velkýho kopca a rychle pryč. Zlatý Edelweisse, tam aspoň člověk něco vidí. Celý grossglockner je jen turistická atrakce našlapaná milionem lidí, co zastavují každých 5km na focení, aby zjistili že mají 20 fotek stejnýho místa. Nechcu nikoho odradit, jako bylo to fajn, možu říct. Byl jsem tam. Ale jednou stačilo. 

 Po tom, co jsem jel párkrát tam a zpátky doufajíc v menší provoz a že kamera natáčí, zamířil jsem otrávený do vyhlídnutého kempu u Zell am See. Když jsem viděl ten přecpaný kemp, připomínající nějaký městský festival, jel jsem na Kaprun, kde jsem našel jiný kemp. Po těžké domluvě, že mám přijít za hodinu, jsem se jel podívat na kemp kousek od Neunbrunnen. A to bylo to nejlepší (teda po Postalmstrasse ), co jsem ten den udělal. Příjemný kemp a správce mi dal prominentní místo přímo u vody. 12.50 EUR. Večer přijela parta Čechů a vrazili mi do ruky klobásu a pivo. Jen mě uvedlo do rozpaků, když se po hodině konverzace jeden zeptal.  “vodkud že seš, ze slovenska?”. To je fakt smutný, ale nechci pomlouvat, dali mi klobásu a pivo. Šel jsem si lehnout a přemlouval sám sebe, že zítřek bude lepší.

   V neděli byl v plánu přejezd k Mariazell. Od Zell am See na Radstat a Kapfenberg více méně podél dálnice S6. Silnice volnější, sem tam zatáčka. Zvolil jsem kochací tempo a pozoroval, jak se obrovské hory mění v hory, a ty zase ve skalnaté kopce. Po cestě jsem obdivoval barák, co měl  přímo na zahradě 30ti metrovou skálu. Cesta celkem utíkala až do Kapfenbergu. Tady jsem zažil opravdu hodně adrenalinu. Po krátké pauze na protáhnutí jsem dával zpátky mobil s navigací do pouzdra na řídítkách. Řekl jsem si že nechám mobil zchladit od nabíjení, ale vzpomněl jsem si na první den u Znojma, a kabel teda zapojil. V klidu jsem jel odpočatý po pauze a po třech kilomertrech se chci podívat kam dál. Mobil nikde!!! Na řiditkách jen držák, a celé pouzdro pryč. V panice a s představou, jak někde zpátky hledám telefon na cestě a dost možná na tisíc kousků, jdu ostře na brzdy ohlížejíc se co na to auto za mnou. Ještě že zastávka pro autobus byla dlážděná z kostek. Podíval jsem se dolů na kostky jestli tam není díra, a vidím jak se telefon i s pouzdrem blembá na nabíječe ( děkuji všemu božstvu, že jsem tam ten drát strčil ).

   Zlé představy zahnaly až povědomé výhledy na hory  a široké vracečky směrem na Mariazell.

Tuším, že nad vesnicí Grassnitz jsou obrovské satelity a kousek dál se projíždělo kolem hezkého zámečku nebo tak něco. V Gussverku jsem odbočil na cestu B24 směr na Wildalped a dál na křižovatku u Palafau. Tu cestu asi nedokážu popsat. Udělal ji pánbuh přímo pro motorkáře. 50 kilometrů zatáček, tunelů, vraceček mezi vysokýma skalama, podél peřejí řeky Salza. Celý posraný Hochalpenstrasse se može jít zahrabat. A navíc je to blíž.  Nejdřív jsem se chytl dvou střelců, u kterých jsem usoudil, že už tama jeli. Za chvilku jsem zažil rozumu a zavěsil se za partu, která jela svižně ale bezpečně. Zážitek z dokonalé cesty mi už ale zase kazila kontrolka benzínu, co se rožla už v Gusswerku, a já netušil, kde je nejbližší benzinka, ani jak je cesta dlouhá. Ale nehodlal jsem zvolnit, na to jsem si to až moc užíval, a kdyby určitě by mi někdo pomohl. Benzínka byla “už” ve Wildalpenu a tak jsem se pustil party, a jel zase sám. Sám se sebou. Udělal jsem kolečko Gusswerk - Lassing - Luns am see - Mariazell  - Gusswerk a repete tu B24 tam a zpátky.

   Po příjezdu do kempu u Erlaufsee jsem byl skeptický, ale přijel kolega říkal, že kemp je super, tak jsem zůstal. 10 minut sprchy za 50 centů utekly asi za pět minut, pak se vypla teplá voda a já se nedobrovolně otužoval při smívání mydla. Kompletně oslepený žlutou září od slunce, modrou září od hladiny, a bílou září od pláže, plus alergie z louky, na které jsem spal, jsem se dopotácel do restaurace, kde už seděl kolega s přítelkiní a dali jsme si jídlo a trochu předraženýho piva.

   V pondělí, jsem to měl podle navigace něco přes 8 hodin domů, tak balím mokrý stan, a kolegyně ze včerejška mě zvědavě sleduje jestli to naskládám do jedné 35ti litrové tašky na sedadle. Moc mi nevěřila.    -ženský….. -. Jako rozcvičku dávám opět silnici B24 tam a zpět, ale to už s turistikou nemá nic společného. Po rozloučení s okolím se vydávám na cestu po silnicích (kvůli názvům a přesnosti čísla silnic.)   B20, B28, B39  kde jsou opět nádherné zatáčky a okolí. V jednom úzkém údolíčku několik kilometrů voněl medvědí česnek. No a jak osídlení houstlo, vytrácelo se i kouzlo cestování. Ucpané Sankt Polten nebylo fajn. Ale po této etapě jsem jel opět přes venkov mimo hlavní tahy, tady se nic zvláštního nestalo, ale bylo to fajn.  Probrání přišlo až u hranic, kde mě prasácky předjela modrá Fabie. Říkám si, jo to už musím být u hranic, a opravdu, česká značka. Za chvíli mě opravdu nepěkně ( jako vypatlaný magor  s malým pérem) předjelo nesmyslný SUV Audi, a opravdu, Polská značka. Po zacpané Břeclavi, kde jsem už vypnul navigaci, přišlo další zvednutí tlaku. Na Kyjov byla objížďka přes nějakou dmentní díru, tuším že ratíškovice, kde není ani jediný ukazatel směru a cedule objížďky se asi taky ztratily. Nálada se spravila až cestou od Střílek na Kroměříž, kterou mám raději než Buchláky, takže příjezd domů byl nakonec s úsměvem.

  Shrnutí. 

  Výlet to byl super. Poznání jak to chodí na cestách v zahraniční. I to, že něktetré destinace se vychvalují víc než si zaslouží. Na Glockner už opravdu nepojedu, možná kdybych tam byl dříív hned ráno, možná jiná roční doba, možná opravdu jen náhoda. Jak říkám, nechci nikoho odradit, ale kdo tam ještě nebyl —Vychladni, není to žádné velkoúžasnolepé místo, kterému se klannět.

Mimochodem výfuky LeoVince GP, union stick na světle, akční kamera na řiditkách a žádný problém.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.93
Známkováno: 43x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist