Z jihu Moravy za sněhem na Gross Glockner

Den 1 - neděle 10.7. 2011

Z naší malebné vísky v srdci Jižní Moravy vyrážíme v neděli 10. 7. 2011 v pět hodin ráno v této sestavě: Jéňa – Honda CBF 600, Lubas - Honda FMX 650, Tom - Suzuki V-Strom 650, Dejv - Suzuki Bandit 650, Pepé a Majka - Škoda Fabia 1,2 HTP. Ano, vidíte dobře, jeli jsme na motorkářský výlet autem. Máma by pětset kiláků tam a pětset zpátky na tandemu kvůli páteři nezvládla a tak jsme vyrazili jako mastňáci autem. Uzavírali jsme peloton a byli připraveni sbírat odpadlíky, případně dělat servis.Cesta tam probíhala v pohodě, počasí jako vymalované. Hranice jsme překročili za Znojmem na hraničním přechodu Hnánice/Retz a pak dál k Dunaji na Krems. Pokračujeme po perfektních silnicích údolím Dunaje. Tady jsme udělali první přestávku, když jsme spojili chutné s příjemným. Proběhla degustace domácích koláčků od Davidovy ženy spojené s kocháním se výhledem na protější břeh Dunaje, kde se po strmých svazích nad řekou šplhají řádky vinohradů. Údolí Dunaje opouštíme za Melkem po silnici B 25 (Wieselburg > Scheibbs > Gaming > Palfau > Hieflau) a dále po B 146 na Liezen a za ním po B 320 směr Kaprun. Druhá zastávka, opět spojená s kochačkou na pohoří Grimming je na odpočívadle po levé straně silnice v příjemném stínu vzrostlých stromů (306 km od začátku cesty, cca 20 km za městem Liezen). Po občerstvení těla i ducha vyrážíme na poslední etapu dnešního dne, která končí až v cíli – městečku Kaprun.  Takže od výhledu na Grimming pokračujeme po silnici B 320 přes Mandling (387 km), Radstadt, pak zkratkou silnicí B 163 přes Wagrain, St. Johann (421 km) na silnici B 311. Dále přes Taxenbach do Kaprunu, který jsme si vybrali už doma jako místo, odkud budeme vyrážet do okolí.

Do cíle jsme dorazili cca ve 14 hodin, což je i s přestávkami zhruba devět hodin jízdy. Na předměstí jsme se rozdělili a vydali jsme se hledat slušné ubytování za rozumné peníze. Slunce do nás pere a vyhlídky nic moc. Majitelé penzionů nám za cenu 32 až 37 Éček za osobu a noc nabízejí jako bonus volné vstupenky na všechno možné. A to nám připadá být docela dost pro chudého českého/moravského motorkáře a tak hledáme dál. Na Luboše se nakonec usmálo štěstí a to hned dvakrát. Po doporučení jedné místní majitelky penzionu, která měla sice plno, ale byla vstřícná, jsme navštívili sousední dům, kde by údajně mohli mít volno. Volné pokoje měli a nejen to. Cena za osobu a noc je 20 € a spolumajitelkou je mladá sympatická krajanka, která dokonce pochází z obce, kde bydlí i Luboš, Tomáš a David a vlastně se znají.
Malý, pěkný penzion, skromně, ale vkusně vybavený (viz foto). K dispozici jsou i perfektní podzemní garáže, kde můžete uložit své miláčky. No a jako bonus s velkým „B“ nám druhý spolumajitel penzionu, Christian (Gertrud ;-), položil na stůl šest kartiček pro volný vstup do nově vybudovaného aquaparku v Kaprunu (běžná cena za jednodenní vstupenku je 24 €). Prostě BOMBA a plavky s sebou. Takže jsme se ubytovali a vydali na obhlídku Kaprunu, spojenou s večeří. Do oka nám padla restaurace „Gasthof zur Mühle“ nedaleko našeho dočasného bydliště. Jídlo v restauraci je za 9 až 13 €. Dost nás překvapilo, že je restaurace v plné sezóně prázdná. Kromě nás šesti bylo v restauraci pro minimálně 200 lidí jen asi pět místních. Co se děje?? A nebylo to jen v této restauraci, ale po celém Kaprunu. Druhý den jsme zjistili příčinu. Kaprun je v červenci plný Arabů, hlavně ze Saúdské Arábie, kteří se v létě jezdí ochladit do Alp. Devět z deseti turistů jsou turisté z Arábie a jejich zakuklené krasavice. No a tito turisté prostě do hospody nechodí. V Bille si nakoupí, pak si uklohní na sporáku nějaký kebab či gyros či co baští a jdou si sednout pod stromy k místní studené říčce Kapruner Ache, která je napájena z okolních ledovců a voda v ní je jako břitva. Pod jedním stromem sedí chlapi – pánové tvorstva – naftoví šejkové ;-) no a pod druhým o dvacet metrů dál zakuklené dámy se špehýrkami. Pro našince docela nezvyklý pohled...