Výprava za svišti

Po loňské ochutnávce Rakouských Alp a neúspěšném hledání horských svišťů jsme se s přítelkyní rozhodli vypravit opět na dovolenou do alpských průsmyků a zkusit štěstí znovu. Trasa byla naplánována takto: Německo - Rakousko - Itálie (k moři) a zpět. Čtrnáct dní před jediným volným termínem kontrolujeme počasí, které není zrovna příznivé, což se posléze potvrzuje.

Výprava za svišti

Kapitoly článku

Den 1. - 17.8.

V podvečer po pracovních povinostech (kolem půl sedmé) vyrážíme z Přelouče na cestu za ne zrovna příjemného počasí směr jižní Čechy. U Pelhřimova se občerstvujeme horkou čokoládou a kafem, smráká se a začíná pršet. To ještě netušíme, že nás déšť bude provázet ještě po další dny naší dovolené :-). Před Českými Budějovicemi se rozhodujeme odbočit do lesa, kde nacházíme prima plácek na nocleh nedaleko obřího mraveniště. Při stavbě stanu nás napadá šílený sršeň, který jde evidentně po světlech. Po odhození baterek a chvilce klidu odlétá a zbytek stavby stanu je bez problému. Usínáme pozdě za zvuků lesa a mrholení deště. 

Den 2. - 18.8.

Ráno se budíme celkem časně (na naše zvyklosti) do chladného dne se zataženou oblohou. Urychleně balíme, abychom se trochu zahřáli, a vyrážíme směr snídaně v Českých Budějovicích. Kolem desáté dorážíme k přívozu přes Lipno v Dolní Vltavici. Hranice překračujeme lesní cestou a vjíždíme na rakouský hladký asfalt. Po pár kilometrech umírá mobil, ve kterém mám navigaci a naplánovanou trasu... a jsme bez mapy... prima začátek :-D. Po kontrole zjišťuju, že nefunguje dobíjení mobilu. Opravu odkládám na později a jedeme do Passau. Zajíždíme k nádraží a hledám, kde je chyba. Zjišťuji, že odešlo ukostření lešení. Tahám nový kabel kostry až k baterii. Po opravě motorku parkuji a poprvé ji naloženou ukládám něžně na zem, naštěstí beze škod. Bez dalších "veselých" událostí projíždíme Německem a pokračujeme Rakouskem. Za Innsbruckem pátráme po místě, kam hlavu složit. Hledání vhodného místa k nocování nadivoko znesnadňuje přítomnost železniční trati, obytných domů a řeky protékající údolím. Jsme korunování úspěchem na proužku trávy těsně u kukuřičného pole. Po postavení stanu ještě pozorujeme jasnou oblohu plnou hvězd a těšíme se na ráno. 

Den 3. - 19.8.

Po půlnoci nás budí pravidelné bubnování deště na stěny stanu, ale únava je silnější než obavy. Ráno zjišťujeme, že se nám dosti nevyplatilo nenapnout celtu stanu a budíme se do mokra. Venku vytrvale mrholí a mraky tahají břicha po zemi. Oblečeni do mokrého prádla vyrážíme s křečovitým úsměvem na rtech k nejbližší benzince na horké kafe a čokoládu. Teploměr ukazuje 13 stupňů. Občerstvení a ohřátí pokračujeme směr Timmelsjoch - Passo Rombo. Čím výš stoupáme, deště ubývá a občas se objeví i kousek modré oblohy. Postupně mraky zmizí a nám se otevírají nádherná panorámata. U mýtnice ve výšce 2171 m platíme za průjezd 12 eur. Cestou potkáváme krávy se zvonci, které se pasou hned u silnice, popřípadě zastavují dopravu a pózují při focení turisty. Jiná si nás tak oblíbila, že nás nechce pustit dál a je tak přátelská, že mi poškrábe rohem plexi přilby.
Stoupáme do výšky 2509 m a zastavujeme u dvou betonových uměleckých děl, a další mají být od roku 2011 na pěti místech. Sjíždíme do Itálie směr Passo de Stelvio. Při výjezdu na Stelvio kazí dojem z vyhlídek hustý provoz autobusů, karavanů a uštvaných cyklistů. Na jednom výjezdu z torenti se mi plaší přeložená motorka a předvádím, jak se to nemá dělat. Naštěstí jsem to ustál bez ztráty květinky, tj. bez pádu. Na vrcholu (2760 m) je šílený mumraj, proto se tam déle nezdržujeme. Po sváče pod vrcholem pokračujeme dál do Itálie, kde se výrazně otepluje, a konečně sundáváme teplé vložky z motooblečení. Míříme k Lago di Garda, cesto přejíždíme Passo Mortirolo (1851 m), přičemž trénujeme "torenti" neb je tu minimální provoz. V podvečer již s malou zásobou benzinu hledáme funkční benzinku a zjišťujeme, že zde již po třetí odpoledne jedou jen na karty. Přepínám na rezervu, projíždíme další tři pumpy pouze na karty, až čtvrtá je konečně i na peníze - sice automat, ale daří se nám natankovat a pokračovat v cestě. Po jedenáctné hodině začínáme objíždět Lago di Garda a hledáme místo pro nocleh. 


Den 4. - 20.8.

Po objetí poloviny jezera zjišťujeme, že tady stan nepostavíme. Kolem jezera je hustá zástavba, a kde není, je oplocený pozemek. Po půlnoci se nám nechce platit kemp na pár hodin. Podle navigace odbočuji na odlehlou silnici, po které krkolomně stoupáme na Monte Baldo. Příhodné místo nacházíme na jedné odbočce ke kamennému domku a usínáme pod širákem za zvuku zvonců krav a nějakého zvířátka, které někde nad námi čmuchá a mlaská. Ráno se budíme do nádherného dne, snídáme u nedalekého sezení při turistické stezce a rozhodujeme zrušit plánovanou návštěvu moře. Po snídani sjíždíme k Lago di Garda, a je to takovej sešup, že i při brždění vším, čím můžu, uvařím zadní brzdu. Po technické pauze dojíždíme k hrádečku, dáme malou procházku. Je 26 stupňů, Eva se koupe a já smočím nohy. Začíná se zatahovat, proto raději vyrážíme směr Trento, kde se snažíme po 14. hodině najít otevřenou pizerii. 
Všude je zavřeno, Italové mají siestu. Po hodinovém hledání, nacházíme v centru jednu těsně před zavřením. Po prima nášupu vyrážíme směr skalní útvary Pyramidi di Segonzano, odtud na Passo di Gardena, kde je liduprázdno a nádherná panoramata se zapadajícím sluncem. Za vrcholem vjíždíme do mraku a dohlednost je tak 2 metry, ještě že není obrovský. Po pár kilometrech vyjíždíme opět ven. Sjíždíme níže a nacházíme prima místečko na stan kousek od cesty poblíž říčky. Zabydlujeme se a zjišťuji, že náš unavený stan nás začíná opouštět, přesněji dvě laminátové tyčky jsou v háji. Provizorně je opravuji zkrácením. Dáváme večeři ze sáčku a kolem desáté uléháme. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist