Výlet na Mařence do Rakouska

Už od koupě Mařenky, a možná i trochu před tím, jsem se těšil na výlet do Rakouska. Rakousko je nejen krásná země, ale i stát s rovnými silnicemi bez děr a dalších nepříjemných překvapení. Z velkých plánů nakonec zbyly jen čtyři dny výletu, které byly zkouškou, jak s Mařenkou cestovat na více dní. Ze skútru velkou cestovní motorku neuděláš, ale …..!!!!

A tak jsem 30. 6 2013 za nádherného počasí sbalil stan, spacák, karimatku a trochu oblečení do tašky o objemu 40L a gumicuky ji připevnil za sebe na místo spolujezdce. Kufr jsem používal jako příruční zavazadlo na potraviny k okamžité konzumaci a věci potřebné během dne. Igelitovou tašku s mapou a brýlemi jsem měl pověšenou na háčku u nohou.

Vyjel jsem sám. Nechtěl jsem, aby někdo na mě musel čekat a já se někomu přizpůsobovat co do trasy i rychlosti jízdy. Na skútru za jízdy toho stejně moc nenakecáš.

První den -  více než 260 km

Vyrazil jsem z domu známou trasou z dob ještě cyklistických do Řevnic a následně do Krásné Hory. Tam jsem se zastavil v cukrárně a také prvně špatně odbočil na Milešov, a tím cestu do Milevska poněkud prodloužil. Po krásné a málo frekventované silnici č. 105 jsem dojel až do Týna nad Vltavou, kde jsem zjistil, že na Jindřichův Hradec jsem měl už dávno odbočit.  Odbočil jsem a u Tank ONO jsem natankoval a dal další kávu a svačinku.  Do Rakouska už je to jenom skok. Poddyjí je velmi malebné a těsně za hranicemi čeká na návštěvníka mnoho hradů a zámků, takže cesta byla zážitkem.
Trochu smůla byla v tom, že po povodni se spousta mostů přes Dyji opravovala a průjezd byl omezen, případně úplně zamezen. Z toho plynula spousta objížděk v jinak nepřehledném terénu, protože hluboké koryto Dyje se tu kroutí jak had. Však také zde loupil, a řadu let se ukrýval se svou loupežnickou bandou Johan Georg Grasel.
Tento loupežník popravený 31. ledna 1818 ve Vídni dal pak své jméno všem GRÁZLŮM, kterých máme dodnes dost a dost.  Pořádně jsem si zakufroval. Zjistil jsem, že je děsná otrava zastavit, sundat rukavice, vyndat z tašky a nasadit si brýle na čtení, vyndat z tašky mapu, podívat se kam chci jet, schovat mapu, schovat brýle, nasadit rukavice, nastartovat      - a - zjistit, že jsem zase všechno zapomněl a můžu začít znova. Naštěstí silničky byly jako vystřižené z mých snů, a tak mi nějakou dobu kufrování ani nevadilo. To se změnilo v okamžiku, kdy jsem zjistil, že je uzavřen také malý hraniční přechod zpět do Čech ke kempu, který jsem měl vyhledaný k noclehu spolu s restaurací a plánovanou opulentní večeří. Jet do Čech až přes Znojmo se mi nechtělo, a tak jsem zaimprovizoval a ubytoval se v Rakousku, v malém autokempu v Langau, ovšem bez opulentní večeře.  Vzal jsem si s sebou jen velmi malý, lehký jednoplášťový stan a velmi tenký spacák, a tak jsem od tří od rána pěkně klepal kosu.

Druhý den – více než 190 km

Vstal jsem brzy, (a né kupodivu), zabalil a vyrazil k hlavnímu cíli této části cesty na hrad Hardegg. Vzbudil mou pozornost rolí, kterou sehrál při naší předvolební presidentské kampani.
Ten hrad je „bomba“. Nádherný, postavený na strmém skalním ostrohu, který ze tří stran obtéká řeka Dyje a pod ním velmi malebné, stejnojmenné, staré, malé podhradí. Česká republika je hned za řekou po pěší lávce. Jsem moc rád, že jsem si ho mohl připsat do „Seznamu hradů spatřených“. Být hraběnkou z Hardeggu, tak hrad neprodám.
Po celkové, bohužel jen vnější, prohlídce hradu a městečka jsem pokračoval do města Retz. Tady mě na náměstí za odměnu za krátký pokec „auf Deutsch“ vyfotil místní majitel skútru.
Fotek za cestu mám moc málo, protože průběžné vytahování brejlí a mapy pokračovalo, stejně jako kufrování, a tak tahat ještě foťák bylo nad mé síly. Městy Krems a Melk jsem nakonec jen projel a mířil jsem na hrad Aggstein, odkud měl být nádherný výhled na Dunaj. Jenže jsem to popletl a dojel jsem pouze do Aggsbach Dorfu a tam jsem hrad marně hledal. Cesta po okreskách byla ale nádherná, tak dobrá nálada zůstala. Začal jsem hledat nějaké místo k přenocování. Na mé 20 let staré silniční mapě byl vyznačen kemp ve vesničce Maria Neustift. Po nějakém tom bloudění a dalším dotazování jsem kemp nalezl. Byl v nádherné krajině a na to jak byl zastrčený, tak byl docela i drahý.  „Poučen z krizového vývoje“ jsem na sebe navlékl všechno, co jsem měl a šel spát.

Třetí den více než 280 km

Kosa byla stejně, ale menší. Ráno spousta rosy a „Campingplatz“ byl v hlubokém, od východu zastíněném údolí. Rozvěsil jsem věci, abych je pokud možno usušil, a sklidil jsem výtku od nějakého dědy, kterému se zdálo, že na to, co jsem zaplatil, se moc roztahuju. Otrávil mě! Sklidil jsem vše namokro a odjel, jak to šlo. Abych dostal lepší náladu, vykašlal jsem se na navigaci podle mapy a jel jen tak, jak mě napadlo. Až v poledne, v městě Leoben jsem si řekl, že je to takhle moc príma, ale že bych měl zamířit taky domů. Po opětovné poradě s mapou jsem vytyčil trasu přes Mariazell, Ybbs „nach“ Zwetl. Pohled na hrad v městečku Thörl mi byl odměnou.
Poutní rozkopané město Mariazell mě neuchvátilo. Všude plno lidí, plno dopravních příkazů a zákazů a vůbec. Odpočinek a svačinku jsem si nakonec dal za městem na lavičce u kapličky křížové cesty pěkně s výhledem a stranou od silnice.
Jen Mařenka musela snést kvůli kapličce krátkou enduro vložku.
Když jsem dorazil do vesničky Yspertal, zjistil jsem, že dnes už do Čech nedojedu. Kemp poblíž jsem zde nenalezl ani s telefonickou podporou z domova, a tak jsem přespal v penzionu. Spal jsem jako v bavlnce, ale s výdajem 36 € jsem nepočítal.

Čtvrtý den více než 300 km

Snídaně v penzionu byla vydatná a dobrá a v přítomnosti srazu cca 75-ti letých spolužaček i žertovná. Sbalil jsem Mařenku a vyrazil k českým hranicím. Těsně na rakouské hranici před Novou Bystřicí jsem dal svačinu a odpočinek u „Wanderer Kapelle“.
Objevil jsem ji před několika lety na cyklistickém výletu s dcerou a vždy, když jedu kolem, ji zase rád navštívím.
Pak dál na Jindřichův Hradec, Bechyni a opět po silnici 105 do Petrovic. Tady konečně v restauraci „Modrá Hvězda“ přišel na řadu ten opulentní oběd. Při cestě na Dobříš se ale zamračilo a od Dobříše už lilo jako z konve. Nasadil jsem nepromoky, vykašlal se na romantické okresky a Strakonickou mazal domů jak to šlo. Zkrátka o nic jsem nepřišel. 
Mařenka mě krásně svezla a za slušné zacházení se mi odměnila spotřebou méně než 3L na 100km. Podle tachometru jsem ujel celkem 1 356 km. Náklady na cestu/osobu činily 3 454 Kč.
Z toho:
• na benzín   1 224,- Kč,
• na jídlo      693,- Kč,
• na ubytování   1 347,- Kč,
• a na cestovní pojištění     190,- Kč,

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE