Stelvio na otočku 2013

Letošní sezona nezačala vůbec dobře.Zima se ne a ne vzdát a kromě super vyvedené akce ToratechEvent jsem toho zatím moc nenajel.Když se v půli května konečně počasí umoudřilo,tak jsem si s heslem Sportem ku zdraví na rtech zlomil pravý zápěstí.

Stelvio na otočku  2013

Kapitoly článku

 Super. Sádra do konce června a než mi ji sundali, tak se z mého svaly obaleného kladiva stala bezvládná  mršina ,obalená tak akorát plandající kůží, Ještě že kerku mám na tý druhý. Než jsem pracku rozcvičil alespoň do přibližně podobného tvaru a funkce jakou měla než jsem se rozhodl ,že se stanu králem bruslařských stezek, byla zde půlka srpna.Zbýval mi poslední týden dovolené a mě bylo jasné,že když ne teď ,tak letos vůbec.
Zbytek gangu si Alpy užil už v červenci,tak jedu sám.Pondělí prší,o den to odkládám.
Úterý není o moc lepší a navíc mě od rána bolí hlava a je mi nějak blivno.Okupuji weby s počasím které mé zoufalství poněkud mírní a tak v 10 hodin vyrážím. Jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl jestli vůbec pojedu ,nemám nic zařízeného. Takže jěště do Jaroměře vyřídit pojistku a konečně v 11 hodin vyrážím směrem na západ.Eura koupím cestou.Tu jsem kvůli nedostatku času zvolil po dálnicích do Garmische a potom dál do Pfundsu u Rakousko-Italsko-Švýcarských hranic kde chci rozbít basecamp a Stelvio a Silvrettu si projet na lehko.Je mi jasné ,že na tu dálku nevyjíždím zrovna v idealní čas ale co,kam dnes dojedu,tam složím hlavu a pak se uvidí.
Cestou do Prahy začíná pršet a než stavět na nemoky,volím strategii -dokud jedu tak to stíhá uschnout. V Praze samozřejmě bloudím jelikož jsem nevěřil navigaci a zkusil to podle cedulí.Někde v centru beru benzín,omlouvám se Garminu a po té již bez problémů pokračuji na Plzeň a Rozvadov.Na hranicích kupuji Eura asi o korunu a půl
dráž než bych je pořídil doma. No budiž, měl jsem lépe plánovat. Pokračuji na Mnichov a poněkud mě zaskočí absence benzinek na německejch dálnicích. Přece jen tenhle způsob zrychleného přesunu jsem zvolil poprvé.Z Prahy už mám najeto přes 300 km a zatím jsem v NSR potkal pouze jednu pumpu s nedůvěryhodným názvem Avia a to ještě k tomu v protisměru.Hladové oko na mě již před chvílí upřelo svůj pronikavý pohled,takže dál neriskuju a sjíždím z dálnice do nějaký vesnice natankovat.Díra, asi deset baráků a benzinky tu jsou hned dvě, jako u nás. S plnou bandaskou se vracím na A9 a dál si užívám.Často tu v cestopisech čtu o dálniční nudě.Asi jsem jinej,mě baví na mašině jezdit i po dálnici.Brblám si to kolem 140 ,když dojedu tatíka v autě,pootočením pravýho zápěstími ho během nanosekundy chroupnu.Čumím po krajině,po autech,posluchám motor,vnímam vibrace,přemejšlím si o svým.V německu mi to navíc spestřují místní střelci v levým pruhu.Zvlášť když se mi povoluje levý zrcátko a neutále se mi pod náporem vzduchu sklápí.V zájmu přežití stavím na dalším odpočívadle a v hledání imbusu na dotažení mi přichází  pomoct nalitej boreček z auta s českou SPZ. Chvíli kecy jako, že si taky někdy koupí motorku a kolik že to jede a tak. Vždyť to znáte.
Konečně Mnichov na dohled. Objíždím ho po obchvatu, do centra se mi nechce.
Najíždím na A95 a asi 10 km před koncem dálnice mě vítá totálně černý nebe nad GaPou.Zřejmě se tam ženěj čerti německý. Jsem utahanej, hodin je už taky dost,
tak sjíždím na poslední odpočívadlo a vedle laviček si stavím stan.Před smrtí žízní mě zachraňuje českej kamioňák kterej mi prodává petku vody.Něco pojím ,sms, deník a hupky spát.


Ujeto 625 km.

Den 2.

Ráno se budím živý,neokradený a neznásilněný a jelikož ten autobus šestnástiletejch  roztleskávaček nikde nevidím,usuzuji ,že to byl jen sen.Škoda, tři jsem chtěl adoptovat.Vždyť chudinky ani neměly co na sebe. Vyjíždím do mlhy jak mlíko. Ta naštěstí s koncem dálnice mizí a mě se konečně otevírá pohled na horské štíty. V Ga-Pa páchám nákup, snídám na parkovišti u marketu a říkám si jestli jsem nezabloudil.Na můj vkus se tu potuluje nezvykle mnoho děvčat v burkách od hlavy až k patám. Čekal bych spíš sexy kočičky v koženejch šortkách s padacím mostem.Asi je něco špatně, říkám si, když potkávám v GaPA a později i v dalších alpskejch vesničkách mešity. Sedí sem do horské krajiny jako pěst na oko.
Přejíždím do Rakouska a začínám se kochat.Za Landeckem projíždím asi 8 kilometrový tunel,taky zážitek. Vyhlídnutý kemp v Pfundsu je kvůli privátní akci na 3 dny uzavřený tak pokračuji směr Itálie a ubytování nacházím na Reschen Passu přímo na RakouskoItalské hranici.Malej kempik u benzínky s perfektním zázemím za 10 Eur nemá chybu.
Na tachu je 770 km od domova. Stavím stan, házím do něj věci a kolem poledne vyrážím zdolat Stelvio.
Hned po přejezdu hranic s Itálií mi doslova vyráží dech sluncem zalité Lago di Resia. Neskutečná tyrkysová barva vody,věž zatopeného kostela,na obzoru velehory  se sněhovou pokrývkou.To jsou okamžiky které se vám navždy vryjí do paměti a kvůli kterým stojí za to obětovat svůj čas a peníze, přemoci svoji lenost i strach a vyrazit na cesty.
Kolem jezera projíždím jako omámený,takže zapomenu zastavit i na focení.Ale co, stejně by každá fotka byla pouhou karikaturou téhle chvíle.Romantiky už bylo dost,chtělo by to zase trochu adrenalinu do žil. To výjezd na Stelvio od severu splnuje vrchovatě. Serpentiny začínají už na úrovni lesa, jedna,dvě  plnej,brzda,vracák,jedna, dvě plnej …

Ráj i peklo zároveň,potkávám jezdce kteří hlavně směrem dolů ve vracečkách balancují na hranici pádu.Dojíždím náklaďák a vůbec nechápu co tady dělá. I osobní auta tu v některých zatáčkách couvají a najíždějí si znovu aby to vytočili.Chvíli se za ním ploužím,stále předjet nejde.Když takhle budu pokračovat,spálím spojku.Stavím na focení,po čtvrt hodině vyjíždím ale během minuty,dvou ho dojíždím znovu. Nejde to jinak, na prasáka před něj.A potom stále až nahoru, jedna,dvě plnej...
V sedle to připomíná Matějskou pouť,nic pro mě.Kupuji samolepku a spouštím se na druhou stranu dolů.Zhruba po kilometru odbočuji doprava na Umbrail pass kde se
silnice pro změnu mění na šotolinu.Naštěstí jen na kousek,na silničních gumách to není zrovna ono.
Švýcarskem pokračuji na Zernez ,kde najíždím na 27čku která mě dovede zpět do Rakouska.Zde užasným kaňonem řeky Inn dojíždím do Pfundsu kde kupuji pivko na večer a protože mám žaludek stále trochu na vodě, tak kupuji i nějakej místní bylinej šnaps. A už známou cestou dojíždím kolem 8 hodiny zpět do kempu.Tohle kolečko vyšlo přesně na 200 km,na tachu mám 970 km.
Večer ještě chvíli kecám se Zdeňkem z Písku,který dorazil taky sám na svý Hondě 650 Shadow.Pivo ani nevypiju,je mi fakt divně.Polknu šnaps a jdu spát.V jednu v noci se budím a rychlým krokem se přemisťuji na toalety.Bratři slováci by řekli,hnačka jak cip.Nějak překlepu zbytek noci a není to jen mojí indispozicí,teploměr ukazuje 8°C. Vždyť taky bydlím 1455 m n.m.

Den 3.

Ráno už běhám na záchod každou půlhodinu.V devět se přehoupne slunce přes hory a otepluje se. Polehávám ve stínu u stanu a spřádám plány na moji evakuaci domů.V motokalhotách se sere dost blbě. Na chvíli usínám,probouzím se kolem 11 hodin a kupodivu je mi o poznání lépe.Asi ve mně už nic nezbylo.Černý myšlenky hážu za hlavu, na sebe hadry a ve dvanáct už pádím směr  Silvretta.Moc se na ni těším.
Překvapuje mě, že po výjezdu z Landecku vede údolí snad 30 km téměř stále zástavbou. Jedu 60tkou,je teplo,celkem opruz.Tak aspoň čumím na chalupy obsypaný muškáty a přemejšlím si ,jak se tady asi žije. Najednou je tu mýtnice,stáhnou mě o 11 eurofuflíků a pak to začalo.Dlouhý, rychlý zatáčky.Kolem hory,sem tam jezírko, na pastvě koně.Nahoře pár serpentin a už jsem na parkovišti u jezera.Chvíli poklábosím se starším němcem co sem přifrčel na skůtru.Pobaví mě,když mi pochválí moji tříslovíčkovou němčinu.Umím jen - Ja ja gut.A to mám ještě podezření ,že -ja ja -je slovičko jenom jedno.
Pak ještě pokoukám po mašinách,projdu se po hrázi, párkrát udělám áááách nad tou nádherou okolo a pokračuji dál.Cesta od spodního jezera má poněkud prudčí spád i zatáčky.
U dolní mýtnice se otáčím a zpátky nahoru chvíli závodím. Je to prča ale místním v autech se to asi moc nelíbí. No nic,budu se zase kochat. Okolo dolního jezera vede šotolina,tak tam zajíždím a dělám si pauzu na pozdní oběd a vlastně moje první dnešní jídlo. Jsou asi 4 odpoledne. Ležím v trávě, slunko svítí, okolo šumí vodopády ,krávy cinkají zvoncema. Ráj na zemi. Nerad ale musím vyrazit na cestu zpět,

Do kempu to mám asi 100 km. Zvláštní,tady mi to příjde jako kousek.Za mýtnicí ještě odbočuji k jezeru  Stausee kde je kemp.Místo naprosto úžasný,příště bydlím tady.
V kempu mi příjde SMS od Bubly,že se zítřkem začíná kazit počasí.Jdu platit za ubytování a slečna na mě najednou spustí slovensky.Potvrzuje mi ,že má od zítra pršet. Když k tomu přihodím jak mi bylo dnes v noci,měním plány a rozhoduji se ráno vyrazit k domovu. Nedovedu si představit jet 800 km v dešti.To mě fakt nebaví.
Dopíjím bylinnou a jdu spát.Dnes jsem najel 250 km.
Ráno vstávám o půl sedmé,balím a v 7:30 vyjíždím. Do GA-PA si stále ještě užívám zatáček, pak dálnice , Mnichov opět objíždím, stavím pro benzín na již zmíněný Avii, obavy se ukazují jako liché, mašina dál jede a nečoudí jako naše avie. Rozvadov, za Plzní stavím v motorestu na oběd,barák jako kráva a sedím tam sám.Ale svíčková je moc dobrá. U Prahy se nechám opět napálit a po obchvatu jedu podle cedulí na Hradec Králové. Najednou konec a po D1 mě to žene zpátky do Prahy na jižní spojku.Ta celá stojí ani kličkovat se moc nedá,je pátek odpoledne.Do toho všeho mi září oranžovým světlem  rezerva. Prahu by měli zapálit a postavit znova. Na D 11 u BurgerKinga krmím mašinu i sebe a domů to mám nějakejch 120 km. Sranda.Přijíždím v 18:03. Ráno jsem tipoval že bych to mohl do šesti stihnout. Na tacho mám 1 997 km. Jsem tak utahanej, že ani nejdu ty 3 km najet po vesnici. Stejně by to byl podvod :-)
Benzín jsem nepočítal, bere mi to do 5 litrů,tak to jsou jednoduchý počty. Celý mě to stálo do 6 000 kč. Největší položka bylo palivo.
Vejlet to byl úžasnej,zkusil jsem si zase něco nového.Když jede člověk sám,je to obrovský pocit svobody ale zároveň i odpovědnosti za sebe sama. Nesmíte si dovolit žádnou chybu.Řešení pak bude daleko složitější ,než když jedete v partě.Jestli příště zase vyrazím sám? Asi ano,ale stejně tak rád se zase projedu s bandou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.18
Známkováno: 40x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist