Splnit si sen, aneb cesta na Grossglockner

Jednoho lednového dlouhého večera jsem si začal opět, již po několikáté pohrávat s myšlenkou, splnit si sen, a vyrazit na dvou kolech do ze všech stran vychválených nejkrásnějších silnic a horských úseků Evropy, a možná nejen té. A tak přede mnou stál hned několik náročných úkolů. Prvním byl koupit motorku. To šlo celkem snadno, a potom co jsem se v tričku ve dvou stupních nad nulou proháněl na SVčku na přelomu února a března, mohl jsem si tento úkol škrtnout. Druhý úkol byl sehnat někoho, kdo pojede taky. Po prvotním nadšení 5ti – 6ti lidí jsme se nakonec dohodli ve dvou. Ale co, dva je víc než jeden a na pokec u drinku to úplně stačí. Poslední tedy bylo naplánovat kam a kdy.

A tak po měsících plánování, studování cestopisů a nakupování naučné literatury, jsme 5. července po desáté hodině vyjížděli z benzinky u Hlinska směr Humpolec, České Budějovice a Taxenbach, což je městečko kousek od Zell am See. Na obloze ani mráček, vedro, že i voda se potila, ale lepší než aby pršelo a navíc nadšení a natěšení po alpských kopcích tyhle detaily úplně zastínilo. Minimálně až do chvíle, kdy jsme začali ukusovat druhou půli z asi 550km, které jsme ten den museli urazit.

A tak odpočívadlo na úpatí prvních kopců pod Salzburgem posloužilo jako k siestě naprosto dokonale a my ukázali naše mužná upocená těla i ostatním odpočívajícím. No řekněte, kdy se poštěstí Francouzské dorostence, která honila po odpočívadle vnoučata, vidět dva mladý krásný český kluky do půl těla. No ale raději dál. Po patřičné regeneraci nás čekalo už jen posledních 70 km do cíle, a potom co jsme u Bischofshofenu opustili dálnici a pokračovali údolím po lehce zvlněné silničce, začínala nás opouštět únava a navracet se natěšení a elán.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE