Slavný Grossglockner - vážně stojí za to

Moudro dne:
Jestli jste někdy uvažovali, že byste se podívali do Rakouska na Grossglockner a ještě jste tam nebyli, tak neuvažujte a jeďte. Naprosto to stojí za to, není to daleko a tolik to finančně nezrujnuje. A zážitek je to neskutečný.

Důvod a plán:
Naše parta se rozhodla letos Grossglockner pokořit, protože jsme zatím jezdili jen v ČR po Krkonoších. Konečně. Cestu jsme si opepřili přes ledovcová jezera u Gmundenu a to vřele doporučuji.

Přes booking.com jsme si našli levný penzion (v Rakousku, ač mohou mít levný penzion, tak Vám to poplatek za úklid pěkně prodraží) a termín odjezdu stanovili cca 14 dní dopředu dle předpovědi počasí. Ta se asi 10x změnila, ale naštěstí nakonec počasí vyšlo.

První den

Vyjížděli jsme v pátek kolem 7. hodiny, venku bylo 10 stupňů a i přes jasnou oblohu se moc dobře nejelo. Fakt docela zima. Na hranice s ČR je cesta česká klasika, co asi znáte každý. Nicméně pár kilometrů po překročení hranic už krajina dostane trochu jiný ráz a hlavně na silnicích, čistých vesničkách a podle zelených ploch poznáte, že jste v jiné zemi.

Cesta vedle přes Linz, což je velké město, ale zas je to příjemná podívaná. Překročení Dunaje zpestří jízdu městem. Nám se v Linzu naštěstí oteplilo, tak o to příjemnější to bylo. Cesta do Welsu pak vede skrz poměrně frekventovanou silnici a to úplně zážitek není. Až nakonec za městem Wels se začnou otevírat Alpy a začneto být hodně zajímavé.

Pak už následují jen alpské perly jako Gmunden, kde vidíte první ledovcové jezero plné skal, čisté vody a útesů.

 Gmunden a Traunsee

Samozřejmě po zdejší zastávce, kde jsme všechny věci nechali na motorce, chodili po náměstíčku a fotili, jsme se vydali dále směr Attersee.

Jezero Attersee je další opravdový zážitek. Nejprve k němu přijíždíte z hor, takže máte jeho část krásně vidět z výšky jako na dlani. Pak jak se k němu blížíte, tak zjišťujete, jak obrovské je. Nedá Vám to a zastavíte a nevěříte, jak krásná barva vody to je, jak je jezero čisté a úžasné.

Attersee

Kochačka u Attersee

Cesta od jezera až do Zell am See je jedna velká radost, plná skvělých silnic, spoustou zatáček, vraceček, výjezdů do kopce a z kopce, příjemných malých čerpacích stanic a ohleduplných řidičů.

Do apartmánu jsme dorazili kolem 20. hodiny, dřív to opravdu nešlo, takže 13 hodin na cestě. V apartmánu také příjemný zážitek, čisto, příjemno, super majitelé a krásný výhled. Motorky nám dovolili dát pod přístřešek, divili se, že jsem se ptal, jestli je třeba je nějak zamykat a celkově se chovali všichni moc hezky.

Druhý den

Po 560 km v sedle motorky (na Google Mapách to není tak hrozné :) jste fakt rádi za příjemnou postel. Ráno jsme vstali kolem 7. hodiny, slunce ještě bylo za horami a venku byl docela chlad. Stačilo ale počkat hodinu a venku už bylo kolem 20 stupňů, což je naprosto ideal.

Směr Zell am See jsme vyráželi kolem 10. hodiny (bydleli jsme asi 30 km od Zell am See, aby se nám zahřáli motorky na ten výjezd). Tady musím říct, že Zell am See je fakt hodně provařené a kolony před ním byly několikakilometové. Raději jsme se otočili a vzali to na Hochalpenstrasse.

Cestou k mýtnici jsme již potkávali hodně motorek a atmosféra začala být ještě lepší. Po projetí branou (24,5 eur) jsme museli zastavit, nasadit Gopro kamery, udělat povinnou fotku a pokochat se prvním výhledem.

Výjezd ze strany Zell am See začne poměrně strmě, určitě potkáte karavany, autobusy, dodávky, takže spíš než kocháním se zabavíte vyhlížením rovinek k předjetí a dáváním si pozoru na střelce za Vámi. Ale vážně to stojí za to.

Nahoru se stoupá cca 15 minut, jedna prudká zatáčka za druhou, dokonalý speciální asfalt s vysokou přilnavostí a to zatáčka, to úžasnější výhled. No nemá to chybu :)

Nahoře pak musíte zastavit na Eldeweisspitze (2500 metrů), to nejde přehlédnout, je to ta klasická rozhledna plná motorek a malých parkovacích míst pro motorky. Je vidět na Zell am See a z druhé strany pak na pokračující Hochalpenstrasse směr Grossglockner

Eldeweisspitze

Po asi hodinové kochačce se stačí vydat dál směr Heiligenblut nebo prostě na ukazatel Grossglockner, což je zase úžasná jízda. Vystoupáte hodně vysoko, takže se výrazně ochladí (cca tak 10 stupňů), jsou tam i hromady sněhu, ale po projetí dvou tunelů se ocitnete na korutanské straně a krajina je  zde opět pastva pro oči. Mohutné zelené lesnaté kopce a útesy protnuté vlnitou silnici.

Cestou ke Grossglockneru projedete kolem různých jezírek, vodopádů, restaurací, přehrad a výhledů, až nakonec se dostanete na vyhlídku Franze Josefa, z které je vidět přímo na Grossglockner. Ledovec, kde už je jen led a kámen:)
 

Cestou zpět si pak už začnete víc vychutnávat okolní krajinu, rozdýchávte ten vysokohorský vzduch a těšíte se na jídlo:)
 

Za den se tam dá v pohodě najet 200 km a musím říct, že se člověk vážně vyřádí, naučí se víc klopit a pozná něco, co nejde popsat nebo zachytit fotkou. Neopakovatelné.

Den třetí a odjezd

Bohužel byla chyba jet na tak krátce, měli jsme si dát druhý den opět Grossglockner, dvoudenní vstupné vyjde o 10 eur dráž pouze. Lze taky projet vodopády a další vysokohorské silnice. Ale nevadí.

Cestou domu jsme to vzali kolem Orlího hnízda, cesta je jak jinak než krásná, ačkoliv z Orlího hnízda na motorce nemáte nic a pak cesta vrchem do ČR je opravdu nuda. Přesto celkově krásný zážtek.
 

Shnutí

Grossglockner jsme plánovali dlouho, což byla chyba, měli jsme jet už dřív a neřešit. Je to zážítek na celý život, zvlášť když to jedete poprpvé a přitom to není zas tak náročné.
Potkali jsme tam různé skůtry, staré jawy, 125 ccm a nikdo nevypadal, že by měl problém. Rakousko je celkově krásná čistá země plná velmi slušně vychovaných lidí. Skvělé je, že můžete nechávat věci na motorce, že mimo obec se může jet 100 km/h, že musíte dodržovat v obci 50 km/h :) a že mají povoleno 0,5 promile alkoholu v krvi při řízení, takže si to jedno malé pivko večer můžete dát :D

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE