Sedm chacharů na GG

DEN 3. Maria Alm – Šaldorf (500 km)

Poslední společný den jsme se rozdělili, dalo by se říct, na tři skupiny. Nejprve jsme všichni fičeli přes Salzburg na Linz po dálnici. Lukáš pokračoval osamocen sám na Prahu, zlobivá motorka zvolnila tempo a v doprovodu druhého banďoura se došourala do Českých Budějovic a snad i domů, do Slezska. Zbylá čtyřčlenná skupina dala na radu majitele penzionu. Sjeli jsme v Linci na cestu číslo 3 a jeli proti proudu Dunaje. Opravdu krásná cesta.

 Spousta zatáček, nádherný asfalt, na výběžcích zámky či prostě krásná kopcovitá krajina. Nu a tak jsme jeli a jeli, až jsme dojeli do Hornu. Příště, až mi někdo řekne Horn, tak ho asi pošlu do.. však víte kam. Protože jak všude byly cesty perfektně značené, tak jsme vypli GPS, protože jsme přeci viděli všude směrovky CZ. No jo, ale kilometry přibývaly a CZ pořád nikde. Šlak nás málem trefil, když jsme zjistili, že máme blíže do Budějic než do Znojma! Cesta to byla sice OK, ale problém byl v tom, že jsme neměli ve Znojmě zajištěné žádné ubytování a už se začalo smrákat. Povolili jsme tedy uzdu našim Šemíkům a pelášili víc než svižně již podle gpsky. Asi nepřekvapí, když řeknu, že v sobotu bylo všude plno. Ptali jsme se ve více než 5ti penzionech, ti ještě aktivně volali spřízněným penzionům, až Adam řekl „Jedu do támhleté ulice“, která vypadala prachobyčejně a hle – byl v ní penzion u Remízky, kde nás, zbylé tři mohykány, jelikož druhý Adam fičel do Brna, ubytovali za sympatických 315 Kč/osoba. Dali jsme si véču hned vedle v restauraci a celí znavení zalehli už s vidinou návratu do reality. Každopádně usínal jsem s myšlenkou na „Easy Ride“. A taky jsem si připadal, jako MekGřegoř – byla to moje Long Way Austria :)

DEN 4. Šaldorf - Ostrava (250 km)

Bohužel jsme si zapomněli objednat snídani, takže jsme se nasnídali u Kauflandu na patníku. Ale cítil jsem se fajn. Poprvé v životě jsem měl pocit, že cestuju na motorce. Abyste rozumněli – byla to nejen má první cesta. Takový trip už je něco jiného než stokilometrová projížďka kolem komína. Abych pravdu řekl, tak radši udělám dva takové výlety za rok, než se projíždět po okolí nazdařbůh. Každopádně mé cesty se rozdělily s Marcelem i Adamem, kteří se ještě jeli projet kolem Kyjova. Já totiž kopnul do vrtule a valil po dálnici za tím, co vlastně bylo to nejdůležitější na tom všem – jel jsem domů, obohacen o zážitky a nové kámoše, jel jsem za svojí Romankou a Jamesem (naším psem). V posledním úseku dálnice jsem pochopil Igora Brezovara, který někde řekl, že nejlepší na tom cestování je, že se člověk vrací domů. Naprosto souhlasím!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE