Se skútrem k Bodamskému jezeru (Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko)

Přípravy:

Vlastně přípravy začaly někdy na jaře 2016. Bylo potřeba domluvit termín a cíl našeho dalšího společného výletu na jednostopých ořích. Cíl nechali kolegové na mne a protože s rodinou často cestujeme, tak jsem měl hned jasno. Mým letitým snem bylo si vyrazit na čtyřkolkách nebo na motocyklech (a skútru) kolem Bodamského jezera. Shodnout se na termínu bylo ze začátku obtížné, ale nakonec jsme se domluvili - pojedeme od 21. do 25.srpna 2016. Navíc se objevil nečekaně nový "problém". Pochlubili jsme se každý našim kamarádům, kolegům a příbuzným a najednou bylo na cestu vícero zájemců, v jeden okamžik dokonce 6-7 motorek. A to začalo být moc. Takže znovu schůzka a závěr- jestli nechceme pojmout výlet jako velkou akci, pak zpět na původní počet účastníků: Honza na chopperu (Yamaha Midnightstar 1300ccm), Rosťa s manželkou na cestovním enduru (Triumph Tiger 800) a já (Dušan) na skútru TGB Xmotion 300 - skromně pojmenovaná jako Adventure scooter - bzučet v otáčkách za ostatními.
  Přípravy na cestu nepostrádaly ani prvek adrenalinu - dva dny před odjezdem jsem si teprve vyzvedl skútra ze servisu, kde mi na poslední chvíli měnili řemen a přítlačný talíř variátoru. Rychle najet aspoň pár kilometrů, v neděli ráno vyrážíme !

1. den - cesta k Bodamskému jezeru

Dle chytrých elektronických krabiček, napojených na internet, mělo v Klatovech přestat pršet v 03:00 hodin k ránu, ale realita je jiná. Rychlá domluva a posouváme odjez o hodinu, až na osmou ráno a v tento čas směřujeme směrem na Kdyni, kde dotankováváme zbytek nádrží. Konečně začalo pořádně pršet a proti všem počítačovým předpovědím nás déšť pronásledoval až do německého Chamu. Pak sice už nepršelo, ale cestou přes Regensburg, Augsburg, Kempten marně někteří účastníci čekali na teplé sluneční paprsky. Obzvláště já jsem si nechtěl na již zmoklou bundu brát nepromok a tak než uschnula letní motobunda, představoval jsem si, jaké muselo být horko při požáru Národního divadla, abych se zahřál aspoň myšlenkami. Nebýt drobného bloudění při opravách některých hlavních (nedálničních) silnic v Německu, jelo se ale jinak v pohodě a hlavně Iveta se ze zadní sedačky kochala okolní krajinou. Kolem 17. hodiny večer jsme byli na místě- malebný horský domek ve vesničce Mellau na rakouské straně hranice, na známé silnici B200 vedoucí z Bregenzu do hor. Paní domácí nám dokonce i vyklidila menší přístřešek pro naše motorky. Jako tradičně nás Rosťa dovedl na místo dle plánu s minimálními časovými ztrátami.
Najeto necelých 500km, vedl hlavně Rosťa.

2. den - kolem Bodamského jezera, aneb na vzducholodě a za Husem

Předpověď od teďka hlásí jen samé sluníčko a postupně v následujících dnech až 30 st.C. Takže po snídani a čerstvé housce z místního SPARu hurá do sedel ! Náš první cíl - Friedrichshafen. Město na břehu Bodamského jezera, místo továrny a muzea vzducholodí Zeppelin. Již cestou k městu máme zvednuté hlavy k obloze a v jeden okamžik dokonce vidíme dvě míjející se vzducholodě nad námi. I proto se ostatní těší na slibovanou návštěvu muzea Zepellinů přímo na břehu Bodamského jezera.

Nádherně zpracovaná historie, ale též současnost továren hrabě Zeppelina, úspěchy i nehody jeho vzducholodí nám proto hravě zabraly dvě hodiny a tak místo procházky po nábřeží Friedrichshafenu nám zbyl čas už jen na dobrou zmrzlinu cestou k zaparkovaným motocyklům. Bylo již odpoledne a my byli zatím v půlce dnešní cesty. Proto na zkrácení času a jako zpestření našeho cestování využíváme možnost převozu- trajektem napříč jezerem do Kostnice za 6,70 Euro. Cestou si fotíme míjející lodě.

Za pár minut jsme proto na druhé, pořád ještě německé, straně Bodamského jezera a kousek od centra pracně vyhledáváme místo na zaparkování v Kostnici. Naším cílem je zde návštěva Husova domu, kde v době probíhajícího kostnického koncilu pobýval Mistr Jan Hus. Zapomínáme však, že i v Čechách mají v pondělí muzea, zámky a hrady zavřeno, a tak alespoň malá náplast za zavřené muzeum je fotka účastníků před tímto domem. V nedalekém občerstvení si Rosťa s Ivetou dávají něco na zahnání hladu a my s Honzou nepohrdneme dobrou italskou kávou s posezením na pěší zóně. Ještě že Husův kámen (uprostřed malého kruhového objezdu v sídlišti na kraji Kostnice) je dobře značený a dlouho jsme jej nemuseli hledat. Blíží se sedmá večerní, začínají dlouhé stíny a my se po švýcarské straně Bodamského jezera vracíme couravým tempem zpět do Mellau. Přijíždíme přes kopce již za tmy a Rosťa (dnes vedl on) je rád, že jsme už zpátky na penzionu. Vínečko, kafíčko, doutníček a hurá na kutě.
Dnes najeto necelých 200 km přes Rakousko, Německo a Švýcarsko.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE