Sama na Grossglockner
Text: Dody62 | Zveřejněno: 8.10.2015 | Zobrazeno: 60 351x
Můj první výlet na motorce v životě. Taky ji mám asi měsíc :) Málem jsem ale jela do pr…háje. Rozbil se mi totiž úložnej prostor (takovej co má moje motorka místo nádrže), a proto, že se do něj nešlo dostat, měla jsem tam pečlivě schovanou povinnou výbavu a nářadíčko a spol. Dva týdny jsem měla motorku v servisu (Auto Jarov). Pak pršelo, a když už přestalo, a po telefonu mě přesvědčili, že je opraveno, dorazila jsem a chlápek za přepážkou mi řekl, že se spletli, a že je to rozbitý (zajímavá informace ) a musí se objednat díl! Cože? Já myslela, že ten objednali už dávno, teda aspoň mi to tvrdili… Když mi řekli, že to bude trvat ještě několik dní, a mně už tři dny běžela dovča, rozbrečela jsem se a najednou bylo za 4 hoďky hotovo a já odjížděla na krátký výlet do Rakouska, haha :)
Kapitoly článku
První den
Bez navigace, jenom s mapou a sama. Když se ztratím, vždycky se můžu vrátit domů, tam snad trefím :)
Vyjela jsem v 8 hodin ráno směrem na České Budějovice a Dolní Dvořiště, tam jsem si dala menší pauzičku, svačinku (i s vosama, ty si málem pochutnaly na mně) a hurá přes hranice na Linz. Tady jsem si ještě věřila, protože jsem tudy jela nedávno služebně. Jenže těsně za hranicema byla nějaká asi 100kilometrová Umleitung. Možná by to šlo objet i líp, ale ta navigace…držela jsem se značek a do Linze jsem dorazila! Myslím, že sice tak o hodinu později, ale značení tam mají super, takže to i tak byla pohoda, a aspoň jsem se pokochala krásnou přírodou a už před Linzem jsem v dálce viděla Alpy.
Takže jsem byla natěšená, a po krátký zastávce jsem svištěla po dálnici A1 směrem na Salzburg – značeno jako zatím všechno úplně suprově.
Nechtěla jsem celou dobu jet po dálnici a tak jsem po cestě měla ještě v plánu jezera (Attersee, Mondsee a spol.), z fotek z cestopisů to vypadalo fakt báječně.
A báječný to bylo!
Z dálnice jsem sjela na Seewalchen – to podle mapy vypadalo nejblíž, zase jsem se držela značek, a asi za minutku už jsem zírala na tu neuvěřitelně modrou hladinu jezera Attersee. Jak já byla naštvaná, že nemám plavky! Aspoň jsem se prošla po pláži, a s tím, že se sem okamžitě stěhuju, jsem odjížděla dál směr Salzburg, chvíli po dálnici a kousek po vedlejšce (z dálnice jsem sjela na Thalgau a dál značení na silnici 158 směr Salzburg), abych z toho taky něco měla, čas byl v pohodě, tak jsem nemusela spěchat.
Salzburg! A první tankování v Rakousku (vlastně první moje v zahraničí v životě) – snad je ten zelenej Super, fakt Natural!? :)
Protože jsem vjela do města nějak divně, ani jsem si nevšimla žádný značky, tak jsem jela jak se mi to líbilo, pak na Innsbruck (to přece nemůže být špatnej směr). Měla jsem v plánu cestu přes N
ěmecko kolem Bad Reichenhall a zase zpátky do Rakouska na Lofer a fakt jsem tam dojela, to značení je vážně přehledný.
Po chvilce začaly být ukazatele i na Zell am See a nakonec i na Viehhofen, kde jsem bydlela v penzionu Embacher.
Všichni ho tady doporučovali, tak jsem tam napsala, objednala si pokoj a fakt bomba! Paní Embacher byla skvělá, moc mě s povídáním netrápila, zjistila, že německy si se mnou moc nepokecá. Místo krásný, pokoj obrovskej, super snídaně, motorka pod přístřeškem, bydleli tam samý Češi motorkáři, a jenom 24 Euro na noc! A na Grossglockner to byl kousíček.
Druhý den
Všude jsem četla, že mám vyrazit co nejdřív, než se na Grossglockner nahrnou všichni. Venku ale byla pěkná kosa, tak jsem čekala, až vyleze sluníčko a vyjížděla asi v 9 hodin. Už v Zellu jsou ukazatele na Grossglockner, k mýtnici je to fakt jenom pár minut. Se mnou už tam mířilo hodně aut, motorek i cyklistů. Zaplatila jsem 24,50, dostala brožurku a nálepku, udělala foto a jela jsem nahoru. Už k mýtnici jsem přijížděla s otevřenou pusou a za ní to bylo teprve něco! To jsem ještě v životě neviděla, a to jsem byla teprve na začátku, pod kopcem. Od začátku samá ostrá zatáčka a už fakt docela narváno, blbý byly autobusy, kterým to nahoru trvalo, tak zatoč s tím, že? Ale daly se předjet.
No přiznám se, že cestopisů jsem o tomhle místě četla hodně, ale stejně, moje představa byla nějaká, a až tam jsem zjistila, že úplně jiná. Myslela jsem si, že prostě pojedu chvíli nahoru a jsem u ledovce, ale ono houby, jela jsem od mýtnice až k ledovci snad dýl než hodinu (taky jsem asi milionkrát fotila, to je fakt), ale už jsem myslela, že tam v životě nedojedu, ještěže mi Brňáci motorkáři v penzionu ráno radili, že pojedu tunelama, který jsem tím pádem měla jako záchytnej bod. Věděla jsem, že musím dojet na vyhlídku Kaiser Franz Josefs Höhe – z fotek jsem věděla, jak to vypadá.
Ale bylo to fakt strašně daleko – do kopce, z kopce, nahoru dolů, kolem krav, oveček, krásnejch baráčků, jezírek, ty tunely, restaurace, tisíc míst na zastavení a focení, ale dojela jsem! S otevřenou hubou jsem čuměla na tu nádheru, úžasný!
Na vyhlídce Franze Josefa to končí, musí se zaparkovat, motorky tam mají speciální parkoviště a ledovec přímo přede mnou. Vyfotila jsem ho pro jistotu několikrát, hledala jsem sviště, ale nebyli tam (to ovšem neplatilo po obchod se suvenýry – viz foto), a i když bylo asi 15 stupňů, svítilo sluníčko, tak tam šlo běhat i v tílku.
Vůbec jsem ale neviděla tu dlážděnou cestu na Edelweißspitze, myslela jsem, že je to taky tam někde na konci u vyhlídky….naštěstí moje super akční mamka (děkuju!!!!) mi to s podrobným popisem a mapama poslala přes facebook a já zjistila, že to není na konci, ale asi v půlce cesty na Grossglockner. Tak jsem vyrazila zpět, ještě fotila, chtěla jsem si udělat selfie s ovečkama, ale zdrhly, a našla jsem to. Z druhý strany (od mýtnice), jak jsem byla vykulená z tý nádhery, jsem to prostě přejela (je tam cedule jako hrom) a furt jela na Grossglockner. Z Edelweißspitze byl nádhernej výhled až daaaaleko, krása :)
Myslela, jsem, že to mám za chvíli sfouknutý, ale byla jsem tam půlku dne a to jsem to vzala rychle. Když jsem měla ale na všechno jenom jeden den, chtěla jsem z tý rakouský krásy vidět ještě něco.
Vyrazila jsem ještě na Krimml, chtěla jsem vidět vodopád (ze Zellu je to směrem na Kaprun a Mittersill), chvilku jsem byla i v Kaprunu. Byla jsem trošku jako Japonec – rychle šup šup, vyfotit a zase dál :) Večer jsem zvládla i procházku po Viehhofenu (kde je penzion Embacher). Stravovala jsem se převážně v mekáči, nebo co měli v Bille :) Do postele jsem padla asi v devět, totálně kaput.
Třetí den
Vstávačka v šest, rychle snídaně, zaplatit – fakt 2x 24 Euro! A hurá zase domů….moc se mi nechtělo, to je pravda… Nechtěla jsem jet úplně stejně, tak jsem se vydala na Saalfelden, Maria Alm a Bischofshofen – krásná cesta, zatáčky, příroda, hory a malej provoz (silnice 164). Potom kousek po dálnici A10, sjela jsem na Hallein, značky mě vedly na St. Gilgen a zase jsem byla u těch jezer jako po cestě tam – tentokrát jsem viděla Wolfgangsee a Mondsee.
Z města Mondsee jsem se po malý procházce vydala na Ried, německý Passau – tam jsem se poprvé ztratila – děsně mě to naštvalo – ale vymotala jsem se na Freyung a Strážný zpět do ČR…
Shrnutí
Chtěla jsem na motorce původně dojet k moři, nakonec jsem se, i díky počasí a protáhnutým opravám, atd. rozhodla pro Grossglockner. Nejdřív jsem byla otrávená – tam jezdí každej, viděla jsem už milion fotek, ale tak aspoň něco….blbost!
To byl tak nádhernej zážitek a z těch fotek to fakt tak nevyzní. NEZAPOMENUTLENÝ!!!!!!!! A díky mami a Slávo, že jsem mohla jet :)
