S MZtou na Faaker See

Motorku jsem si připravil už v pátek večer s tím, že vyrazím buď v sobotu ráno anebo při špatném počasí až v neděli. V sobotu ráno podle internetu mělo v Rakousku a na jihu Čech pršet, tak jsem cestu odložil až na neděli.

V neděli ráno jsem dobalil ještě pár drobností a před desátou hodinou vyjel z Nýřan směr Chotěšov. Při odjezdu bylo zataženo, ale nepršelo a nebylo horko.

Cestu jsem naplánoval směrem na Staňkov, Furth im Walt, Cham, Salzburg, Werfen. Kde jsem si na internetu vyhlédnul kemp kousek od ledové jeskyně Eisriesen Welt. Cestou do Německa bylo stále zataženo ale jinak v pohodě. Díky tomu že byla neděle, tak byl malý provoz.

Před odjezdem z domova jsem si zapomněl poštelovat GPS, takže displej málo svítil a zvuk byl potichu. Proto jsem po přejetí německých hranic zastavil a dal si malou pauzu, při které jsem nastavil GPS. Pak jsem pokračoval dál. Většina cesty přes Německo vedla po silnici číslo 20, takže jsem nemusel ani moc sledovat mapu.

Bohužel asi po hodině jízdy přes Německo začalo pršet. Nejdřív jen tak poprchávalo, takže nemělo cenu zastavovat a nasazovat si nepromok, ale déšť bohužel sílil a tak jsem nakonec zastavil na autobusové zastávce a navlékl si ho.

Pak se stále střídal déšť a jen zatažená obloha. Vždycky jsem si myslel, že jsem tomu už ujel, ale za chvíli začalo zase.

Po dalších dvou hodinách jízdy jsem zastavil v lese na čůrání a malou svačinu. Jelikož jsem měl mokro v botách, tak jsem si vyměnil ponožky, abych tu vlhkost na chvíli zmírnil. Mokré ponožky jsem si dal na motor, ať se aspoň trochu osuší, než je dám do tankvaku.

Dal jsem si další malou svačinu (müsli tyčinka a kus loveckého salámu). Nasoukal jsem se do přilby a rukavic a vyrazil jsem.

Další asi kilometr jsem v puse zápasil s kusem chrupavky ze salámu. Když jsem jí dal konečně co proto, začal jsem přemýšlet nad tím, jak je příjemný mít zas chvíli suché nohy. Díky tomu mě napadlo, kam jsem asi dal ty mokré ponožky. No jo, na motor…

Tak jsem hned zastavil a koukám na motor - nejsou tam, ale cítím nějaký smrad - to se jedna ponožka omotala kolem kolene výfuku. Druhá ponožka na motorce není. Tak se otáčím a jedu zpět.

Našel jsem jí na tom lesním odpočívadle. Ale ani jedna z ponožek není suchá. Budu je muset usušit večer, až budu v kempu.

Po asi půl hodině vidím před sebou majáky a hasiče, který mě zastavuje před výstražným trojúhelníkem. Stala se tam dopravní nehoda. Porsche dostalo v zatáčce smyk a rozmlátilo se o svah u silnice.

Po ujetí necelých 200 km zastavuji na benzínce, z motoru a výfuku se krásně kouří, jak se na tom vaří dešťová voda, říkám si, zda někoho nenapadne, že mi třeba hoří motorka. Nalil jsem do nádrže olej pro 10 litrů benzínu, což jsem přehnal, protože se do nádrže vešlo pouze 7,25 litru.

Jelikož i nadále prší a není moc teplo, tak přemýšlím, zda je dobrý nápad spát někde v kempu pod stanem a říkám si, že bych nepohrdl malou chatičkou, ke který bych zaparkoval motorku a uvařil si konzervu na lihovém vařiči.

Hranici s Rakouskem přejíždím u města Salzburg a GPS mě vede skrz celé město a přes zácpy. No nic moc, neustálé popojíždění a hlídání si příkazů a zákazů. Navíc motorka v koloně dost smrděla, jak měla moc oleje v benzínu.

Nejvíc mě vyděsilo, když jsem stál na semaforu před mostem a spatřil jakousi velkou ceduli se zákazem vjezdu motorek a veteránů, nepochopil jsem z toho, kam nesmím, ale jelikož tam byl znak tunelu, tak jsem most přejel, pak jsem tu ceduli viděl ještě několikrát, ale do žádného tunelu jsem se nedostal. Za Salzburgem přestalo pršet nadobro, ale pršiplášť jsem si nechal jako ochranu před větrem, protože jsem byl z jízdy dost zmrzlý.

Za Salzburgem začaly být vidět alpské scenérie, ale jelikož jsem jel podél řeky, tak jsem nemusel MZtu dřít do kopců.

Začal jsem se pomalu rozhlížet po ubytování. Sice jsem byl ještě 30km od naplánovaného cíle, ale plánovaný cíl byl stanový kemp, a protože mi byla zima, tak jsem přemýšlel nad nějakou chatičkou nebo penzionem.

Penzionů je v této oblasti hodně, ale jsou krásně upravené a vypadají luxusně, do čehož nepasuje představa, jak tam zaparkuju MZtu, sundám lodní vak a odnesu ho na pokoj, pak se vrátím k motorce a z kufrů vyrobených z kanystrů vyndám plechovky s jídlem a někde si to ohřeji.

Pak jsem našel první kemp, když jsem tam ale zajel, zjistil jsem, že tam nestojí jediný stan a chatičky nemají, takže bych tam byl dost za exota. V dalším kempu bylo pár obytných přívěsů s lidmi a vedle hotel. Sem jsem také nepasoval a tak jsem pokračoval v cestě.

Cestou jsem v jednom stoupání předjel partu cyklistů s českou vlajkou a nákladem na nosičích. Napadlo mě, že jsem mohl zastavit a zeptat se jich, zda tu neví o vyhovujícím ubytování. Nakonec jsem ale pokračoval v cestě.

Dojel jsem do kempu, který jsem si naplánoval a pohledem zjistil, že tam žádná chatka není. Stejně jsem ale zajel k recepci, aby mi případně poradili lepší bydlení.

Recepční byla starší milá paní, která mě zdravila ještě před zastavením. Zeptal jsem se na chatičky a prý tu tři mají, ale všechny obsazené. Zeptal jsem se, zda tu poblíž je kemp s chatičkami a už z výrazu tváře chápal, že to bude problém. Než ovšem stačila cokoli říci, přerušil náš rozhovor pán, který mezitím přišel. Anglicky řekl, že má asi řešení mého problému a pak začal německy mluvit s recepční.

Ta mu něco odkývala a vysvětlila mi, že je s rodinou ubytován v jedné chatičce, ale že změnili plány a odjíždí ještě dnes. Když prý počkám asi hodinu, tak budu mít chatičku. Prý většinou nepronajímají chatičku jedné osobě, protože tam mají čtyři postele, ale že udělá výjimku. Zeptal jsem se, zda mi ji pronajmou na dvě noci a prý ano, cena za noc je 20 euro.

Než se rodina vystěhovala, tak mě recepční odvedla do takové prosklené jídelny, kde jsem si pročítal prospekty k místnímu hradu Hohenwerfen a k ledové jeskyni Eisriesen Welt.

Na místní hrad jsem koukal z dálky ještě před příjezdem do města a fotil si ho. Když jsem pak projížděl městem, tak mi při pohledu z druhé strany došlo, že jsem tudy jel a hrad si fotil (ale z druhé strany) před lety, když jsem tudy jel na MZtě z Itálie. Budu se muset po příjezdu domů podívat, zda to byl stejný hrad. (Ano byl, touto cestou jsem se vracel před lety z Itálie.)

Po chvíli čekání jsem byl ubytován. Chatička krásná s kuchyňkou, televizí a náčiním na grilování, takže ideální chatka na dovolenou. Navíc jsem si mohl motorku zaparkovat přímo ke dveřím pod střechu.

Po vybalení a vysvlečení se z nepromoku jsem zjistil, že mám mokré pouze boty a ponožky, vše ostatní včetně tankvaku, motorky i lodního pytle bylo suché. Na záchodě jsem si nabral trochu toaletního papíru a vycpal tím boty, aby to nasáklo tu vodu. Ponožky jsem postupně sušil tím, že jsem je měl nandané na rukou.

Uvařil jsem si k večeři staročeský guláš a s chlebem jsem ho snědl na terase. Pak jsem se šel projít. Poblíž kempu je malá přehrada s elektrárnou, jinak jsou kolem kopce, ale nenašel jsem žádnou turistickou cestu.

Večer jsem ještě zkoušel, zda na mém starém PDA rozchodím místní internet, že bych se podíval na aktuální předpověď počasí. Bohužel mi internet nefunguje.

Toaletní papír moc na vysušení bot nezabral, ale v chatce jsem našel přenosný přímotop. Dal jsem ho k policím, na které jsem přivázal popruhy z lodního vaku boty tak aby do nich foukal teplý vzduch. To by bylo, abych neměl suché boty.

Dnes najeto: 342,6 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE