24.-25. června
Dva dny před odjezdem jsou všichni zbaleni na cestu, jen já si hraju na práci a balím hodinu před plánovaným odjezdem.V Chrudimi se sjíždíme s Ocelářem a Petrem. Za hodinku jsme v Havlobrodě, kde už čekají všichni krom Michala a Fouse, který čeka v Třeboni.Michal přijel včas, ale na jinou benzínku. Fanuna nám ukázal, jak správně nasedat na koně a už jsme uháněli pro Fouse do Třeboně a na oběd do penzionu U Koňské dráhy u Velešína.
Patřičně posilněni jsme práskli do bot a uháněli přes Dolní Dvořiště, Linz do Bad Mitterndorfu. Zde po placené silnici do výšky 1600 m.n.m. Do penzionu Alpinhaus, kde na nás už čekala večeře, sprcha a postel. Ráno snídaně a alou dál.Čekal nás sjezd do údolí a výjezd na Dachstein.Výjezd je placený, ale pouze v případě, že nepoužijete lanovku. Za ni plaťte 19 euro. Ne 30, jako MY. Za tuto částku máte i lyžování na ledovci. Jinými slovy- co to je? Osm lyžařů bez lyží? No přece čeští choppráci na Dachsteinu, ne? Tak jsme se alespoň hezky zkoulovali.
Cestou dolů jsme narazili na krávy. Na Ty skutečné. Po nich už na nás čekala motorkářská restaurace s výbornou kuchyní.Někteří použili i připravená lehátka na důkladné lehnutí stravy.
Popisovat nepřeberné zatáčky, kvalitní asfalt a krásné výjezdy asi nemá cenu, ale bylo to super. Okolo páté už jsme kotvili u penzionu Embacher ve Viehhofenu. Paní domácí nás přivítala šňapsem, rozdala klíče od pokojů a my se nestačili divit. Zábava byla večer super a i poučná. Vašek Ocelář nám ukázal, že podle fotek má něco dlouhýho a vysvětlil nám, jak doma otevírá růžovou knihovnu a bere si na noc beranici.
Jestli mu je v noci taková zima, či o jakou beranici vlastně šlo, jsme se už nedozvěděli. Někteří vydrželi dlouho přes půlnoc, ale já to opravdu nebyl.
26.-27.června
Ráno se probouzíme do sluncem zalitého údolí.Pravda, trošku mi v noci vadilo, že si mne Vašík pletl s manželkou a v naší manželské posteli se mne jal v noci hladit. A ta snídaně, až oči přecházeli. Dokonce i Vašík a Vašík měli dost. Vajíčka na hniličku v peřince, aby byly teplý, pečivo přímo od pekaře, prostě pohádka.
Balíme jen to nejnutnější, večer se vracíme zpět a vyrážíme na grossglockner. Tady je snad zbytečné popisovat.
Prostě krása. Nahoře nám někteří ukázali, že jsme si vlastně holky vzali sebou, i když mnohé nechaly doma holení.
Snad jen s výjezdem na rozlednu Franc Josef počítejte s dlážděnou cestou. Cestou dolů se zastavte u vodopádu. Ten pohled určitě stojí za to. Dále jsme si to namířili přes lienzen na Italskou stranu. Jeli jsme na pizzu
, kterou jsme nikde nedali, ale užili si krásné stoupání a na oběd byly klasicky řízky. Jen Fanda, jak vidíte si dal dvě porce. Faníku, Tebe raději strojit.
A co bylo večer? Přijeli Moraváci- tož hodně slivovice, ne? Ráno podle toho vypadalo. Vašík nám ukázal, jak moc se těší na manželku a vrhnul se nám na Dolfa.
Půlka zůstala a ta druhá se mnou vyrazila směr Orlí hnízdo.
Malinko jsme zakufrovali, cestou si projeli krásný placený okruh a nakonec nasedli do autobusu za 15,50 euro jsme vyrazili. Bylo co obdivovat. Hlavně umění řidičů.Nahoře počítejte s restauracemi a krásnou vyhlídkou. Víte, že tato stavba byla i se silnicí dokončena za 15 měsíců? Ve čtyři jsme už uháněli zpět do Rakouska a českého penzionu v Alpách.
28.-29.června
Na to chladný ráno, dnes nerad vzpomínám, na tu smutnou chvíli, kdy kůň se vrátil sám- zní ta písnička. Já bych to s dovolením malinko upravil. Na to slunný ráno dnes nerad vzpomínám, na to hrozný jídlo, co přinesli až k nám.Prasata by si asi chrochtali, ale nás plesnivý chleba a rohlíky tvrdosti kladiva neohromily. Vzpomenu na Cimrmana a Cestu na severní pól a hlášku- Jo, takový výlet na Kokořín.... Jo taková snídaně v Embacheru. Cestou dolů nás neopomenou zkásnout o dalších 5 euro a tak jedna noc vyjde na 27 euro. Pro porovníní, v Embacheru to bylo za 18. Domů jsme vyrazili okolo Salzburských jezer, přes Dunaj a cípem Rakouska na Novou Bystřici.
Tady jsme měla v Blatě zamluvené pokoje v penzionu Lada. Výborná kuchyně, české pivo a ejhle, Vašík vytáhl litrovku skotské. A jak to dopadlo?
Ušetřil za pokoj? Ne e. Ale ranní koupel v místním rybníku stála za to.Ráno vydatná snídaně a oběd u Jihlavy u mých rodičů. Čekali velkou kolonu a bylo nás pár. Co dodat?
Krásných šest dní s partou kamarádů v jedné stopě. Tak třeba si to někdy zopakujeme.
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
