reline_unor



S batůžkem mezi Německem a Rakouskem

Cesta s batůžkem musí být na pohodu. Ne že by nic nevydržel a nebo to byl stěžovací typ, ale když už se na pár dní utrhneme, tak ať to stojí za to. Už to vypadalo, že z toho letos nic nebude, ale nakonec se zadařilo vyjednat v práci volno a dětem zorganizovat prázdniny tak, že na víkend a k tomu dva dny můžeme něco naplánovat. Ještě jsme nebyli na Grossglockneru a žena v Salzburgu, tak naplánuji ubytko někde tam. Taky bych si rád dal Rossfeld panorama strasse u Berchtesgadenu. Volba nakonec padla na Bad Reichenhall a byla to volba výborná.

Kapitoly článku

1.den – Praha –Strakonice Strážný – Pasov – Oberndorf/Laufen – Bad Reichenhall

Vyrážíme ráno v 8:00 a i když je pracovní den, tak silnice jsou v pohodě a počasí je též přívětivé. Cesta ubíhá docela rychle. Passov jen projedeme, protože ten jsme navštívili minulý rok a zastavujeme se až v rakouském Oberndorfu a německém Laufenu. V podstatě je to jedno město, které dělí řeka Salzach a spojuje jeden most. Oberndorf je proslaven tím, že se zde poprvé hrála známá vánoční koleda Tichá noc.

 

Jinak cesta moc zajímavostí neskýtá, protože krajina je zde jak vyválcovaná placka plná polí a malých měst. Zvedající se Alpy se žel schovávají v nízké oblačnosti. Ale jsme pozitivně naladěni a tak máme radost, že nám to hezky jede a že neprší.

Do Bad Reichenhallu dorážíme už okolo 4 odpoledne. Vzhledem k tomu, že je to lázeňské městečko, je zde silně omezena doprava. Zákazy vjezdu motorek, náklaďáků a časové omezení vjezdu aut. Bez porušení předpisu nemáte šanci se k ubytování dostat. Protože jsem to nevěděl, zkusil jsem to z druhé strany netušíc, že je to stejné. Nakonec jsem to vzdal a do zákazu vjel a doufal, že nepotkáme Polizei kontrolle. Po ubytování vyrážíme do města. Bad Reichenhall je lázeňské město, založené na solných pramenech. Od nepaměti se zde těžila sůl a v Něměcku je dodnes tato značka největším prodejcem kuchyňské soli. Dominantou lázeňského parku je inhalační promenáda, kde slaná voda skrápí tisíce trnkových proutků a vzniká tím jemná mlha zdravá pro dýchání. Na park navazuje pěší zóna, muzeum o těžbě – původně solivar, obchůdky, plno posezení. Naprostá pohoda.

Ujeto: 367 km

2.den – Salzburg – Rossfeld panorama strasse

Počasí nám moc nepřeje. Jsme přesně na začátku Alp a v horách se drží nízká oblačnost a občas i sprchne. Směrem na Salzburg je krásně. Původně jsem chtěl do Salzburgu večer, ale měníme plán, pojedeme hned a budeme doufat, že odpoledne se to zlepší. Cestou do Salzburgu to máme přes letiště a tak se zastavujeme na návštěvě hangáru 7, výkladní skříně úspěchu rakouského Red Bullu. Vstup je zdarma a je na co koukat. Určitě si zde nezapomeňte odskočit, protože to je zážitek – z prostředí, vůně, hudby atd.

Pokračujeme do centra. Navigaci jsem úmyslně pro tuto naší dovolenou nechal doma a tak trochu bloudíme. Taky jsem měl obavy, kde v centru Salzburgu zaparkujeme. Na netu jsem našel jen špatné zprávy, že není kde a všude jsou draze placené garáže. Nakonec se ukázalo, že tam kde motorka nepřekáží, se to toleruje. Nacházíme volné místo u parkoviště na Franz-Josef-Kai, kde už motorky stojí. Procházíme centrum - Getreidegasse (plno kýčovitých obchůdků s totálníma blbostma), Mozartův rodný dům, katedrálu. Vylezeme i kousek k hradu, abychom měli trochu nadhled (dalo by se jet i lanovkou, ale je to asi tak poloviční vzdálenost než ta pražská na Petřín, stojí 13€ a ta neuvěřitelná fronta). Centrum má velikost tak akorát, takže se dá hezky projít. Na druhou stranu řeky se již nevydáváme, protože přeci jen chození v motorkářském unaví.

Odpoledne vyrážíme na Rossfeld panorama strasse. Oblačnost je přeci jen roztrhanější a tak snad něco uvidíme. Platíme poplatek 4€ a už to serpentýnama hrneme nahoru. Výhledy směrem do Německa a k Salzburgu jsou krásné, výhled na Alpy není. Přesně na hraně silnice začíná totální mléko. Máme čas, tak zkusíme chvilku počkat. Občas vykoukne Orlí hnízdo a to, co bychom měli vidět, spíše jen tušíme. Ale přeci jen občas něco vykoukne. Dáme si i malou pěší procházku po značeném okruhu. Nakonec silnicí projedeme dolů až k druhé mýtné bráně, otočíme se a dáme to celé ještě jednou. 

V Berchtesgadenu nakoupíme na večeři a přes krásné kopečky míříme do penzionu. Silnice tady jsou opravdu luxusní. Večer ještě vyrážíme do lázní nadýchat se slané mlhoviny.

Ujeto: 128km

3.den – Saalfelden – Bischofshofen – Wolgang See – Gosau a zpět

Venku je krásně, obloha vymetená, takže se těšíme, že dáme Grossglockner. Frčíme na Zell am See, ale po cca 20ti kilometrech, přejezdem do dalšího údolí, nastává těžké zklamání. Sluníčko nikde, modrá obloha už vůbec, zataženo, opravdu hnusně. Jo hory jsou hory. Grossglockner si rozhodně chceme užít a dnešní počasí to neslibuje, tak snad jindy. V Saalfeldenu odbočujeme na silnici 164 směrem na Bischofshofen. Tu už známe z loňska, kdy jsme na ní totálně zmokli a vůbec si jí neužili. Teď alespoň neprší, ale o moc víc toho nevidíme. Nicméně pro motorkáře je to parádní silnice, kterou vřele doporučuji. V Bischofshofenu doplňujeme palivo a rozhodujeme se jet za sluníčkem. Jedem nahoru přes Golling ke krásnému Wolfgang See a přes Bad Ischl do Gosau. Zde si děláme malou odbočku k jezeru Gosausee, kde je vyhlídka na Dachstein. Parkoviště vyhrazené pro motorky až u lanovky potěší. Počasí se vylepšuje a tak nakonec vidíme i Dachstein.

Vracíme se zpět do Bischofshofenu a nestačíme se divit, jaké hezké výhledy tady jsou. Myšlenka na Grossglockner zase hlodá, ale protože už jsou 4 hodiny, nakonec se rozhodneme konečně si vychutnat 164. A opravdu to stojí za to, silnice i výhledy jsou super. Takže napotřetí to vyšlo! Snad to nebude s Grossglocknerem podobné.  A protože se udělalo opravdu krásně, odskočíme si z hlavní ještě do Heutalu. Krásná malá silnička nás serpentýnami vyveze do krásného údolí. Jsme zde naprosto sami obklopeni nádhernými horami.

Po večeři se jdeme opět nadýchat slané mlhoviny a pokochat se okolními horami, které jsou nádherně nasvíceny do červena zapadajícím sluncem.

Ujeto: 404km

4.den:  Bad Reichenhall – Burghausen – Strážný – Strakonice – Praha

Probouzíme se do nádherného dne. Cestou domů by bylo fajn se ještě někde zastavit. Když jsme v červnu jeli pánskou a vraceli se v podstatě stejnou cestou, všiml jsem si u silnice pozvánky do Burghausenu s krásným hradem nad řekou. Takže to zkusíme. Burghausen je dle informací nejdelší hradní komplex v Evropě, který je postaven nad řekou Salzach. Od vstupu až k poslední věži měří celý 1 km, takže jsme se hezky prošli. Vše je krásně udržované a městečko pod hradem vypadá moc hezky.

Dál naše cesta kopíruje až do Passova hranici Německa a Rakouska. Vjezd do naší republiky na mně opět zanechal hluboký dojem - vyžilé sociální pracovnice za Strážným, tržnice a spěchající arogantní řidiči ve svých SUV. Stále ne a ne ten západ dohnat. Ale i tak, doma je doma a jsme rádi, že jsme dobře dojeli.

Ujeto: 382km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):


TOPlist