europ_asistance_2024



Rakousko - Alpy 2011

Tento způsob léta zdál se mi poněkud nešťastným – poopravená slova klasika se hodila na poslední červencový týden. Vždyť na kdy jindy naplánovat týdenní dovolenou na motorkách po Alpských passech, co se týče hlavně teplot a sluníčka? Avšak dny před odjezdem vyplňovalo sledování předpovědí počasí – vždyť i u moře skoro bruslili! No nic, ujednáno, dohodnuto a 100% vyrážíme. Ještě den před odjezdem odrážím Rojdovu námitku, že odjezd odložíme ještě do úterka, protože pak se má prý vyjasnit. Tvářím se asi přesvědčivě, takže asi moc nerad, ale souhlasí s odjezdem.

Kapitoly článku

1.den - sobota 23.7.2011: Šumperk – Znojmo – Gaflenz.

Moravskou :-) část pro urychlení jedeme po dálnici, u Pohořelic sjíždíme a bereme kurz Znojmo. Těsně před hranicemi dáváme poslední kávičku. Na radu číšnice necháváme tankování až do Rakouska, je tam levnější benzin. Pokračujeme s půlkou nádrže a tankujeme na kraji města Horn a pokračujeme směr Langenlois. Tato cesta je velice příjemná a jak praví průvodce je perfektní rozcvičkou před horskými silničkami.
Už od Kremsu se začíná zatahovat a idylické motoputování se začíná měnit na pouhé cestování a později navečer je to už boj s kilometry. V Kremsu jsme se po vzájemné dohodě zastavili na Shellce a koupili za 4,5 E dálniční známku na 10 dní. Kdyby náhodou jsme se při motání po cestách dostali někde na dálnici, tak ať zbytečně nestresujeme – stejně je v plánu později dálniční přesun.
Z Křemže vedla cesta podél Dunaje, přesněji po severním břehu, krásným údolím s vinicemi, cyklostezkou, hospůdkami skoro do Melku. Tuto trasu máme už z loňska projetou, takže plánujeme zastávku u místa, kde zajímavým způsobem loni grilovali makrely, ale bohužel počasí nám moc kochání nedopřává (grillmistr byl taky asi doma v teple), proto pelášíme, co můžeme dál a dál.
Navzdory dešti jedeme trasu Amstetten – Rosenau – Gaflenz. Cesta se začíná postupně zdvihat a začínají se v mračném oparu objevovat alpské kopečky. Hledáme asi 30 km nocleh – v dešti, kolem 8 hodiny večer prázdný cesty, cedule na penziony taky ne moc často (spíš byly, ale nepřehledně navádějící a samotné penziony nebyly označeny). Nicméně zastavujeme u hospody, co vypadá na možnost ubytování – bohužel je to jenom hospoda. Pinkl nám však ukazuje na druhou stranu, kde prý stojí kousek od cesty penzionek. Výborně!!! Nasedáme a jedeme tam. Mají volno a v pohodě dostáváme klíče od pokoje. Po odpovědi na dotaz na kolik hodin chceme snídani, bytný odchází a nechá nás ať si pokoj najdeme sami. Při hledání jsem omylem zabrousil až do jejich „bytu“ – užívali jakýsi vejminek a hosty nechali bydlet v baráku. Pamatuju se, jako nekuřák, na silný zápach kouře a takovou nevětranou zatuchlinu.
Náš pokojíček je ale moc krásný – sice manželská postel – ale pro poprvé a asi ne naposled to vydržíme oba. Hlavně, že nemáme společnou peřinu :-)! Večer jíme ze zásob, popíjíme slivovičku a já upřesňuju zítřejší trasu a krmím svou historickou tetku Garminu (Streetpilot III) novými daty. Rojda objevil v koupelně fén a tudíž hromadně suší fšechny mokrý hadry. U toho puštěná telka s 30 německy mluvícími programy takže DOBROU NOC! 

Trasa:
Šumperk – Litovel (sraz s druhým účastníkem zájezdu – Rojdou – Suzuki Burgman 650) – Znojmo – Horn – Langenlois – Krems – Melk - Amstetten – Rosenau – Gaflenz. (401 km)
Ubytování : Penzion Bachner, Oberland 53, Sportplatzstrasse, tel +43 735 3231, email: e.bachner@aon.at GPS 47°53´44.624´´N 14°43´52.110´´E 

2.den - nedělě 24.7.: Gaflenz – Malta

Ráno byla až moc bohatá snídaně - pěkně jsme se nacpali – no, ale zase za 60E pro oba, se musíme nacpat, ne? Pezionek vypadal z venku jako klasický alpský dům s dlouhými balkony v patrech a nezbytnými muškáty v truhlících – balkon nám pro dnešní noc posloužil jako přístřešek na motorky. Venku bylo mokro, ale nepršelo. Ve Weyer Marktu nakupujeme trošku proviantu a hlavně flašku OBSTU jako náhradu za předešlou vypitou slivovici z moldavských švestek. Cesta se začíná pěkně kroutit a začínají – i když podmračené – alpské scenérie. Tankování ve městečku Hall a pár kilometrů za ním nás čeká odbočka a PRVNÍ PASS!!! Měl příznačný název Sölkpass s výškou 1788 m.n.m.
Silnička se změnila - nějak zhubla. Asfalt taky už něco pamatoval – nebyl nic moc, postupně se však lepšil. Potkáváme krávy na cestě a máme dojem jako bychom jeli někam na farmu. No ale co, jedem dál. Začíná se ochlazovat, teplota klesá na červencových 8°C, na krajnici a v okolí se začíná objevovat sníh. Zastavujeme, fotíme, oblíkáme alespoň kukly. Cesta vede krásnými pomalými zatáčkami až do sedla. Nahoře je mlha a akorát vidíme jakousi kapličku a jinak nic zajímavého. No bylo tam něco moc fajn, ale to jsem tehdy ještě nevěděl – BYLI JSME TAM SAMI!!!!
Cesta dolů byla stejná pohoda jak nahoru. Akorát jsem zjistil, že rakouský krávy se vždycky vyserou těsně před zatáčkou přesně v místě, kde bych rád vzal za brzdu a pěkně si ji pak vykroužil.
Na spojovačce s hlavní cestou bylo parkoviště, kde jsme posvačili ještě Rojdovy utajené zásoby z domova. Dali nealko pivko, ztratili pár slov s dálkoplazy na BMW – párem… každý na vlastní mašině – jeli ze Španělska do Turecka jako dovolenkovou štreku. Při posezení jsem trošku ve spolupráci s mapou přeplánoval naši další cestu.
Naším denním cílem bylo předem po internetu zabukované ubytování. Po nakouknutí do mapy a v nadšení ze Sölkpassu jsem volil další trasu: Murau – Predlitz – Turracher Hohe 1703.
Po krásné rychlé cestě asi 1. třídy z Murrau nás předjelo 5 motorek z Bratislavy. Chytili jsme se jich - skorokrajánků. Jeli jsme za nimi a dokonce odbočili u Predlitz naším směrem. Vypadalo to, že pojedeme za nima až na kopec. Jel jsem za posledním z nich – jel na chopperu – to byla docela soda. Ze zvuku linoucího se z jeho výfuků za chvíli bolela hlava a co teprve když jsme vjeli do tunelu. To ohromné dunění museli slyšet až v Bratislavě!!! Teď už docela chápu hlukové limity a taky proč jel poslední. Naštěstí to všechno byli rovinkáři a zatáčky moc neuměli. Tak jsme je oba, skoro na jeden vrz, předjeli a pelášili pěkně zostra do vrchu. CESTU MOHU DOPORUČIT!!! Široká, RYCHLÁ, krásné zatáčky a i když to byla jedna z těch hlavních komunikací, tak ani provoz skoro žádný nebyl. Nahoře v sedle bylo lyžařské středisko, nějaké vodní nádrže – my však valili dál.
V mapě jsem si našel na odbočce další cestu přes pass pojmenovanou jako Nockalmstrasse, tak jsme odbočili směr Winkl. Narazili jsme, ale na mýtnici. Věděl jsem, že v rámci akce pro motorkáře v objednaném hotelu budeme mít mýtné zdarma, tak jsme to otočili a jeli trošičku obloukem. Další cesta byla celkem v pohodě. Přes lázeňské městečko Bad Kleinkirchheim, kolem Seebodenu a dále do Malty (vesnice v Rakousku).
V Maltě, jelikož jsem neznal GPS souřadnice hotelu, jsme ho dost dlouho hledali. Věděl jsem, že je to někde na kopci a tak jsem takovou uzounkou, prudce stoupající silničkou jel až na vrcholek nad vesnicí. Tam už nezbylo než vlézt do nějaké Hütte a poptat se. Babička, která vypadala jako majitelka té hospůdky, nám vysvětlila cestu, my si dali na oplátku kafíčko, pokoukali, pofotili a vyrazili dále do hor. Cesta vedla kolem krásného prý 200 m vysokého vodopádu, přes mýtnici (ubytovaní nahoře v hotelu měli vjezd gratis, jinak 9E) a po 20 min čekačce, spojené s drobnými úkony :-), jsme dorazili přes síť tunelů, po úzké klikaté cestě vedoucí po hraně svahu (KRÁSNÝCH 14 KM) pod hotel.
Ubytování nádherné, turistická Kärnten Card pro volné vjezdy taky byla pro nás připravena, takže pohoda a HURÁ na večeři! Ceny v restauraci trochu vyšší (40E za večeři s pivkem atd. pro oba – takže zítra radši nakoupíme a dáme na pokoji bufet). Pojíst, naplánovat zítřejší cestu, Rojda dává ještě saunu(bezplatná)… a spát.

Trasa
: Gaflenz – Weyer Markt – St. Galen – Liezen – Sölk Pass –Murau – Predlitz – Turrach – Reichenau – Radenstein tankování – Spittal – Malta (315 km)
Ubytování: Berghotel Malta – www.berghotelmalta.at , na 2 dny s využitím nabídky pro motorkáře – VÝHODNÉ A DOPORUČUJI!!!

3. den - pondělí 25.7.: Malta – Grossglockner – Gmünd (muzeum pana Porsche) – Malta

Ráno vstáváme do, zdá se, krásného i když studeného dne – teploměr na motorce hlásil 2°C. Vzhledem k výšce 1933 m.n.m. a k tomu, že máme plánovaný Grossglockner, tak si oblékáme kompletní zimní výbavu.
Z okna hotelu máme nádherný výhled, a protože venku svítí sluníčko i když jsou mraky, tak si fotíme okolí.
Vyrážíme dolů do Malty, Gmündu na dálnici A10 na sjezd Bischofshofen – po cestě platíme mýtné přes nové tunely 10E za každého – 120 km po dálnici je jako nic i „předpisovými“ 130 km/h ( v Rakousku mají, myslím, motocykly povoleno max 100) :-)
Sjíždíme na Bischofshofen, zastavujeme u obchodu s motorkami na protažení a pokoukání, pak pokračujeme směr GG. Myslím někde u Judendorfu na asi poslední benzince před mýtnicí na GG tankujeme.
Na mýtnici máme trošku problémy s tím, že naše karta nebyla obsluhou hotelu jakýmsi způsobem centrálně aktivovaná. Ale moje angličtina a ochota borce na informacích to nějak vyřešila a karta byla aktivována a k použití i jinde.
Takže hurá nahoru. Už ale od mýtnice máme dojem, že nejsme na horách, ale na Václaváku!!! Mraky aut, motorek, chrchlů a skůtříků a do toho cyklisti. No nic moc, takže jedeme nějak rozumně nahoru, zastavujeme, něco fotíme. Nahoru na vyhlídku Franz Josef Hohe nás pouští sice dopředu, ale mezitím tam čekají auta v 6stupech na semafor povolující cestu nahoru na parkoviště. Jsem celkem rozčarován, jedeme jak šneci ve štrůdlu aut. Dojíždíme cyklistu, který na nás ve smogu řve NAZDAR KRAJANI!!! Je to kluk někde od Přerova. Nahoře dokonce začínají padat krupky! Ani nevyjíždíme až nahoru, rychle fotíme na památku a obracíme to směrem dolů. Dokonce i majestátní GG byl v mlze.
Po cestě dolů ještě dáváme wienerschnitzel v hospodě (čekáme skoro hodinu, no ale jsme na dovolené, že?). Cesta na druhou stranu přes Heiligenblut, byla krásná - pod kopci, v údolích říčky a celkem bez provozu. Zastavili jsme se kdesi v bistru na kafe a vzhledem k tomu, že bylo celkem horko jsme sundali zimní vložky.
Dorazili jsme do města Gmünd, a jelikož jsme měli celkem čas, tak jsme v rámci platné Kärnten Card navštívili muzeum pana Porsche. Muzeum bylo nevelké a pro nás technické typy bylo na exponáty zakázáno sahat, takže jsme neprověřili funkčnost některých exponátů. Jakmile jsme vyšli z muzea začalo tak šíleně pršet, že jsme to přečkali radši poblíž v bistru pod deštníky u „nealko“pivka. Naštěstí to rychle přešlo. Zajeli jsme do Billy nakoupit večeři a pak už celkem v pohodě po známé krásné cestě k hotelu.....dokonce jsme trefili zelenou na semaforech nahoru. Před hotelem stál taky nějaký chudák ……… asi z muzea pana Porsche:

Trasa: Malta – A10 Gmünd – A10 Bischofshofen – Judendorf – Grossglockner – Winklern – Flattach – Gmünd – Malta (345 km)
Ubytování stejné, večeře na pokoji a jako obvykle moje plánování cesty a krmení tetky Garmíny daty. Rojda jako obvykle nahlas „sleduje“ televizi.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):
Motokatalog.cz


TOPlist