Rakousko 2015

pohodová cesta dvou motorkářů do Rakouska+ slovenský penzion + české pivo

Rakousko  2015

Kapitoly článku

Původně jsme měli jet jindy a  úplně jinam, ale jak se říká, člověk míní, život mění.

1. den

Tzn. konkrétně jsme měli jet po trase Grand Alpen strasse, ale  jednomu z mých kamarádů to různé důvody nedovolily, a tak jsme 21.9. ve dvou tzn. Láďa +Suzuki V Strom 1000 DL a já + Yamaha XT 1200 Z ST vyrazili směrem do Rakouska. Protože Láďa jede s Kladna a já z Frant. Lázní, dali jsme si sraz v SRN na silnici č. 22, hned za sjezdem z E 50 ve vesnici Bernneth. Tato  Vesnice / 3 domy a jeden silážní žlab/ leží bokem 22, takže já si užíval pohodovou trasu a místo srazu jsem přejel, nakonec jsme se telefonicky navedli k uvedenému silážnímu žlabu a pokračovali společně dále po 22 na Cham a dále po B85 na Pasau. Počasí nám přálo, takže jsme v pohodě valili po B 145 směrem na Gmunden a kolem jezera Traunsee, kde jsme již letos s Láďou byli při našem červencovém tripu Rakouskem a dokonce jsme se zde vykoupali, teď na to nebyl čas ani vhodná teplota, proto jedeme dál na Bad Ischl. Málem bych zapomněl, taky se Vám zdá, že po natankování benzínu v Rakousku nebo SRN jede mašina nějak líp, motor krásně letí do otáček, bezva zvuk a prd to žere? Navíc při ceně 1,06 E v Rakousku…

S postupujícím časem a přibývající výškou se začíná ochlazovat na cca 11 st., takže zastavujeme  u Lupitsch, dáváme další vrstvu prádla a já poprvé zapínám dárek od Ježíška – vyhřívaný hefty, Láďa  na Stromu  má od funglovky, tak ten je na ně zvyklej, ale já jsem to dosud nepovažoval za potřebnou výbavu, proto si rychle zvykám na „lepší“, a to jsem ještě zdaleka netušil, že brzo přijdou dny, kdy je budu používat od rána do večera…

Na naší základnu, tzn. penzion Bertrand  u Grobmingu, přijíždíme ještě za světla v 19,15, já mám ujeto 460 km a Láďa o 80 km více.

Ještě nestačíme slézt  z motorek a někdo volá, tož kďe sťe chalani ! Na zápraží penzionu stojí mladý sympaťák Palo, dává nám klíče od pokoje a říká: „Až zo sebe schoditě to vaše brněnie,  tak přijďte dolu na večeru“, a tak to vlastně nenápadně začalo …

Tříchodová večeře včetně schlaftrunku neměla chybu, takže jsme si vyměnili česko-slovenské aktuality a šli na kutě.

2.den

Ráno jak vymalované, azzuro /slnečno/, 16 st. paráda. Po bohaté snídani vyrážíme přes Gatschberg směrem na  Solkpass . Jedná se o pohodové nenáročné svezení s minimálním provozem, bez poplatku, ale se spoustou kochacích míst, které také zachycujeme našimi foťáky. Po projetí nejvyššího bodu Solkpassu /1 790 mnm/ využíváme dřevěných laviček a stolu, zastavujeme, vyndaváme vařiče a vaříme si kávu. No prostě idylka, azzuro, krásný výhled na hory a ani nám nevadí všude přítomná kravská lejna. Občas kolem nás projedou                     borci v kabrioletech a samo borci na motorkách, všichni se zdravíme a užíváme pohodový den. Po kafi valíme dolů po L 704, po několik km dojíždíme bandu důchodců, kteří si užívají jízdu v kabrioletech, oni pokračují doleva na Murau a my doprava po L 501 na Kammersberg a dále na Oberwolz. Zde Láďa potřebuje do svého Stroma šťávu, po projetí městečka, pumpa nikde, a protože potřebujeme pokračovat do hor, tak nechceme riskovat prázdnou nádrž. Láďa zadává do navigace nejbližší pumpu, vracíme se zpět do Oberwolz, středověkou kamennou bránou vjíždíme na náměstíčko, vlevo velký kostel a vpravo malá pumpa přímo u chodníku vedle drogerie. Ještě nestačíme slézt z motorek a místní pumpař s úsměvem cpe pípu Láďovi do nádrže a mně hned za chvíli taky. Takže v klidu, s plnými nádržemi, ale prázdnými žaludky, pokračujeme dál dle našeho plánu . Jedeme směrem na Sachou, když tu se před námi objeví privátní burg Rochenfels. Zastavujeme před vjezdem do hradu, fotíme a hledáme v mapě kudy dál, když tu se otevřou hradní vrata a k nám se blíží frau Burg Rochenfeles. Tato příjemná dáma nám velmi ochotně ukazuje v mapě cestu, kudy máme pokračovat dále s tím, že po několika km následuje šotolinová cesta. Ještě nás krátce seznámí z dalším Čechem, který jí pracuje na hradě, ale my už jsme myšlenkami na oné slibované šotolince. A opravdu po 4 km následuje „hřebenová“ šotolinka s krásnými výhledy do údolí, občas stavíme pro focení, ale hlavně taháme za hefty, abychom si užili šotolinky. Kontrolu trakce jsem na své ST ani nestihl vypnout, tak skoro pořád svítí a já si připomněl, jak jsem před x lety řádil s kamarádem Vlastou na lehkém endurku v italských Dolomitech. ST je i s kuframa cca 3 x tak těžká ale tyto lehké šotolinové cesty zvládá bez závahání, a tak si to oba užíváme, pouze dáváme bacha na krávy a místní zemědělce. Po výjezdu z lesa, protože je už dávno čas oběda a žaludek už si několik desítek minut říká o přísun potravy, zastavujeme pod vesničkou Lachtal na oběd. Jedná se o louku, kde nám nic nechybí, je tu: lavice + stůl, nedaleko dřevěný altán s vývodem pitné vody a kolem všude rybí sádky. Chvíli váháme zda nedáme čerstvou rybu, ale jako vždy zanecháme těchto úvah a každý z nás taháme z kufrů polní kuchyň a za chvíli už na stole pod hořáky vařičů bublají polívky, pak si dáme ještě kafe s cigárkem a se zbytky chleba nakrmíme pstruhy v sádkách … Pokračujeme směrem na Trieben a ve Strechau odbočujeme vlevo a rychle stoupáme po dobré asfaltce , která se hezky kroutí a s min. provozem. Najíždíme na uzonkou silničku, jen  škoda, že už ji také stihli vyasfaltovat. Ale i tak si užíváme tuto „hřebenovku“ s bezva výhledy do údolí, nikdo nikde, jen občas projedeme statkem nebo okolo chalup, a tak také zastavujeme a děláme kochací-foto zastávky a v pohodovém tempu dojedeme do vesničky Aigen a dále již po státovce na naší základnu penzion Bertrand. Vlezeme do penzionu a už na nás volá kuchtík, že za 20 min. se podává večera. Dáme sprchu a v čistém civilu jdeme na večeři, kde rozebíráme zážitky z prošlé trasy a volně pokračujeme v diskusi s našimi slovenskými hostiteli, tzn. výborné české pivo /Velk.Kozel/ + několikrát opakující se runda becherovky a jejich kořalky. Ráno bude asi bude krušné …

   3. den

A ráno bylo  opravdu krušné: nepřetržitý déšť, teplota 5 st.C, nad 1000 m.n.m napadl sníh. Po snídani jsme dali klid na lůžku a řešili co dál. Protože se počasí neumoudřilo, tak jsme na sebe naházeli trekové hadry a vyrazili pěšky na průzkum okolí do městečka Grobming tj. asi 2 km. I v tom nevlídném počasí toto městečko zanechalo v nás velmi pozitivní dojem, všude čisto, upravené fasády a usměvaví a ochotní místní obyvatelé, kteří nám vždy dobře poradili  s výběrem místní kavárny,  kde jsme příjemně strávili zbytek propršeného odpoledne.  Po návratu na základnu v penzionu Bertrand už na nás čekala bezvadná tříchodová večeře včt. doplnění tekutin a volná diskuse s našimi slovenskými hostiteli, kteří nás ujišťovali, že zítra bude líp / jako počasí/.

4. den

A opravdu bylo líp. Již tolik nepršelo, pouze jemně  a teplota se zvedla na 6 st.C. Na nic nečekáme, hážeme na sebe vrstvy funkčního prádla, startujeme motorky a vyrážíme směrem na Schladming / cca 20km /.  Funkční prádlo funguje dobře,  zapínáme vyhřívané hefty a valíme po B 320 do Schladmingu, kam přijíždíme v 10,00. Zde parkujeme a jdeme po svejch v moto hadrech na prohlídku města. Jedná se o klasické horské středisko, opakoval bych se, jak je zde pořádek a pohoda … Nakoupíme pár suvenýrů a jako jediní turisti sedíme na kafi  v té zimě venku pod slunečníkem a užíváme si kapučíno s cigárem a pohledem na zasněžené panoramata okolních hor. Vracíme se zpátky na parkoviště k motorkám v době, kdy kolem zrovna projíždí osobák a na střeše a haupně má slušnou hromadu sněhu. S Láďou se na sebe podíváme, pokrčíme rameny, protože máme v plánu pokračovat dále přes kopečky k Hallsttatskému jezeru.  Zimní gumy ani řetězy s sebou sice nemáme, ale nejsme přece srabi a tak se zapnutým topením v heftech a se zasněženými panoramaty před námi vyrážíme po B 166 na Annaberg až k Hallsttatskému jezeru /85 km/. Za normálního počasí by se jednalo o pohodovou a místy i zajímavou trasu, ale v tom marastu nic moc. Silnice je mokrá a studená, takže i oblíbené kroucené úseky projíždíme v poklidném tempu a občas potkáváme a zdravíme protijedoucí bandy motorkářů. S příjezdem k Hallsttatu se počasí mírně lepší, už tolik neleje, pouze občas mží a teplota se vyšplhala na 9 st.C.  Vyjedeme z tunelu a už na nás mává borec v orang. vestě a ukazuje, kde máme parkovat – samo, že zadarmo. Slejzáme z motorek a zjišťujeme, že  Halštatské jezero /velikost: 13,5 km², hloubka: 125 m, šířka: 2,3 km, délka: 5,9 km/ má něco do sebe. Jdeme po  pěší zóně směrem do centra Halštatu. Je to kouzelné městečko se spoustou zákoutí, hospůdek a taky se spoustou Japonců a Číňanů…. Jedná se o vyhlášené historické středisko zařazené do světového dědictví UNESCO na břehu stejnojmenného jezera, sevřené horskými masivy. Na jih se lanovkou pohodlně dostanete do známých ledových jeskyní a dále až pod dachsteinské ledovce, přímo ve městečku jsou památky na dolování soli a jiné  archeologické vykopávky. Samotné jezero nabízí pestrou škálu vodních sportů, okolí je výborné na jednodušší či náročnější horské túry, na své si přijdou turisté i milovníci kultury. Já s Láďou spolu s ostatními turisty pořizujeme nezbytnou fotodokumentaci a už se těšíme, jak si něco teplého nacpem do žaludku. A zanedlouho už sedíme v útulné  hospůdce a dáváme si pizzu a místní pivko. Obojí docela ušlo, a tak se loučíme se sympatickou obsluhou a ploužíme se směrem k našim motorkám. Na parkovišti stojí několik moto, ale nás zaujala Yamaha Tracer. Fakt hodně zajímavá motorka a live vypadá dobře, navíc na této je tady někdo z Finska … Opouštíme Halštat a valíme po L 701 přes Koppen pass na naší základnu v penzionu Bertrand / 75 km /. Protože čas již pokročil, začíná se stmívat a ochlazovat, taháme za vyhřáté hefty, nikde nestavíme, až na benzině před naší základnou, abychom se zítra ráno při návratu domů nezdržovali. Na penzionu už nás očekává bezva večeře. Tentokrát  zde nejsme sami, ale dorazili dva český postarší páry. Dáváme se s nimi do řeči a po jejich odchodu na kutě  pokračujeme v diskusi a doplňování tekutin s našimi slovenskými přáteli…

 

5. den

Návrat domů. Po vydatné snídani se loučíme s našimi slovenskými hostiteli-přáteli, děkujeme za vše a snad někdy zase na shledanou.  Pro zpáteční cestu jsme vybrali jinou trasu a tak jedeme ze Schladmingu po L 711,, která se příjemně kroutí do Ramsou, Filzmoos, Voglau a protože počasí nic moc, tak volíme nejkratší trasu na Salzburg, Braunau, Passau. Asi 30 km za Salzburgem, zastavujeme u autobusové zastávky a rozděláváme naší polní kuchyň a vaříme si oběd z našich zásob. Cesta z Braunou do Passu byla nudná, už nikdy více. V Passau dáváme na pumpě kafe a zde se naše cesty rozdělí, Láďa jede na Strážný a já na Cham – Cheb – Fr. Lázně.

Závěr

Na to, jak jsem v úvodu říkal, že jsme měli jet původně jindy a jinam tak se nám tento krátký a pohodový výlet líbil i přes občasné nepříznivé počasí. Prostě klasika, hlavně, že jsme “vypadli z baráku“ a se svým výborným kamarádem a na svých mašinách jsme si to užili, poznali zajímavé lokality, lidi, a hlavně naší základnu v penzionu Bertrand s perfektní slovenskou sestavou .

Obě motorky pracovali naprosto bez problémům spotřeba: moje ST do 5 l a Láďovo DL do 6 l.

Ujeto celkem 1 540 km, náklady na jednoho cca 5000,- Kč .

Jen asfalt: NE

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.46
Známkováno: 28x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist