Rakousko

 
Vůbec nepadala rosa, takže stany jsou mokré jen lehce zespodu a balení je poměrně rychlé. Po snídani jedeme ještě společně po nádherné silničce 153, potkáváme i policejní auto a v Mitterweißenbachu se rozdělujeme, Š&Š jedou doleva na dálnici a domů, my doprava směr Zell am See. Jedeme po 145 přes Bad Ischl, Bad Goisern, kde trošilinku bloudíme, když odbočím příliš brzo a zajedeme na kraj centra města, ale pak už dobře odbočujeme na nádhernou silnici 166 a projíždíme náš první „paß Gschütt“. Je poměrně rychlý, klikatý a já cítím, jak zadní Pirelka dostává zabrat, ale drží se a chválu, kterou na spolupráci TDMatylda+Pirelli Diablo Strada pěl Klofan, si plně zaslouží a určitě jí tam dám znova. Na vrcholu paßu odbočujeme ostře vlevo do Lindenthalu, proti nám jede kolona historických autíček, za první zatáčkou stavíme, kocháme se okolním prostředím a fotíme pohoří Tennengebirge bohužel s všudypřítomnými mračny. Naštěstí z nich neprší…..prozatím.
Blíží se poledne, slunko, když se dostane skrz mraky, krásně hřeje, celkově je ale příjemně, my pokračujeme po 166, přijíždíme k silnici č.99 a odbočujeme na Bischofshofen. Devadesátdevítka je stejně super jako 166ka, klikatá a kvalitně poasfaltovaná silnička. Před B. stavíme a z mostu opět fotíme Tennegebirge.
Na první pumpě v Bischofshofenu tankujeme, u stojanu nacházím 10 kun a jedeme dál. Za Bischofshofenem odbočujeme vpravo na 164 Hochkönig Bundesstraße. Zase, jak jinak, nádherná klikatice nádhernou přírodou, bohužel po chvíli začíná poprchávat a my jen tak tak stíháme před lijákem vlézt do pršáků. Pak už je to pro nás skoro horor, protože silnička se pořád krásně kroutí, asfaltová poleva se však bohužel leskne vodou a my jedem jak s přetrženým plynovým lankem. Přes Dientner Sattel sjíždíme už za sluníčka a bez deště do Maria Alm, kde se jedeme podívat na kostelíček se superšpičatou věžičkou. Na parkovišti sundáváme pršáky, sluníčko už svítí naplno, prohlížíme si kostel, † hřbitov, lanovou dráhu a dle prospektů zjišťujeme, že tam je nějaká bobová dráha, či co, kam lze vyjet lanovkou. Kostel a okolní stavbičky mají dřevěnou doškovou střechu, hřbitov je ukázkově udržovaný, až se tam bojíme vstoupit.
 Už bez pršáků jedeme na Saalfelden, kde najíždíme na 311, po které se dostaneme do Zell am See. Před jezerem uhýbáme vlevo, míjíme kemp Seecamp a jedeme na jižní cíp jezera do kempu Südufer v Thumersbachu, který, jak jsem se doslechl, je menší a klidnější, než severní kemp. Paní recepční si nás zapíše a žádá si pas nebo „turistkarte“, což nemáme ani jedno, ale má občanka jí stačí. Když si opíše vše, co potřebuje, zeptá se, jestli je to „drájvink lajsenc“ a když se jí dostane zamítavé odpovědi, dozvím se, že si mou občanku nechá do druhého dne a až zaplatíme, dostanu jí nazpět. Na mou otázku, co na to rakouský chlupatý při kontrole dokladů říká, že mi řidičák stačí. U nás je to prý problém, ví paní recepční, ale u nich stačí řidičák. U nás bych si něco podobnýho netroufl, ale v Rakousku? Pak se nás ještě ptá, jestli chceme nějaké pečivo na ráno, tak si objednáváme 4 housky a jdeme vybalit, shodit olovo z motorek a hurá na GG!
To, jak nás krajina a silnice na vrchol uchvátili, snad ani nemá cenu popisovat, ostatně je to v každém cestopise o GG. Zatáčky 180° na qalitní asfaltové polevě, zalehávání v uších díky převýšení, dýchavičnost motorů atd…….vážně bomba, ale je třeba chytit počasí, my jsme projeli jen polovinu, protože se během našeho vrcholového kochání zkazilo počasí, začalo poprchávat a dost se ochladilo, tak jsme se jeli schovat do restaurace pod vrcholem. Dali jsme si kávu a čaj a slovensky hovořící obsluha nám vyprávěla, jak rychle se tam mění počasí a že slunečno je tam takový malý zázrak. No, my slunečno trochu měli, ale pro příště to chce vyhradit si na GG celý den a hlavně to sluníčko a teplo. Teplota nahoře po ochlazení byla 11°C dle Mátinýho teploměru a s každou zatáčkou dolů šla nahoru až na cca 20°C. Cestou jsme ještě párkrát zastavili a fotodokumentovali, vodopády, sníh, sviště, krávy. 
Dole jsme ještě zastavili za mýtnicí okouknout kozy a vodopád, pod kterým je možno se projít, což jsme si pro tentokrát nechali ujít…snad jindy.
GG je v Čechách hodně profláknutý, my nahoře potkali nejen spoustu CZ motorkářů, ale i český autobus a dost aut, takže zaslechnout cizí řeč byl v podstatě zázrak. Dokonce i české cyklisty jsme tam potkali.
Odbočku do kempu jsme hledali trochu dýlejc, páč jsme jeli na Zell a měli jsme jet na Thumersbach, to jsme ale asi kvůli opojení z GG zapomněli, tak pro příště.
Hned po převlečení jsme šli na pivo, měli výborný kvasnicový, sice za 3€ a protože jsme krom snídaně nic nejedli, stoupla nám tahle dvanáctka rychle do hlavy. Tak jsme se po jednom odpotáceli napapkat Svačinky od Hamé, Uherské pěny a Slepičí poctivé polévky od Vitany, kterou uvařil Cacao na svém novém plyňáku od Campingazu. Ta nás tak poctivě prohřála, že jsme už ani na studené pivo neměli chuť a nechali si je na druhý den buď domů, nebo do dalšího nocležiště.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE