Rakousko

Šourek se Švíckem se předchozí den kasali ranní koupelí ve Vltavě, ale nakonec jsme to všichni odbyli standartně na umývárnách a po snídani v bufáči vyjíždíme směr Studánky po 160, 163, 161 a pak Bad Leonfelden a Linz po 126. V Linzi najíždíme na silnici č.1, což je pro nás veliké zklamání, je to snad nejhorší rakouská silnice, rovná, samý semafor, autosalon, sklad, omezení na 70 km/h, prostě nic rychlýho, skoro jsme usínali, byli jsme otrávený a shodli jsme se, že po týhle silnici už nikdy více. Na jedný benzínce si Š&Š koupili dálniční známky, domů že pojedou rychle a tedy ne po A1. Pár km před Salzburkem Šourek zastavil kvůli blížícímu se dešti u zastávky, kde Cacao hebce položil svého Banďoura na bok, protože nenechal zařazenou rychlost, Banďour se rozjel a naštěstí to odnesl jen levý přední blinkr. Spravil to papírovou páskou a vydrželo to až domů.
Navlíkli jsme nepromoky a pár metrů za zastávkou vjeli nejprve do hustého deště a hned poté do Salzburku. Pomalu jsme se promotávali městem směrem k historickému centru, jehož návštěvu jsme měli v plánu, pokud přestane pršet. Tady jsem viděl motonehodu, holka jela na skůtru a né zrovna přiměřeně deštivému počasí, to mi proti ní jeli jak se střevníma problémama, skočila jí tam červená, asi se lekla, vzala za obě zpomalpáčky a už se klouzala. V zrcátku jsem viděl, že se hned zvedla a běžela k motorce, takže krom pošramocenýho sebevědomí a motky snad dobrý. Já jel poslední a na jedný křižovatce mi tam hupla červená. Ostatní na mě čekali a Šouras si všiml přes ulici rybí restaurace, tak tam zajel a v rybárně jsme se rozhodli přečkat ten největší liják.
 Rybárna to byla poměrně malá, asi jako větší dětskej pokoj, ale obsluha i kuchyně příjemná a poměrně rychlá. Dali jsme si plný talíř mořských potvor, žralok, platýs, losos, královské krevety, kalamáry, k tomu cuketa, cibule, brambory a placky z nich, všechno na grilu a vynikající. Taky aby za 32,5€ na osobu nebylo! Zakončili jsme to sladkostí v podobě tiramisu a pudinku. 
Pak jsme, opět v nepromokách, i když už moc nepršelo, ale obloha nic moc, a bez plánované prohlídky města, vyrazili k jezeru Attersee do kempu Europa. Podle Šourka, který se neřídil dobře míněnými radami navigace, jsme chvilku bloudili, ale nakonec se dostali na silnici č.158, 154 a 152, které nás dovedly do cíle. Cestou jsme se ještě vykoupali v jezeru Mondsee, kousek před Attersee, teda jen Šourek, Švícko a já (takže v podstatě čtyři šourkové:-D))), voda byla studená, ale nádherně čistá a osvěžující. 
Po příjezdu do kempu následovalo získávání informaci o možnostech občerstvení, hlavně pivo, najedený jsme byli dost, něco o kempu, stránky jsou http://www.europacamp.at/ , nad recepcí visí cedule se jménem Ludwig Bernaschek, prý nějaký český emigrant, politik(?). 
Po vybalení a postavení stanů jsme šli do restaurace na pivo, měli jen lahvovou dvanáctku, takže po třech + kalvádos a jen tak tak jsme nezapínali přední náhon při cestě do stanů. V restauraci Švícko při braní popelníku zjistil, že tam pracuje jedna Česka 14 let žijící v Linzi, tak jsme pokecali a zkusili objednat na příští den snídani v podobě míchaných vajíček na špeku, ale to nevyšlo, tak k snídani byla tradičně houska, máslo, plátkový sýr, salám, müssli s mlékem, káva a čaj v podobě švédského pultu, vše za 3,30€.
Taky jsme tam potkali italskýho motorkáře na CB500, stejném stroji jako má Šouras, tak jsme se snažili pokecat, ale Ital uměl jenom italsky, tak nic moc. Každopádně ho dost šokovalo, že má Šouras na tachometru svojí CB jenom cca 16000 a on na své novější asi 60000km….holt pan Motorkář.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE