Poprvé Alpy, poprvé Grossglockner

Po osmi sezonách v sedle ve mně uzrálo rozhodnutí konečně vyrazit za hranice všedních dnů. Ačkoliv jsme už měli za sebou motovýlety do Holandska, Rakouska nebo Německa a naši vlast projetou křížem krážem, ještě nikdy jsme se nepodívali na ten věhlasný Grossglockner, potažmo do Alp vůbec.V březnu jsme byli lyžovat v Zell am See, ubytování jsme měli krásné, přímo na břehu jezera, takže rozhodování, kde budeme v létě v Alpách spát, bylo snadné a rychlé. Gasthof Seestrand noc s polopenzí za 31 €. Termín našeho výletu jsme záměrně směřovali až po prázdninách, protože zkušenost z posledních sezon napovídala, že v červenci a srpnu hlavně prší a nejhezčí počasí bývá až v září.

Poprvé Alpy, poprvé Grossglockner

Kapitoly článku

1. den - čtvrtek 8. září 2011
Brno – Český Krumlov – Zell am See (565 km)

Od rána se nad Brnem honila mračna, ale nepršelo. Zašel jsem pro motorku, nalepil dálniční známku, napakoval tankvak a šel se nahoru oblíct. Ovšem sotva jsme se vrátili dolů před barák, začalo pršet. Honem jsme nasedli na motorku a vyrazili na cestu s odhodláním, že „tomu“ ujedeme. Jenže jsme urazili 20, 30, 40 kilometrů a déšť neustával. Mezí Třebíčí a Telčem, když jsem měl pocit, že dvacetikilometrovou objížďku jedeme už hodinu a půl, a že se motáme na místě pod tím nejvydatnějším dešťovým mrakem, tak jsme zastavili na benzínce a shodli jsme se, že „tomu“ vážně neujedeme. Konečně jsme navlékli nepromoky.

Pokračovali jsme za neustálého deště směr Jindřichův Hradec, České Budějovice a Český Krumlov, kde byla plánovaná krátká prohlídka města a oběd. Bohužel jsme do Krumlova přijeli s cca dvouhodinovým zpožděním (díky té objížďce). Takže z prohlídky nebylo nic, jenom jsme se rychle najedli a pokračovali v cestě směr Vyšší Brod.
Byly asi čtyři odpoledne a před námi ještě 300 kilometrů. Naštěstí přestalo pršet, mohli jsme shodit nepromoky a malinko zrychlit. Překročili jsme hranice do Rakouska, za chvíli jsme byli v Linzi a pokračovali jsme po dálnici směr Salzburg a Bischofshofen. Posledních 30 kilometrů už jsme dojížděli téměř po tmě. Přestože jsem příliš nedbal rychlostních limitů, na místě jsme byli až před půl osmou večer. Naštěstí odpadlo takovéto nervozní hledání ubytování, kdy je člověk unavený, zmrzlý, hladový a zuří, že to nemůže najít.. jeli jsme najisto do Gasthoff Seestrand v Thumersbachu. Paní domácí už nás čekala a večeře byla na stole.

2. den - pátek 9. září
Zell am See -  Mittersill – Krimmelské vodopády – Gerlos pass – Wörgel – Kitzbühel – Mittersill – Zell am See (255 Km)

Ráno po probuzení to při pohledu z okna vypadalo na DPR (den protažených rypáků), neboť zase pršelo. Zrovna dneska jsme chtěli jet nahoru. Okamžitě jsme přehodnotili plány a oproti původnímu itineráři jsme se rozhodli, že dnes pojedeme bez ohledu na počasí aspoň na Krimmelské vodopády a až zítra na GG. Po snídani jsme se šli za drobného poprchávání trošku projít kolem jezera a na mysli jsem měl stále slova mého dědy, dlouholetého náčelníka horské služby, který o vysokohorském počasí vždy říkával: „Jedenáctá rozhodne!“ Jak bude v jedenáct, tak bude už celý den. A taky že jo! V deset se začaly trhat mraky a v deset třicet na nás vykouklo sluníčko. Co už jsme znova měnit nechtěli, byl dnešní plán cesty, a tak jsme se šli pooblíkat a vyrazili směr Krimml. Při cestě krásnými pastvinami, malebnými vesničkami a se štíty alpských skalisek na obzoru jsem si připadal jako v reklamě na Milku. Za hodinku jsme byli u vodopádů, motorku jsme nechali na parkovišti, oblečení v šatnách pro mototuristy a vyrazili jsme na výlet.

Krimmelské vodopády, které jsou prezentovány jako největší v Evropě, jsou jedním slovem úchvatné. To se nedá popsat, to se musí vidět. Při pohledu na hučící padající kvanta vody jsme chvílemi nemohli popadnout dech. Poté jsme začali uvažovat, co budeme dělat dál, zda se vrátíme do penzionu nebo překročíme sedlo Gerlos, podíváme se do Kitzbühelu a prodloužíme si tak výlet o nějakých 110 km. Naštěstí nejsme líní a rádi poznáváme nepoznané, a tak zvítězila druhá varianta. Ještě před zaplacením mýta na Gerlos (4,50€) jsem si to dal sám několikrát nahoru a dolů. Paráda. Pak jsem u hospody opětovně naložil Aaajinku a jeli jsme přes Gerlos dolů do městečka Wörgl a pak do Kitzbühelu. Odtud přes krásný, tajemný (a hlavně neplacený) Thurn-pass, kterým jsme se vrátili z Tyrolska do Salcburska. Sjeli jsme dolů do Mittersillu a odtud bylo domů už jen kousek.

3. den - sobota 10.září 2011
Zell am See – Mittersill – Lienz – Grossglockner – Zell am See (217 km)

...a je to tady! Slunce svítí, obloha vymetená, řetěz namazanej, já nadrženej... takže po snídani valíme. Zvolili jsme takovou variantu cesty, abychom dnešní výlet ukončili Grossglocknerem. To znamenalo přijet k němu z jihu od města Lienz a přejet GG směrem na sever. Takže jsme si prvních 30 km dali stejných jako včera, přes Mittersill, kde jsme odbočili na Lienz. Po projetí tunelem Felbertauern, za který jsme zaplatili 8€, začíná houstnout provoz. Je sobota, krásné počasí a najednou nejedeme sami, ale předjíždíme a jsme předjíždění skupinkami Němců a Rakušanů. Za městečkem Lienz se do proudu motorek přimíchají stovky Italů, několik desítek Švýcarů a Francouzů a spíše jednotlivci z Maďarska a Slovinska. A abych nezapomněl, kluků z Česka potkáváme za celý den asi třicet. Za Lienzem se silnice začíná prudce zvedat a kroutit a jdeme na to. Necelých 50 kilometrů naprosté extáze, nadšení a pocitu, že život je strašně krásný. Kdo tam byl, ví o čem mluvím, kdo tam ještě nebyl, musíte to zkusit.

Strávili jsme nahoře několik hodin, každou chvíli jsme slezli z motorky a úseky, které se mi líbily, jsem si dával znova. Na těch nejkrásnějších místech jsme se kochali výhledem do krajiny... no paráda. Musím říct, že nahoře bylo opravdu husto. Ale všichni si to přijeli užít a nikdo tam vyloženě neraploval.
Po sjezdu dolů do Bruck a/d Grossglocknerstrasse jsme to měli domů už jen kousíček. Motorku jsme zaparkovali před penzionem a za krásného počasí jsme v hadrech šli rovnou na zahrádku na zasloužené pivko. Poté jsem dostal nápad, že se asi půjdu vykoupat do jezera. Aaajinka mě hecla, že půjde taky, načež svůj slib skrečovala a já blbec jsem tam přesto skočil. Voda ledovcového plesa měla asi 15 stupňů. Ale přežil jsem to a šel si dát „das original Wienerschnitzel“. Krásný den!

4. den - nědele 11. září 2011
Zell am See – Liezen – Leoben – Wien – Brno (528 km)

Poslední den našeho výletu. Po snídani všechno sbalit, namazat řetěz, natankovat plnou a jedeme domů. Tentokrát jsme jeli rakouskou stranou. Přes Bischofshofen, Radstadt a Liezen jsme se dostali na dálnici A9 navazující na S6, která končí ve Vídni. To byl vlastně konec našeho dobrodružství. Pak už jen rychlý oběd v burgerkingu u Schwechatu a domů tou notoricky známou cestou Wien Poysdorf Mikulov Brno. Bylo to krásné a skutečně tento výlet považuju za to nejkrásnější, co jsem doposud na motorce zažil. Děkuji Aaajince, že to tak krásně zvládla. Jsi dobrá ;-) Poděkování také patří mojí motorce Kawasaki Z750, která je vážně bezvadná a je mnohem univerzálnější, než na první pohled vypadá. Přestože to není cestovní mastodont, dá se s ní vcelku pohodlně cestovat ve dvou s minimální spotřebou A za malinko otlačený zadek je mi pak odměnou lehký a živý street, se kterým se vyblbnu na místech, jakým Rakouské Alpy jsou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 25x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist