sumoto_leden



Nejen svatební cesta do Alp

Kapitoly článku

3.den - 2.7.2012  pondělí


Na naše toulky po Alpách byly předem naplánovány, jen jsme dle aktuálního počasí volili jejich pořadí. V pondělí 2.7.20 bylo po ráno trochu zataženo. Proto padla naše volba na Kapruner Stausee, což je přečerpávací vodní elektrárna, která je umístěna přes 2000 m.n.m.. Výstavba byla započata již za 2. světové války, kdy byla vybudována silnice a začalo se s výstavbou hrází. Práce byly během války zastaveny a poté se znovu rozběhly až v 50.letech, kdy byly hráze hotovy. Na Kaprunské elektrárny se dostaneme z obce Kaprun. Jedeme okolo lanovky na Kitzsteinhorn, což je ledovcový útvar, kde je i lyžařské centrum. Poté jedeme stále dál, není kam odbočit a najednou se uprostřed lesa objeví sedmipatrový betonový parkovací dům. Zde je možno zdarma nechat auto i motorku. Poté pěšky vyrazíme k asi 300metrům vzdáleným kasám, kde je dokonce i samostatné parkoviště pro motocykly, ale kvůli tomu jsem již motorku nepřeparkovával. Na tomto plácku se také točí 4 autobusy, které vozí turisty na horní, největší, vodní nádrž. Autobus jede zhruba 25minut skrz komplex tunelů. Vstupné na přečerpávací elektrárny je včetně dopravy autobusem 19€ na osobu. Za to Vás ale čekají nádherné výhledy. Po výjezdu busem nahoru bylo stále zamračeno a foukal vcelku silný vítr. Rozhodně jsem nelitoval dlouhých kalhot a bundy, kterou jsme měli s sebou. Na horní nádrži si člověk může pochodit jak dlouho chce a poté můžeme sjet auobusem zpět do údolí. My jsme se zde zdrželi asi 2,5 hodiny. Během této procházky jsme nafotili několik krásných snímků a dokonce potkali i horské kozy, které zde chodili na pastvu. Nádrž Vás zarazí svou velikostí, zvláště když si člověk uvědomí, že pracovat a dopravovat materiál do takové výšky a nehostinného terénu je jistě velmi náročné. Po procházce jsme se vrátili k restauraci a počkali na autobus. Cesta autobusem zpět dolů je náročná. Slabší povahy z ní jistě budou mít silný zářitek, protože řidič má cestu naježděnou a jede dolů velmi svižným tempem, aniž by si uvědomoval, že ty patníčky okolo cesty nebo dřevěné zábradlí nemohou udržet ani auto, natož autobus, ale naštěstí jsme dojeli v pořádku zpátky. Po tomto výletu jsme jeli na nákup do blízkého Sparu, kde jsme si nakoupili jídlo na celý týden a poté vyrazili zpět do místa ubytování. 


4.den - 3.7.2012  úterý

Další den ráno bylo krásně, skoro jasno. Proto bylo rohodnuto, že vyrazíme na Gerlosstrasse. Jen co jsme se po snídani začali oblékat, počasí se začlo zhoršovat, naštěstí bylo jen zataženo, bez deště. To nás neodradilo a proto jsme vyrazili. Cesta probíhala naprosto v pořádku. Po průjezdu kolem Krimmelských vodopádů začíná průsmyk Gerlos, který má skvělý povrch, je pěkně široký a dá se zde jet i vcelku svižným tempem. Na nejvyšší vyhlídce je nádherný pohled na Krimmelské vodopády. Poté zbývá už jen kousek k mýtné bráně, která je na nejvyšším bodě půsmyku. Po zaplacení 5€ můžeme projet dále až do městečka Gerlos. Zde jsme se otočili a projeli si celý Gerlospaß zpět. Jelikož mě tento uchvátli, tak jsem tento projel od Krimmelských vodopádů k mýtné bráně ještě jednou. Potom jsme se vraceli zpět, ale v Mittersillu jsem uhnul na hlavní směrem na Kitzbühel. Zde je také krásný průsmyk, na kterém je z větší části tříproudová silnice, takže pokud zde potkáme kamion, nemusíme se za ním táhnout. Po krátké návštěvě Kitzbühelu, ve kterém jsme nic tak úchvatného, že by to stálo za návštěvu, nenašli, vyrazili jsme zptáky do Mittersillu a poté do místa ubytování. Dnešní výlet byl jen o ježdění a o kochání se perfektními průsmyky a nádhernou alpskou krajinou. Celý den bylo zataženo, jen jednou jsme potkali krátkou přeháňku, která nestála za řeč. Určitě doporučuji jak Gerlospaß, tak průsmyk mezi Mittersillem a Kitzbühelem, ale co se týče Kitzbühelu, ten nás osobně nenadchnul.

 

5.den - 4.7.2012  středa

Pátý den ráno se nesl ve znamení krásného, sulnečného počasí, jen občas nějaký vrcholek byl schovaný v mraku. Díky tomu jsme se po snídani rozhodli vyrazit na nejznámější a největší rakouský průsmyk Großglockner. Po příjezdu pod Großglocner nás čekala menší zácpa v podobě semaforu a opravy silnice. Poté jsme již vyrazili k mýtné bráně. Po informacích co jsem měl z oficiálních stránek měl vjezd pro motorku stát 22€, ale u kasy po mě chtěli pouze 16€. Jelikož to bylo méně než jsem čekal, tak jsem toto vůbec neřešil, zaplatil a vyrazili jsme na projížďku. Großglocknerstraße je perfektní tím, že má cestou spoustu různých odpočívadel, kde se dá fotit. To jsme zatím na ostatních průsmycích postrádali. Je to samozřejmě také díky tomu, že tent průsmyk je opravdu velmi oblíbený. To bylo samozřejmě znát i na počtu aut, motorek a vcelku velkém počtu autobusů. Naštěstí jsou zde přehledné rovinky a místy i více pruhů, takže se dají ostatní předjet, protože jízda po Grosßglockenru za autobusem opravdu není nic záživného. Ještě horší než velký provoz motorových vozidel byl velký provoz cyklistů, kteří jezdíli naprosto nekontrolovaně po celé šiři pruhu a byli dost nebezpeční sami sobě. Jelikož jsme GG projížděli směrem od Bruck an der Großglocknerstraße, tak jsem nejprve přejel vylídku Edelweisspitze, což je nejvyšší bod, na který se musí odbočit. Proto jsme projeli celou GG až k Franc Josef hütte, což je nejznámější bod, kde je opravdu "Václavák". Zde je totoiž výhled na horu Großglockner a jeho ledovcový útvar, který v době naší návštěvy byl hodně šedý a pouze tam, kde se odlamoval byl jasně modrý. Na tto vyhlídce jsme strávili nějaký čas a jeli zpět. Při cestě zpět na kruhovém objezdu, který jde směrem buď na vyhlídku France Josefa, na Bruck an der GG a nebo na Heiligenblut nás čekala policejní uzavírka, která tam ještě hodinu předtím nebyla. Důvodem byl cyklistický závod na nejvyšší místo na hlavním průsmyku - Hochtor. Proto nám policisté sdělili, že až bude peloton za kruhovým objezdem, mohou nás pustit alespoň směrem dolů na Heiligenblut. Proto jsme vyrazili směrem dolů. Cestou k Heiligenblutu je opět mýtná brána, která vpodstatě ukončuje Großglockner. Ve městečku jsme se chvíli pokoukali, otočili a jeli zpět. Cyklistický závod mezitím skončil a my mholi celou cestu projet zpět a nyní jsme nezapomněli vynechat Edelweisspitze, ze které je nezapomenutelný výhled. Cesta sem je mnohem strmější a klikatější než všude jinde. I proto zde mají zákaz vjezdu autobusy, což je pochopitelné omezení. Cesta je po kočičích hlavách zasypaných místy pěknou dávkou štěrku, takže jízda dolů musela být obvzláště opatrná. Zde se mi povedla jedna nemilá věc v podobě toho, že jsem cestou dolů chytil pomalu jedoucí auto a vzhledem ke stavu silnice a provozu naproti nebyla čance ho předjet. Bohužel pro mě jsem si nějak neuvědomoval, že celou cestu dolů kromě přední brzdy brzdím vcelku vydatně brzou zadní jsem při najetí na hlavní průsmykovou silnici zjistil, že zadní brzda špatně brzdí a pedál se mi propadl o nějaký ten centimetr dolů. Po pětiminutové zastávce brzda vyhladla a vše už bylo v pořádku. Až na tento jediný problém bylo vše v nejlepším pořádku, počasí vyšlo uplně skvěle a Großglockner je právem jedna z nejnavštěvovanějších a nejhezčích alpských cest. Myslím si, že by každý motorkář měl tuto cestu absolovovat. 


6.den - 5.7.2012  čtvrtek

Šestý den ráno bylo ve znamení nádherného počasí a rozhodování, který výlet podniknout. Na výběr byly dvě varianty a to buď vyrazit na prohlídku Krimmelských vodopádů a nebo pěší výlet na protější kopec od našeho ubytování. Jelikož jsme ráno dlouho snídali a nějak se nemohli nikam vykopat, padla volba na pěší výlet na protější kopec. Hezky jsme vystoupali nad obec Stuhlfelden, kde byl nádherný rozhled. Počasí nám opravdu přálo, skoro až moc, jelikož bylo opravdu teplo a teploměr ukazoval ke 30°C ve sínu. Při návratu z výletu se během chvilky zatáhlo a dokonce spadla i malá přeháňka. Tento den byl pouze o pěší turistice, ale hlavně, že vyšlo počasí.

 

7.den - 6.7.2012  pátek

Náš poslední den, který jsme trávili v Alpách. Počasí ráno vypadalo slušně, svítilo Slunce a jako každé ráno kolem nás vedli na pastvu krávy. Po snídani jsme si připravili motorku, navlíkli se do oblečení a vyrazili k asi 30 kilometrům vzdáleným Krimmelským vodopádům. Počasí se cestou trochu zhoršilo. Sluníčko zalezlo, takže bylo zataženo a i se malinko ochladilo. To ničemu nevadilo, jelikož nás čekal pěkný výšlap podél vodopádů jsme toto skoro přivítali. Při příjezdu do Krimmlu je velké parkoviště, ale o 100 metrů dále po silnici je parkoviště vyhrazené pro motocykly. To pojme nejméně 60 motocyklů a jsou zde i skříňky pro uložení věcí pro motokáře, kteří nemají kufry a nechtějí chodit po vodopádech s helmou na hlavě. Při příjezdu na parkoviště začalo lehce kápat, ale nic to neznamenalo, protže cesotu ke vstupní bráně, která je vzdálena cca 1 kilometr opět přestalo. Jen co jsme na vstupní bráně zaplatili vstupné ve výši 2,50€ za osobu, tak začalo opět krápat, ale déšť začal velmi rychle zesilovat. Po příchodu pro první, největší vodopád nám to bylo jedno, jelikož zde byla taková masa vody, že to bylo stejné jako když prší. Rozhodli jsme se proto pokračovat nahoru s tím, že déšť třeba ustane. Opak byl pravdou, nezeslaboval, spíš stále zesiloval a ještě k tomu začala být bouřka přímo nad námi. Stoupání v lese, déšť a bouřka nad hlavou nebylo to, co člověk na dovolené vyhledává. I tak se nám nechtělo výlet přerušit a tak jsme pokračovali stále nahoru ke druhému vodopádu. Dorazili jsme až k úpatí druhého vodopádu, ale déšť neustával a tak jsme se vrátili zpět dolů pod vodopády. Jelikož déšť neustával, tak jsme se zastavili v místní hospůdce dali si kafíčko a naprosot vynikající štrůdll a kávový dort s pravou šlehačkou. Během občerstvování déšť ustal, proto jsme se rozhodli vyrazit zpět do místa ubyování. Během cesty jsme déšť dojeli a zmokli znovu. Po příjezdu jsme začali dělat pozdní oběd a poté se již vyjasnilo a svítilo Slunce. Prostě alpské počasí, které se mění každou chvíli. Odpoledne jsme zbalili a připravili se na ranní odjezd.

 








POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (17x):
Motokatalog.cz


TOPlist