Naše první moto-dobrodružství za hranicemi naši republiky - Rakousko

ÚČASTNÍCI: manželé Jarka (Honda CBR 600 F), Dušan (Honda CBR 954 RR)

První den - přesun z domova na Lipno - najeto 420 km

Náš sen se začal realizovat a nastal den D. Ráno jsme se probudili se značnou nervozitou, mírným lechtáním v žaludku, ale zároveň převelikým těšením. V den odjezdu je po dešti, celkem na červenec chladno, cesty mokré, kaluže a sluníčko schované za černé mraky. Ale přesto doufáme, že nepromoky vezeme zbytečně a předpověď počasí se nějak změní k lepšímu. Vše je nabaleno, startujeme své stroje, rozloučení s rodinou. Je 9 hodin ráno a vyrážíme. V prvních kilometrech z nás opadá nervozita a opouští nás pocit, že jsme něco zapomněli.

Část cesty jedeme po dálnici - jde nám o rychlý přesun přes naši republiku a zbylých 150 km jedeme po okrskách. Povinná zastávka na benzínce, kávička, štrůdl, protáhnout se, doplnit palivo a jedeme dál. Omyl - nejedeme. Rychlým krokem se k nám blíží urostlý, vousatý chlápek, obsluha pumpy. Aha... jde s námi pokecat a třeba i pochválit naše naleštěné miláčky. Avšak rozčílený chlápek na nás křičí: ,,Nechcete konečně po 15 minutách zaplatit ten načepovaný benzín? To chcete ujet?". Trapas, ostuda. My jsme jednoduše zapomněli zaplatit. Od hanby se chci zahrabat tak sto metrů pod zem. Stokrát se omlouváme, manžel urychleně platí a fofrem odsud pryč. Pár kilometrů před Lipnem zastavujeme u kouzelného jihočeského rybníku a v hospůdce opodál si poroučíme marinovanou grillovanou krkovici se šťouchanými brambory. Posledních pár kilometrů před kempem, kde máme zamluvenou chatku však začíná mrholit, pršet a už pořádně lije. Od této chvíle nám je jasné, že předpověď počasí se naplnila a tušíme, že deště si ještě užijeme. Ale co, nepromoky to jistí. 

Kemp na Lipně je hezký, chatička trochu zatuchlá, ale na jednu noc... to zvládneme. Teple se oblékáme, je 18°C a za deště se procházíme kolem přehrady. Pak zavítáme do restaurace na teplý svařák, popíjíme, sedíme, v krbu se topí a s obavou hledíme skrz okna na ten liják a stále doufáme, že se přes noc vyprší a ráno na cestu nám bude svítit sluníčko.

Druhý den - přesun Lipno - Taxenbach - najeto 310 km

Jsme optimisté. A i když celou noc vytrvale pršelo a déšt nás stále neopouští, soukáme se do nepromoků a vyrážíme. Teď už pořádně chčije a chčije. Čeká nás velká porce kilometrů (cca 300) v hustém dešti. Volíme proto rychlý a bezpečnější přesun po dálnici. Po 100 km zastavujeme na benzínce, cítím jak nějakou skulinou mi stéká voda za krk, můj oděv vlhne a začínám se klepat zimou. Převlékám se do suchého, manžel mi pomáhá s oblékáním jak malému děcku. A už je zase dobře. Bereme to s humorem. O to veselejší náladu máme, když na benzínku přijíždí skupina motorkářů - taky češi a vidina toho, že jsou taky promočení a prokřehlí jako my nám vykouzlí úsměv na tváři. Říkáme si... nejsme v tom sami.

Jedeme dál.  Konečně za Salzburgem sjíždíme z dálnice, pokračujeme na Bischofshofen a mraky se začínají protrhávat. Po dešti ani památky a vítá nás modrá obloha. Posledních 40 km si užíváme našich prvních alpských zatáček, je to paráda. Užíváme si konečně jízdu po suchém asfaltu.

V 16 hodni přijíždíme do alpské vesničky Taxenbach a s radostí parkujeme svoje stroje u penzionku Kitzloch, kde máme zamluvené ubytování... majitelé jsou češi. Ti už nás očekávají, vřele vítají a ihned nás vedou do kotelny, kde je krásně teploučko, topí se. Věšíme mokré "všecko" na ramínka a těšíme se na teplou sprchu. Večer zakončíme teplou večeří, pivečko a štamrlička k tomu.

Den třetí - Zell am See - najeto 120 km

Ráno je pod mrakem, střídavě mrholí a my si začínáme na to zvykat. Pochopili jsme, že naše dovolená bude opravdu v tomto duchu. Mraky, déšť, nepromoky obléct, nepromoky vysléct. Nevadí, jsme odhodláni si to užít i s kapkami deště. Po vydatné snídani startujeme naše miláčky a máme v plánu projet okolní kopečky. Pak sjíždíme k jezeru Zell am See. Je pod mrakem a neprší !!! Procházku kolem jezera si zpestříme zmrzlinou, doplníme nutnou fotodokumentaci a v útulné hospůdce obědváme pizzu a plánujeme výlet na příští den - náš vysněný Großglockner. 

Po večeři ještě ve 20 hodin jdeme na procházku - spíše mírný výšlap na nedalekou soutěsku Kitzlochklamm. Majitelé penzionku nám to doporučili a nelitujeme. Nádherné výhledy, hukot vodopádů a  lavičky nad propastí. Takto příjemně jsme ukončili dnešní den.

Den čtvrtý - Großglockner - najeto 120 km

Tak je to tady. Dnes zdoláme Großglockner. Ráno u snídaně nás však zaskočí zpráva majitele penzionu. Na Großglockneru je sníh, včera napadl čerstvý, motorky tam vůbec nepouštěli, dnes sjízdné s velkou opatrností. Tušíme, že to bude přinejmenším zajímavé. Hledíme na sebe s manželem - neprší - ono sněží? Tak se raději teple oblékáme, vrstvíme na sebe veškeré oblečení, které s sebou máme. Je to dosti nepohodlné, skoro se v tom nemůžeme pohybovat, jak jsme navlečení.

V 10 hodin přijíždíme k mýtnici. Čekali jsme davy motorkářů, skutečnost je jiná, sem tam výjimečně někoho potkáme na dvou kolech. Dole u mýtnice je 5°C. Hledíme na sebe s otázkou, jak bude tam nahoře? Vyrážíme kupředu. Zatáčka střídá zatáčku, a my se kocháme nádhernými výhledy. Máme čas, nikam nespěcháme, často zastavujeme a pořizujeme foto. Místama se dokonce ukáže sluníčko skrz mraky. V dálce vidíme zasněžené vrcholky hor.

Stoupáme výš a výš a pociťujeme víc a víc ten chladný vzduch. Tak tady končí sranda. Vjíždíme do husté mlhy a ve výšce 2570 m n.m. potkáváme onen slibovaný sníh. Ve mě je malá dušička. Manžel razí cestu, jedu za ním a říkám si, že nesmím zastavit. Už bych se asi nerozjela. Poslední (pro mě) těžký úsek... šílené kostky pokryté sněhem. Mám pocit, že vjíždíme přímo do nebe. Hurá... jsme tady.  Vrchol Edelweisspitze.

 Opatrně parkujeme. Ten pocit je nezapomenutelný a přes tu radost nevnímáme silný vítr a teplotu mínus 4°C. Kousek od nás parkují motorkáři češi a navzájem si  dost hulvátsky vyměňují názory..."ty č****u, kde jsi nás to vzal?". To nás pobavilo a už sedíme ve stylové, vytopené restauraci a odměnou nám je horká rajská polévka a horký čaj. Ovšem v tom se počasí z minuty na minutu mění natolik, že raději rychle platíme a pokračujeme v cestě na Kaiser Franz Josefs.

Několik km krokem projíždíme skrz hustou mlhu, ale ta se v nížině rozpadá a my se opět můžeme chvíli kochat krásnými výhledy. Přes tu euforii ani moc nevnímáme ten chlad a naše prokřehlé prsty. Krásná vyhlídka na ledovec Pasterze je úchvatná. Dokonce tady potkáváme větší počet motorkářů, což nás těší. Jen ten vítr je šílený, je to takový fičák, že jen velký odvážlivec odkládá  přilbu či rukavice. Naše bříška je třeba potěšit výborným štrůdlem s kávičkou. Takto příjemně končíme dnešní výlet a sjíždíme dolů k mýtnici. Večer ještě v posteli v peřinách pomalu rozmrzáme, ale s úžasným pocitem. Hlava plná zážitků.

Den pátý - Hitlerovo Orlí hnízdo a jezero Königssee - najeto 180 km

Probouzíme se do chladného rána, dnes nesněží :) , pro změnu mrholí. Přesto se těšíme a vyrážíme směrem k rakousko-německým hranicím. Cíl cesty je Hitlerovo Orlí hnízdo. Nepromoky opravdu plní svou funkci. Manžel už rezignoval na čistotu našich motorek a už vůbec neřeší jejich neutěšený stav. Na Orlím hnízdě je turistů spousta, avšak motorkáři... jen já a manžel. Lidé na nás koukají jak na zjevení, zřejmě nechápou, že i v takovém počasí je možné cestovat na motorce. Viditelnost v mlze je tak sotva na 3 metry, není vidět na krok, žádné krásné výhledy se tedy nekonají. Nevadí... někdy příště. Vstupujeme alespoň do podzemního tunelu zabudovaného do nitra hory a výtahem vyjíždíme nahoru. Jsme hladoví, je na čase poobědvat. Ve zdejší restauraci vybíráme vepřo, knedlo, zelo... po německu a plánujeme ještě narychlo krátký výlet k jezeru Königssee. Ledovcové jezero je přenádherné. Několik zajímavostí. Je 6,30 km dlouhé, 1 km široké, 98,1 m hluboké. A je nejhlubším jezerem v Německu. Zážitkem je plavba vyhlídkovou lodí, kousek od jezera se nachází též umělá, chlazená dráha pro boby a saně. Nádhernou atmosféru dotváří malebné obchůdky se suvenýry a útulné hospůdky.

Zpáteční cestu k našemu penzionku jsme si užili po známe silnici Alpenstraße.

Den šestý - návrat domů - najeto 740 km

Je 9 hodin ráno, máme sbaleno, odjíždíme domů a moto dovolená pro nás končí. Počasí se konečně umoudřilo. Toto trvalo !!! Sluníčko vesele svítí a my jsme z toho trošku smutní, že až v poslední den, kdy odjíždíme domů. Jedeme na jeden zátah... odbudem si to po dálnici - cca 740 km. Povinné zastávky po 150 km, pozdní oběd, kafe, zákusek. Poslední kilometry se už trochu ozývají naše zadky a taky záda. A jak jinak - 50 km před domovem opět začíná pršet a my se tomu už jen smějem. Nepromoky již neoblékáme. Jsme durch promoklí, ale v pořádku a se spousty krásných zážitků se blížíme k domovu. Je 19 hodin, parkujeme naše stroje a vítáme se s rodinou. Současně nás s manželem napadla okamžitě stejná myšlenka... i přes ty vydatné kapky deště to byla super moto dovolená a vyslovujeme nahlas: ,,Příští rok si to střihnem znova. Opět Rakousko a přidáme ještě moře - Chorvatsko".

A tímto naše dobrodružství končí. Šlo o to, pořádně si to užít a různé komplikace nebo nepohodlné situace k tomu patří.

Závěr: Děkuji všem, kteří měli trpělivost a dočetli dokonce a omlouvám se těm, které jsem zbytečně připavila o čas. Vím, že pro mnohé z vás je psaní o rakouském Großglockneru nudné a nezajímavé, ale my jsme byli plni odhodlání a euforie z cestování. A pro nás to bylo poprvé. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE