Na skok do Rakouska

Více jak s ročním zpožděním jsem se rozhodl publikovat tento drobný cestopis především pro inspiraci těm, kteří se chtějí dobře projet nedaleko od našich jižních hranic.

Pro mě osobně to bude první výlet za hranice na pořádné silnice. Výjezd domlouváme někdy v březnu a na rozdíl od jiných skupin nás neubývá, ale přibývá. Nejdříve jsme dva a postupně zveme známé kamarády, až se dostáváme na číslo 7. Nechceme nic dlouhého a tak dáváme na rady pana Fryče a jeho průvodců a rozhodujeme se pro oblast Mariazellu. Vzhledem k tomu, že jsme naprosto různorodá skupina - věkově, zkušenostně i strojově (Honda Hornet 600, Kawasaki GPZ 1100, ER-6n, Z800, MottoGuzi Breva 750, Suzuki V Strom 650, Harley Fat Bob) a většina zaměstnaných, pevně stanovujeme datum výjezdu. Využíváme květnového svátku, který vychází na pátek, bereme jeden den dovolené a těšíme se na 4 dny moto zážitků. Ubytování jsme zarezervovali přes booking.com. Teď už jen podat okolkované žádosti o propustky doma, dovolenky v práci a můžeme stříhat metr.

S blížícím se termínem, jak jinak, se předpověď počasí horší a skoro uvažujeme o tom, že to vzdáme. Ale potřeba si pořádně zajezdit je silnější než my a vydáváme se na cestu.

Den 1 – čtvrtek 8.5.2014

První část skupiny má sraz na parkovišti obchoďáku na Smíchově a druhá bude čekat na konci R4 na pumpě v Dubenci. Upřesňujeme trasu a jedeme přes Strakonice a Volyni na Lipno, kde se u známého v kempu zastavujeme na něco k snědku.  Zde nás žel opouští Petr, jelikož na jeho nové Kawě nefunguje brzdové světlo a amatérská oprava spočívající v opakované výměně pojistky, jejíž zásoby se tenčí, ničemu nepomáhá. Rakousko s nefunkčním brzdovým světlem rozhodně nechce riskovat a tak se vrací do Prahy, kde se pokusí hned v pátek navštívit servis a dojet za námi. Přes Lipno se svezeme přívozem a pak si již užíváme dříve nedostupných cest k hranicím. Pokračujeme přes Bad Leonfelden, Freistadt a naprosto luxusní silnicí B119 sjíždíme do Greinu. Luxusní jak zatáčkami, tak asfaltovým povrchem.

 

V jedné vesničce hlídkují místní  policisté. Jedeme téměř předpisově, tak je Horneťák podráždil alespoň zvukem svého vyladěného (nebo vykuchaného?) výfuku. Odtud pokračujeme přes Amstetten do Leutzmannsdorfu, kde máme zamluvené ubytování na statku. Nově vybudovaný apartmán pro 7 lidí v horní části stodoly nemá chybu a k tomu velmi příjemná rodinka majitele. Motorky si můžeme dát do garáže vybavené veškerou technikou, kterou můžeme v případě potřeby zcela využít.

Najeto 360km.

Den 2 – pátek 9.5.2014

Ráno není nálada nejlepší. Je dost zataženo, chvilku i lehce prší a ne všichni se vyspali dobře. To, co Harlejář celou noc provozoval ( a ráno jsme ho ještě museli budit) bylo neuvěřitelné. Kam se hrabe motorová pila. Jedině Guzista, jeho kamarád, který s ním sdílel lože, byl na toto připraven. Celou noc hrál na tabletu šachy a ráno byl v naprosté pohodě.

Vyrážíme na plánovaný okruh přes Mariazell a WildAlpen.

Lokální silničky, kterými projíždíme k Scheibbsu jsou naprosto úchvatné – přehledné a s kvalitním povrchem. Za Scheibbsem jedem po silnici 28 a 20 – je to takové místní passo a rozhodně stojí za to. Silnice se pěkně kroutí v serpentinách. Někteří jedou na "panoramata", jiní tomu nakládají co se dá. V Mariazellu uděláme procházku městem (na náměstí jsou zdarma parkovací místa pro motorky, což jsme netušili, takže tip pro vás, co se tam chystáte).

Následuje krásná Wildalpen kolem řeky Salzy. Osobně jsem čekal trochu víc. Co se týče přírody a divoké řeky je to paráda. Ale kvalita této silnice mě v plno úsecích žel připomíná ty české. Místy je rozbitá až na tolik, že jsem rád za cestovní enduro. Máme ještě dost času a tak odbočujeme na jih a objedeme ještě místní dvoutisícovku G.Buchstein a dáváme se na cestu zpět. Silnice 115 kolem řeky Enns je rychlá, přehledná, stále je na co koukat a dokonce nám svítí sluníčko. Za Weidhofenem se dostáváme do silného provozu a tak opět odbočujeme na lokální silničky a rozhodně jsme udělali dobře. Přehledné, výborný asfalt a krásné výhledy na Šumavu. Jen má člověk někdy pocit, že skončí u někoho doma.

V místě ubytování už na nás čeká Petr s funkčním brzdovým světlem a vychlazený pěnivý mok. Překvapuje nás, že není Gambrinus jako Gambrinus. Večer probíhá v duchu chlapské motorkářské konverzace. Někteří se snažili už v podvečer usnout, než Harlejář začne tu svojí.

Ujeto pohodových 270km.

Den 3 – sobota 10.5.2014

Na dnešek je připraven okruh přes kultovní restauraci KalteKuchl, pár malých sedel a Mariazell zpět.

Počasí opět není nic moc, ale předpověď je dobrá. Jedeme lokálními silnicemi, přes hrad Plankenstein a pro úspěch opakujeme včerejší silnici 28, za kterou odbočujeme na lokální L101 a napojujeme se na silnici 21 vedoucí do Kalte Kuchl. Silnice 21 před KalteKuchl je naprosto úžasným zážitkem. S blížícím se kultovní restaurací se silně zvyšuje počet motorkářů na kilometr silnice. Samotná restaurace KulteKuchl je přehlídkou motorkářských výrobních závodů za poslední desítky let a všemožných tuningů. Těžko najít místo k zaparkování a těžko se rozhodnout, zda koukat na plný talíř nebo na všude kolem stojící motorky.

Počasí se silně vylepšuje a vidíme i sluníčko. Pokračujeme po silnici 27 vedoucí kolem říčky Schwarza. Krásný zážitek. Rychlost je sice omezena většinou na 70, ale naopak v obcích je rychlost 70 povolena. Vzhledem k členitosti silnice a množství zatáček je to naprosto dostačující. Silnice se krásně kroutí podél říčky, přes mostky a kolem skal. Odbočujeme na L135 na sedlo Preiner Gscheid pod horou Rax, sjíždíme do údolí říčky Mürz a za nedlouho odbočujeme na sedlo Niederalp na silnici L113. Tak nějak začínám zjišťovat, že z "kochánka" se stává řezač zatáček. Perfektní silnice prostě lákají k rychlejší jízdě a na rozhlížení po okolí nezbývá tolik času.

Přes Mariazell míříme ke krásnému jezeru Erlaufsee, kde dáváme pohodový odpočinek. Po silnici 71 přes Gaming a lokální silnice se vracíme na ubytování. Krásný okruh

Ujeto krásných 300km

Den 4 – neděle 11.5.2014

Čeká nás návrat domů a počasí nevěští nic dobrého. Nasazujeme nepromoky a za chvíli začíná pršet. K tomu lehce kufrujeme, protože navigace nedobíjí a zkolabovala. V celkem hustém dešti jedeme na České Budějovice a všichni toho máme plné zuby – spíše vše plné vody. V Budějovicích přestává pršet a dělá se hezky. Rozdělujeme se – někteří jedou domů přes Tábor, někteří přes Písek. V hospodě za Budějovicemi dáváme něco k snědku. Když opouštíme hospodu, lidé nevěří, kde se pod stolem a židlemi vzalo tolik vody. Od Milevska až do Prahy stojí kolona aut, takže se pomalu prokousáváme levým i odstavným pruhem k cíli naší cesty – domovům. Vracet se v neděli večer po víkendu s přidaným svátkem nebyla dobrá myšlenka. Ale všichni v pořádku dojeli a to je nejdůležitější. 

Ujeto 300km.

Pár slov závěrem

Pokud si někdo chce hezky zajezdit, tuto lokalitu vřele doporučuji. Krásné výhledy pro kochánky i rychlé, přehledné a zatáčkovité úseky pro ty, kteří rádi jezdí rychleji. A pokud vyjde počasí, je to paráda. Škoda, že nebydlíme zrochu blíž.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE