Na skok do Alp: Hallstatt a Grossglockner

Příprava

Bylo, nebylo,…. ehmmm. No, vlastně ta cesta byla skutečnost a ne jen nějaká pohádka, i když jsem si tak připadal. Vše začalo v květnu 2012, kdy jsem po 9 letech vyměnil stroj a řekl si, sakra, teď už do těch Alp na motorce přece jet musím. Už se nemám na co vymlouvat. Alpy celkem znám, posledních, snad 15 let, jezdím jen sem, ale vždy autem. Pokaždé těm motorkářům závidím, tak letos budu jako oni. Aby se přidali i kamarádi, vytvořil jsem pro ně prezentaci, kde jsem popsal trasu, hlavní cíle a přidal pár atraktivních obrázků pro představu. Z počátku chtěl jet skoro každý. Prezentace zabrala. Ale jak už to bývá, za čas jsem slyšel „já nemám peníze“, „mě nepustí manželka“, „mě něco chrčí v motoru“ a tak podobně. Takže místo pěti či šesti motorek jsem nakonec jel já, z Hořic v Podkrkonoší (Triumph Tiger 800) a Martin z Kuřimi u Brna (Aprilia Atlantic 500). Nakonec se ale ukázalo, že i ve dvou to může být parádní výlet. Už taky proto, že já a Martin se známe dost dlouho a dobře, vlastně nejlépe z původně zvažovaných jezdců.

Je jedna po obědě, tak rychle mažu z práce. Ve dvě už strojím sebe i mého Tigra a v půl třetí je vytoužený start. Jedu z Hořic směr Hradec Králové, ale je to cesta do pekla. Takové černo a blesky jsem dlouho neviděl. Zkouším to oklikou, ale ani tudy cesta nevede. Za Hradcem z nebe tečou proudy vody. Vjíždím do malé autobusové zastávky a beru na sebe nepromok. Mačkám se tu s několika cyklisty. Po cca 30 minutách vyrážím v už mírnějším dešti dále. Směr Čáslav, Havlíčkův Brod a Jihlava. Střídavě prší, ale už méně, až u Jihlavy konečně přestane úplně. Kousek pod Jihlavou se setkávám s Martinem, který má radost, že je konečně taky někde první a vytahuje se na mě, že nepotkal ani kapku deště. Jelikož je už 18:30, popojedeme pouze kousek a před Telčí vidíme ceduli Privat. Odbočujeme a domlouváme nocleh. Cena 300,- na  osobu je slušná, když pak vidíme ten cca 100 m2 apartmán jen pro nás, je cena skvělá.
Ujeto 210 km.

Den druhý - středa 4.7.2012

Ukazuje se, že to s námi nebude tak jednoduché. Než něco pojíme, vyfotíme a nabalíme motorky, je 10 hodin. Ale co, není to honička, je to dovolená. Počasí je celkem slušné, silnice už skoro suché. Míjíme Telč a mastíme to (90km/h) směr Dolní Dvořiště. Ještě u nás bereme benzín, kupujeme rakouskou dálniční známku a obědváme. Navigaci (čínskou) nastavuji na motoobchod Louis v Linzu. Kromě slabé viditelnosti na slunci nás vede perfektně. Kupujeme druhou sadu na opravu pneumatik, malý spray na řetěz, nějaký zámek a další drobnosti a pak už míříme po dálnici k prvním kopečkům. Po dálnici jedeme asi 40 minut a odbočujeme k jezeru Traunsee. Jelikož máme dobrý čas, přejíždíme ještě k jezeru Attersee a dále atraktivní cestou do Bad Ischlu. Na začátku Hallstättersee si dáváme na známém parkovišti pauzu. Do cíle nám už zbývá projet tunelem do Hallstattu a na jeho konci odbočujeme vpravo do kempu. Kemp je komfortně zařízený, platíme za noc 27 Euro za 2 osoby, 2 motorky a stan. Večer si ještě dáváme na dobrou noc zdejší pivko a jdeme se podívat k jezeru.
Ujeto 320km.

Ráno po snídani upřesňujeme program na dnešní den. Z kempu musíme odjet do 12 hodin, tak jdeme na vycházku do Hallstattu, je to památka UNESCO a v Číně vzniká i kopie města.  Jsem tu už potřetí, ale pokaždé je na co koukat.

Po prohlídce města se vracíme do kempu, balíme stan a popojíždíme (cca 3km) nad vesnici Obertraun. Zastavujeme u dolní stanice lanovky, platíme tučných 27 Euro a jedeme lanovkou nahoru, pak dále necelý kilometr pěšky a jdeme se zchladit do ledovcové jeskyně. Brrr, je tam -3°C. Teď se teplé bundy hodí. Já trubka se přezul do obyčejných bot a teď mě mrznou prsty. Po hodinové exkurzi opouštíme ledy a při výstupu z jeskyně div neomdlíváme. Z -3°C do +30°C.

Musíme si sednou a chvíli provádíme aklimatizaci. Lanovkou sjedeme dolů k motorkám a jedeme zpět přes Hallstatt, dále přes Gosau, Annaberg, St. Martin do Bischofshofenu. Po nákupu jídla, piva a benzínu pokračujeme směr Zell am See, ale v Brucku to strháváme vlevo. Magicky nás přitahuje nápis Grossglockner Hochalpenstrasse a motorkám i nám se jinam jet nechce. Ve vesnici Fusch vlezeme do kempu. Je to tu jak u nás, často slýcháme češtinu. Ty svátky Cyrila a Metoděje udělaly své.  Stavíme stan, čerpáme informace od našich krajanů a nakonec, aby nebyla ostuda, jdeme hledat recepci a platíme celkem 34 Euro za dvě noci. Kupujeme i jízdenku na horskou dráhu – na Grossglockner Hochalpenstrasse, pro zákazníky kempu je to za 19 Euro. Přímo na mýtnici byla cena 22 Euro. V kempu je i pár závodních veteránů a anglické tříkolky Morgan. To bude zítra na trati veselo. Jdeme spát a těšíme se na zítra.
Ujeto 150km.

Den D, dnes by měl přijít vrchol naší cesty. Ráno je jakž takž slušné počasí, ale na vrškách se honí černé mraky. Tak jako obvykle, tedy kolem desáté, vyrážíme nahoru.U mýtnice jen ukazujeme zaplacené lístky z kempu, dostáváme prospekt v češtině a samolepku.  Před i za branou už fotíme, stejně jako asi stovka jiných motorkářů, většinou Čechů. Více jak 3 km v kuse nedokážu jet. Často zastavujeme a fotíme, nebo se jen tak kocháme. Taky nechápavě čumíme, jak to někteří „borci“ mastí, jen aby nahoře byli první.

Ještě nejsme v půlce a už mě zase docházejí baterky. Mám chuť s foťákem mrsknout do křoví. Nakonec sklopím uši a jdu do kiosku za 4 Eura koupit třetí sadu baterií. Taková blamáž. Vyrážíme dál a jako téměř všichni, odbočujeme na vyhlídku Edelweissspitze (2571 m.n.m.), nejvyšší část cesty.

Počasí se začíná kazit. Po dalším kilometru zastavujeme u malého muzea před restaurací a bereme nepromoky..

Když vjíždíme do tunelu Hochtor (2505m.n.m.) už prší, když z něj na druhé straně vyjíždíme, už leje. Do cíle zbývá cca 12km. Tak jako ostatní, i my ale jedeme dál. Když přijíždíme na vyhlídku Franz-Josef-Höhe (2369 m.n.m.), jsem v šoku. Sice je velmi špatná viditelnost, ale ne zas tak, abych nedohlédl na ledovec. Kam se poděl? To snad ani není možné, jak se scvrknul od doby, kdy jsem tu byl naposledy, v roce 1999.

Asi hodinku jsme čekali, jedli v místní  restauraci, pak se počasí začalo umoudřovat. Vyrazili jsme tedy na Swarowského věž, ta tu naposledy nebyla. Vlastě i ta měděná loďka (včetně pádla a lana z mědi!) tu tenkrát nebyla. Pořizujeme fotky, pozorujeme sviště a pak jdeme na kratší vycházku podél ledovce skrz tunely ve skále.

Počasí se lepší a když v 17 hodin odjíždíme, je už nádherně. Cestou zpět tedy fotíme to, co jsme nemohli fotit kvůli dešti při cestě nahoru.

Zajíždíme až k druhé mýtnici před Heiligenblutem, tam to otáčíme a jedeme zpět. Zastavujeme u památníku pod Edelweissspitze a díváme se, jak odtud dolů závodí veteráni a tříkolky Morgan.

Ráno zamračeno, ale neprší. Snídáme, balíme a kolem desáté odjíždíme směr jižní Čechy. Přejíždíme Zell am See,  pokračujeme na Saalfelden, Lofer, v Německu projíždíme přes národní park Berchtesgaden, Ramsau, zpět do Rakouska na Hallein a k jezerům. První je Wiestailstausee, kde chvilku sledujeme děti při kaňoningu. Pokračujeme k Fuschlsee, Wolfgangsee, Mondsee a k Attersee.Za Attersee vjíždíme na dálnici a definitivně se loučíme z Alpami. Na odpočívadle vaříme oběd. Za Linzem na konci dálnice ještě utrácíme pár peněz za jídlo a pivo a míříme přes Freistadt do Čech. Navigaci nastavuji na kemp Branná. Jako vždy čínská navigace nezklamala a dokonce vybrala docela dobrodružnou, velmi úzkou cestu.  V  kempu platíme celkem 140,-Kč. Naposledy stavíme stan, pijeme poslední plechovky piva z Rakouska (já Radlera) a pak jdeme na české točené a večeři. Večer je bujarý a jdeme spát docela pozdě.

Ujeto 330km.

Den šestý - neděle 8.7.2012

Den šestý, bohužel poslední. Ráno vykouknu ze stanu a nevidím nic. Mlha. Zalezu tedy do spacáku a chrním dál. Asi po hodině vylézáme a jdeme vařit snídani. Martin se rozhodl zdolat Vltavu, obléká tedy plavky  a skáče do vody. Nakonec ji pokořil, i když jednu chvíli jsem myslel, že ho vidím naposledy, to když ho proud unášel někam pryč...
Než vše sbalíme, je skoro poledne. V kempu už je jen hrstka lidí, skoro všichni odjeli na loďkách. My odjíždíme na svých ořích, taky po proudu řeky. Cestou vidíme ošklivou nehodu motocyklisty, naštěstí už je u něj pomoc. Je to poprvé a naštěstí naposled na naší cestě. Na Vltavě  jsou stovky lodí. Je to pěkný pohled.U jezu před Českým Krumlovem děláme poslední fotografie. Dále už jedeme jak nás navigace řídí. České Budějovice, Jindřichův Hradec, Telč a pak za obcí Markvartice zastavujeme na parkovišti, kde jsme se v úterý potkali. Jenže dnes se loučíme. Je mě smutno, ale všechno krásné jednou končí. Domů to mám ještě asi 170 km, tak trochu přidám plyn, ať to stihnu za světla. Přijíždím v půl sedmé. Teď vybalit, vykoupat, poklábosit o cestě a do postele. Ráno vstávám brzo do práce.
Ujeto 320km.

Závěr

Byl to báječný výlet. Vlastně můj první větší (delší) na motorce vůbec. Když se tak zamyslím zpět, tak i to počasí nebylo nejhorší. Nebe sice svou modří na fotografování extrémně šetřilo, ale opravdový slejvák byl pouze první den a pak na Grossglockneru asi po dobu dvou hodin. Obě motorky, můj Tiger a Martinova Aprilka to zvládly bravurně. Já jel v průměru za 4,9l/100km, Martin ještě asi o litr méně. Tachometr mě ukázal celkem 1410 km, průměrná rychlost těsně pod 60km/hod. S autem jsem procestoval Alpy docela dost, s motorkou bych to rád doháněl. Grossglockner sice není ten úplně nej průsmyk, ale je celkem blízko a mnoho českých motorkářů, kteří míří do větších hor, právě na Grossglockneru své putování pro krásných cestách začíná. Moje favority na příští rok jsou třeba Gavia, Stelvio, nebo Pordoi. Jenže do Itálie a do Dolomit to chce na více dní. Trasy jsme plánovali tak do 350 km za den. Více jsme nechtěli, pak už je člověk trošku rozlámaný a my chtěli mít taky čas na odpočinek, či relaxaci. Byla to přece dovolená, ne závod.  Náklady včetně benzínu byly 4.000,-Kč na osobu. Stále ještě vstřebávám zážitky a těším se na další výlet za rok. Snad bude. Kam? Plánovat začnu v zimě, možná ty Dolomity, možná taky……….. A třeba se tam potkáme.