Na padesátce na Grossglockner

Po přečtení mnoha cestopisů na těchto stránkách jsem se rozhodl, že už je na čase, abych také někam vyrazil. A protože mě nejvíce zaujaly dobrodružné výpravy na maloobjemových strojích tak i já jsem pro tuto cestu zvolil svůj 50 ccm skútr Yamaha Giggle. Protože jsem tento skútr kdysi kupoval jako nový a dostává se mu celou dobu maximální péče, věřil jsem, že cesta by měla proběhnout bez sebemenších problémů.  Nyní už jenom stanovit cíl mé první „zahraniční cesty“. Kam se tak jenom vydat? Rozhodnutí padlo celkem brzo, pojedu do Mekky všech motorkářů, na slavný Grossglockner!

Datum odjezdu bylo stanoveno na 7. 7. 2014. Asi 14 dnů jsem se se svým plánem svěřil na zdejším fóru s úmyslem, zlákat nějakého dalšího maloobjemového dobrodruha, ale kupodivu se nikdo nepřihlásil. Pouze jsem se dověděl, až na pár kladných ohlasů, že jsem blázen, že tam budu pouze překážet apod., o to více jsem se začal na výpravu těšit.

Večer před odjezdem jsem zabalil spacák, igelitovou plachtu, nějaké tepláky, mikinu a pláštěnku. A ráno v 6:00 vyrazil z Městce Králové maximální možnou rychlostí 45 km/hod. První část cesty vedla na Kolín, Uhlířské Janovice, Vlašim, Tábor a po E55 k Českým Budějovicím. Tam jsem si dal 1.pauzu na cígo a kávu. Další zastávka byla v Kaplici v Penny Marketu pro nějaké jídlo s sebou. Vzhledem k omezenému úložnému prostoru mého dopravního prostředku jsem zásoby zredukoval na 4 housky, 2 paštiky, 2 sýry a vodu. Nasedl na skútr a pokračoval na Dolní Dvořiště, kam jsem dorazil asi ve 12 hod.

Další cesta vedla na Friestadt, Pregarten, Mauthausen, Enns Steyr, Spital am Phyrn, kde jsem si vyzkoušel první předalpský dlouhý výjezd do velmi dlouhého a táhlého kopce. Jel jsem asi 15 km/hod, ale jel jsem. Je potřeba si uvědomit, že u tohoto objemu není důležité kolik do kopce jedete, ale že vůbec jedete. Po dosažení vrcholu následoval naopak sjezd dolů, kde zase dostaly poprvé pořádně zabrat brzdy, do města Liezen a dále po rychlostní silnici na  Gröbming, Schaldming, kde jsem obdivoval krásné pohoří Dachstein. Už jsem toho měl celkem dost, ale říkal jsem si, že ještě kus dám. To jsem ještě netušil, že se technika rozhodne za mne.

Takže jsem pokračoval přes Radstadt, St.Johann až do Lendu. Od tamtud to byl jen kousek do Bruck an Der, kam jsem dojel asi v 21:30 hod. Najednou skútr zablikal, chcípnul a už nenaskočil. Kontrolky pouze mžouraly. No nic, ještě že tu je alespoň civilizace. Dočkám rána, protože ráno bývá moudřejší večera. Rozeslal jsem domů pár SMS-ek, že jsem v pořádku, pouze skútr stávkuje.

Ustlal si vedle autobusové zastávky, zalezl do spacáku, přikryl se plachtou a spal do rána. Ráno v 5 hodin jsem vstal, zamkl skútr a vydal se do města hledat pomoc. Ušel jsem asi 1 kilometr a do centra Brucku a hledal nějaký fungující servis, kde by mi dali skútr do kupy. Utěšoval jsem se: “Vždyť je to horské město, kde v zimě půjčují sněžné skútry a v létě naopak čtyřkolky, tak tu servisy musejí mít“. Nakonec jsem objevil prodejnu s půjčovnou skútrů, která ale měla otevřeno od 13 hod. Plán byl tedy vrátit se pro skútr, dotlačit jej sem. To jsem také přesně udělal. Stejně bylo ale stále moc brzy. Napsal jsem tedy na sedlo ceduli: Bitte ich bin Czech tourist, maine baterry ist kaput. A odešel se projít do města. Bylo asi 7 hod, když jsem se vracel k motorce a koukám dveře servisu jsou otevřené a někdo si čte můj vzkaz. Jdu k němu a on se šklebí, jako že pochopil: „kaine problem“.   Jdeme dovnitř, kde vytahuje z regálu novou baterii, dolévá jí a povídá: „haben wir eine Stunde warten“. Využil jsem tedy, že mám ještě hodinu času a došel si do Billy pro něco k jídlu a přečetl si náš Blesk, co jsem si vezl s sebou. Okolo půl deváté jsme to zapojili a světe div se, hned to chytlo. Hurááááá, cena opravy 42 euro, tak ze samé radosti jsem mu dal 50 euro. Popřál mi „glückliche Reise“ a já odfrčel na město Füsch.

U mýtné brány jsem byl asi v 9 hod., zaplatil jsem 17 euro, protože jsem „moped“ a vyrazil asi 15 km/hod do kopce. Dále 12km/hod.- 10km/hod.- 8km/hod..... a po chvíli jsem si řekl, že pokud chci pokračovat, tak mu budu muset trochu pomoci. Tak jsem se začal odrážet nohama a tímto způsobem pak pokračoval až nahoru. Když jsem dorazil na Edelweissspitze, tak mi nahoře tleskalo pár motorkářů, někteří mě i fotili jako nějakou atrakci. Následovalo malé občerstvení z vlastních zásob, zasloužené cígo, vyfotit se na místě činu a šup zase dolů.

Tato cesta byla podstatně příjemnější, nikdy jsem nejel na mém skútru 53 km/hod. Ale tento kopec přelstil i omezovač. Dole zase cígo a hrrrr na cestu zpět. Bylo okolo 11:30 a tak jsem vyrazil po stejné trase jako jsem jel sem. Cesta byla svižná až po Schlapming, kde se po této trase projíždí tunely. Najednou všude spousta policajtů, kteří najednou do tunelů už nepouštěli. Mě pustili jako posledního a když jsem vyjel, další policajt mě hned tlačil ke straně, kde už byl houf dalších lidí a také spousta aut. Že prý musím počkat, právě projíždí kolona policejních motocyklů a aut. Ptám se: „co se to děje, to projíždí prezident ?“ A polda : „né, to je pouze Tour de France“. A zanedlouho se prohnali první závodníci a za nimi další a další ... Jeden vyhodil pěknou láhev na pití, to asi aby mu nepřekážela v tunelu. Tak jsem ji sebral, ještě v ní byl energeťák. Vylil jsem obsah a nechal si ji na památku na tak slavný závod. Potom jsem pokračoval dál. Někde v Lienzenu začalo pěkně pršet, oblékl si pláštěnku (nikoli nepromok) a pokračoval dál. Pršelo celou cestu až do Freistaldu. Projel jsem Dolním Dvořištěm ve 20:30 hod. a zastavil na pumpě pro kafe a bagetu. Klepal jsem se jako sulc, protože ty kevlarový jeansy měly asi 10 kg a boty 5 kg. Nemohl jsem ani udržet kafe, ruce se mu tak klepaly, že bych mohl cukrovat buchty v pekárnách. Jelikož už byla skoro tma, tak jsem vyrazil po E55 na Kaplici, tam někde jsem to zapíchnul v autobusové zastávce mezi polma. Převlékl jsem se do suchých věcí a okolo 22 hod. usnul.

Ráno jsem se vzbudil v 5 hod. Nasedl na skútr a uháněl mých obvyklých 45km/hod. na České Budějovice, Tábor – tam jsem si dal kávu a přes Vlašim a Kolín jsem jel domů. Dorazil jsem v 11 hod. Původně jsem na tuto cestu měl celý týden dovolené. Ale nakonec jsem tolik času ani nepotřeboval. Vyrazil jsem v pondělí v 6:00 a vrátil se ve středu v 11:00. Za 2,5 dne jsem ujel 1124 km při spotřebě 2l/100 km. Skútr Yamaha Giggle 50 ccm, stříkačka.

Příště bych jel raději ještě s někým, pokud by měl někdo zájem, neváhejte mne kontaktovat :-) 
ČAU.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE