Na Gross, passa a do Chorvatska

Projet část Rakouska a Itálie a užít si nekonečné zatáčky - cíl letošní vyjížďky zakončené rodinnou dovolenou v Chorvatsku.

Na Gross, passa a do Chorvatska

Kapitoly článku

        Cesta byla naplánována dlouho dopředu a jediné na co se čekalo bylo zda vyjde počasí. A vyšlo. Čtyři dny luxusního ježdění v Alpách, co víc si přát. Přesun byl plánován vždy mimo dálnice a začal tak jak bylo stanoveno. Ráno v sedm 9.7.2015 vyrážíme ze Staré Paky směr Kolín , Tábor, České Budějovice, Dolní Dvořiště, Vyšší Brod pak směr Linz který jsme projeli nečekaně v pohodě a dále na Gmunden, Bad Ischl a Strobl, kde odbočujeme na Postalm. Tady je první mýtnice a za 3,5 EUR za moto se nám otevírá první úsek serpentýn. Provoz skoro nulový, silnice se hezky klikatí do kopce a pomalu se otevírají výhledy na blízké hory. Po projetí míříme do kempu v Sankt Johann im Pongau. Kemp bez problému nacházíme a po chvilce hledání i paní domácí, krátká dohoda a místo pro stan je naše. Placení až ráno. 9 EUR za osobu - čisté sociálky v ceně /jen sprcha za 1 EUR/ a luxusní flek pro stan. První ubytování vyšlo na jedničku. Dáváme prvního kozla a nějakou pochutinu a uleháme abychom odpočatí vyrazily následující den na Grossglockner. 

Pátek ráno brzy vstáváme, někteří až příliš brzo :\ Na půl osmou je sbaleno a vyrážíme směr Grossglockner. Směr Lend a dále už je to jasně značené. Mýtnice na Gross je po chvilce před námi, přijíždím k okénku a podávám kartu a po několika neuspěších paní platím hotově :/ za 25 EUR samolepka a itinerář cest a otevřená brána. Hurá nahoru. No hurá, samý cyklista a pár aut trošku kazí cestu ale po předjetí se to lepší a my zastavujeme a fotíme a pak zase mažeme. Další zastávka trošku delší je na cca půli cestě a to na Edelweisšpice /nebo tak nějak/ pak dál už na Grossglockner. Počasí přeje a opravdu si užíváme cestu. 

Na Grossu pobudeme, musí se udělat pár snímků a povinná procházka. Ale stojí to za to. Asi po hodince vyrážíme dál směrem na Lienz pak Huben. A tady po odbočení z hlavní policejní kontrola. Aj jaj, a máme potíže. Kontrola papírů, hayabusa prochází a já s ducnou parkuji u mikrofonu. Jo, kontrola hlučnosti. Koukají nám do laufů /žádný drát není třeba, skrz termíky je vidět snad vše v motoru. Chvilka napětí a připojují mikrofon k nějaké on-line piksle, startuji jim moto a zbytek už je na nich. Kroutí heftem a točí různé otáčky. Po několika minutách přichází okamžik pravdy - jsem o prsa v 10% toleranci. Tak rychle foto s příslušníky a pryč. Zážitek k nezaplacení, ale vím že kdyby náhodou jsem byl ještě měřen, tak projdu. A jestli jsem prošel já, tak snad už všichni. 

Dál pokračujeme na St. Leonhard, Rasun di Sotto, Vipiteno, San Leonardo a cílem je kemp v Otzal Bahnhof - Oberland. Kemp opět čistý, záchody a sociálka super, sprcha za 1 EUR. Za noc a moto 18 EUR - trošku dražší, ale co pro jednou se to snese. Stan nestavíme, je teplo tak uleháme vedle motorek. Počasí pořád přeje :)

Sobota se opět nese v duchu luxusního počasí a nás čeká několik pass, včetně Stelvia. Vyrážíme opět kolem půl osmé. Cesta super, mírný provoz. Valíme přez Landeck, Pfunds, kolem Lago di Resia na Sluderno a pak už do serpentýn Stelvia. Provoz minimální, tak se loučím s busou a že se sejdeme nahoře. A valím. Na Stelviu parkuji asi s 8-mi minutovým předstihem :) Opět povinné focení a páreček se zelím v bulce. Čas nás tlačí tak po rychlém občerstvení sedáme na mopedy a vyrážíme dále směrem Bormio, Ponte di Legno, passo del Tonale, Mezzolombardo, Predazzo, Ampezzo a cíl cesty Tolmezzo. Ve večerních hodínách je dobrá hláška "jen ne další passo" , ale to už se silnice zase klikatí a před námi další passo. Smráká se a buse nesvítí světlo a i my už toho máme dost. Kolem půl jedenácté parkujeme v kempu a s domácím se dohadujeme ohledně spaní, vše v pohodě, za 6 EUR bereme a vybíráme místo ke spaní opět bez stanu. Je noc a teplo, takže není důvod. Vedle nás Češi :) , hurá do sprchy - Italové nepřekvapují, vše čisté. Zaleháme posilněni kozlem. 

Pan domácí otevírá bránu kempu v sedm /něteří z nás již od pěti vaří kafe, mažou řetěz a budí ostatní/ a my máme sbaleno a vyjíždíme směr Udine, Trieste, Rijeka a cíl Crikvenica. Cesta se tentokráte řídí heslem co nejrychleji, takže najíždíme na dálnice a mažeme co to dá. Mýto v Itálii, známka skrze Slovinsko a už jsme v Chorvatsku. Na poledne parkujeme v Crikvenici a začíná další část dovolené /nejprve najít ubytování pro rodiny, které za námi přijedou v pondělí/. Vše se daří a my máme po ani ne hodině luxusní bydlení. Za týdem mažeme domů na rychlovku, takže dálnice je nezbytná. Počasí opět nádherné. Tak a hurá na další plánování kam zase ?

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist