Menší výlet do Rakouska 2014

1. DEN

Odjezd jsem si díky CIAF naplánoval na neděli ráno, ale to by nebylo ono, kdyby se to mírně nezkomplikovalo. Už večer mi vrtalo v hlavě, že ten laďák, co je na motorce a kterej rozhodně nemá homologaci, může bejt pro rakouský policajty hodně velký lákadlo. Myšlenku jsem zaspal, ale asi ve dvě ráno jsem se probudil a nedalo mi to a začal jsem brousit tady po fóru a hledal nějaký zkušenosti. To, co jsem našel, mi rozhodně nepřidalo a začal jsem projíždět inzeráty, kde bych sehnal sériovej lauf a byl jsem přesvědčenej, že se to povede. Našel jsem si pár inzerátů a v neděli v osm ráno jsem začal telefonovat. Po dohodnutí ceny jsem už sedal na motorku a mířil směr Teplice s batohem pro vejfuk. Pak zpátky domu, vejfuk přehodit a konečně na cestu. No, ve výsledku jsem vyjel asi ve dvě a čekala mě cesta do Mariazell v Alpách, kde jsem měl v plánu přespat. Cesta utíkala špičkově: Praha – Benešov – Třeboň – České Velenice – Grein (A) – Weiselburg – Scheibbs – Marizell. Tady musím absolutně vyzdvihnout silnici 119 z St. Georgen am Walde do Greinu. To je naprostej ráj na motorce! Tímto směrem je to z kopce k Dunaji, není tu velkej provoz, silnice nemá chybu a po celou dobu jsem řval do helmy jak magor. Toto je úsek, za kterým se vyplatí se vydat. Do města Mariazell jsem dorazil, když se pomalu stmívalo, ale kemp u jezera Erlaufsee jsem našel bez problémů a i když byla recepce zavřená, tak jsem si postavil stan a šel do místní hospody na pivo, kde jsem byl sám a jen pár místních.

Ujeto skoro 600 km včetně cesty pro vejfuk a zpět.

 

2. DEN

Ve chvíli, kdy jsem večer ulehal do spacáku, mě ani v nejmenším nenapadlo, co se bude v noci dít. Asi kolem čtvrtý ráno mě probudil zvuk, jako když řve medvěd. Znělo to, jako když jeden medvěd byl poměrně blízko a druhej zvuk byl naopak hodně v dáli. Chvíli ten bližší byl ještě bližší a pak zase dál. Jediný, co jsem si říkal, tak aby mi snad neporazil motorku. Pak to ustalo a do rána byl klid, a tak jsem zase usnul. Po probuzení jsem začal obvyklý procedury včetně hrabání po snídani, kterou jsem měl pod tropikem stanu vedle bot. Chvíli hledám a jsem si na 100 % jistej, že jsem tam to jídlo měl. Prolezl jsem všechno kolem a fakt jsem tomu nemohl uvěřit, ale po tom, co jsem to cestou od umýváren to šel ještě okouknout k lesu u kempu a našel jsem svůj ešus a roztrhanou tašku, tak jsem tomu uvěřil. Někdy v noci mě okrad medvěd. Vedle zbytků svého jídla jsem tam našel ještě poměrně dost cizích bot, vyvalenej plot a další odpadky.

Posbíral jsem sebe, stan, naházel všechno na motorku a vydal se směrem Wildalpen, který jsem znal z řeky Salzy a kde maj v restauraci Restaurant-Cafe Grabner vážně vynikající “WienerSchnitzel“. Cesta podél řeky Salzy je naprosto nádherná. Všiml jsem si jí, když jsem Salzu sjížděl na lodi a tenkrát jsem si řekl, že se tam někdy musím podívat na motorce. Jedná se o silnici číslo 24, která se motá po celou dobu podél řeky a jde od města Gußwerk přes Wildalpen až skoro do Palfau.
 
Už od začátku jsem neměl jasno, jak dlouho se budu po Rakousku potulovat. Měl jsem dovolenou celý týden a ono to cestování o samotě mě vždycky baví jen chvíli, a tak jsem tomu dal volnej průběh, že až mě počasí vyžene nebo až mě to přestane bavit, tak se vrátím domů. V tomto případě to bylo hlavně počasí, který jsem docela bedlivě sledoval a díky němu uzpůsobil trasu, abych to měl třetí den na cestu domů. Podle předpovědi měl totiž přijít pěknej bordel a neměl jen tak skončit.

Z Palfau jsem se tedy vydal směrem na Admont a pak na jih přes Hohentauern a dále ve vesnici Oberzeiring doprava až k odbočce na jediné oficiální sedlo tohoto výletu a to Sölk Pass. Výjezd tam byl super, ale rozhodně se to nedá srovnávat například se sedlama na Sella Ronda v Itálii. Dále jsem to už bral směrem na St. Martin am Tennengebirge a Gosau, kde proběhl nákup jídla na večer a posledním cílem tohoto dne už bylo jen město Gmunden, kde jsem se chystal ubytovat v kempu u jezera Traunsee.
Na rovinu řeknu, že do tohoto kempu (Camping Traunsee) už nikdy. Místo pro stany je úplně vzadu a od hlavní silnice ho dělí jen živej plot. Měl jsem v plánu, že vstanu brzo a povalim domů, ale už někdy kolem pátý ráno jsem měl pocit, že mi náklaďáky jezděj tak 10 cm od hlavy. Jinak místo je to pěkný a pohled večer přes jezero na horu Traunstein s pivem, placatkou a doutníkem je fakt hezkej.
    
Ujeto 380 km

3. DEN

Poslední den jsem sotva za sucha stihnul posnídat, pobalit věci, naházet všechno na motorku a když jsem pomalu začal vyjíždět, tak už začínaly první kapky deště. Podle radaru to měl bejt pás srážek cca k Pasovu. Pak přišlo nečekaný překvapení v podobě zamčený závory na výjezdu z kempu, kterou měli otevřít asi za 40 minut. Po chvíli měření šířky řídítek v porovnání se šířkou mezery mezi závorou a živým plotem jsem motorku protáhnul a vydal se směr Passau.

Déšť na sebe nenechal dlouho čekat a za chvíli jsem už stavěl na benzínce, abych nasadil nepromok alespoň na rukavice. Po dalších kilometrech, kdy se mi povedlo vymotat se z vesnic, jsem začal těžce oceňovat kapoty na motorce. Je to obrovská změna oproti naháči. Kdo by to čekal, že jo? :) Když jsem z deště vyjel, tak jsem byl v podstatě suchej, a to stačilo jen držet rychlost trošku vejš. Za Passau mě už čekala téměř suchá silnice, ale tmavý barvy na radaru mě začínaly popohánět ku Praze. Takže pak už klasicky: Strážný – Vimperk – Strakonice – Praha.
Ujeto 310 km

Vejlet to byl skvělej, motorka fungovala na jedničku a jedinou ztrátou byl vařič VAR včetně kartuše, na kterým si medvěd teď asi někde dělá dobrej hostinec :)

Ještě příkládám mapu rakouské části:

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE