Malý okruh Alpami aneb reklama na vodácké pomůcky
Text: Japekar | Zveřejněno: 12.9.2016 | Zobrazeno: 20 839x
Kapitoly článku
Tak jsem se rozhodl, že se taky podívám na motorce dál než za komín. Když jsme poprvé usínal sám ve stanu u Innsbrucku tak jsem si vzpomněl na větu z knížky Pavla Suchého : "Když jsem uléhal kdesi v poušti v Mongolsku, jen jsem se smál nad vzpomínkou, kdy jsem byl poprvé v Alpách a říkal jsem si, jak jsem daleko".
Tento cestopis je jen hold samocestovatelům jako Fidlimydli a Clostridia, kteří mě jen utvrdili v tom, že jet sám je fajn. Díky za drcnutí.
Čtvrtek 7.7
Zabalil jsem věci do loďáku s nápisem a obrázkem výrobce, aby pak logo firmy celou cestu svítilo nad kufrem jak maják :) Koupil jsem nepromok a vyrazil jsem .... do práce. Zde jsem zbastlil držák na telefon tak, že sem ani fotku nedám. Ale fungoval a posloužil. Tím se původní plán vyjet v 11 a spát v Soldenu v Rakousku vymknul už na začátku. Vyrážím v 13.30 :D
Cesta do Rudy je známá a rychlá, v 15 hodin dávám poslední kávu této cesty u kostela a rozhoduji se jet do Mnichova po dálnici. Původně sem se jí chtěl vyhnout a jet po okreskách ale prostě čas. Jak všude píšou že jednoválcové enduro není na dálnici, tak jim věřte, kór na tu německou. Jedu vytrvale 105, a sem 2. nejpomalejší samohyb na trase :) Pomalejší jsou jen kamiony jedoucí 100. Cesta po dálnici jde dobře, tak mě napadlo, že se podívám do Lousie v Mnichově. No nafackoval bych si. Dávám navi a na okruhu kolem Mnichova zácpa. Ok, zkusím to nějak objet městem, a tam je nečekaně ještě větší :D Tak tam uvíznu, vařím se i s motkou hodinu a půl a jediná myšlenka je dostat se ven a zmizet. Ale moderní stavby kolem průtahu jsou tam pěkný.
Konečně sem se dostal ven a po dálnici mířím na Ga-Pa. Pusto, prázdno, nikde nikdo, do helmy Black Sabath a pohodová večerní jízda. Za Ga-Pa hledám kemp, bude 21.hodin, mám hlad a chtěl jsem koukat, jak si to daj Němci s Francouzema ve fotbale. Tak u Krünu kemp u cesty, parkuji stavím vařič na večeři a jdu stavět stan. A ejhle, zapomněl jsem doma kolíky. Takže kudla a vzhůru do křoví. Vyřežu pár kolíků, zatloukám je kamenem a vedle kempující dálkový cykloturista podezřele bublá do čaje :D
Pak už je jídlo a šup na fotbal. Němci padli. Po fotbale koupačka. Nevím kolik kemp stojí ale dle sprch se moje platební karta bojí už teď. Sprchy obrovský a pěkný, jednou sem tam i zabloudil ale teplá voda zdarma. Paráda. A hurá do spacáku. 400Km.
Pátek 8.7
Vstanu, dodělám rozvod elektriky k zásuvce na nabíjení (no neměl jsem úplně všechno připravený na cestu :) a vyrazím. Po 3 kilometrech jízdy si uvědomím, že by to chtělo sluneční brýle. Tak zastavuju a pak si uvědomím, že jsem je nechal na kufru, když sem šel platit kemp -18€. Tak si říkám: No do řitě. Otočím se a ejhle, zůstali tam. Moc potěšilo.
V Rakousích je mým prvním cílem Solden, nejvyšší místo kam jde oficiálně v Alpách vyjet po silnici. Cesta parádní, sice mě navigace poslala o údolí vedle, takže jsem si prohlídl vesničky v údolí ale i tak fajn. V Soldenu pak točím do kopce a hurá nahoru. Stoupání fakt parádní. Kámoš říkal, že tu byl na kole. Hovado.
Když už to výš nejde, protože po ledovci neumím, tak to zapíchnu a jdu se projít. Nabral jsem si sníh do bot :D
Jinak je tu frišno a krásně. Svačina a cesta dolů, prověrka repasovaných brzd v týdnu před odjezdem (aspoň to jsem stihl :)
Zpátky v Soldenu, kam teď? Chtěl bych vidět Dolomity. Hmm, tak do Taliánska. Takže vzhůru do průsmyku. Po cestě se chvíli „naháním” s Aston Martinem, pak na to šlápne a zmizí :D Protože plánování nebylo úplně podrobný, tak jsem trochu překvapen Timmelsjoch Hochalpenstraße za 16€. Pěkná cesta nahoru i dolů.
V městečku odbočuji na cestu Strada Stradale 44. Supr klikatá cesta nahoru, minimální provoz, todle byla velká paráda.
Nahoře relax a koukám jak se nahoru řítí báwo. Docela to praská. Přijel, zastavil u mě, chlapík vyskočil ze M4 ve zlaté metalíze, pozdravil, vyfotil si výhled, ceduli a praskal zpátky. Vyčistit hlavu. Po cestě dolů na mě ze zatáčky vyskočili 2 Porsche 911, kluci si jeli hrát do zatáček. Když už tu něco jede, tak je to aspoň pěkný kus techniky.
Ve Viturině najíždím na cestu údolím do Misuriny v Dolomitech. Muzika, prázdná cesta pod dálnicí a pohoda. Dojíždím do údolí ke Cortině d’Ampezzo a koumám, kde budu spát. Přece jen je zase 8 večer. Na parkovišti vystraším hradečáky v oktávce , kteří tam načerno spí. Myslí si, že sem strážce parku. Tak s nima pokecám o noclehu :)
Nakonec dojedu až do kempu v Misurině. Je tu po dešti a zima, kemp narvanej Čechama. Postavím stan, a zjišťuji, že se rozbil zip od vchodu na tropiku. Takže chudák motorka přichází o plachtu a tu přivazuji na stan, aby dovnitř nepršelo dveřma :D
Uvařím a jdu se družit s bandou motorkářů. Pokecáme a pak to balí, že ráno vstávaj, aby v 7 vyráželi a v 11 byli na Glossglockneru. Brr. Nevadí mi ani tak ta hodina ale ta organizovanost. Držet skupinu, někde být načas…
Jdu taky do peří. 330 Km
Sobota 9.7
Vzbouzím se v 7, sám od sebe. V noci pršelo, takže vylepšení stanu se vyplatilo.
Koukal jsem večer do map a ještě vede cesta k jedné chatě do 2500m. n. m. Je pěkně, ještě je takový měkký ranní světlo, tak nějaký jídlo do kufru a hurá nahoru. Brána je za 12€. A cesta mě vede až pod masiv Tre Crime.
Tady jsem si udělal menší pěší výlet, abych davy chodců, alpinistů a horolezců rozrážel oděn v motohadrech a motobotech :D
Dolomity jsou krásný. Parádní. Úžasný.
Po 2 hodinách jedu dolů na snídani/oběd a zabalit. Tak kam teď? Četl jsem, že Nočkový Alpy jsou pěkný a je to 130km. Takže do sedla. Přijíždím na křižovatku a že se vrátím zpět z Dolomit do údolí na cestu ke Cortině, když tu projede banda motorek na druhou stranu. Tak si říkám co je tam zajímavého?
Tak to stočim a jedu za nima, přehoupnu kopeček ani ne 500m a tam jezero a za ním 3000 metrové štíty hor. No kýč jak bič – Lago de Misurina. Pofotím, pokochám a pak už teda směr Rakousko.
Po cestě jedu kolem jezera Mittelsee, dlouhé, usazené mezi horama s loďkama na hladině. Pěkné. Skoro mě to zlákalo na koupání a to jsem zapřísáhlí suchozemec :D
Ještě kousek jedu a sem u brány do Nočkových Alp. Mýtné je 10,5€ a je to 40km s 52 zatáčkama a kvalitním asfaltem. Krásný svezení s parádními výhledy. Jsou to zase jiný Alpy než jsem doteď projel.
Po sjezdu dolů sem to stočil směr domů. Je 6 večer. Jedu po vedlejších a potkal jsem v první rozbitej asfalt :) Asi po 1100km. Kaboní se to, takže směr na hlavní a na Saltzburg.
Valim to Solnohrad, že tam najdu kemp a ráno to dorazím. Město jsem projel ale nic. Tak v dalším městě stavím a oslovuju děvče, co jde od bankomatu. V tom okamžiku vyskakuje z auta poblíž chlapík, jak čert z krabičky. Tak se rovnou taky zeptám, jestli neví, kde je kemp :) Uklidní se, ukáže mi na mapě a popřeje: Gute fahrt. Kemp sem našel ale byl plnej a drahej. Tak to zapíchnu někde po tmě v lese na divoko.
Stan podle toho vypadá :) Večeře a do spacáku. 330km
Neděle 10.7
Ráno vstanu zase bez budíka, v 6. Hic. Zabalím a cestou, že poprosím o vodu. Prvního člověka sem potkal po 50km. Mám vodu, tak zastavím v Branau auf Inn na náměstí, kde si pod motorkou uvařím čaj ke snídani. Trochu se tam projdu a směr Pasov. Zde si prohlídnu letmo město a přes Strážný se vrátím do Čech. První co vidím za hranicema je kasíno a děvka, že bych do ní vídle nepích :( Pak už jen dojezd šťastně domů.
Je to SVO-BO-DA, kdo váháte, jeďte.