Invaze na Grossglockner

Jako skoro každý, kdo jezdí na motorce, jsem vedl s ostatními stejně postiženými kamarády řeči o moto dovolené. Sci-fi nápady, ohledně exotických dálek, jsme po prvních rozmluvách zanechali a když přešla řeč na reálná místa dle dostupnosti, začalo vše nabírat na obrátkách a posléze padlo konečné tajemné místo - Grossglockner. Jasně, už tam byl skoro každý, ale i tak to byl pro nás zůčastněné velký zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat, dokud ho nepřebije nějaká další moto dovolená.

Invaze na Grossglockner

Kapitoly článku

1 den, Teplice - Kunžak, 287 km, 3 hod 30 min

Výjezd z Tce, jedeme s Bobem směr Praha po D8, kde na nás na 77 km čeká Ondra. Po nezbytném přivítání pokračujeme a na 81 km nabíráme posledního člena, Dollyho mrtvou mundu.
Je vedro, na computeru mi to hlásí 32 C, tak si průjezd Prahou "velmi užíváme". Protože nechceme jet celou dnešní trasu po D1, zatáčíme směr Tábor.
Vzhledem k tomu, že mi byl ukraden malý TP a pojedu celou dobu s velkým, požádal jsem ostatní, aby to nějak zvlášť nehnali, aby mne tím ušetřili vysvětlování, při eventuelní policejní kontrole.
Z Tábora jsme pokračovali směr Pelhřimov a pak po pěkné silnici směr Jindřichův Hradec. Na benzince předvedl Dolly pěknou show, když na rozpálenou motorku, začal stříkat benzin, jako kdyby netankoval, ale používal wabku na myčce. K pobavení všech ještě stačil vynadat pumpařce :-)
 Prosba o pomalé jízdě kvůli mému TP byla poněkud pozapomenuta, protože jsme to místy docela valili.
Při příjezdu do Kunžaku, kde byla naplánována první noc na chatě, jsme se stavili na večeři, kde Bob projevil své řeznické nadání a při objednávce dostal jako jediný k jídlu maso. Ok, ostatní jsme si dali sýrovou variaci, jak jsme později zjistili, poslední jídlo před hromadnou invazí řízků, které jsme po zbytek cestování pojídali. Tedy žádná škoda, byť jsme v té chvíli pod vousy reptali :-)
Večerní koupel v rybníku Komorník a obligátní 3 pivka na chatě, zakončila uspěšně první den s příslibem následujících dalších.

2 den, Kunžak - Salzburg - Zell am See, 433 km, 5 hod 41 min

Ráno jsme si mírně přispali a po úklidu chaty, přikurtování věcí na motorky a nezbytném roztlačení Ondry, jsme vyrazili. Jestli jsme si řekli, že pojedeme pomalu, tak se na vše opět zapomnělo, protože jsme letěli jako blázni. Možná také proto, že jel první Bob.
Z příjemného počasí se stalo slušné vedro, teploměr mi ukazoval 35 C. Cesta přes J. Hradec a Třeboň byla perfektní, ostatně jako skoro všechny cesty v jižních čechách. Přejezd přes Dolní Dvořiště v pohodě až na to, že jsme sehnali dálniční známky do Rakouska, až na třetí pumpě. Nezbytné dotankování, tentokrát bez žádného fireshow od Dollyho a sbohem Čechy. Cesta z hranic na dálnici směr Linz byla slušně ucpaná, tak jsme poprvé předjížděli v protisměru stojící kolony aut. Nemám to rád, ale vzhledem k četnosti dopravních zácp, během celého výletu, jsem si tuto činnost v ostatních dnes skoro oblíbil. No, neměl jsem vlastně ani na vybranou.
Na první zastávce těsně před Salzburgem, jsme měli dobrý obídek (Dolly opět řízky), zanadávali na strašné vedro a pokračovali dál. Na pravé straně od nás byla šedivá obloha, ale říkali jsme si, že tomu lehce ujedeme. Jak jsme brzo poznali, hluboce jsme se pletli.
Nejdříve začal foukat mírný větřík, pak silnej vítr, že jsem jel po dálnici max 80 km/hod, více to prostě nešlo. Najednou se během max 10 minut ochladilo o neuvěřitelných 18 C a z vedra se stalo docela zima. Začalo tak hustě pršet, že jsme museli zastavit pod mostem. Stát se 4 motorkama na dálnici pod mostem není zrovna nic příjemného, když navíc kolem nás jezdili kamiony a míjeli motorky max o 1 metr. Přelezli jsme raději svodidla a doufali, že to do motorek nikdo nenakulí. Oblékli jsme si výstražné vesty a dohadovali se, jestli přestane pršet, nebo oblékneme nepromoky a pokusíme se tomu ujet. Asi za hoďku přijeli k nám pod most dva kluci z Nového Města nad Metují, které jsme  pak během následujících dní několikrát potkali. Tímto je zdravím.
Déšť přestal, nepromoky až na Dollyho si nevzali (on zjistil, že má nepromok o 3 velikosti menší) a pokračovali jsme dál. Nutno podotknout, že Ondrovi stále nestartovala jeho R6, a to vlastně po celou dobu našeho výletu, tak jsme ho museli pokaždé, když nestál čumákem z kopce roztlačovat. Na dálnici roztáčet motorku není nic příjemného, nicméně se povedlo a tradá dále.Po ujetí cca 20 km, se udělalo opět původní vedro, tedy 35 C. To už jsme ale nereptali a užívali si suchou dálnici. 
Krajina kolem nás se začala mírně vlnit a najednou jsme byli v Alpách. Super zatáčky, skvělá kvalita Rakouských silnic, všichni jsme měli pod helmou místo pusy rohlíky, jak jsme si vše užívali. Po příjezdu do Zell am See, kde jsme měli zajištěný nocleh s polopenzí nastala situace, kdy jsme uvedený objekt za boha nemohli najít. Mapa od cestovky stála za prd, každý z místních nás posílal jinam (včetně taxikáře), až na pána z benzínky, který nám nic zdlouhavého nevysvětloval a pouze mávnul rukou se slovy - tam. Rada to byla královská, protože po dalších 10 min jsme objekt našli.
Nejdříve jsme si museli ale nechat vynadat od paní recepční, že jedeme pozdě a nemá pro nás večeři. Po chvilce jsme přeci jenom oboje dostali :-) Pokoj byl 4 lůžák, kde po složení veškerých našich batožin a moto oblečení, moc místa nezbylo. Tak otevřít okno, aby jsme smradem nezdechli, zabrat na palandě místo dole a vzhůru do hajan.

3 den, Zell am See - Grossglockner, 122 km, 3 hod

Ráno jsem nemohl dospat, vytáhnul jsem Ondru cca v 6 hod z postele a šli jsme se trochu projít po Zell am See. Obloha modrá, žádný vítr, GrossGlockner na dohled, už aby jsme vyrazili.
Po vydatné snídani, jsme sedli na stroje a pálili to rychle ke kase u brány GG. Vše bylo užasné, počasí ok, silnice ok, skoro žádný provoz, lepší už to být nemohlo.
Prolítali jsme celej GG, smáli se jak mali kluci a ani si nevšimli, že se nějak zatahuje. A pak to přišlo...hrom, blesk, vítr, déšť a náš úprk zpět dolů. Škoda té změny počasí, chtěli jsme vyjet v těch užasných zatáčkách celou nádrž, ale bylo to nebezpečné. (později jsme se dozvěděli, že to deštivé odpoledne, tam zemřeli dva motorkáři) :-(
Na úpatí GG jsme dali obídek v pizzerii, sledovali jak silně prší a dohodli se, že dáme na odpoledne  relax v místním aquaparku. Plavání, sauna, tobogán, skákačka, byli jsme opět jako malí kluci. Venku pak obligátně pár pivek, u toho sledování semi Wimbledonu, prostě pohoda.Večer jsme se ještě dohadovali, jestli to v následující dny napálíme někam k moři směr Itálie, nebo dáme Krimmelské vodopády a Berchtesgaden. Vyhrála druhá alternativa. Večeře, pivko a šli jsme si lehnout.

4 den, Z am S - Krimmé vodopády - Bergchtesgaden - Seefeld 300 km, 4 hod 51 min

Ráno krásné počasí, věci zabaleny a motorky nastrojeny. Snídaně a vzhůru směr Kaprun a hlavně Krimmelské vodopády. Po příjezdu na vodopády jsme řešili, jestli necháme za malou úplatu hlídači parkoviště všechny věci u motorek s tím, že se převlékneme do civilu, nebo půjdeme v motorkářském (Bob). Na konce jsme se na štěstí všichni převlékli a vyrazili. Vodopády jsou super, nálada také, akorát ten výšlap v trepkách nebyl zrovna ideální. Pivko na vrcholu bylo ale dostačující odměnou.
Při pivní siestě jsme se domluvili, že dáme ještě dnes Orlí hnízdo u Berchtesgadenu a pak si projedeme jezera v okolí Seefeldu, tedy opět Rakousko.
Cesta na Berchtesgaden, přes Kitzbuhel, byla opět moc hezká, i když jsme všichni sborem prohlásili, že rakouské silnice jsou výrazně lepší, než německé.
Po příjezdu na Berchtesgaden jsme akorát tak utřeli nos, protože pršelo, vše bylo zatažené, výhled žádný, tak po obědě (mimořádně řízek), jsme pokračovali zklamáni z počasí dál.

 

Počasí se ale v Rakousku opět zlepšilo, Atersee nás přivítalo dokonale. Super silnice, krásná krajina, ale ubytování všude obsazené. Asi až na 20 pokus, jsme sehnali dva pokoje se snídaní. Dali jsme rychlou sprchu a zašli na večeri a pár pivek. Že jsme měli opět řízek, nemusím snad už ani zdůrazňovat.


5 den, Seefeld - Dolní Dvořiště - Lipno - Teplice, 521 km, 6 hod 36 min

Ráno pohodová snídaně a vyrážíme na super silnici kolem jezera. Doporučuji všem, je to tam nádherné. Počasí se také umoudřilo a je krásně. Dálnice mezi Salzburgem a Linzem zažívá naše max rychlosti, možná také proto, že se těšíme do Rožmberku nad Vltavou na českou kuchyni (bez řízků). Obídek byl super, město také a vyrážíme směr Č. Krumlov na Lipno. Ondra sice protestuje, ale všichni ostatní sundavají hadry a k pobavení všech okolo se svléknou do naha. Jasně, plavky, vše bez pohoršení. Koupačka ok, ale jedeme dále. Ale ouha, něco se na nás opět žene. Ondra vítězoslavně prohlašuje, kdyby jsme se nekoupali, tak jsem tomu ujeli.
První pauza kvůli krutě silnému dešti, asi po 20 km od Lipna, nás ještě nedostala, přečkali jsme jí ve staré autobusové zastávce někde u Volar. Druhá pauza , po ujetí dalších asi 30 km, už byla horší. Naštěstí byla blízko benzina, kde jsme asi dvě hodiny čekali. S náma tam čekali kluci s veteránem Jaguar cabrio, krásný kousek, tak jsme společně nadávali na počasí. Déšť, vítr, kroupy, no paráda.
Když jsme pak opět vyjeli, tak nás čekala asi 30 km dlouhá kolona směr Příbram a Praha. No hrůza. Ondra ale vyndal z laďáku vložku, co na jeho R6 a Ixilu měl a díky němu, protože jel první a dělal slušnej kravál, nám auta poslušně uhejbala :-) Ještě nikdy jsem nejel nepřetržitě asi 25 min v protisměru. Před Prahou jsme se pak rozloučili s Ondrou, který jel domů do Kralup nad Vltavou a pokračovali už jen ve třech směr Teplice. Jestli to bylo tím, že místní silnice dobře známe, nebo jsme se již těšili domů...rychleji jsme za celou dobu nejeli. V Teplicích jsme se rozloučili a každý pak uháněl domů.
Celkem najeto cca 1670 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.67
Známkováno: 27x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist