Grossglockner v sedle Varana

Po E53 jsme překročili hranici v Železné rudě v klidu jsme dojeli přes Regen do Deggendorfu, kde jsem chtěl sjet z Mnichovské dálnice na Landau, ale vzhledem k mizernému značení jsem udělal zajížďku až přes Landshut, Altötting a odtud po okreskách až do Rakouského Salzburku, kde jsem nabral benzín za příznivých 1,30-€/L, koupil jsem pro jistotu 10ti denní dálniční známku za 4,40-€ a po obědě jsme vystřelili po dálnici A10 na jih.

Asi po 45 kilometrech jsme sjeli na silnici č.311 směr Zell am See a skoro jsme až tam dojeli, ve městě Bruck jsme ale odbočili doleva na Grossglocknerstrasse, kterážto byla naším cílem. Jeli jsme na blind, tak jsme v klidu projížděli údolím nahoru, abysme si vybrali ubytování, které se nám bude líbit. Projeli jsme však všechny obce a nic z toho, co jsme potkali, nás nezaujalo. Pak se silnice začala pěkně klikatit a stavěla se pod čím dál větším úhlem před náš čumák, aby se naráz rozlila na velký plac před mýtnicí. Bylo už 17 hodin a po celém dnu na motorce jsme se rozhodli, že dnes už Grossglocknerstrasse fakt nedáme, tak jsme se chtěli otočit a sjet dolů do nějakého penzíku, když tu jsem si všimnul, že je v bezprostřední blízkosti nejen Wildpark se zvěří a zvířaty, ale také geniální restaurace s jídlem, pivem a ubytováním.
Objeli jsme mýtnici, motořku jsme zapíchli na osamělé parkoviště a šli jsme na výzvědy. Mile nás Rakušáci překvapili, nejen že nás rádi ubytovali jen na 2 noci bez objednání, ale také nám připravili alespoň studené talíře k večeři, protože kuchař už jel domů a každému nám donesli pivečko, které v nás jen zasyčelo. Ubytování nebylo nijak předražené, 25,-€ za osobu/noc se snídaní v cca 1700 m.n.m. na exkluzívní samotě, v samé bráně na Grossglockner nebylo nikterak likvidační, dokonce nás ubytovali v přilehlé horské chalupě z 19. století s odpovídajícím vybavením. Po večeři, pivu a sprše jsme ve 20 hod. lehli na chvilku do postele, že se protáhneme a půjdeme na procházku.

Trošku nás to všechno přepralo a tak jsme se probudili až druhý den po 12ti hodinách spánku. Dali jsme si snídani, odstrojili jsme Varánkovi boční kufry a po zaplacení mýtného 18,-€ za celodenní vjezd jsme se začali šplhat po Grossglocknerstrasse na první zastávku na Edelweissspitze, cca 2700 m.n.m., kde můžete mj. najít Biker´s nest s fotografiemi motozávodů, které se na této trase pořádají cca posledních 100 let. Z asfaltky se jede přes jedno parkoviště po brutálně úzké a strmé cestě až na vrcholek po kostkách a proti Vám jezdí motorky, auta a ignorující mikrobusy.
Po zakoupení několika suvenýrů jsme opatrně sešplhali po "kamzí stezce" zpět na asfalt. Jen jsme zajeli za třetí zatáčku, byl tam zase velký parking, ale u stěny byl nahrnut ještě neroztátý sníh, tak jsem do něj Varánka píchnul předním kolem, aby se seznámili a abych udělal zase pár fotek.
Po pár kilometrech jsme se vyšplhali na nejvyšší úsek Grossglocknerstrasse, tzv. Hochtor, nebo-li na Vysokou bránu, což je tunel s dřevěnýma vratama ve výšce cca 2500 m.n.m. Dali jsme si tam na zahrádce originál apfelstrudel s kafíčkem a začali jsme klesat do dalšího údolí, kde jsme na kruháčku projeli rovně na Grossglockner.
Cestou jsme se ještě zastavili u jednoho menšího vodopádu, kde jsme se osvěžili přírodní ledovou sprchou a poté jsme již v klidu došplhali na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, kde je obrovský parking, výhled na Grossglockner vč. údolí s ledovcem Pasterzengletscher, ke kterému se dá sjet lanovkou, nebo můžete seskákat po chodníčcích až na samé dno údolí. Pokochali jsme se, pokecali s rakouským motopolicistou, nafotili jsme hafo fotek a vyrazili jsme projížďkou přes Winklern, Lienz (je tam pak tunel za 8,-€), Zell am See zpět na večeři a procházku Wildparkem.
Další den jsme ráno posnídali, sbalili jsme kufry a celodenním výletem přes Zell am See, Bad Reichenhall, kolem Salzburku, přes Passau, Vimperk a Strakonice jsme s přestávkama dorazili vyčerpaní, ale šťastní domů do Prahy.
Celkově byla cesta fajn, jen placaté úseky v horku s rovinkama kolem Salzburku a Passau - to mě děsně nudilo a unavovalo; benzín je v Rakousku celkem levnější, než v Německu či Čechách (cca 1,25- vs. 1,50-); v Rakousku vítají s nadšením všechny slušné motorkáře a kolem Grossglockneru je to samý nápis BIKERS WELCOME! Najeli jsme celkem cca 1500 kilometrů, ale díky Varaderu to na nás nezanechalo trvalé následky :-)
Tak šťastnou cestu všem, VaranBohnice. Jo a bacha na sviště!