Grossglockner dvakrát jinak

ČZ 150C - Zuzka versus BMW R1200 GS - Vodník

Grossglockner dvakrát jinak

Kapitoly článku

Začneme klasicky: z důvodu nevelkého dostatku času byla letos zvolena destinace Alpy a Grossglockner. Zjistit na vlastní kůži a pneumatiky, co na těch skalách, pokrytých asfaltem, uprostřed Rakouska, každý vidí. (Mám správně čárky?)

Z důvodů stáří stroje jsem akorát půlil motor, neboť praskla pružinka v řazení, ale jet by se s tím dalo i tak, ale proč to pokoušet. Ještě jsem překopal nosič, nabalil věci na stanování v přírodě a vyrazil.

1.srpna 2014

Prodloužil jsem si víkend a někdy kolem půl osmé v klidu vyrazil. Kam spěchat, budu rád když dojedu někam k Gmundenským jezerům. Ve Znojmě jsem si chtěl u Tonyho koupit nějaký čaj na studená alpská rána, ale netrefil jsem čas a byl jsem tam moc brzo. Škoda.

Dal jsem alespoň na jeho dřívější doporučení ohledně cesty kolem Dunaje od Kremže až skoro k Linci. Veletok to je opravdu masivní i s ohledem na nedávné deště, kdy řeka bušila do pilířů a měla velice blátivě hnědou barvu. Ovšem ty panorámata kolem, kopečky, vinice, hrady na skalách, to vše pod oparem vznášejícího se z lesa a klesajícího z oblak, nádhera. To počasí jsem trefil skvěle, balzám na duši. Rozhodně stojí za to si to tu projet vícekrát, protože je na co koukat a co navštěvovat, Krems, Melk, Ybbs…

Z letargie mě ve vnitrozemí asi před Steyr vytrhla policejní hlídka, která si mě vybrala schválně, protože přede mnou jedoucí auta nechávala v klidu.
“Guten Tag, te.c…n..s.e k..tr..le.”
“Wie bitte?”
“Technische kontrolle.”
“Ah, Entschuldigung.”

Předávám techničák a řidičák a jen slyším jak si pod vousy pro sebe brble: “Drei-und-fünfzig, wunderba”.

“Alles klar, wiedersen.”

Tak chlapec se chtěl jen pokochat motorkou, to taky mohl říct dřív :)

Gmunden a jeho příjezd k Traunsee je fakt masivní, kdo zná ví, kdo nezná doporučuji - sjezd kolmo k jezeru, které je jak na dlani obklopené kopci a horami. Pohled k nezaplacení. I cesta okolo břehu je krásná a člověk má co dělat aby sledoval silnici a ne ty přírodní krásy.

Po notném bloudění a špatném odbočení jsem jel na Salzburg po 158 kolem Wolfgangsee, kde ještě průzračnejší voda sváděla ke koupání.

Odbočka na L107 podél Wiestalstausee, které svou vodou nic moc, ale přišel menší houpák a najednou hluboké údolí a sráz dolů, kdy jsem měl na Zuzce se spomalujícíma brzdama strach, abych tam dolů nešoupnul.

Dál už jen Hallein, Bischofshofen a údolím na Zell am See po 311, kdy už v dáli šlo vidět déšť a bouřku, které jsem naivně chtěl ujet a být rychleji v Zell než ta bouřka, ale asi 5km před cílem bílá stěna a za pár vteřin skoro durch, takže srabsky pod přístřešek, kde už přečkával nezmary počasí Polák na Hondě. Tak jsme pokecali o všem možném a ve mě uzrálo přesvědčení, že v tomhle počasí hledat někde kus místa v lese na postavení stanu je hovadina. Měl jsem u sebe kontakt na Libora a Veroniku v penzionu Glocknerhof, tak jsem zavolal jestli nemají místo a, naštěstí pro mě, měli a já se nemusel strachovat kde přespím.

Jakmile přestalo pršet, vyrazil jsem dál a za pár chvil na místě, Libor Čízu popravdě moc nečekal, ale byl za ni rád. Hned mě pohostil výbornou zelňačkou, seznámil s Veronikou a hosty a celej večer pak probíhal v super duchu.

Večer, díky Liborově informaci o půjčovně Bavoráků vedle v Kaprunu padlo rozhodnutí, že tu zůstanu pár dní a vyzkouším si i GéeSo, jestli tam je nějakej znatelnej rozdíl oproti Číze.

Tenhle den jsem na Zuzce dal i svůj rekord, za den ujeto 520 km, což je i dost, ale pozadí to odneslo úplně v pohodě a Zuzka byla též v dobré kondici.

2.srpna 2014

Spánek i snídaně famózní, počasí se krásně umoudřovalo a vypadalo to na krásný slunečný den. Zuzku jsem odstrojil, takže jela odlečeněji, ale stále s asi 4L oleje a všema náhradníma dílama.

Prvně jsem jel ale do Kaprunu domluvit to GéeSo, kdy menežeris Markus v pohodě a po ujištění jestli mají néjaké k dispozici mi dohodil Vodníka, klučina mi dal instruktáž co a jak (kotel čudlíků oproti jednomu přepínači na Zuzce) a vyplázl jsem €150 půjčovné za den. Dal jsem si i menší test jízdu okolo jestli nemám otázky, ale vše bylo blbuvzdorný a popravdě jsem si to chtěl projet hned a ne až v neděli. Ale to by mi Zuzka měla za zlé, takže všechno domluveno a já vyrazil na Zuzce směr Hochalpenstraße.

Údolí bylo ještě v pohodě, ale stoupání k mýtné bráně mi ukázalo že na tu dvojku to fakt nepůjde, takže na jedničku ale hrdě s poctivým zdravením motorkářů a traktorářů, kdy si skupinka čtyř traktorů řekla že si to dají nahoru. Usměvavé s oblakem černého kouře jsem pak potkával celý den, neboť jednu chvíli chladili oni a já je předjel nebo jsem “chladil” (fotil) já a předjeli oni mne.

Výhoda extrémně kochacího tempa na jedničku je v tom že se člověk může dívat do všech směrů kolem sebe a silnici a situaci před sebou sledovat jen občas, když uslyší pŕibližující se zvuk motorového vozidla. Takhle jsem si zastavil všude kde to stálo za fotku či kešku a v klidu v pohodě jsme se vyškrábali nahoru na horu. Od půli kopce mě doprovodil i Libor na své Kačeně 990 Duke, takže zastávky nebyly jen o focení.

Jak dlouho jsem se škrábal na parkovište pod Edelweissspitze netuším, ale tak hoďka to asi i s focením mohla být. Samotnou Edelweissspitze jsem si nechal nakonec, rozloučil se s do práce odjíždějícím Liborem a vyrazil dál za Franzem Josefem. Do druhého tunelu cajk, od druhého ale sjezd kde jsem postupem času více cítil lepící se brzdy, tak jsem si preventivně dole u vodopádů zastavil a naivně šáhl na brzdy, o kolik málo se ohřály. No spálil jsem se pěkně, ale barva neslézala, tak jsem je trochu polil vodou a šel se kouknout na tu vodopádovou nádheru. (Bylo zvláštní vidět, nejen tu, ženské zahalené do těch turbanů…)

Po notném ochlazení brzd dál jen dál, kruháč a opět hrdě na jedničku za Franzem. Jakmile jsem se vyškrábal nahoru na vyhlídku tak na mě přišel pocit: “Hm, tak jsem tady, a dál?” Pravda, Glockner byl v mrakách, ale i tak. Muzeum jsem vypustil, určitě tam nemají nic co bych neviděl jinde.

Fotky, svačina a pokec s borcama z Karlových Varů a vzápětí dolů a zpět, abych se stihnul vrátit za světla. Pod Edelweissspitze mě fakt přepadává déšť, tak si jdu dát v klidu kafíčko a zákusek a čekám až to přejde.


O hodinu později už se škrábu na Edelweissspitze a netuším proč, od před-před-poslední zatáčky ztráta výkonu i na jedničku a do další zatáčky Zuzka zmlkla úplně. Laborování se sytičem, ale nechtěla naskočit, takže svíčka - čistá, nepřehřátá. Dávám raději jinou a naštěstí chytla. Proč ale chcípla, vzduch a převýšení, netuším.

Nahoře samozřejmě nikdo, takže jen pár fotek a vzápětí dolů, co tady sám. Z vrcholku až k mýtné bráně za 19 minut, zvláštností Zuzky je že v dešti či po něm jsou brzdy asi nabobtnalé, jelikož to brzdí a už ne zpomaluje.

V údolí se ještě pozdravit s kolonu protijedoucích Vesp čítajících asi 20 kousků, voňelo to za nima krásně. Pak už jen do penzionu, kam přijeli tři motorkáři z Českých Budějovic, tudíž večer bylo veselo.

Po kopcích nalítáno 119 km.

3.srpna 2014

Natěšenej jak malej Jarda jsem vstal brzy, hodil do sebe snídani a vyrazil do Kaprunu. Už tam na mě čekala, tak jsme jen schovali Zuzku před rozmary počasí, byly mi předány klíčky a je to Tvoje.

Následují mé zcela subjektivní pocity a nálady, neboť jsem v životě nebyl celý den na motorce takového objemu a velikosti.

Na manipulaci na místě to je nehorázná kráva, těžká a vysoká, takže jsem měl co dělat abych to udržel v napřímené poloze. Nasedání je taky porod, nechápu ty pidi-mužíky co na tom v pohodě jezdí a sotva dosáhnou nohama na zem.

Otočit klíčkem a nezvykle místo startpáky použít tlačítko startéru a boxer pode mnou to boxuje zleva doprava. Kupodivu bez vibrací. S rachotem a lupnutím tam zařadit za jedna a vyrazit na cestu. Nechápu jak to ti kucí opálení z Mnichova dokážou, ale opravdu po rozjetí se ta všechna váha někam ztratí a celý stroj je ovladatelnější jak moje Zuzka. Občas mi přišlo že člověk stačí jen pomyslet že chce doleva a ono to začalo doleva zatáčet. Vysmátej jak lečo jsem zamířil zpět na penzion, kdy jsem chtěl jet chvíli v doprovodu borců z Budějovic, ať mi ukážou zhruba jízdní stopu, protože výkonově je GéeSo sakra někde jinde a kupodivu to i brzdí. A bez zkušeností s takovou mašinou jsem se chtěl trošku naučit od zkušenějších.

U mýtné brány jsme byli vzápětí a nahoře skoro taky coby dup. Kluci ještě hodně fotili, což jsem si já odbyl včera, tudíž jsme se pod vrcholem rozloučili, oni směřovali na Stelvio, já na přehradu Malta.

Cestou jsem zkoušel co tahle brambora dokáže a náklony až na stupačku, akcelerace s pomocí kontroly trakce, telever, ESA, všechno fungovalo na výbornou a kucí z BMW by ze mě asi měli radost, protože se mi ten stroj začínal líbit čí dál tím víc. I ten tempomat, kterej mi zprvu přišel na motorce jako totální nepotřebná vychytávka, jsem si vyzkoušel a na delší nutné přesuny po rovinách to bude pro mnoho riderů příjemná věcička.

Malta placená €10, ale nahoru k přehradě to bylo v porovnání s Glocknerem hezčí, alespoň co se silnice a variability týče. Vracečky nad údolím, vracečka v tunelu, bomba. Z pohledu GéeSa mě i překvapilo že jsem dával pod kotel i supersportům předemnou, otázka jestli to bylo strojem nebo mým bezmozkem…

Až po dojetí na Maltu se člověk ohlédne zpět a uzří tu nádheru, údolí které hrr projel a nevšímal si pořádně svého okolí kterým projel. Tohoto už jsem si všiml při výjezdu na Glockner, na Zuzce jsem se opravdu kochal a viděl snad všechno co v okolí Hochalpenstrasse je, na GéeSu jsem měl stále oči před sebou ja silnici a “pouze” si užíval samotnou jízdu a krásné zatáčky, ale ty panorámata byly někde vzadu a nehrály takovou roli. Je-li to dobře či špatně, toť fylozofická otázka.

Na Maltě jsem si odpočinul na vyhlídce, kdy odspod foukající vítr byl po čase nepříjemný a vyrazil jsem zpět po klikatících se silničkách. Chtěl jsem si udělat nějaké foto mě na Bavoráku, tak jsem našel pěknou vracečku, nainstaloval foťák a první várka nevyšla, rozmazané. Tak druhá a na semaforu sundávám nohu že se pomalu otočím. Jenže řidítka zavírám až příliš a jak je GéeSo lehká motorka, na nějaké udržení skrz mé šmatravé koleno kašlu a ustlávám si na asfalt… A je to f piči, brambora na válci, motor běží a se zařazenou jedničkou se stále točí kolo. Vypínám motor a jediný na co myslím je kurva, kurva, kurvaaa. Adrenalin pracuje a já to naštěstí sám bez pomoci zvedám na kola, ujišťuju se že nic nikde neteče a zkouším nastartovat, kdy naštěstí vrčí v pohodě.

Naštvanej sám na sebe, vyčerpanej nasedám a jedu pro foťák a zjistit škody - odřená hlava motoru, odřená krytka na řidítkách či jak se to jmenuje, spojková páčka, zrcátko. Jinak asi nic. Celkově jen škrábance, ale i tak jsem naštvanej a doufajíc že to nebude drahý. Sic bylo v ceně pojištění, ale otázka na co všechno. V neveselé náladě pokračuju dolů pomale bez blbostí, ale stejně mě charakter té motorky donutil zas za to vzít a vychutnat si tu sílu.

Od druhého semaforu jsem si tak užil jízdu až do města Malta s kolegou na Bavoráku za mnou, sic bych za ty všechny přestupky byl asi do konce života bez řidičáku, ale stálo to za to a vyloženě do nebezpečných situací jsem nešel, kór s vědomím na čem sedím a další incident jsem nechtěl mít na svědomí. Veškerá ta síla motorky je jen a pouze o hlavě řidiče, nikoho ani ničeho jiného.

Zpátky na Hochalpenstrasse, kde u Edelweiss pršelo, tak jsem aspoň vyzkousěl Rain mód a vyhřívané rukojeti - panečku, to je věcička, to chci na Zuzku! :-) Pak už jen pomale dolů kopcem k mýtné bráně a vrátit Báwo zpět na místo. Zavolali jsme i menežerisovi o tom co se stalo a že to zítra pořešíme.

Na penzion přijel Liborův a Veroniky známý Jirka, tak opět bylo veselo.

Celkem najeto na Báwu asi 380 km.

4.srpna 2014

Sbalit se, nasnídat a nalehko do Kaprunu. Borci to ještě neprojeli diagnostikou, ale objevili pár dalších odřenin, což mi na klidu nedodalo. Diagnostika nakonec ok, ale menežeris Markus si tak prohlížel tu zprávu a povídá: “It's €400. Sorry.” Jakoby se nechumelilo. A ohledně pojištění - do €500 to platí zákazník sám, nad €500 zaplatí těch 500 a zbytek pojišťovna. Prý.

Dovolená se krapet prodražuje, volám domů o menší půjčku a čekám až částka pŕijde na účet. Mezitím mám čas přemýšlet jestli to stálo za to nebo ne. Těch €150 za půjčení rozhodně ano, u nás by to vyšlo asi dráž a nebyly by k tomu tak krásné silnice jako zde na Glockneru. Ale těch €400 za mojí vlastní blbost, to si budu vyčitat asi hodně dlouho, ale na druhou stranu mohu být rád že to odnesly jen škrábance, mohl mi to vyhodit koleno, padnout na nohu a kdo ví co ještě, tak z tohoto pohledu to je ještě dobrá cena a zkušenost do budoucna.

Na penzionu nabalit motorku, rozloučit se s Liborem a vyrazit směr domov. Odjezd až v jedenáct, tak dost pochybuju o tom že dnes dojedu, ale co. Saalfelden, Maria Alm a dál po pěkných cestičkách jak dělaných pro Zuzku. Sice to končilo krpálem na jedničku, ale jsem v Alpách, tak co čekám? Annaberg, Gosau, pokochat se opět jezerama u Gmundenu a víceméně stejnou cestou domů na Steyr, Ybbs, Krems, Retz a Znojmo. Kupodivu na hranicích v devět, doma v deset a dle ujetých kilometrů jsem první den pěkně bloudil, první den 520 km, dnes 484 km.

Celkově najeto se Zuzkou 1163 km a bylo to nakonec stejně vynikající. Pachuť zbytečných eur tu bude ještě dlouho, ale to co jsem viděl, projel a zažil, to se nahradit nedá a za to Zuzce děkuji. Generálka v pořádných kopcích se teda povedla a snad se koukneme i jinam :)

A jestli bych si to GéeSo půjčil znovu? No… Určitě! :) Stále mám chuť si na něj sednout a otočit heftem a nechat se unášet krajinou…

A sestříhané video tu:

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.03
Známkováno: 32x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist