Grossglockner a okolí na víkend se skútrem

Víkend k GG a okolí na skútru.

Grossglockner a okolí na víkend se skútrem

Kapitoly článku

Grossglockner a okolí na víkend 18-20.7 2014

Účastníci zájezdu:
Yamaha T-max
Yamaha TDM
Suzuki DL-650 V-Storm
Suzuki DL- 1000 V-Storm

Je středa sem v práci a dělám že dělám, já se těším na víkendovou akci Jednou v roce na Berounce, v tom mi zvoní telefon... "Ahoj, hle na Berounku nejedeme!" "???" " No v pátek jedeme na GG" "OK...". Teď už jen stačilo šéfa přesvědčit o tom, že v pátek nejdu do práce. Chvíli to trvalo ho přesvědčit o tom že musím jed že ten den doženu jindy, ale nakonec jsem dostal zelenou.
Ve čtvrtek po práci vyrážím směr Tábor, na startovní čáru. Ještě skočit do banky, dát si na kartu peníze, a za hrozícího deště vyrážím do Tábora. Jedu přes Třebíč po okreskách, cesta je samá objížďka, to mě dost vytáčí k nepříčetnosti a když jsem cca 20km před táborem a pořád jezdím dokola po objížďkách, rozhoduji se dát si offroad vložku a střihnout to přes les... Začalo pršet a já se skútrem bojuju v blátě o přežití, po půl hodině umírání a několika pádech vidím asfalt, a cyklistu který mě dovede na rozcestí do Tábora.Výhra... mokrej, špinavej a nasranej sem dojel...

Druhý den je start ve 12:00. Čekáme na pumpě v sestavě Yamaha T-max, TDM, Suzuki V-Storm 650, 1000. Odjezd se odkládá protože jeden člen se musím vrátit domů asi 50km pro doklady, z benzinky se stěhujem čekat do bufetu. Vyrážíme po dálnici směr České Budějovice, na hranicích si dáváme obědovou pauzu, společně s posledním tankováním v Čechách. Míjíme Linz a kupujeme dálniční známky abychom potom jeli 90 po dálnici a cesta "rychleji" utíkala.

Sjíždíme u Attersee a pomalu začínáme hledat kemp protože se už smrákalo. Nikoho znás ale nenapadlo že budou všechny kempy narvaný k prasknutí. Když jsme vjeli už asi do pátýho kempu a do toho samého už podruhé, jen z druhé strany, jsme se rozhodli v jediným poloprázdným kempu rozložit tábor. Když jsme stavěli stan tak přilítl asi správce kempu, a začal nadávat co tady děláme že je plno ať vypadneme. Toho jsme poslali na konec světa, že je tady prázdno, tak proč tady nemůžeme být!! Ne plno, vypadněte nebo voláme benga! Tak jsme sbalili stan a věci. Říkám "přece neodjedeme jen tak! Na svých hladkých gumách jsem se dvakrát otočil kolen nohy na tom anglickým trávníčku, v domnění že ho nějak poškodím, zatím co Dominik to pojal velkolepějc a se svýma Mitaskama E 07 dakar v omezovači udělal do trávníčku pětimetrovej rygól a bláto rozházel po půlce kempu, pak jsme hodili čáru a po další asi půl hodině jsme našli místo v jiným plným kempu, kde ovšem byli ochotni najít místo na, 3 stany a čtyři motorky. A šest vyčerpanejch bikerů.Po rozložení tábora se s Dominikem vydáváme do ledového jezera, bylo to dost komické když jsme proházeli kolem hotelů, restaurací a lidí na náměstí, co večeřeli romantickou večeři, při západu slunce v plavkách .

Ráno lehce probereme trasu, nachystáme kamery, fotáky, a vyrážíme směr velkolepý GG. Jedeme přes nějakej "pass". Postalm, nedoporučuji tam jed za 1.tam nic nebylo, jen velký parkoviště, 2. tam byla rozbitá silnice plná štěrkua bordelu na kterej Dominik málem dolatil, a za 3. to za těch 8 éček fakt nestálo. Po chvíli se skupinka rozděluje. Já s Dominikem jsme chtěli zatáčky zatím co Martin a Pepa se chtěli prostě a jednoduše dopravit k GG.

Z Dominikem jedeme kolem Warfenu na Hinterhall a Zell am See "severní cestou". Zatímco ostatní jednou po dálnici a po hlavní. Parádní cesta... Já na stojan Dom na svém vyvýšeném V-Stromu na stupačky... Když jsme v dáli zahlídli GG zastavili jsme, abychom se podívali z dáli na náš cíl. V tom Dominik zamával nohama, a svalil se s  motorkou k zemi přes ohradník do škarpy. Povinně nafotíme motorku když už leží na zemi, vtom se sjíždí auta, a lidé kteří chtějí pomoct, a jestli se něco nestalo. S úsměvem na tváři hodný rakušáky odháním, že je to normální ať jsou v klidu. Na místo určení dojíždíme víceméně stejně i když jsme měli asi o hodinu delší trasu.Posilníme se v restauraci a potom už jen GG. Platíme ten hloupý poplatek a za mírného provozu vyrážíme nahoru.

S Dominikem jsme tu už byli, takže teď to bylo spíše o zatáčkách ne o panoramatech. Nahoře dost zhoustl provoz a to v kombinaci s nadmořskou výškou způsobilo dost razantní úbytek výkonu u mého T-maxe, takže jsem moc nemohl předjíždět, byl jsem rád když jsem horkotěžko předjel auto. Když jsme se vydali na vrchol po kostkách, tak byl provoz tak hustý že se na těch kostkách vytvořila kolona aut, kterou z 80% tvořili starý Téčka, podle dýmu a smradu co z nich vycházel, měli v těch výškách míň výkonu a víc problémů než já na skútru. Kolonu jsme na té úzké cestě předjeli, nahoře na zaplněným parkovišti jsme horko těžko našli místo. Do toho jsme málem taškou shodil na zem naleštěný GS nějakýho skopčáka. Nahoře povinná pauza a fotky. V té výšce probrat k životu T-maxe byl oříšek, nejen že se mu nechtělo ale když už nastartoval tak z něho vycházel pěkně černej dým.

 

Potom už jen zábava, se kterou je spojená cesta na druhou stranu GG.
Po neustálém obrušování stojanu a stupaček jsme dojeli, pro nás k důležitému kruháči, který vede na to nej co na 

GG je. (minule jsme si mysleli že to je vše a jeli jsme pryč :-D). Zde byl provoz už tak hustý že jsme jeli ve vláčku aut. Po nějaké době se nám odhalilo to co z toho velkolepého ledovce zůstalo. Byli jsme dost zklamaní, malý černý cosi  který už bylo tááák daleko... prohlížíme místní muzea, kupujeme malou nálepku a vyrážíme nožmo tunelama nahoru kolem ledovce. Po nějaké době se Pepa s Martinem oddělují že jedou napřed do Spitall an der Drau k jezeru do kempu. My ještě chvíli jdeme nahoru a fotíme svyště nebo co to bylo všude kolem.

Po nějaké době povoz výrazně ochabl a asi 3/4 hodiny po nich vyrážíme taky. Cesta utíkala pěkně jelo se svižně, nebyl pařák. A na místo určení jsme dojeli asi pět minut po skupině A. rozložili jsme stan a šli jsme se do jezera vykoupat, voda opět na kůžičku, nebylo to na dlouhé čvachtání.

Ráno byla v plánu cesta na přečerpávací elektrárnu Malta. Cesta je jednosměrná, a platí se tam vstup. Můžu říct že těch 10éček zato opravdu stojí. Krásná soukromá cesta, která se jen klikatí, cestou minete pár úchvatných vodopádu, a potom se před váma oběí něco co jste ještě neviděli.

Viděl jsem hodně ale takhle monumentální stavbu nee. Obrovská 200m vysoká hráz která předěluje údolí. Parkujeme

 motorky a vydáváme se na hráz. Uprostřed hráze po dlóóóhé střece po hrázi se nachází můstek který vyčnívá tak 15 do prostoru mimo hráz. Chvíli váháme jestli vstoupit. Plno lidí stoji na hrázi a drží se zábradlí a bojí se tam vstoupit. Když se otrkámé tak dole 200m pod nohama čteme nápisy tipu Basejumping 196m a podobně... Doporučujeme si pustit elektronický vyklad v českým jazyce, to půl euro zato stojí.

Potom se skupinka opět rozděluje, je poledne a Pepa s Martinem jedou po dálnici ku domovu. Dominik jede semnou směr Murau, kolem Red Bull ringu na Semmering a Mariazell kde se i naše cesty rozdělují. Cestou jsme potkali ještě jeden problém, a to ten že nějakej blbej pumpař nechtěl vzít naše karty. Že prej nebere, nebo že mu nefunguje terminál, jen eura, samozřejmě sme neměli ani cent. Na pultu mu leželi dva terminály. po nějaké době co jsme na sebe hleděli nám ty karty vzal, nechapem oco mu šlo. Hlavně že měl všude že bere karty... Domů dorážím kolem 20. Hodiny úplně vyřízený. Už sem ujel více kilometru na jeden zátah ale dneska to utíkalo fakt pomalu...

Video z výletu

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 3.40
Známkováno: 40x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist