Expedice Haryk versus Rejže

Cesta do rakouských Alp – Haryk versus Rejže

       Začalo to před dvěma lety, kdy s kamarádem z dětských let jsme začali více mluvit o cestování na motorkách větších kubatur, než byla naše první motodovolená  před 20 lety  na jeho stroji Jawa 23 Mustang na jezero Dářko u Žďáru nad Sázavou, kam jsme si z důvodu malých přepravních kapacit vyvezli jen jeden spacák a pak celou dovolenou přemýšleli o naší orientaci pod jedním spacákemJ. Naštěstí tento zážitek na nás nezanechal žádné stopy a po letech strávených v heterosexuálních manželstvích  jsme začali více vnímat vůni spáleného benzínu ze strojů na dvou kolech.

       Slovo dalo slovo a utekl nějaký čas od dob našich dětských let, kdy každý z nás sedlal nějaký ten stroj, třeba Jawa 50, Simson 50 a pak už Jawa 250, já osobně jsem na ni ukončil své telecí léta a kamarád Péťa nadále pokračoval ve svém motorkářském ráji.    

       Tedy abych zkrátil úvod, na popud kamaráda jsem si zakoupil Suzuki V-Strom 650 a začal jsem polykat nějaké ty kilometry a ladil jsem formu na motorku. Po sezóně jsem si zakoupil Bandita 1200S a začali jsme společně plánovat nějaký ten trip za hranice naší krásné země. Co si dobře vzpomínám, tak vždy u ohně a u lahodného moku z povzdálí úsměvu mé milované ženy a slovy na rtech „ty stejně nikdy nikam nepojedeš“. 

        Petr mi dával plnou důvěru k tomu, abych naplánoval nějaký ten výlet za hranice a já jsem se toho plně ujal. Naším cílem byly rakouské Alpy, které se svou rodinou navštěvujeme poslední dobou dosti rádi.  Začal jsem tedy plánovat, kdy naše cesta začínala od „počátku“  Alp až téměř na jejich „konec“, tedy od Mariazellu až po Zell am Ziller a zpět přes Salzburg včetně Salzburských jezer, cesta na 3 až 4 dny s nájezdem velkého počtu kilometrů. Plán tedy byl a byla tedy již příprava na cestu.  Však změna nastala hnedle druhý den cesty – důvod byl jediný – nádhera, která se musí vychutnat po malých douškách a hlavně nechat si něco na další léta.

Datum našeho odjezdu byl dne 26. 8. 2015.

Účastníci zájezdu:

Já Jirka na stroji Suzuki Bandit 1200S

Petr na stroji Harley Davidson Softail Springer 1340.

Den první

       Píše se datum 26. 8. 2015, od ranních hodin již vládne mírná nervozita a balení a strojení motorky. Vše připraveno. Náš sraz je v Havlíčkově Brodě na místní Shellce cca ve 12:00 hodin. Já mám před sebou cca 150 km, ze Semil tedy vyjíždím s předstihem, kamarád jede z Chrudimi.

 Sice staroch, ale vypadá hezky a jede ještě lépe.  
 Cesta do Havlíčkova Brodu byla super, užíval jsem si to a občas jsem i nepřekročil povolenou rychlostJ, tedy příjezd cca o půl hodiny dříve než jsem měl, ale co, natankoval jsem a dal jsem pito a říkám si za chvíli je tu, ale… Petra bohužel nepustili dříve z práce, jak mi později vypráví a jeho příjezd o téměř o 45 minut později, sice mám rád přesnost, ale tohle mi náladu nepokazí.  Pokecáme a vyrážíme. Naše první zastávka je kemp u jezera Erlaufsee u Mariazellu. Cestu jsem plánoval po doporučení motorkářů, kteří jezdí do rakous často.

       Z Havlíčkova Brodu razíme do Slavonic, cesta tam byla v pohodě, jen přestalo na mé motce fungovat dobijení na navigaci, porouchalo se koncovka na usb kabelu. Tedy na benzince u hranic kupujeme lepší koncovku na nabiječku – funguje lépe. Dáváme si pozdní oběd od mé milované ženy – řízek, jak jinak a pokračujeme do Rakous.

       Pokračujeme po silnici L67 a B36 do městečka Zwetll. Kdo již byl na motorce v Rakousku, tak ví o čem je řeč, nádherné silnice, malý provoz, úsměv od ucha k uchu a pohoda. Cestovní rychlost s ohledem na Petra na  bublákovi(je to pohodář – kochačka je jeho styl jízdy) je do 100km/h, samozřejmě jsem za to občas vzal, ale přešel jsem na jeho styl jízdy a užíval jsem si to stejně a udělal jsem dobře.

       Po B36 pokračujeme až k Dunaji. Kde pár kilometrů před městečkem Scheibbs, silnice č. B25 nás vítají Alpy, zastavujeme a dáváme první foto v Rakousku. Nádhera.       

Úsměv na rtech hovoří za všechno.

Pokračujeme dále po krásné silnici č. B25 a dál B71 až do kempu u jezera Erlaufsee. Příjezd do kempu zhruba před 19 hodinou. Dáváme pivko a začínáme stavět „stan“. Razíme se podívat k jezeru a pár fotek. Hezké jezero a nikde nikdo, kemp poloprázdný a velice pěkný. Popijíme pivko a kecáme o cestě, kde se vzala tu se vzala mladá dívčina a říká lámanou angličtinou „cool tent“, nechápu a ptám se proč. Dívčina nám vysvětluje, že tu jsou chladná rána cca 5 až 7 st. při tom její úsměv na rtech hovoří za všechno a ráno chápeme proč. Ráno 7 st., vlhkost jako prase. Noc super.

První den najeto cca 450km.

       Cena kempu na dvě osoby, motky a stan cca 18 EUR. Stan našeho typu v tabulce neměl, tak nám ho počítal za 1 éčko.

Den druhý

     Stáváme cca 7 hodin, zima a vlhko. Co nebylo v kufru tak se dalo ždímat. Balíme, dáváme snídani a vyrážíme do údolí řeky Salzy, silnice B24. Údolí řeky Salzy je dlouhé cca 50 km. Projíždíme údolím, občas nějaká ta vracečka, silnice místy luxusní a místy jak u nás (občas i nějaká díra), ale jinak nádhera. U řeky zastavujeme a vychutnáváme si ten klid. Nikde nikdo, minimální provoz, občas nějaký ten vodák nebo cyklista. Toto údolí skutečně stojí za to projet.

     Pokračujeme po silnici B145 a B146, zdejší silnice jsou opět luxusní, čisté hladké, malý provoz, nádhera. Naším cílem byl kemp u jezera  Zeller See u městečka Zell am See, ale ehle. Pár kochaček a zastávek v řeky Salzy, prodloužený odpočinek u řeky Enns a najednou času ubývalo a tak nějak jsem začal chápat smysl cestování, nehnat se za něčím, a užívat toho co nám tento trip nabízí. Další zastávka u jezera Grundlsee, kde si říkáme dáme koupačku a pak razíme dál, ale zde končí naše dnešní cestování. U tohoto jezera je nádherný kemp, cena opět do 20 EUR pro oba dva, v ceně sprcha.  Než postavíme ten náš rádoby stan tak jdem dát koupačku v jezeře. Voda je brrrr, ale po dni palerma nádhera, k tomu točené pivko, bomba. Po koupačce postavení našeho rádoby stanu a procházka k jezeru Toplitzsee.  

Točené pivko přímo u vody, výhled na Alpy.

Toplitzsee je krásné jezero, takový ráj na zemi, nikde nikdo a klid. V kempu dáme véču, čínská polévka a pivko. Náš stan opět budí opět obdiv. Zřejmě nikdo nikdy neviděl plachtu místo stanu. Pro nás praktické a bomba.

Najeto cca 170 km.

Cena kempu opět do 20 EUR – mimo jiné luxusní kemp, v ceně vše zahrnuto.

Den třetí

       Ráno jsem vyhrál válení, Petr běží pro pečivo. Majka a houska, káva a šup na motku a cílem je Hallstatt. Vyjíždíme od jezera, pár posledních fotek a uháníme (cestovní rychlost do 100) dál. Cesta z Bad Ausee do Hallstattu je nádherná, samá zatáčka a vracečky, že jsem měl místy pocit, že tu motku snad zlomím vejpůl.

       Silnice L701 je skutečna nová. Před Hallstattem parkujeme u odpočívadla a kocháme se tímto výhledem na město a jezero. Trochu jsem zde vytuhli. Pak přejezd a parkujeme naše motky a vyrážíme za kulturou. Město Hallstatt stojí skutečně za návštěvu. Pěkné městečko plné krásných barev.  Ve městě dáváme oběd, kebab s hranolkama i s colou za 5 UER, velká porce, pupek plný, takže dobrý. Měli jsme jet dál, ale vracíme se zpět a dáváme pauzičku na odpočívadle před městem, zkoušíme i koupačku v jezeře, ale je ledové, takže jen po pás po kulky.

       Po odpočinku pokračujeme do města Bad Ischl po silnici B145 a poté podél jezera Wolfgangsee po silnici B145. Toto jezero se podobá moři, nádherně modrá voda. Nad jezerem na silnici B 158 dáme foto a nějaké to video a razíme dál.

       Projíždíme okolo jezera Mondsee, kde ve vesnici Au jsem měl vybraný kemp, však ho nenacházíme a pokračujeme k jezeru Attersee, kde na jeho kraji kempujeme přímo u jezera, kemp byl super, čistý, dobře vybavený včetně jejich místní prodejny vedle recepce. Kemp opět cenovka do 20EUR. Navečer si ohříváme vepřové maso a jdem dát koupačku do jezera. Voda jak jinak čistá a celkem i teplá. Po koupačce kupujeme vedle recepce lahev vínka, načež nás paní recepční upozorňuje na večerní klid od 22h. Na chuť si dáváme výbornýho rakouskýho Radlera a jdeme se juknout k jezeru. Při zpáteční cestě dáváme zase Radlera a jako doplněk láhev suchýho aby se neřeklo a zase jsme neutekli přednášce o absolutním klidu. Nějak to do nás zasyčelo, ale pro další láhev vínka jsme se už neodvážili. Dopíjíme zásoby vizoura, co se zatím chladil v jezeře a jdeme chrupat.

Najeto pouze 70 km – tento den jsem jel  vstřebávali tu nádheru.

Cena kempu do 20EUR – mimo jiné sprchy se platí.       

Den čtvrtý

       Ráno je nádherné, po snídani balíme motky a vyrážíme k domovu. Zvolili jsme delší variantu a jedeme k dalšímu jezeru Traunsee po silnici B53 a B145. K jezeru přijíždíme v celku brzo, cca okolo 10 hodiny, parkoviště u jezera skoro prázdné a tak jdem dát koupačku. Jezero „pěkné“ a především teplejší než všechny předchozí. Během hodiny je již parkoviště plné a začíná být dosti rušno. Připadali jsem si jako by jsme přijeli z jiného světa a to jen přejetím jednoho kopce. Všude bordel, na zemi odpadky.

       Jezero pěkné, ale již více turistické než předchozí jezera. Hodně lidí, velký provoz a hlavně bordel.

       Balíme a razíme k domovu, cestou zpět se stavíme ještě v městečku Freistadt na nákup dárečků pro děti. Vzhledem k tomu, že by se Péťa trápil na dálnici, zvolili jsem tedy místní komunikace. Silnice super, ale bohužel  33 st ve stínů, velký provoz a objížďky, hrůza, Banďour mi pod prdelí topil jako prase. Nu což hranice a poslední společný oběd a pak už davaj domů.

Najeto cca 500 km.

Shrnutí

Co dodat na závěr, rakouské Alpy stojí za to, je tu nádherně, všude čisto, dokonalé silnice – což je sen každého motorkáře, pořád je na co koukat a je se čím kochat. Místní kempy jsou velice dobře vybavené, ceny příznivé, prostě bomba. Tento trip byl můj první, poprvé za hranice na motorce, mohu hodnotit jen kladně a už teď se těším na další.  Motorky bez závad. Náklady na ubytování na jednu hlavu cca 30 EUR. Palivo za cca 2400,-Kč s nájezdem cca 1300km. Jídlo cca 500,-Kč .

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE