Do třetice všeho dobrého aneb má třetí sezona..... Maroko, Rakousko, Německo, Itálie, Polsko a Česko

Má třetí sezóna.....třeba si to někdo rád přečte.... Projel jsem po svém Maroko, Rakousko, Německo, Itálii, Polsko a Česko

Do třetice všeho dobrého aneb má třetí sezona..... Maroko, Rakousko, Německo, Itálie, Polsko a Česko

Kapitoly článku

Jak to vlastně začalo, na fejsbuku. Jdeme s dobou ne.... :-)

Při diskuzi jsem se seznámil s jedním motorkářem, netrvalo dlouho a začali jsme plánovat letošní nejdobrodružnější moto akci, dokonce i s jeho kamarádem. Oba jsme se chtěli podívat do Maroka a onen kamarád tam již několikrát byl a chtěl jet opět. Už od ledna probíhaly veškeré přípravy, od plánování kudy kam, přes přípravu motorek, shánění výbavy a všeho potřebného k takové cestě až po to nejdůležitější. Neměli jsme jak přepravit naše stroje do Španělska a v březnu to opravdu na cestu přes celou Evropu po vlastní ose nebylo. Díky dobrým vztahům v jednom autoservisu nám byla zapůjčena dodávka VW Crafter, problém byl vyřešen. Když už se pár týdnů před odjezdem zdálo, že vše klape tak jak má. Dozvídáme se nemilou zprávu a to, že jeden člen výpravy utrpěl úraz a nemůže s námi odjet. Nezbylo než přehodnotit situaci, zvážit veškerá pro a proti. Nakonec padá rozhodnutí, že jedeme jen dva. V den odjezdu v Čechcách sněží, v Německu prší i přes celou Francii. Jarnější počasím nás vítá až Španělská Barcelona. Tady si dáváme zasloužený spánek na pumpě, po pár hodinách jedeme dál až do Algecirasu. Samotné Maroko jsme projeli a užili si jak to jen šlo viz. samostatný cestopis. Tímto začala má letošní sezona.....hlavně nepřepálit začátek jak se říká :-)

Netrvalo dlouho a po návratu z Afrického výletu přišla další velká záležitost. První dva roky jsem jezdil na strojích dovolující popojíždění i mimo silnice, měl jsem dva krásné Transalpy. Jenže, jednoho dne kamarád koupil Yamahu Fazer. Ne, že by jsem po ní pokukoval, ale půjčil mi jí a nechal mě svézt se. Díky Pavle! Kam čert nemůže tam nastrčí FAZERA. Začalo se to ve mě lámat a po čtrnácti dnech jsem prodal Alpa a v ten samý den si jel pro novou byť bazarovou krásku, Yamahu FZ1 Fazer. Asi jsem blázen, ale motku jsem koupil ve čtvrtek a hned v úterý další týden jsem odjížděl s celou bandou směr Grossglockner. Nemusím asi vyprávět jaké to bylo šílenství během jednoho dne v dnešní době přihlásit motorku. Normální cestou to nešlo, ještě že má člověk známé. Tímto moc děkuji jednomu člověku. Díky Petře!
Je tady úterý, den odjezdu. Někdo jede z Prahy, jiní se přidávají po cestě v Táboře a celá banda jsme kompletní až v Českém Krumlově na OMV. Každý jsme odjinud a tam to vyšlo jako ideální bod na setkání se. V Českém Krumlově dáváme brzký oběd a hned po něm odjíždíme směr Dolní Dvořiště. Dotankováváme, kupujeme dálniční známky a vjíždíme do Rakouska. Kvalita silnic je nesrovnatelná.
Chceme se vyhnout dálnicím, ale placeným silnicím se prostě nevyhneme, proto ty známky. Jedeme na Mauthausen, Steyr, Liezen a naším cílem je Zell Am See a kemp na břehu jezera Seecamp (www.seecamp.at)
Do kempu přijíždíme večer, stavíme stany a jdeme na večeři. Ráno se probouzíme do krásného dne. Jdeme si dát snídani na vidličku a teprve potom vyrážíme na Grossglockner. Je květen druhý týden a i přesto je tady boží dopuštění. Motorkáři kam se podíváš. Vyjíždíme jednu serpentinu za druhou. Užívám si to s Fazeříkem, je to něco jiného než na Alpovi. Nahoře jsem o chvilku dřív než právě dva Alpíci, které máme v týmu. Jeden z nich přijíždí na parkoviště pod Edelweisspitze na jeden válec :-(
Chápete to, Transalp kterému nedělají dobře Alpy, smějeme se celá parta. David to s Alpíkem zvládá na jedničku i s jedním válcem. Nevynecháváme samozřejmě ani vyhlídku Kaiser-Franz Höhe. Odtud míříme na Lienz. Hned jak se dostáváme do nižších nadmořských výšek, Davidův Alpík zapojuje do práce i druhý válec. Hned je veseleji a jede se líp. V Lienzi nabíráme směr na Mittersil a jedeme po Felbertauernstrasse. Dle mého je to super silnice, jede se po ní krásně a velmi svižně. K večeru se vracíme do Zell Am See do kempu. Jdeme na pivko a zhodnotit den. Večerní pohled na oblohu nevěstí nic dobrého, jde se chrápat. Ráno se potvrdila obava, je hnusně a prší. Opět snídaně a doufáme, že přestane pršet. Chtěli na Krimmelské vodopády a projet si Gerlos. Bohužel stále prší víc a víc. Nedá se nic dělat na vodopády a Gerlos se nejede. Za to padá rozhodnutí, že se pojedeme rochnit do termálů v Bad Gastein. Dáváme si 50km v lijáku, přijíždíme mokří jak myši a paní na recepci nevěří svým očím kdo to přijel :-)  Ale je hodná, nabídla se s hlídáním helem, protože se do skříněk nevešly. Jsme na tři hodiny v bazénech a saunách jako v ráji. Mezitím ze Sázavy vyráží další tříčlenná skupina, která nás má dojet v Zell Am See, chtějí si projet Grossglockner také.
My se po třech hodinách v termálech, vracíme jak jinak než v dešti do kempu. Jsme totálně mokří a co hůř některým nateklo do stanů. Je večer a my sedíme na verandě, vaříme si večeři a myslíme na ty tři co jedou za námi. Pořádně lije a začíná se stmívat. V půl desáté večer volají, že jsou v Bad Reichenhall, nějak zakufrovali u Slazburku. Nemůžou jet dál a hledají ubytko.
Ráno si voláme co a jak, protože stále chčije a chčije. My sušíme v kempu v sušičkách co se dá a balíme. Jedeme za nimi do Bad Reichenhall kde dáme poradu. Jsme komplet osm zmoklých motorkářů, výsledek porady je, že se vracíme na Šumavu do hotýlku ke známému. Tady se nám podaří do druhého dne se usušit a už suchou nohou se vrátit i do domovů. I přes veškeré pršení vládla dobrá nálada a tak vše dobře dopadlo.

Sezona v plném produ

Sezóna je v plném proudu, opět vyrážíme a s novou posilou. Kolega si koupil BMW F800R a přidává se i s manželkou k naší partě. Tentokráte vyrážíme z Českých Budějovic znovu po Rakouských okreskách do Německého Berchtesgadenu.

 

Ano, naším cílem je Kehlstinhaus-Orlí hnízdo. Cesta není nijak zvláště zajímavá takže jí nebudu popisovat. Za zmínku však stojí ubytování, máme rezervaci v hotýlku hned vedle Berchtesgdenu. Hotýlek se jmenuje Lampllehen a vlastní jej pan Řehák. Je to Čech jak poleno a je to sympaťák, navíc má rád motorkáře, nebo alespoň nás měl. Pokoje krásné a útulné, večere a snídaně také na jedničku s hvězdičkou, pokud jedete tímto směrem doporučuji.
Teď zpět k místu pobytu. Jelikož jsme přijeli v sobotu odpoledne, návštěva Orlího hnízda již neměla smysl. Vydali jsme se ke Königssee a prohlídku Berchtesgadenu. Trochu sice prší, ale jen chvilku tak ani nejsme durch. Večer návrat na Lampllehen a výborná večeře a konverzace s panem Řehákem.
Neděle ráno, vstávám první a jdu omrknout okolí. Je krásné svěží ráno. Pomalu se scházíme u snídaně a odjíždíme na parkoviště na Oberslazberg. Odtud jdu s částí výpravy pěšky na Orlí hnízdo, jiná část výpravy si asi užila cestu nahoru autobusem. Po hodině a půl jsme i když zpocení u vstupu do chodby k výtahu na Orlí hnízdo. Malá fronta na výtah a jsme nahoře. Bohužel je mlha co by se dala krájet.
Usedáme ke stolu v restauraci a dáváme si jablečný koláč a čaj, je chladno. Klábosíme a v tom....se rozešli mraky. Fotíme a užíváme si panorámata :-)
Obejdeme, projdeme hnízdo a upalujeme na autobus, dolu se necháme svézt. Přeci jen nás čeká dlouhá cesta do Prahy. Vracíme se, balíme a loučíme se s panem Řehákem. Po dvou hodinách zastavujeme na hraničním přechodu Studánky, ano jeli jsme svižně. Na pumpě proběhne občerstvení a mažeme dál na Prahu. Tímto považuji akci za skončenou.

Je tady červenec a první část dovolené, v práci jsem dostal nečekaně týden. Kamarádi odjeli o několik dní dřív do Chorvatska a mají v plánu se celý týden pomalu přesouvat zpět k Čechám. Mají tří denní náskok, máme v plánu v pondělí večer potkat se na Lago Di Garda v Brenzone. Já vyrážím v sobotu odpoledne na Lipno, kde se stavuji za kolegou a jeho manželkou, která tam má kamarádku :-) . Je to příjemné odpoledne a večer, klábosíme a grilujeme. Večer procházka s holkama ;-)  Je tady noc a jde se chrnět, vzhledem k tomu, že má návštěva byla narychlo. Musím vzít za vděk přespáním na jachtě v marině. Jedním slovem bomba. Ráno mě probouzí šplouchání vody a provazy bijící o ráhna. Jdu koupit něco k snídani a setkávám se kolegou a holkama. Po snídani balím, loučím se a vyrážím na cestu. Mým cílem je již výše zmiňovaný kemp v Zell Am See. Mám dostatek času, krásné počasí tak jedu na pohodu a užívám si to. Jedu opět na Salzburk, Bad Reichenhall a Zell Am See do kempu. Stavím stan, jdu ze sebe udělat člověka a šup na véču. Po večeři se jdu projí po okolí a později se vracím do stanu. Ještě si čtu ČMN, které jsem si vzal s sebou. Pomalu při čtení usínám. Ráno snídaně a plánování trasy na Gardu. Vypadá to jednoduše, chci jet z Zell Am See na Mittersil a skrz Felbertauernský tunel na Lienz a odtud na Itálii. Jenže... Po snídani balím, platím a vyrážím po naplánované trase. Jen dostat se z Zell je horor, frézují silnici na Mittersil. V Mittersilu odbočuji k tunelu, je mi trochu podezřelé, že je slabý provoz na pondělí ráno. Proč asi, tunel je zavřený(na měsíc, někde uvnitř se zřítil). To samozřejmě zjišťuji až když stojím přímo před ním a s mapou v ruce se bavím s nějakým silničářem kudy to mám objet. Mapa a silničář znějí jasně, musíš se vrátit do Zell Am See a vzít to přes Grossglockner na Lienz. Super, říkám si. Na Gglockneru jsem byl nedávno a zase platit za průjezd, to je to čemu jsem se chtěl vyhnout, nedá se nic dělat. Vracím se a jedu touto objížďkou. Po X kilometrech a X hodinách se dostávám do Lienz a směřuji se k Itálii.

 

Hned jak vjedu do Itálie poznávám, že jsou tu líní silničáři, samá záplata a výmoly. Jiný kraj jiný mrav. Cesta mě vede do Cortini D´Ampezzo. Krásné zatáčky a krásné letovisko zimních sportů i v létě. Samozřejmě, že po cestě pořizuji fotky. Projíždím jedno passo za druhým, až se musím přiznat, že jsem zahřál brzdy více než je zdrávo. No co nejsem první ani poslední. Cesta je ještě dlouhá tak dávám krátké pauzy na vystydnutí a jedu dál. Večer kolem osmé přijíždím na hotel v Brenzone a asi hodinu po mě přijíždí kámoší z Chorvatska, večer je o pivu a jídle.
Ráno balíme a kouč týmu velí k odjezdu, objíždíme jezero a směřujeme se celý den ke městu Prad. Znalí vědí, že chceme pokořit serpentiny Stelvia. Večer jsme v kempu, rozbíjíme základní tábor a vaříme večeři. Samozřejmě plánujeme co další den, no přece jedeme na Passo dello Stelvio.
Bohužel ráno nám nepřeje počasí a tak vyrážíme do zamračeného dne. I tak si nenecháme zkazit cestu. Zatím neprší, jen je zataženo. Po pár minutách jízdy od kempu jsme na začátku oněch známých 48 serpentin. Naštěstí není provoz, tak je máme skoro pro sebe. Občas mi nějaká ta 180ka nevychází tak jak by jsem chtěl. Vyjíždíme nad mraky a aspoň je trochu něco vidět. Zastavuji a fotím.

 

O několik minut jsme všichni nahoře, pořizujeme nezbytné foto a kupujeme samolepky a magnetky.
Hlásí se žaludek, kupujeme si bagetu. Kouč mezitím promýšlí další trasu. Nádrže si říkají o příděl benzínu. Je rozhodnuto, jedeme do Livigna. Normálně v té době stál litr benzínu 1,84 - 1,92€ v Livignu pouhých 1,1€ - bez celní zona. Tankujme co se dá. V Livignu se i trochu umoudřuje počasí, kouč nás vede dál ke Švýcarským hranicím, tunelem přijíždíme do Švýcarska. Projíždíme Ofenpass, jsme sami na silnici. Jedeme pěkným svižným tempem, ještě, že nepotkáváme policii s radarem. Asi by nám do jednoho sebrali i motorky:-)  Po asi 30km se vracíme na Italskou půdu a vracíme se do kempu.
Večeře a povídání u pivka je povinnost. Unavení jdeme spát.
Ráno se balí a kouč velí k odjezdu, do večera máme být v Zell Am See. Celý den jedeme cestou necestou, nejdeme po dálnicích. Užíváme si vedlejší silnice a opět nějaká ta passa. V Innsbrucku jedeme podél dálnice a směřujeme na Kitzbühel a z něj do Zell Am See. Opět jsme v kempu. Stavíme stany a klábosíme do pozdních večerních hodin.
Je tady pátek, ráno kluci odjíždějí na GGlockner. Já se od nich trhám a odjíždím do Prahy. Bohužel při balení spacáku mi křupne v zádech a 500km do Prahy jedu nejen s bolestí zad, ale i v lijacích a před Linzem i v krupobití. V oblíbených Studánkách se vracím na Českou půdu. Už se vidím jak se natahuju, záda fakt bolí. Později odpoledne jsem v Praze.

 

Srpen a další část mých a nejen mých motovýprav.
Aby toho nebylo málo, jede opět naše bandička hezky pospolu na prodloužený víkend, čeká nás cesta k Wofgangsee. Opět je tady klasika, já vyrážím z Prahy a po cestě se přidává Pavel ze Sázavy, Vláďa ze Senohrab. Společně jedeme do Č.Budějovic kde se setkáváme s Pavlem, Míšou, Petrou a Honzou.
Petra nikdy nejela na motorce tak ji ve vypůjčených hadrech nechávám nasednout mě za záda a vyrážíme po známé trase na Dolní Dvořiště. Z D.Dvořiště jedeme na krátkou návštěvu Mautahusenu... Ano je to nechvalně známe místo, koncentrační tábor. Zajímavá prohlídka, ale smutné místo.
Odtud pokračujeme opět na Steyr  a dále kolem Traunsee až do Sankt Wolfgang, kde má část naší výpravy zaplacený penzion a další část jede stanovat.
Penzion nacházíme na první dobrou a kemp na druhou dobrou. Ubytováváme se všichni a po necelé hodince se sházíme a jdeme projít městečko. Právě se zde konají slavnosti, městečko má výročí založení. Všude je živo a hrají kapely. Hledáme kam by se nás všech sedm vešlo do restaurace  ke stolu, chceme dát večeři. Díky slavnostem je všude plno a sedmičlená skupinka se jen tak někam nevejde. Jediné kam se vejdeme je pizzerie. Nedá se nic dělat a jdeme na pizzu. Za mě, není nic moc, ale lepší než hladovět. Platíme a jdeme se ještě projít po malebném centru. To už je pozdní večer a po prochajdě centrem se vracíme k bydlení. Domlouváme se co druhý den a rozcházíme se.
Ráno vstáváme kolem deváté, dělá se snídaně. Mezitím k nám přichází kluci u kempu a po snídani vyrážíme na pěší tůru. Chceme si dát výšlap na Schafberg, jezdí sem sice zubačka, ale mi chceme jít pěšky.  Počasí není nejlepší, ale ani nejhorší, zatím to jde. Jdeme lesní cestou dosti kamenitou. Za chvíli máme plíce v krku. Dáváme pauzu a nadáváme, čí že to byl nápad :-)  Bohužel po další chvíli začíná pršet, jen mírně tak jdeme dále. Jde se lesem, takže nás nějaká ta kapka nerozhází, jenže....
Rozprší se mnohem více a už je to tady, začínáme přemýšlet, že to otočíme zpátky. Po kratší poradě je jasno, vracíme se. Nejsme na vysokohorskou túru vybavení. Jen co sejdeme do základního tábora, dělá se hezky. No nenaštvalo by vás to. Co se dá dělat, nahoru už nejdeme, vracíme se až na ubytko, kde nasedáme na motorky. Jedeme se projet kolem jezera Wolfgangsee a k jezeru Fuschlsee. Začínáme mít hlad tak hledáme i nějakou restauračku, nacházíme na břehu jezera. Oběd je dobrý a v rozumné cenové relaci, na to že je to hotelová restaurace.
Tento kratší výlet máme na celé odpoledne. Později se vracíme do základního tábora a jdeme se ještě koupat, máme k dispozici hotelovou pláž. Pěkná upravená s dobrým přístupem k jezeru.

 

Přichází večer a jdeme se opět projít jinou částí města, samozřejmě opět máme hlad a tak jdeme do restaurace. Objednáváme si výbornou večeři, žádná pizzerie, ale pořádná flákota masa.
Večeře byla dobrá. Je  potřeba jí pořádně spláchnout nějakým tím pivkem. S pozdní večerní hodinou přichází únava, jde se spát.
Neděle ráno je ve znamení balení a odjezdu. Jenže ne všichni se musí vrátit domů. Honza časně ráno vyrazil do Chorvatska za kamarádkou, prý kamarádkou...... :-)  Vláďa s Pavlem pokračují přes Rakousko na Slovensko, mají dovolenou a jejich cílem je Dukelský průsmyk. Já s Petrou musíme zpět do Prahy a Pavel s Míšou jedou do Budějovic i oni mají dovolenou. Tímto rozjezdem na všechny strany končí další motovýlet.

Poslední dovolená.....Je tady pátek, v práci nudná porada.... Já už se vidím jak po obědě sedám na moto a vyrážím na sraz s klukama, kteří se vrací z Dukly, máme sraz na Slezské Hartě. Porada se vleče, ale nakonec je její konec přesně v poledne. Opouštím brány zaměstnání a vyrážím..... Z Prahy to beru po D11, kterou opouštím na sjezdu na Lázně Bohdaneč, dále projíždím Pardubice a nabírám směr na Vysoké Mýto. Musím říct, že v tomto kraji mají krásné silnice. Jedu jak se dá a na to, že je páteční provoz dá se dobře. To už jsem Moravské Třebové, kde tankuji a jedu dál. Kolem Půl páté přijíždím na vodní dílo Slezská Harta, koukám po klukách jestli už někde jsou a co nevidím. Právě přijíždí v protisměru.
Dáváme malou pauzu a klábosíme. Začínáme taky řešit kde budeme nocovat, mysleli jsme, že je zde kemp na každém rohu. Ha není a ne proto, že tu nejsou rohy. GPSka nám nějaký najde, přímo u řeky Moravice. Inu tedy vyrážíme do onoho kempu. Kemp žije, je vidět, že jsou dovolené v plném proudu. Místo pro jeden stan se vždy najde. Stavíme stan a zabydlujeme se a jdeme na pivo. Což nám tak nějak vydrží až do doby než jdeme spát. Ráno se probouzíme kolem sedmé, je docela kosa u vody. Kdo by to byl řekl.....  Dáváme snídani a začínáme balit. Vymýšlíme cestu kudy kam, když už jsme v tomto koutě republiky, nesmíme zapomenout na Červenohorské sedlo. No a je tady plán kudy kam. Odjíždíme z kempu, nabíráme směr na Bruntál....po nějakých křivolakých silničkách lesem přijíždíme na parkoviště pod Pradědem, jedeme dále na Karlovu Studánku. Samotné Červenohorské sedlo je super, nahoru to vyletím, užívám si nulový provoz a silnici jen pro sebe. Na kluky čekám u hotelu. Hotel....to je kapitola sama pro sebe. Tady se mimo jiné zastavil čas. Nechali jsme se nalákat na borůvkové hody. Mimo jiné i borůvková limonáda, ptáme se co to je zač. Obsluha v restauraci nepříjemná a nesdílná, tak tedy zkoušíme onu limonádu. Cena 59,- Kč za litr vody ve džbánku, kde se na dně topí 15borůvek je fakt nehoráznost. Navíc borůvkové knedlíky,které sotva viděli borůvky. Po této zkušenosti raději platíme a znechucení odjíždíme. Sem už nikdy!!!
Sjíždíme dolů do Koutů a dále máme v plánu dojet do Králík. GPSky nás vedou cestou necestou, klucí silničáři asi někde udělali chybu, nějak jim ten asfalt zmizel....bo co.  Silnicemi horšími i lepšími přijíždíme do Králík, je tady nějak živo. Trefujeme se do akce Cihlena, znalí vědí, že je to akce Armády ČR a klubů historických. Motorky necháváme u jednoho krámku a jdeme s davem k pevnosti. Je tady od vrtulníků až po tanky snad vše. Nechybějí dynamické ukázky. Povedená akcička. Jenže, je pozdní odpoledne a chceme ještě někam popojet. Domlouváme se, že k večeru zakotvíme v Lanškrouně.
Odjíždíme a jedeme na Červenou vodu, odtud přímo do Lanškrouna. Tady nacházíme pěkný kemp a už stavíme stan. Je to příjemný kemp, pěkné zázemí, ceny v poho a hlavně vedle je hospoda.
Po sprše se v ní po zbytek dne ubytováváme :-)  Proběhne večeře a několik piv. Kolem půlnoci jdeme chrnět.
Je tady neděle ráno a taky poslední den dovolené. Nic netrvá věčně, balíme a zahajujeme přesun do Prahy - našich domovů, pardon jeden z týmu jede do Sázavy.
Jedeme na Chrudim, Uhlířské Janovice, Sázavu a do Prahy.
Tím končí poslední společný velký výlet a dovolená.

Závěrem do Polska se doberem

V jednu zářijovou sobotu vyrážím sám na jednodenní výlet do Polska.  ěkde jsem vyčetl, že je u města Zagan vojenský zajatecký tábor z 2.sv.války. Jestli zná někdo film Velký útěk se Steavem McQueenem a jeho legendárním útěkem na motorce tak asi ví o co jde. Jinak z Prahy vyrážím v 8:00 a jedu po dálnici až do Liberce kde nabírám směr Frýdlant. Frýdlantem projíždím směr na Hejnice, kde je přechod do Polska. Hned první metry silnice mě ujišťují, že jsem v Polsku. Silnice jestli se to tak dá nazývat jsou děsné. Říkám si to bude dobrý, ale 70km do Zaganu je to nejhorší po čem sem kdy jel. Samotný památník a mini muzeum zajateckého tábora je zajímavá věc. Vstupné je symbolické 2€.  Fotím a prohlížím si expozici. Není to tábor typu Osvětim atd., ale byl to Stalag VIIIC.  edy jen zajatecký tábor pro sestřelené piloty spojeneckých armád. Není to nic velkého, tak mám po hodince hotovo a přemýšlím kudy zpět, děsí mě představa jízdy po stejné silnici kudy jsem přijel. Nedaleko je dálnice tak si říkám, že se svezu po pěkném asfaltu a cesta bude ubíhat, to že je něco v nepořádku dává tušit už dlážděný sjezd na dálnici. Najíždím na něco co se jen jako highway tváří, dva pruhy to má, jenže je mezi nimi spára tak 5-10cm široká a přejet jí je nadlidský úkol. Prostě už nikdy nebudu pomlouvat i nezmodernizovanou D1. Zpět do ČR se vracím u Harrachova, konečně krásný český asfalt.
Cestou zpět se stavuji v Rokytnici nad Jizerou u kamaráda na pokec a v pozdějším odpoledni jedu zpět do Prahy. Kolem 20:00 hod. jsem v Praze. Je znát, že je půlka září a večer je už šero a trochu chladněji. Teď už se toho moc nenajezdí, ale kdybych už nevyjel jsem s letošní sezonou spokojený.
Samozřejmě, že jsem nepopsal úplně vše co jsem letos sjezdil, jen to co je trochu zajímavé.
Přeji všem příjemný podzim, zimu a na jaře nashle na silnicích a hlavně kolama dolů :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.44
Známkováno: 18x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist