sumoto_leden



China tour aneb s Opičákem na GrossGlocner

Důkaz, že na velikosti nezáleží :-)

Kapitoly článku

Asi se nebude jednat o klasický cestopis, protože na GrossGlockneru byl snad skoro každý, šlo mi spíše o to ukázat, že cestovat se dá prakticky na čemkoli a třeba někoho i inspirovat.

Co je pro auto běžná cesta, pro velkou motorku docela pěkný výlet, tak to je pro čínskou repliku motorky Honda Monkey její „živodní jízda“. Na velké motorce jsem projezdil skoro celou Evropu včetně dálného Nordkapu a tak jsem hledal něco trochu jiného, co by se dalo podniknout. Již delší dobu se zaujetím pročítám cestopisy motorkářů, kteří vyrážejí na maloobjemových strojích do ciziny. Co takhle zkusit někam vytáhnout mou čínskou minimotorku  Skyteam 125, repliku legendární Hondy Monkey s motorem z pitbiku, které říkám „OPIČÁK“? A co takhle rovnou na mekku všech motorkářů, na slavný GrossGlocner? Prostě zkusit, zda tento výtvor čínských inženýrů pokoří toto pohoří a také zda to vydrží jezdec? S tímto strojem mám zatím v kuse nejvíce najeto 187 km a už tehdy jsem toho měl dost. Nyní plánuji cca 1200 km za 3 dny.

Mé cestování na motorce je obvykle ve stylu „cesta je cíl“, což v mém případě znamená že většinou jím a piju u pumpy při tankování a jinak prostě jedu dál …

Co se týká příprav na cestu, u motorky jsem vyměnil olej, koupil novou baterku. Protože se jedná o čínský stroj, přibalil jsem k opravným knotům nářadí, svíčku, benz.hadičku a stahovací pásky. Objem palivové nádrže na 3,9 l benzínu znamená hodně omezenou dojezdovou vzdálenost, nehledě na fakt, že mi nefunguje přepínání rezervy. Bohužel jsem ani nestihl změřit, jakou spotřebu motorka má. Pro jistotu s sebou do vaku přibalím 2 litry benzínu v zavírací plechovce od piva. Sleduju předpověď počasí  v cílové destinaci, protože posledně jsme kvůli dešti na GrossGlockner ani nedojeli. Plánuju odjezd na neděli 19.7.2020 ráno. Před cestou moc nenaspím.

Vstávám v 5:00 hodin ráno a v 6:00 už vyrážím z chalupy u Chlumce nad Cidlinou. Od rána je hustá mlha a vlhko. Jedu přes Kolín, Uhlířské Janovice, Vlašim, kde tankuju po 85 km 2,03 l benzínu. Rychlým propočtem zjišťuju spotřebu mého stroje cca 2,5 / 100, takže ideální dojezd na nádrž cca 150 km.

U pumpy dávám 1.kafe na cestě a fotku. Po kávě pokračuju na Mladou Vožici a Tábor, kde se už mlha začíná rozpouštět. Dojíždím do Borku u Českých Budějovic, kde tankuju a kupuju bagetu a kofolu. Zaparkuju motorku u stolečku, obědvám a poslouchám, jak se omladina u vedlejšího stolu baví na adresu velikosti mého stroje. Po obědě už je slušné horko a já vyrážím směr Český Krumlov, kde jsem atrakcí pro Japonce, kterými se to tu jen hemží, dále jedu na Vyšší Brod. Po cestě pozoruju vodáky na kánoích a raftech. Za cca 2 týdny tu budu také s raftem.

Dorážím na přechod Studánky, stavím a fotím se u cedule Austria.  Pokračuju přes Bad Leonfelden, Hellmonsödt do Lince, kde tankuju, kupuju ice kávu a s sebou vodu. Fotím motorku u stojanu, ale v tom čerpadlář dává zřetelně najevo, že fotit se tam nesmí. Skvělý, vzhledem k tomu, že většina mých zastávek bude na benzínových pumpách, tak asi moc fotek nepřivezu. Dávám krátkou pauzu. Po odpočinku jedu po LinzerStrasse, kde najíždím na rychlostní silnici B1. V tom vedle mě jede červený Fiat, řidič si mě pozorně prohlíží a rukou ukazuje nějaké gesto o placení. Panikařím v domnění, že jsem omylem na placené silnici. Rychle zastavuju u kraje a přes příkop jsem i s motorkou v mžiku na parkovišti před nějakým areálem. Poprvé oceňuji parametry mé motorky. Vytahuju mobil a hledám informace ohledně placených silnic v Rakousku. Nic zajímavého se ale nedovídám. Znovu tedy v navigaci kontroluju, zda mám vypnuty dálnice a placené úseky a vyrážím. Během minuty jsem opět na B1, ze které jsem před chvílí utíkal. No co, pojedu dál, nějak to dopadne. Ale stejně jsem dost nervózní. Po pár kilometrech mi to nedá, zastavuji na odpočívadle a volám kamarádovi Romanovi, který má Rakousko hodně projetý. Také mi potvrzuje, že by tyto silnice neměly být zpoplatněny. Co se mi to tedy pán snažil říci? Nakonec jsme došli k závěru, že se mu asi nelíbila má kamera, kterou mám připevněnou na přilbě. V Rakousku jsou prý kamery přísně zakázány. OK. Takže kameru dolů? Ale já video potřebuju, takže to risknu a jedu s kamerou dál. Pokračuji na Marchrenk a dále přes Wels, Vöcklabruck do Neumarkt am Wallersee. Přijíždím na benzínku OMV. Opodál postávají 4 němečtí motorkáři a se zájmem mně sledují, po chvíli jeden z nich přichází a ptá se na objem motoru. Říkám 125cc, zvedá palec a vrací se k ostatním. Natankuji mé oblíbené 2 litry 😊, koupím Bifiroll, ice cofe, ice tea a vracím se k motorce. Všímám si, že pravý přední tlumič je nějaký vlhký. Popojedu zezadu pumpy, že se najím a napiju. Slezu z motorky, když si všimnu, že přední vak je celý mokrý, šáhnu na něj a s hrůzou zjišťuju, že uvnitř uschovaná 2 litrová plechovka s benzínem praskla a celý její obsah se vylil do vaku. Sakra, mám problém. Rychle zjišťuju napáchané škody. Ve vaku krom plechovky s benzínem byl nepromok, náhradní triko, nářadí, krabička s kabelama, powerbankou, nabíječkami a náhradními bateriemi, hygienické potřeby a nějaké léky. Vak se ukázal jako kvalitní výrobek, když skoro celý obsah benzínu udržel uvnitř. Vše vyndavám, ždímu triko a rozkládám vše na sluníčko, aby benzín vyprchal. V tu chvíli mám na sebe vztek, že jsem měl nápad dát tu plechovku k ostatním věcem do vaku. Ani mi zatím nedochází, že stačila během cesty jiskra nebo nedopalek a nedopadlo by to dobře. Najednou nemám ani hlad. Takže nyní musím hlídat dojezdovou vzdálenost o to více. Po asi hodinovém sušení se zdá, že věci jsou jakžtakž suché, ale rozhodně ne vyčichlé. Vracím je zpět do vaku a jedu dál na Henndorf am Wallersee, kde na odpočívadle vyhazuji benzínem načichlé triko, dále přes Eugendorf, až přijíždím do Salzburku. Při čekání na celkem velké křižovatce na zelenou najednou motorka chcípá a zhasínají i kontrolky. Ajajaj, je to tady, říkám si, čínský výrobek. Shodou okolností je vedle silnice přes chodník parkoviště benzínové pumpy. Neváhám a motorku dotlačím na toto parkoviště. Sedám na zem vedle sebe, rozbaluju nářadí a diagnostikuju závadu. Ta byla odhalena během minuty. „ulomený drát od baterky“. Kleštěmi na zbytku drátu udělám nové očko, přišroubuju k baterce a voalá, je po problému. Sbalím nářadí, nasedám a uháním dál. Projíždím Bad Reichenhall, Lofer, Saalfelden am Steinernen Meer, kde opět stavím, tankuji a kupuji sprchový gel, který jsem zapomněl doma, a který budu potřebovat na základní očistu benzínem potřísněných věcí. Když jsem volal kamarádovi Romanovi ohledně té kamery, tak mi rovnou dal tip na pěkný kemp přes GrossGlocknerem v obci Fusch an der Großglocknerstraße. Zadávám tedy údaje do navigace a jedu. Projíždím večerní Zell am See, Bruck an der Großglocknerstraße, až dojíždím do kempu LampenHäusl Fusch an de Großglocnerstraße. Motorku nechávám před kempem a jdu si zařídit nocleh na recepci. Pán je velice ochotný, platím 14 eček a dostávám informace, že stan si mám postavit na place č.3. Rovnou z recepce se jdu podívat, kde to přesně je. Zjišťuji, že na místě č.3 stojí obytné auto s českou SPZ a před ním sedí u stolečku asi manželský páreček. Vracím se pro motorku a přijíždím na sousední místo č.4, které je volné. Oba manželé na mě zírají a nechápou na čem jsem to přijel. Vítají mě se slovy „vy jste vzal svému synovi motorku“? Po chvíli mi vysvětlují, že když jsem tam byl poprvé hledat místo v motohadrech, tak čekali, že přijedu na nějaké velké motorce. Nevěří, že na tom skutečně jedu až s Čech. Rychle stavím stan a běžím do venkovních umyvadel prát všechny benzínem zasažené věci. Mám radost, že v tomto kempu je teplá voda i sprcha zdarma. Začíná se stmívat, mám toho za dnešek už celkem dost, takže horká sprcha a rovnou spát. Tentokrát spím už celkem dobře, i když v noci je zima. 

Ráno vstávám okolo 6 hodiny, vařím kávu. Balím stan, namažu řetěz a chystám se vyrazit. Mačkám tlačítko startéru a nic. Baterka je vybytá. Přes noc jsem nechal zapnutý držák navigace a asi to mělo nějaký odběr. Startuju tedy nakopávačkou a už v 7 hod mířím k mýtné bráně na GrossGlocner. Silnice je úplně prázdná, až na pár nedočkavých cyklistů, kteří si to namířili stejným směrem. Po chvíli dorážím k mýtné bráně. Zastavuji na parkovišti před mýtnou bránou a dělám pár fotek. Pak nasedám, platím 27 eček (myslel jsem, že paní zmátnu a budu platit jako za moped, ale paní je zkušená a nenechá se ošálit), dostávám brožuru, účet a hlavně samolepku. Začínám pomalu stoupat po Hochalpenstrasse a nacházet výkonnostní limity mého stroje. Raduju se, když alespoň chvíli jedu na 3. rychlost. Po několika kilometrech zastavuji u odstavené rolby, pořizuju fotku a nechávám motorku trochu vydechnout. Pokračuju ve stoupání pořád výš a výš. Zatím to docela jede. Horší je, pokud musím ve vracečkách výrazně zpomalit, pak se již tolik nerozjedu. Statečně se škrábu nahoru, na křižovatce rovnou odbočuju vlevo na Edelweissspitze. Kam po několika minutách vítězoslavně dorážím. Zastavuju na parkovišti a posílám domů pozdrav, že můj cíl byl dosažen. Prosím kolemjdoucí motorkáře, aby mě na vrcholu vyfotili.

Posílám fotku kamarádovi, který tu byl před týdnem na velké Hondě. Na Edelweissspitzu strávím asi půl hodiny a jedu dolů směr GrossGlockner Franc Josef. Pod Edelweissspitzem zastavuji u jezera, kde mi kamarád před týdnem nechal pod 2. stolem od silnice kešku.

Tu vyzvedávám, fotím a fotku mu posílám. Nasedám a pokračuju. Silnice se pomalu začíná plnit dalšíma motorkama. Na kruháku odbočuju doprava a za chvíli přijíždím na parkoviště na Franc Josef Hoche, kde se se svým strojem stávám vítanou atrakcí. Několik motorkářů se ptá, zda si můžou mou motorku vyfotit, další se ptají na její parametry a ostatní se jen smějí.

 

Dělám pár fotek u cedule, pak sedám ke stolu a protože mám najeto okolo 80 km, začínám hledat pumpu. Na GrossGlocneru žádná není a na cestu zpět, odkud jsem přijel si netroufám. Nezbývá, než pohoří opustit na druhé straně a sjet na kruháku na Heiligenblut. Jedu serpentýnama dolů, kde nacházím benzínku v Rojachu. Tankuju, kupuju kávu, chci opět platit kartou, jako všude doposud, ale slečna říká že pod 20 euro karty neberou. Nevadí, dávám hotovost, popíjím kávu a do navigace zadávám cestu domu. Navigace počítá a nakonec vyplivne výsledek 650 km. Při pohledu na sumu km domů a udýchanou čínskou minimotorku začínám najednou trochu cítit zoufalství. No nic, natankováno na dalších 100 km mám, můžu se tedy vypravit na cestu domů. Jedu tedy přes Winklern, Stall, Obervellach, Lendorf, v Karlsdorfu odbočuju na Lieserbrücke, kde podjíždím rakouské dálnice a pokračuju na Trebesing, a Kremsbrücke. Tam je další tankovací a odpočívací zastávka. Opět kupuju, ice latte, limču a tentokrát i Magnum nanuka. Je stále velké horko, tak přijde vhod. Posilněn vyrážím ukrojit další kus cesty domů. Projíždím Rennweg am Katschberg, Sankt Margarethen im Lungau, Tamsweg, Schöder, kde podle navigace odbočuju na Erzherzog-Johann Strasse. Začínám stoupat serpentýnama nahoru a znatelně zpomalovat, když se po půl hodině vyškrábu nahoru, tak mě zase čeká několikakilometrový úsek z kopce, kde mám strach, že upeču brzdy. Dojíždím vyčerpaný do Stein an der Enns. V Öblarnu tankuju a dávám svou oblíbenou trojkombinaci: kávu a ice tea a sendwich s pršutem. Už nevím, jak mám na motorce sedět. Jsou skoro 4 hodiny odpoledne a sluníčko hřeje snad čím dál tím víc. Sedám na betonový obrubník a pouštím se do jídla, vedle mě sedí potetovaná paní s odbarveným ježkem na hlavě, je zvědavá a ptá se co je to za motorku a odkud a kam jedu. Chvíli si povídáme, já mezitím svačím. Po jídle se rozloučím a pokračuju směrem na sever. Projíždím Wörschach, Liezen, v Ardningu jedu na Admont a Svatý Galen, Weyer a po cca 100 km stojím u další pumpy, tentokrát v Pettendorfu. Tankuju za 2,5 eura a pupařka se směje. Potom směřuju na Waidhofen an der Ybbs, Amstetten, Grein, Dimbach, Sankt Georgen am Walde. Blíží se večer a mě začíná zajímat, kde budu dnes spát. Podle navigace by se dalo okolo 21 hod. večer překročit hranice v ČR. Ale nebyl jsem si jistý, kde budu takto večer shánět nějaký kemp. Za Arbesbachem zadávám do navigace „camp“ a ta mi odpovídá, že žádný camp není. Jedu tedy dál a koukám po cedulích, ujedu asi 30 km a ani jedna cedule s kempem. To už se mi nelíbí, to je nějaký divný. Zkouším zadat „kemp“ a ejhle, můžu si i vybrat. Zadávám tedy kemp v Groß Gerungs a vyrážím. Za 20 min. jsem na místě. Mám radost, zastavuju u recepce a jdu dovnitř. Nikde nikdo, jen na dveřích cedule s tel.číslem. Náhle se objevuje nějaký mladý kluk asiat  a ptá se co potřebuji, vysvětlím mu, že přespat 1 noc. On pochopí a volá majiteli. Ten za 10 min přijíždí na elektrokole. Vyřizujeme ubytování, platím 14 euro a dostávám plánek, kam mám jet. Objíždím fotbalové hřiště a přijíždím k louce, kde už je pár stanů a karavanů. Na zemi sedí dvojice a medituje. Široce je objedu, abych je nerušil a zastavuju až na kraji louky. Začíná mně dost bolet hlava, asi migréna. Rychle stavím stan a lehám dovnitř s mokrým ručníkem na hlavě. Dnes jsem na motorce strávil asi 13 hodin, takže není moc divu. Asi po hodině už je to trochu lepší. Jdu se vysprchovat, k powerbance připojím mobil a kameru a okolo 21:30 večer už ležím. Ráno vstávám až ve čvrt na osm. Rychle balím stan, a protože mám zase najeto okolo 90 km, vyrážím hledat pumpu. Nacházím ji asi po 15 minutách ještě ve Groß Gerungsu. Protože se mi zdá, že motor začíná mít trošku jiný zvuk, zkouším tankovat 98 oktanový benzín. Jedu dál přes Zwettl-Niederösterreich, Waidhofen an der Thaya, Dobersberg a po chvíli už přejíždím hranice do ČR.

 

Ve Slavonicích mě hned čeká objížďka, potom jedu přes Kostelní Vydří, až do Telče. V Telči tankuju, a při placení si všímám že všichni ostatní mají na obličeji roušky. Ptám se slečny u pokladny, jestli mi něco uniklo. Říká, že v okrese Jihlava jsou roušky zase povinné. Ještě, že vezu roušku celou dobu v kapse. Ihned ji nasazuju, platím benzín, pití a bagetu s kuřecím masem. Venku jím, paní vedle tankující do svého Civika chválí mou „Hondu“. Poděkuju, dojím a pokračuju v cestě. Míjím několik cedulí, že v Třešti je silnice do Jihlavy uzavřena. Nikde žádná informace o objížďce. Tak to risknu, uvidíme. Nakonec je ve Třešti dobře značená objížďka. Jedu dál a přemýšlím, jestli mám ještě po 100 km tankovat nebo těch 135 km, co mi zbývá domu dojedu. Nakonec se rozhoduju, že to dojedu. Projíždím Havlíčkův Brod, Skuhrov, kde předjíždím dlouhou kolonu stojící před semaforem u práce na silnici. Jedu dál na Golčův Jeníkov, Čáslav, Kolín, a na chalupu přijíždím okolo 14 hodiny odpoledne. Slézám z motorky a jsem rád, že jsem v pořádku dojel. Za 3 dny jsem najel 1244, jediná technická závada byla ulomený kabel od baterky. Čínská motorka to zvládla a já nakonec také.           

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (39x):


TOPlist