Brno-Bodensee

Po dlouhém plánování vyrážíme do Alp. Já osobně jedu poprvé. Trasa: (Dachstein, Obertauern, Malta, Grossglockner, Krimellské vodopády, Bodensee, Bregenzský les, Brno) Vyrážíme ve složení: Já (Tom) a Týna na FZ6 N, Radek a Haňa na VFR 800, Kuba a Zdíška na Ducati ST4 a říkáme si Moravia Bikers

Brno-Bodensee

Kapitoly článku

0.Den

Vyrazili jsme v pátek, ale udělali jsme pouze přesun z Brna do Strážnice, kde měl Kuba volný dům a určili jsme ho jako vhodné startovací útočiště. Večer probíráme plány a detaily.

1.Den

Vstáváme v 6 hodin, ale podaří se nám vyrazit až o půl osmé. Kuba vede první den, ale zanedbal přípravu, takže na nejbližší benzince kontroluje řetěz a tlak v kolech, po té už cesta docela odsýpá. V Rakousku kupujeme dalniční známku za 4.8€ , protože přes Vídeň chceme proletět po dálnici, aby jsme byli co nejdříve v Alpách. Za Vídní už mizíme v kopcích, kde strávíme celé odpoledne. Cílem je Wildalpen, malá vesnička kterou teče Schwarza, takže je vodácky velmi oblíbená a jsou zde kempy. Před cílem si Kuba stěžuje že mu něco křupe v řízení a po 20km se to nedá vydržet. V kempu přímo u řeky který stál 20€ na motorku (2lidi, stan, motorka, poplatky obci) zjišťujeme, že jde o vysypaná ložiska v předním kole. Tohle je na asistenční službu.


2.Den

Po domluvě Kuba zůstává v kempu a jde na vycházku kterou má rád, je totiž neděle a odtah dojede nejdřív v pondělí ráno a to se ani neví jestli motorku v Rakousku opraví a nebude muset jet domů (ložisko je drobnost, ale Ducati je Ducati).
Jdu do vedení, druhý den jsem plánoval já. Z Wildalpenu jedeme na Dachstein, kde je zbrusu nová lávka nad 360 metry ničeho. Prostě lávka mezi skálami se skleněnou podlahou. Když dojedeme, zjišťujeme, že cena je 36€ na člověka, takže asi 2000kč na motorku a to se nám dávat nechce. Fotíme se u vjezdu a mažeme pryč na Obertauern.

 Obertauern je krásné zímní středisko se sto kilometry sjezdovek a hlavně se k němu jede parádnimi silnicemi. Obetauernem jsme prosvištěli na Maltu. Začíná se stahovat na bouřku která nás naštěstí objede takovým způsobem, že po zemi ještě těče voda, ale my jsme v suchu.

Vodní nádrž Malta je obrovská nádrž s můstkem vystrčeným nad propast. Je tu krásný hotel a plno zatáček. Musíme zaplatit 10€ za motorku aby nás pustili, ale to nevadí. Cesta je plná tunelů, v jednom je dokonce hodně utažená vracečka – jel sem na dvojku jak kdybych vezl porcelám a ještě že tak. Jsou zde úseky kde se musí čekat na protisměr až 18 minut.

Malta má úspěch. Radkovi, Hani i Týně se líbí a všichni jsou nadšení. Na můstku zjišťujeme, že mám panickou hrůzu z výšek a tuhnou mi nohy. Začínám být agresivní a odháním od sebe kdekoho :-D "NEŠAHEJ NA MĚ".

Začíná pršet. Počasí se změnilo během pár minut. Odjíždíme směr Seeboden, kde hledáme kemp u jezera. Seeboden vypadá jak zatraceně zazobaný město, kde asi všechno patří někomu, kdo se jmenuje Winkler. Kempy jsou pěkně plný a asi dost drahý, ale naštěstí najdeme kemp Panorama který je dál od vody, v kopcích. Radek domlouvá cenu a díky dobré náladě paní vedoucí dostáváme cenu 30€ za obě motorky (normálně 24€ na motorku). V kempu potkáme čechy. Chválí Radka za jeho němčinu o které sám pronáší, že ji neumí (kecičky :-) )

Uvaříme nudle, dáme pivko a usínáme s výhledem na hory.

3.Den

Chceme vyrazit co nejdřív, aby jsme "glock" viděl bez zástupu turistů, ale zase se nám daří vyrazit až kolem deváté. Na glock to jede samo, vše je značené. Dáváme jednu přestávku a zastavujeme se až pod glockem.
Glock je super. Všechno vypadá tak, jak sem četl a viděl na fotkách, takže parádní silnice a vše. Na poslední zastávce (Edelweissspitze) se počasí hrozně zkazí. Fouká prudký vítr a prší. Přišlo to z nenadání. Přes plexi není vidět a vítr s námi houpe po celém jízdním pruhu. Klid začíná být až v Zell am See. Chvilku bloudíme, ale do Krimllu trefíme včas a vše je fpoho. Mokré věci po cestě uschly. Chystáme stany a zjisťujeme, že Kuba má opravenou Ducati a míří za náma. Do kempu přijíždí večer když zrovna začíná pršet. Vypadá jak solidně nasáklá houba. Stavíme s ním stan a usínáme. Tento den byl výjmečný. Vymysleli jsme totiž KUFROLEDNICI.
 

4.Den

Dnes vyražíme jen do Krimlu mrknout na vodopády, které nám ale sežerou asi 3 hodiny času. Radek s Haňou, Kubou a Zdíškou to v půlce balí. Já s Týnou chceme dojít až na vrchnol druhého vodopádu. Je dost podobný jak ten první a cesta je mnohem příkřejší, ale stálo to za to.

Po procházce se scházíme s bandou a jdeme se projet aspoň kousek místním průsmykem, který stojí 5€ na motorku. Kuba zastavuje asi v nejvyšším bodě průsmyku cestou nazpět s tím, že má asi povolené řidítko. Na odpočívadle procitáme z omylu. Kubovi praskl odlitek spojující vidle a řidítko. Měl štěstí, že řidítko úplně neupadlo. Jak na to koukáme přijíždí poláci a koukají, co se děje. Vytahujíc stahovací pásky a izolepu odstrkují Kubu od motorky a opravují co se dá. V půlce práce na nás jeden koukne a říká "Dukáty" (smích). Kubovi moc do smíchu není. Minulá událost ho i s odtahem stála skoro 300€ a teď to asi nebude lepší. Z odpočívadla mířime opatrně do kempu. Kuba sehnal nejbližší servis Ducati 53 km od kempu.

5.Den

Dnes se naše banda roztrhne, ale s tím jsme počítali ještě dlouho před odjezdem. Radek s Haňou míří směr čechy (Šumava). Já s Týnou vyrážíme k Bodensee a Kuba se Zdíškou se přesouvají do servisu. Odhadovaná cena opravy 200-300€. Pro Kubu dovča skončila :-(
Směrem k Bodensee jedeme přes německou stranu, kde je mnoho krásných scenérií, ale nic významného.

U Bodensee hledáme Lindau a sháníme kemp. Je pěkné vedro a kempy mají plno. Nacházíme jeden bokem ve Wasserburgu. Mají poslední místo naproti recepci a za rohem jsou popelnice, navíc je to zatím nejdražší kemp (24€ za noc), ale nedá se nic dělat. Děláme nudle, prohlížíme jezero(je nádherné, čisté a druhé největší v Alpách) a zjišťujeme, jak se dostat do centra Lindau bez motorky. Kousek od kempu je přístav od kud jezdí loď přímo na historický ostrov, který je rovnou centrem Lidau.
Další možnost je jízda vlakem, ale dva češi kteří nás na nádraží zdraví nám vysvětlují, že vlaky na krátké vzdálenosti jsou drahé. Sami jedou stopem do Jihlavy (snad dorazí letos). Usínáme skoro hned po vrácení se do stanu.

6.Den

Ráno nakupujeme v místní pekárně, kde asi dvě minuty sledujeme němku, které hrozně záleží na tom, aby nám sdělila, že v této bulce je kmín a jestli to nevadí. Hrozně se smějeme, kupujeme bulky kafčo a u řezníka kýtu, která by mohla naše uzeniny naučit jak chutná maso :-)
Všichni zde umí anglicky stejně dobře jako já s Týnou německy, takže nic.
Snídáme u jezera na lavičce a jdeme se koupat. Loď nám jede o půl druhé a v centru Lindau jsme ve dvě. Krása. Líp to nepopíšu. Přístav je starý a vjíždí se do něj "bránou" která je tvořena starým majákem a sochou lva který přístav hlídá.
Lodě se v něm točí, jak kdyby to byly figurky i když je tu docela málo místa. Obcházíme ostrov a pešky se vracíme do kempu. Cesta z ostrova byla dlouhá přes 5 kiláků, takže dáváme sprchu a chystáme se na závěrečnou večeři do rybářské restaurace. Servirka nám oznamuje že anglicky zde nikdo neumí a jídelní lístky jsou v němčině. Dáváme si dvě místní speciality. První jsou kousky smažených ryb a to druhé nám servirka naznačovala pokrčeným prstem se slovy "skampy". Scampi jsou krevety, proto ten skrčený prst (vypadá jak kreveta). Po večeři si jdeme číst k jezeru až do západu sluníčka. Pak jdeme spát.

7.den

Dneska chceme jet směrem domů a někde před Linzem (Mondsee) přespat v kempu. Z Lidnau jedeme do Bregenzu, kde bloudíme jak šašci, protože nikde není jediná cedule kudy pryč, pokud nechcete na dálnici. Na benzince nás nasměrovali, takže jsme konečně vypadli z rozpálenýho města. Projíždíme Bregenzským lesem. Je to uzemí obrovských hor, stoupání, vodopádů a zimních středisek.
Před Insbruckem najíždíme na dálnici, ale cesta jde nějak moc lehce. U Mondsee jsme se rozhodli v neskutečnou věc. Dojedeme do Brna, při nejhorším zakempujem někde u Dunaje. Po cestě od Linze do Vídně je obrovská kolona. Auta stojí a mají vyplé motory. Kličkujeme mezi pruhy, občas i kolmo ke směru jízdy přes tři pruhy. Lidí sedí na autech, někteří se smějí mému umění a jiní mávají. Každopádně kolonu jsme překonali snad po hodině. Fazer málem kňučel, bylo mu dost horko a už jen z toho důvovdu jsem nechtěl zastavit.
Domů dojíždíme někdy ve 23h. ČR jsme poznali naprosto přesně podle kvality silnic. Prdel bolí solidně, ale to že jsme s Týnou ujeli 800 km na fazerovi s kuframa za jeden den nás těší. Mysleli jsme, že tohle je mimo naše hranice. Doma upadáme v koma. Další motodovolená je na konci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.53
Známkováno: 17x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist