Berchtesgaden, Krimml, Liechtensteinklamm

Žádná velká příprava – jenom oba novou řetězovku. Přeci jen je to bude maličko do kopce.. Letmá kontrola počasí na www.wetter.at a jde se na to.
Oba jsme z Českých Budějovic, takže směr Dolní Dvořiště, Freistadt,Linz,Salzburg. Dle hesla správného adventuristy – ani kilometr po dálnici – najíždíme na silnici č.1 na Wels.
Cesta kolem Linze je dost nezáživná. Všude omezení na 70km/hod a délka skoro 30 km. Rakušáci nikam nespěchají, takže jedou pro jistotu 60.. uff. Pro zpestření uhneme k jezerům Traunsee a přez Bad Ischl na Salzburg a Berchteslagen. Ale ušetřili jsme každý 18 éček a Orlí hnízdo jsme měli celé jen pro sebe. Nikde ani noháčka. Fotíme západ slunce,prázdnou terasu se stolky a kocháme výhledem.
Za soumraku se vydáváme dolů do údolí. Jdeme po cestě kudy jezdí speciálně zpřevodovaný autobus. Běžně je tu vstup zakázán, ale nikde nikdo a skoro tma, tak co.
Na parkovište Maut dokráčíme v 11 večer. Je to staré štěrkové neplacené parkoviště a nám se nechce vracet do nejbližšího kempu Auwirt. Martin staví stan v trávě, já spacák a celtu a jdeme chrnět. Ráno jsme zjistili, že ta nenápadná bouda na kraji parkoviště skrývá záchody a umyvadlo s teplou vodou. Bezva.
Balíme a vybíráme směr Krimml a jeho vyhlášené vodopády. Cesta naprosto vpohodě . ani člověk nezaregistruje jestli je ještě v Německu, nebo už v Rakousku. Pouze v Kitzbühelu zácpa a kolony aut. Na drzo nasazujeme bílou čáru a pomalu si to šineme kolem kolony aut. Nutno podotknout že 95% řidičů uhne, nikdo netroubí a zběsile negestikuluje. U nás doma zatím pohádka… Bereme benzín u ÖMV a ve dvanáct už zíráme v Krimmlu na tu nádheru.
Platíme 2E a stezkou kolem hučící vody vystoupáme pěšky nahoru. Děláme pár fotek, na kterých ty lidičky dole nejsou skoro vidět.
Cestou potkáváme spousty lidí všech národností, kteří mají tenhle výlet na celý den. My jsme ale ve dvě zpátky u motorek a v duchu chválíme rakušáky za boxy na uschování helmy a bundy. Příjemná maličkost.
Před náma je Mekka motorkářů Grossglockner a jeho Strasse. Takže hurá do něj. Cesta k němu rychle uběhla a po zaplacení 18E dostáváme obligátní samolepku a vyrážíme nahoru. Nikde nezastavujeme a vychutnáváme si to až na Edelweiss. Vyšlo nám neskutečně kýčovité azurové nebe, takže fotíme kolem dokola všechno co se dá. Nahoře se dáváme do řeči s mladým Slovákem který si to vyšlápl na kole. Brr.  Moc se těšil na cestu dolů :o)  Nakonec nám udělal společné foto a šel lepit duši.
Čas máme dobrý, takže pokračujeme na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, jeho ledovec a ochočené sviště. Grossglockner máme ve vší kráse přímo před sebou.
Až na upozornění Martina si uvědomuju, že ty maličké makové tečky dole jsou lidé na ledovci.
Opět děláme milion fotek a pomalu se vracíme zpátky. Teď už se zastávkama na odpočívadlech. Pohled nahoru i dolů bere dech. Zpáty k mýtnici přijíždíme až za soumraku.
Stany stavíme v kempu u jezera Zell am See za 15 éček na osobu,stan a motorku. Dalších 15 utratíme za dvě pivka a večeři v místní restauraci. Po těch výstupech si to zasloužíme.
Ráno zjišťuju, že nás štěstěna s počasím neopouští, tak určuji další cílový bod - Soutěska
Liechtensteinklamm. Je to říčka zaříznutá až 300m hluboko do skal.
Navigace nás protáhla krásnýma uličkama mezi Alpskýma vesnicema a jsme u parkoviště.
Všude kolem cesty plno aut které se nevešly na parking. Vlídná paní nás ale pouští dál nahoru. Dojíždíme na poslední parkoviště a motorky strkáme do stínu. Vchod do soutěsky je hned vedle restaurace. Na info kupujeme za 2E vstupenku a pak jen zíráme co dokáže příroda vytvořit. Cesta po lávkách je asi kilometr dlouhá a stojí to za to. Jen lituju, že majestátnost tohohle díla je foťákem nezachytitelná. Každému doporučuju.
V jednu odpoledne vyrážíme pomalu k domovu. Vybíráme krásnou klikatou cestu kolem říčky Lammer zpátky na Bad Ischl a domů tentokrát přez Studánky. Stylově zakončujeme přez Rožumberk klikaticí podél Vltavy do Budějovic.
Souhrn:
Nalítáno cca 1000 km,utraceno cca 70 E a zmizelo 3mm z pneu poctivě do kraje :o)