Alpy, Rakousko, Itálie, Slovinsko - prostě cestou necestou

Je konečně středa 5. 8. 2015 a začíná náš plánovaný trip po Alpách. V plánu máme Grossglockner, trochu ze Slovinského Národního parku a koupání v moři, někde v Itálii. Náš tým se skládá z 3 členů a 3 motocyklů.

Veterán Jawa 250 ročník 1959 a 2x BMW F 800 GS 2010/2011

Den první:

Vyrážíme směr Lipno – Horní Planá, do kempu Caravan, kde bude náš první cíl. Zatím cestujeme 2, Emil za námi dorazí večer, neboť má nějaké povinnosti. Je nehorázné vedro a docela se potíme. Jsme rádi, že jedeme v riflích. Cesta je docela v klidu, až od Budějovic začínají kolony a jízda se vleče. Na Lipně stavíme stan, dáváme startovacího panáka, pivo a čekáme na Emila, který doráží kolem 18 hodiny.  Nemá stan, ale vzal si jakousi plachtu, která není úplně největší a tak volí spaní jen pod širákem.  Noc byla teplá, a jsem rád, že je ráno a bude se něco dít.

Den druhý:

Naším dnešním cílem je známé Rakouské středisko Zell Am See  u krásného jezera Zeller See. Kdyby celou cestu tolik nepralo sluníčko a teploty by nešplhaly na 37°C bylo by to super, ale i tak si to užíváme a těšíme se do vody. Jawa jede jako o závod a jen místy zastavujeme, aby si trochu odpočinula a Honza také. Zato ta moje krasavice nějak zlobí, a zdechá a nejde nastartovat. Tunely projíždím ve strachu, aby mě tam nezdechla, a křižovatky nějak pořeším. No stalo se mi to asi 9x a řeknu Vám pocit nic moc, když se zablokuje kolo a jdete do šmejru.  Nicméně Zell Am See jsme dosáhli, a hned první kemp nám hlásí obsazeno, což se není čemu divit, neboť je tu natřískáno cizinci, zejména Arabské populace. Jedem za 2 Němci, kteří nás dovedou do jiného, už volného kempu. Kemp Panorama je pro nás jako dělaný, ale jednu nevýhodu to má, je daleko od jezera. Vaříme z vlastních zásob popíjíme a klábosíme se 2 Slováky, kteří tu jsou také na motorkách. Dávají nám info o Grossglockneru a poté uleháme.

Den třetí:

Je tu náš hlavní cíl Grossglockner. Vyjíždíme před polednem a těšíme se. Na vjezdu zaplatíme 24,5 Euro a už můžeme jenom stoupat. Silnice jsou zde parádní a provoz docela v normálu. Jawa si to dává na jedničku, ovšem musíme zastavovat, neboť je šílené vedro a stoupání také docela velké. Tak chladíme motor, fotíme a kocháme se tou nádherou kolem.  Ani nevím kolik odpočinkových pauz na chlazení motoru, anebo naopak brzd jsme dali, ale najednou jsme nahoře a počasí nám přeje, tak fotíme a obdivujeme tu nádhernou scenérii. Jawa má spousty obdivovatelů a každý ji fotí a vyptává se Honzy na rok výroby. Když už jsem se zmínil o obdivovatelích, tak ty nás provázeli celou cestu všude, kde jsme zastavili. Jawa má svůj půvab a tolik jich tu zase nejezdí. Grossglockner sjíždíme ještě s pár přestávkami, kdy Honza chladí brzdy, neboť jsou zahřáté a nebrzdí. No a stmívá se nám tak vyhledáme kemp u jezera Millstatter See a večer si pěkně zaplaveme v parádní vodě po skvělé samo stravě.

 

Den čtvrtý:

Ráno vyrážíme směr Slovinsko Do Triglavského NP, k Bohinjskému jezeru. Jedem cestičkami, které jsme si naschvál vybrali, abychom se vyhnuli velkému provozu, a udělali jsme moc dobře. Je tu krásně, cesta akorát na jedno auto a všude samé salaše a volně pasoucí se krávy, kozy a ovce. Je nám tu nádherně a myslím, že jsme se vrátili o 100 let zpátky. Jak málo stačí k lidskému štěstí, kdy bez Wi-Fi, internetu a jiných vymožeností, vidíme, jak jsou zde lidé šťastní. Závidím jim, jejich jednoduchý, ale složitý a těžký živobytí…. K Bohinjskému  jezeru dorážíme celkem upoceni, neboť nám neustále dává puchýř o sobě vědět. Je to nádherné a veliké jezero, obklopené skálou. Nedá nám to a musíme se vykoupat. Na můj vkus je zde ale šílené množství lidí, což nám potvrzují i kempy, kde se chceme ubytovat. Všude je netřískáno k prasknutí a kempy neberou. Co naplat, na volno se tu stanovat nesmí a tak vyrážíme směr Itálie k nejbližšímu kempu. Opuštěný hraniční přechod v horách vypadal hrůzostrašně, a tak jen plánujeme, kam dojedeme neboť je již tma a Honzova Jawa zase tolik nesvítí. Stan stavíme ve městě Cividale Del Friuli v jednom kempu v 23:00 hod, kdy uvaříme, osprchujeme a jdeme spát.

Den pátý a šestý:

Tento den si zajedeme k moři, do Italského Duna Verde do kempu Altanea. Zde pobudeme dva dny, kdy budeme odpočívat koupat se a vegetit. Tady také končí náš společný výlet s Emilem, který nás z důvodu jiné akce šestý den opouští a před polednem odjíždí směr dálnice a domov. S Honzou zde trávíme dva super dny koupáním a přežíráním místní pizzou. Tyto dva dny byly opravdu odpočinkové a nebudu je rozepisovat.

Den sedmý:

I nám se to krátí, a musíme přemýšlet o cestě k domovu. Pojedeme opět vedlejšími cestami, ať si ještě užijeme krás Rakouska. Je tu opravdu nádherně a kolem Dachsteinu a jeho okolí obzvlášť. Původní plán byl až k jezeru Attersee, ale čas nás tlačí a tak přespáváme v Eben Im Pongau v kempu See- Camping. Kemp je také plný, ale nechají nás postavit stan na dětském hřišti, za což jsme rádi, že nemusíme hledat dále.

Den osmý a devátý:

Z Rakouska míříme tam, kde to vše začalo a to na Lipno do kempu Caravan. Postavíme stan a spěcháme se posilnit do hospody pivem a pořádným steakem. No nádhera to jsme se přecpali. Já jdu ještě večer plavat a pak uleháme. Také jsme se domluvili, že se nám nechce přes zacpané Budějice, a podíváme se ještě do Hoštic, kde se natáčelo Slunce seno. Nápad to by parádní a užili jsme si to.  To by jeden nevěřil, jak se dá na tak malé návsi natočit tolik věcí. No a teď už jen skočit na motorky a směr domov.

Závěr:

Byl to parádní výlet na 9 dní, který jsme si všichni tři opravdu užili. Projeli jsme: ČR, Německo, Rakousko, Slovinsko a Itálii. Jawa 250 jela jako o život bez sebemenšího zaváhání. Emil neměl taky žádný problém, jen mě trochu holka potrápila, ale naštěstí to trvalo jen 2 dny. I tak musím všechny tři stroje pochválit, za to v jakém vedru nás vždy dopravily do cíle. Obdivuji zejména Honzu, který neměl zrovna největší pohodlí, ale za celou cestu nedal nic znát. Také za sjíždění prudkých kopců, kdy mu to přestávalo brzdit má můj obdiv. Ale ne jenom můj, ale všech, kde jsme zastavili, bylo spousty obdivovatelů a žadatelů o foto. V Itálii dostal dokonce nabídku 2500 Euro za prodej Jawy 250 i s pávem, ale jsou věci, které se prostě neprodávají, za jakoukoli cenu.

Jawa je prostě fajn stroj co nejede, nebrzí, nesvítí a kouří a máš jen to co vlastně nechceš :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE