Alpy 2008

Čtvrtek 19. 6.

Po internetu jsme si zamluvili ubytování za 17 éček na den i se snídaní v penzionu u pani E. No asi jsem musel být hodný, protože týden před odjezdem to vypadalo bledě a každý den se počasí měnilo, ale nakonec se vše otočilo v náš prospěch a v den odjezdu bylo naprosto azůro a na další dny, až na pátek, kdy byla předpověď, že bude zataženo a déšť mělo být krásně, až do pondělí. Sraz byl naplánovaný na Strakonické ulici u benz. pumpy OMW v 8.30h a výjezd měl být v 9h. Ale jak to tak bývá a trošku jsem očekával, navrhl jsem vyjet v tuhle hodinu schválně, protože jsem čekal, že to tak nebude a budeme se sjíždět, jako švábi na pivo. Vše se posunulo na sraz v 9h. a nakonec odjezd v super čase 9.30h, jelikož Dutch trošku zabloudil a místo aby jel na Strakonice, sjel z Barandovského mostu na Barandov, ale nakonec po vysvětlení cesty po mobilu k nám na benzínku dorazil a po úpravě Pavlova řetězu na jeho Fzs 1000 Fazer, mé bývalé krásce, natankovaní a představení se, jelikož jsme se z Dutchem znali jen z netu na Motorkářích.cz, jsme mohli vyrazit. Abych se přiznal, nějak jsem pochyboval, že Dutch přijede, protože se k nám přidal na výzvu, kterou jsem dal na Akce a cestovaní a z 1200 lidi, kteří tuhle nabídku viděli, se přihlásil jen on a pár dalších skupin, které měly stejný plán. Ale nakonec dodržel slovo a přijel se svojí přítelkyní na Ducati 999s. Už když se přihlásil a psal, že pojede na téhle motorce, říkal jsem si, kam asi přidělá věci, které si poveze sebou, nu překvapil! Přítelkyně na zádech batůžek ve tvaru hrbu zavodní kombošky a malý tank vak, toť vše co měli sebou. Připadali jsme si s Pavlem, že asi jedeme na měsíc a to jsem já měl kufr a tank vak, zatím co Pavel to rozjel ve velkém kufr a jeden velký a jeden malý tankvak narvaný jídlem hihi. 
Cesta probíhala naprosto bez chyby, jeli jsme tak jak jsem to naplánoval dokonce bez bloudění, to znamená směr Písek, ČB, až na přejezd na Studánky, jelikož jsme se chtěli vyhnout Dvořišti, kde jsem očekával kvůli euru 2008 policejní kontrolu a my měli všichni laďáky a obával jsem se, aby nás neotočili zpět domů. Projeli jsme hranice, až skoro v 13.30h, protože jsme se stavili ve Výším Brodě na oběd a ten se protáhl. Po silnici 126 jsme to mastili, až do Linze kde jsme se napojili na dálnici A7 směr Salzburg. Zapomněli jsme si koupit dálniční známku, takže jsme ji nakonec koupili až asi 20km před sjezdem na Gmunden, ale raděj tak, než zaplatit tučnou pokutu. Na 224km dálnice A1 na Salzburg jsme tedy sjeli a jeli po silnici 145, která není moc záživná, jelikož se jede většinou pres městečka jako Ebensee, Bad Ischl a Bad Goisern, ale pak nám to nahradil pohled na jezero Traunsee. 
Po sjetí ze silnice 145 na 166 jsme po pár zástavkách na jídlo a fotky dorazili do městečka Bischofshofen, kde jsme odbočili na silnici 159 a po pár km hned na č. 164, kde jsem očekával ráj pro motorkáře - a nemýlil jsem se, už jen ta kvalita asfaltu je v Rakousku úplně eňoňuňo a mi v Čechách si o takových kvalitních silnicích můžeme jen nechat zdát. Zatáčka střídala zatáčku a my si to užíváme i když jsme naložený a já si říkám, proč jsem tahal sebou tolik věcí, ale máme aspoň pro příště jednu zkušenost navíc. Po asi 25km jsme začali sjíždět směr Saalfeden a trošku mi tenhle sjezd připomínal cesty v Čechách, ale nevydrželo to dlouho, po pár km jsme opět najeli na špičkový asfalt. Po průjezdu Saalfeldenem směr Zell am See po s. 311 a asi po 7km odbočujeme na Viehofen, kde nás čeká čistá postel a sprcha. Po chvilce hledaní a vyptávání jsme nakonec penzion Enbacher našli. Po ubytování a podání panáčka domácí pálenky na uvítanou od pí. Embacher jsme se ubytovali v příjemných pokojích. 

Patek 20. 6. 

Tohohle dnu jsem se obával hlavně kvůli počasí, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem se probudil a přes okno na mě svítilo sluníčko. Ono se totiž vypršelo lehce v noci a oblačnost byla ta tam. Hned jsme se všichni shodli, že by bylo lepší na Glosglokner vyrazit dnes, jelikož o víkendu tam bude asi hodně lidi. Tak jsme si rychle zabalili a vyrazili jsme směr Zell am See kde jsme zastavily na natankování. Projeli jsme asi 5km tunel a vyjeli na konci městečka a pokračovali dal po silnici 311 až do Brucku kde jsme odbočil na naší vysněnou 107. Počasí bylo super jen se honí mraky tak že nahoře, asi nic neuvidíme. Pokračujeme tedy dál a ještě pořád nevidíme mýtnou bránu, ale před námi se najednou objevuje kolona a my se bojíme, že to bude asi jedno, jestli sem jedeme v týdnu, nebo o víkendu. Naše obavy se rozplynou po pár km, kdy se cesta zase uvolnila, a my přijíždíme před mýtnou bránu, kde stojí spousta motorek a aut, kde z nich převažují nablýskané Lamborginy všech ročníků a vypadá to na slušný sraz, shodli jsme se na 50 kouscích. 
Nijak se nezdržujeme, platíme 18éček za vjezd a hned vyrážíme. Po pár km zastavujeme, pořizujeme fotky a videa. S Pavlem jsme vymysleli držák na malý foťák a natáčíme celou cestu, až nahoru. Video se osvědčilo a různě prohazujeme foťák s Pavlovi na moji nebo na Ondrovu motorku a využíváme na to tankvak na který je držák přidělaný. Dutch se trhnul a jel napřed, že na nás počká a my dofotili, a vyrazili za ním. Zatáčka střídá zatáčku, až jsme dorazily pár stovek metrů pod Edelweisptize kde, už na nás čeká Dutch u svahu plného sněhu, který ještě nestačil roztát. Okamžitě toho kluci využívají a dělají si z něho bobovou dráhu, jen ke sjetí kopce používají zadní části těla, malá koulovačka nesmí chybět. 
Po nápisu do sněhu, že jsme zde byli, jedeme dál na Edelweispize. Jak jsem očekával, je nahoře mlha a není toho moc vidět, ale to by bylo, abychom si nenašli něco k pozorování. Ale jsme přeci jenom ve výšce 2778 metrů, takže za chvíli je oblačnost ta tam a vidíme úchvatné vrcholky hor. Vrcholek Grossglokneru bohužel nezahledneme, protože vždy se přes něj převalují mraky. Docela mě mrzí, že manželka, která taky jezdí, nemohla jet s námi, byla v tu dobu těhotná a já doufal, že bude vše po dobu mé nepřítomnosti v pořádku, aby se třeba našemu mrňouskovi nechtělo na svět dřív, než se vrátím, protože termín porodu se blížil. Na vrcholku jsme vydrželi skoro 1,5 hodiny - za tu dobu se tam měnilo počasí jak na běžícím páse. Hlavní ale bylo, že z toho neprší. Teplota nahoře byla mezi 15-18st podle toho jak svítilo sluníčko, takže pohoda. Pokračujeme tedy dále, ale po cestě hned pod Edelweispize se stavíme u muzea, kde je vidět, jak se stavěla tahle úžasná cesta po které jezdíme. Jedeme dál a po projetí tunelu sjíždíme do údolí, kde se zastavujeme u jednoho z vodopádu a uděláme pár fotek a pokračujeme až na Fr. Josefa.
Po pár kilometrech jsme konečně u cíle dnešního dne. Zaparkujeme motorky a uložíme věci do skříněk, které jsou zde připravený hlavně pro motorkáře, aby nemuseli táhnout vše sebou. Tady se nám naskytne úžasný pohled na ledovec, teda co z něho zbývá, protože když se člověk podívá na fotografie z minulých let, tak ten úbytek je dost markantní. Máme super náladu tak děláme spoustu dalších fotek, videí a kraviny, dokonce jsme hodily Dutche dolu z vyhlídky viz.foto-ale nevím, jak se mu povedlo se vyškrábat zase nahoru a to už jsme si plánovali jeho duknu někomu střelit, škoda. Ještě jsme se zastavili v suvenýrech a něco jsme pojedli před cestou zpět. U jídla nám dělali společnost svišti a nějací ptáci, jen nevím přesně co to bylo ale vypadalo to jako vrána. A ještě pár fotek a pak se začalo se zatahovat a kazit počasí, tak jsme se rozhodli vrátit na jeden zátah do penzionu. Samo že jsme na vrcholku lehce zmokli, tak jsme si zatáčky už moc neužili i když jen poprchávalo, ale na to aby byla mokrá silnice to stačilo. Hned jak jsme dorazili, začali jsme stahovat fotky do notebooku a i když jsme se Pavlovy smáli, co všechno si nevzal, tak tentokrát jsme uznali, že to byl dobrý nápad, jelikož jsme natáčeli video za jízdy, takže to spolykalo hodně giga, a jen pro úplnost na konci jsme zjistili že videi a fotek je přes 11GB. 
Večer po dobrý večeři jsme si pouštěli všechna videa stále do kolečka a fotky k tomu, no a řekl bych, že už dlouho jsem se tak nezasmál jako ten večer. 

Sobota 21.6 

Ráno jsme se opět probudili do krásného a ještě teplejšího dne a proto jsme se rozhodli, že vyrazíme na proslulé Krimmelské vodopády, prý třetí nejnavštěvovanější v Evropě u městečka Krimml. 
Po výtečné domácí snídani jsme se šli všichni sbalit a samo, že jsme s Pavlem byli poslední kluci, už na nás čekali a řekl bych, že se v komboškách potily jako pr….. No ale dočkali se a po naštelování foťáku a zapnutí nahrávání jsme vyrazili. Pavel si tentokrát vymyslel, že foťák přiděláme na sedadlo spolujezdce a bude nás natáčet zepředu, aby nám nebyli vidět jen naše zadky. Jasný, že jsme začali dělat kraviny a začalo to u nejbližšího semaforu, kde zezadu začal Dutch najíždět Pavlovy na zadní kolo a narážet do něj a ten to nevydržel a šel si to sním vyřídit osobně, ale padla zelená Pavel tam zůstal sám a auta na něj začaly troubit. Po ujetí několika desítek km jsem odbočil na vedlejší cestu, kde podle mapy měla být hezká cesta samá zatáčka, ale to jsme netušili, že tahle cesta je trošku užší než jiné silnice, co jsme jeli, a ještě k tomu se začala kroutit jako had a byla nekonečná, kam nesvítilo sluníčko bylo mokro, takže jsme si to moc neužili, protože se nedalo jet nějak rychle a moc klopit. Na konci silnice, která končí v městečku teda spíše ve vesnici jsme zjistili, že jsme dorazili do nějakého lyžařského střediska, kde se nejspíš lanovkou dá dostat na vrcholky hor, ale za lanovku chtějí hříšná eura. Podle mapy by měli být na vrcholcích i nějaká jezera. 
No po pár fotografiích jsme se vrátili na hlavní silnici a pokračovali v naplánované trase směr Krimml. Na místo jsme dorazili v pravé poledne a pěkně spařený, sluníčko pařilo jako v létě. Po chvilce hledání jsme našli parkoviště, které se nachází skoro na konci městečka a kde jsou pro motorkáře připravené uzamykatelné skříňky, kde si můžete nechat oblečení i přilby a stačí vám na to jedno euro. Nečekali jsme takovéhle teplo, takže nikdo z nás, až na Dutche si nevzal nic na převlečení, ani jsme nepočítali, že půjdeme tak vysoko, ale k tomu se ještě dostanu. 
Po zaparkování jsme vyrazili směr vodopády, už po několika desítkách metrů v kožeňákách a motorkářských botách, jsme fakt litovali, že jsme si nevzali tenisky a kraťasy. Proklínali a dokonce jsme podezírali Dutche, že už tu někdy musel být, protože jediný z nás si vzal tenisky a plavky a všem se nám smál samo, že jsme to vzali všichni ve srandě. Došli jsme do spodní části vodopádu a bylo to něco úžasného, takové množství padající vody, jsem nikdy neviděl. Připadal jsem si jak v obrovské myčce, protože jak jsme se přiblížili co nejblíže pod vodopád, byli jsme hned mokrý jako myši. 
Rozhodli jsme se, že přeci jenom dojdeme nahoru, ač jsme takhle navlečený a každý na nás bude koukat, nejezdíme sem každý den, abychom o to přišli. No jedinému komu se nechtělo do kopce byl Pavel, ale přehlasovaný většinou podlehl a šel nahoru s námi, nechtělo se mu na nás dole čekat. 
No asi v půlce kopce jsme si trochu začali nadávat, nohy jsme měli dřevěný a spařený jsme byli jako pr….., ale za tu krásu nám to stálo a nahoře nás čekalo opravdu ledové osvěžení. Když jsme dorazily na místo, které jsme si zadali, jako cíl mysleli jsme, že je to vrchol ale přišlo překvapení, byli jsme teprve asi v půlce a ještě k tomu jsme zjistili, že sem jezdí speciální taxi, takže jsme si tenhle výšlap mohli odpustit, ale to už jsme se rozhodli, že dál nepůjdeme, že nám ta horská túra v moto hadrech stačí, protože bylo opravdu teplo. Všichni jsme sundali co se dalo, osvěžili se v opravdu ledové vodě a rozplácli jsme se na placaté skále. 
Po několika desítkách minut, kdy jsme sušili věci a těla, a po pár fotkách čas docela pokročil a my se vydali zpět k motorkám. Cestou dolů jsme se dohodli, že toho máme docela dost, a že se projedeme kousek nad Krimml, kde by měly být pěkné zatáčky a obrátíme to pak zpět do pohodlí penzionu. Zatáčky byly super dlouhý, ale končily u mýtné brány, za kterou se nám už nechtělo, tak jsme se obrátili a vyrazili zpět. Večer jsme opět stáhli všechny videa a fotky a po pár skleničkách a pokecu o dnešních zážitcích jsme usnuli.

Neděle 22. 6. 

Na neděli jsme si připravili cestu do Němec na Orlí Hnízdo, kde pobýval Ada Hitler. Cestu jsem vybral přes SAALFELDEN po silnici č.311 měli jsme v plánu to vzít zkratkou, ale zjistili jsme, že se to projet nedá. Pokračovali jsme teda dál po s. 311 na LOFER a zde jsme odbočili na s. 178 na UNKEN až do Němec. V Německu jsme odbočili na silnici č. 305 a udělali jsme dobře - výborný stav vozovky rychlá a asi mezi motorkáři vyhlášená. Rozhodli jsme se tentokrát přidělat foťák Dutchovy na přilbu, aspoň vyzkoušíme jak to bude vypadat, když se natáčí vše kam řidič kouká. Bylo to super a Dutch to ještě opepřil tím, že se do zatáček víc nakláněl, než měl. Tak že zatáčka, která se projede pijanko vypadá jak na koleno hahaha.
Po příjezdu do Berchtesgadenu, troše hledání kudy se dostaneme nahoru jsme zjistili, že lístek na autobus, který vás vyveze nahoru, chtějí 15éček za osobu po dohodě jsme se rozhodli, že radši ušetříme, vyjedeme na protější horu, odkud se podíváme na orlí hnízdo, ale je zde slepá silnice. Po pár fotkách a občerstvení jsme se rozhodli vrátit na Rakouské území a někde se naobědvat a hlavně vykoupat, jelikož je velké horko.
Zpáteční cesta byla stejná, až do LOFERU, kde jsme pokračovali po silnici č.178 v WAIDRINGU jsme odbočili na SANKT ULRICH, kde jsme se zastavili u jezera Pillersee a konečně jsme se vykoupali, protože voda byla studená, odvahu tam vlézt jsem nakonec našel jen já a Dutch.
Jelikož jsme měli všichni dost, už s předchozího dne (výšlap na vodopády) rozhodli jsme se vrátit zpět na penzion a dát si pěkně chlazené pivečko. Cesta zpět už moc zajímavá nebyla, protože vedla přes různé vesničky tak že jsme jeli pohodička pijanko. Před penzionem jsem se ještě rozhodl pokračovat dál, až do SAALBACHU podívat se, jak vypadá místní lyžařské centrum, a kluci se přidali. Jaké bylo naše překvapení, že se zde nachází kousek od našeho penzionu venkovní plavecký bazén a že jsme se dnes mohli koupat pěkně v teploučký vodičce, nu snad příště. 

Pondělí 23. 6. 

Zpáteční cesta zpět domů. Říkal jsem si při plánování cesty zpět, že bychom mohli vynechat ta místa, která nebyla nic moc, ale většinou jsme jeli stejně, hlavně ty pasáže, které byly super. Vyrazili jsme hned po snídani, abychom dojeli v klidu za světla, kdyby náhodu se něco pokazilo. Vyjeli jsme jen tři, Dutch s přítelkyní se rozhodli, že si dovču prodlouží a vezmou to přes Gross ještě do Italie a Benátek. Tak jedem jen tři. Já, Pavel a Ondra, který se s námi rozloučí, až najedeme na dálnici. Jedeme nejdříve do ZELL AM SEE podívat se, jak to tam vůbec vypadá, protože jsme neměli čas se sem podívat. Takový normál městečko jako ostatní co jsme projížděli, jeho největší dominanta je jezero u kterého je i kemp, kde jsme chtěli kempovat, než jsme se rozhodli pro penzion. Jedeme dál na Bruck, Taxenbach a za Taxenbachem jsme odbočili na silnici č. 164 po, které jsme jeli cestou sem jen jsme zní dřív odbočili a tuhle část jsme nejeli. Tahle část, tak atraktivní není, takže jsme o nic nepřišli, až na pár klikatých úseků se projíždí většinou vesničkami, kde samozřejmě jedeme pomalu. Pokračovali jsme tedy dál, až přišel úsek, kde jsme si cestou sem docela zařádili, tedy po silnici č. 166, až do ABTENAU, tady jsem se rozhodl pozměnit trasu a jet přes horský úsek, kde by se mělo platit mýtné - jasně že český motorkář si poradí a když jsme viděli automat, tak jsme na jedno mýtné projeli všichni. Udělali jsme dobře, než jsme vyjeli k mýtné bráně myslel jsem, že bloudíme a jedem špatně, jelikož jsme jeli po úzkých silničkách, které vypadají jako příjezdové cesty k barákům, ale nevzdali jsme to a vyplatilo se. Silnička se kroutila výš a výš, až jsme nakonec dorazili do horského střediska POSTALM, kde byli vleky a hospůdky, ale neměli jsme moc času, tak jsme razili dál zpátky do údolí, až do STROBLU. Pokračovali jsme po hlavní silnici č. 158, až do GILGENU, kde jsme odbočili směr STEINBACH. Užívali jsme si krásné teple počasí a jeli podél jezera Attersee, až do zmiňovaného STEINBACHU, kde jsme odbočili směr GMUNDEN. Byl jsem rád, jak nám vše cestou domu krásně vychází, všichni jsme se těšili, až budeme doma a naložíme se do vany. Projeli jsme GMUNDEN a najeli na dálnici, kde se s námi po pár desítkách km rozloučil Ondra, který to mastil směr Olomouc a my jsme klidným a dost unaveným tempem jeli na ČB, za kterýma jsme chytili pěknou buřinu a slejvák, zaparkovali jsme motorky v nejbližší zastávce autobusu, udělali jsme dobře, protože takovou průtrž s kroupami jsem dlouho nezažil. Po chvilce čekání se zase vyjasnilo a my si to spokojeně za svitu sluníčka mastili až do Prahy. Byl jsem spokojený, vyšlo super počasí tedy, až na tu bouřku před koncem cesty, ale tu jsme přežili v pohodě. Hlavní bylo, že jsme všichni dojeli bez nějakých karambolů a problémů i zpět domu. A teď? Začnu plánovat na rok 2009 další vyjížďku, tentokrát hurá směr Alpy a Dolomity. 
Najeto : 2200km Ubytování : 17 euro na osobu /noc se snídaní Benzín: 1,32 euro/litr