HADI v Alpách

Na úterý máme v plánu jen něco menšího, abychom ve středu přežili jízdu domů, a tak nabíráme směr Krimml ke zdejším vodopádům. Cesta opět ubíhá bez problémů, a tak dosahujeme cíle a zajíždíme na parkoviště. Všichni, až na HADa, se jdeme kochat nejen pohledem, ale i poslechem z výšky padající vody. Roman se mezitím vydává na průzkum silnice vedoucí dál na Gerlos a po chvíli se vrací absolutně nadšenej,jaká je to paráda a navíc nahoře parking s úžasnou vyhlídkou. Tak se všichni, po prohlídce nejen vodopádů ale i stánků se suvenýry s tím spojených, vydáváme vzhůru. A opravdu –ani silnice, ani ten výhled nemá chybičku. Chvíli tu setrváme a pak vyrážíme na zpáteční cestu. A jelikož jsme na tom časově dobře, za Mittersilem odbočujeme vpravo a míříme k nám již dobře známému pensionu PALETTI. Zde již nás vítají jako ŠTAMGASTY, zábava bez zábran,srandy kopec a tak po občerstvení padá návrh na výlet lanovkou k Weissee. Po anglickém žertování Milči s pokladní dostáváme všichni slevu a už stoupáme vzhůru v kabinkách. Nahoře sice trošku zafukuje, ale ty nádherné pohledy nám vše vynahradí. Se slovy klasika “TO JSOU ALE PANORÁMATA, TÁTO“ se vydáváme na zpáteční cestu. Zde nás čeká ještě jedno překvapení. Cestou jsme žertovali, kde by bylo asi tak nejlepší místo pro přistání, kdyby se snámi ta kabinka utrhla a v tom největším smích se najednou lanovka s trhnutím zastavila, kabinka se snámi houpala na všechny strany a nám ztuhnul úsměv na rtech. Až když se lanovka opět rozjela a my míjeli krom kabinek pro lidi také zavěšené trámy, došlo nám, že na vrcholku je rozestavěn hotel a materiál tam dostávají tímto způsobem. No a aby stihli trámy a jiný bordel naložit, musí vždy lanovku na chvilku zastavit. Potom už vše proběhlo jak má a dole, po vroucím loučení s personálem pensionu,jsme se vydali na poslední zpáteční cestu do Viehhofenu. Tady jsme očekávali jen nepříjemné věci,spojené s balením,ale FRAU EMBACHER opět nezklamala na večerní rozlučkový stůl nám postavila celou láhev jejich ŠNAPSU jako pozornost podniku. Chviličku s námi poseděla a pak se po svém zvyku vytratila a nás tam zanechala s čerstvými dojmy a zážitky z proběhlých výletů. Asi nás nechtěla ovlivňovat při našem spřádání plánů na rok příští, kdy jsme si řekli, že by nebylo špatné takový výlet zopakovat a navštívit zase jiná nádherná místa, kterých je tu NEUREKOM.

Den 6 - 6.7.2011

Ráno jsme se opět rozdělili na dvě skupinky – tzv. SPĚCHÁLKY, což jsem byl já s Helčou, Bonaqua s milčou a Kaamatt. Zbytek výpravy se rozhodl ještě pro KOCHACÍ JÍZDU okolo jezer, která jsme během pátečního deště pouze objeli. Naše skupina se rozloučila a vyrazila dle původního plánu směrem Berchtesgaden, okolo Orlího hnízda a na Salzburg. Odtud už jsme upalovali po dálnici na Linz, zastavili se u Mondsee ale po 10 minutách v kůži na tom PEČÁKU, co byl, jsem raději pokračovali v cestě. Rakousko se nakonec s námi rozloučilo bouřkou, a to takové intenzity, že u pumpy na Dvořišti, kde jsme tankovali, vypadl proud. Následný lijavec jsme přesně na čas strávili v motorestu při obědě. Vyšli jsme ven a bylo po dešti, po pár ujetých km i silnice suchá a tak jsme to vesele vyprašovali až za Třeboň. Tam,po nákupu borůvek na parkovišti se od nás odtrhli Bonaqua s Milčou a mazali na Tlumačov. My s Kaamatem v klidu dojeli do Humpolce, kde jsme se v MOTODOUPĚTI posilnili nealko pivem na zbytek cesty, kterou jsme zakončili po sedmnácté hodině opět v Třemošnici u Karla před barákem. Nezbytný nákup proviantu v místním PENNY a přes kopeček domů a bylo šest. Vroucné přivítání s naším PRCKEM, vykoupat a chrupčit. Druhá část výpravy dorazila dle zpráv také v pořádku okolo 22,30. Zážitků je snad na osm takovýchto cestopisů, ale něco si musíme také nechat pro sebe. Doufám že se nám to VŠEM líbilo, hlavně Karlovi, pro kterého to byl jeden splněný sen, kterých ovšem ještě pár má, takže uvidíme, co nás bude čekat příště. Tímto se se všemi loučím, děkuji za vzornou reprezentaci naší HADÍ SKUPINKY a těším se na další setkání během našich CHOPPERSTARTŮ…dolf.