HADI v Alpách
Text: dolf | Zveřejněno: 16.9.2011 | Zobrazeno: 31 313x
Po zkušenostech z loňské výpravy jsme se rozhodli pro opakování. Vše se naplánovalo hlavně pro KAAMATTA-Karla, kterému to minulý rok s náma z různých důvodů nevyšlo a těšil se tam již dlouho. Ono klobouk dolů – ve svých devětašedesáti se vypravit na takovou akci, tak to už chce řádný kus odvahy! Ale my, co ho pár let známe, jsme mu na 100% věřili. Takže hurá do akce!
Kapitoly článku
Den 1 - 1.7.2011
Tak a je to tu-je pátek 1.července ráno a my vyrážíme směr Alpy. Po loňských prvotních zkušenostech už zhruba víme, co nás čeká. První část výpravy se schází v Třemošnici a vyjíždíme směr Havl. Brod. Ne že bychom tam toužili po hospitalizaci, ale očekává nás tam setkání s další osádkou. Odtud pokračujeme do Humpolce, kde se naše výprava kompletuje a míří ku hranicím. Počasí nám zatím přeje a tak cesta ubíhá v pohodě. Na hranicích v Dolním Dvořišti dotankujeme a po nezbytném občerstvení opouštíme území naší vlasti. To poznáme hned dle změny kvality vozovky a pelášíme směrem na Linz. 
Plánovaná zastávka je u jezera u Gmündenu, ale to už nám počasí nedovolí, neb začalo lít jak z konve. Následuje rychlá zastávka a soukání do nemoků a cca 200 km až do cíle ve Viehhofenu v dešti. Zvládáme to v pohodě a těsně před sedmou hodinou jsme v cíli-vítá nás nápis PENSION EMBACHER. A zde dochází k naštěstí, ale pro někoho naneštěstí, k jediné nepříjemné události našeho zájezdu - Ladys při pomalém popojíždění neudržel stabilitu na svém stroji a ten mu při pádu přimáčkl nohu. Odvoz na ošetření hrdinně odmítá a začíná ledování a boj s nepřízní osudu.
Po sobotní ranní poradě je rozhodnuto - volá si kamarádům, kteří vyrážejí v našich stopách s Oktávkou a vlekem. Nám mezitím doschly boty a oblečení a tak vyrážíme na první opožděnou vyjížďku. Jedeme přes Zell am See na Kaprun. Dostáváme se až na konec silnice, pokocháme se pohledy do údolí a pomalu sjíždíme zpět. Jelikož je ale ještě dost brzy na návrat, odbočujeme směrem na Mittersil a po pár kilometrech doleva na Alpinzentrum Rudolfshutte. Nádherná alpská silnička nás dovedla až k pensionu PALETTI, kde s úžasem zjišťujeme, že se zde domluvíme v pohodě naší mateřštinou. Objednáváme si tedy NĚCO k snědku a po konzumaci opravdu poctivých porcí jídla se ubíráme zpět na pension. Tam se po chvíli objeví i očekávaní kamarádi s autem a vlekem a my pomáháme s naložením Ladysovy motorky a pak už dochází ke smutnému loučení a tím je završena první část naší ALPSKÉ ANABÁZE.
Den 2 - 2.7.2011
Po sobotní ranní poradě je rozhodnuto - volá si kamarádům, kteří vyrážejí v našich stopách s Oktávkou a vlekem. Nám mezitím doschly boty a oblečení a tak vyrážíme na první opožděnou vyjížďku. Jedeme přes Zell am See na Kaprun. Dostáváme se až na konec silnice, pokocháme se pohledy do údolí a pomalu sjíždíme zpět. Jelikož je ale ještě dost brzy na návrat, odbočujeme směrem na Mittersil a po pár kilometrech doleva na Alpinzentrum Rudolfshutte. Nádherná alpská silnička nás dovedla až k pensionu PALETTI, kde s úžasem zjišťujeme, že se zde domluvíme v pohodě naší mateřštinou. Objednáváme si tedy NĚCO k snědku a po konzumaci opravdu poctivých porcí jídla se ubíráme zpět na pension. Tam se po chvíli objeví i očekávaní kamarádi s autem a vlekem a my pomáháme s naložením Ladysovy motorky a pak už dochází ke smutnému loučení a tím je završena první část naší ALPSKÉ ANABÁZE.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?