Faro 2013 + Maroko

6.Den- pátek 12.7. (649 Km)

Už v půl druhý ráno nás budí silný déšť, vybíháme ze stanů a dáváme druhou nepromokavou vrstvu na stan (od té doby, už jí dáváme automaticky vždycky). Jedeme do vnitrozemí směrem na Tomelloso

cestou nás předjíždí na dálnici týpek na Harleyi, zdraví nás a asi po 5 Km dál ho vidíme jak stojí Harley u krajnice a týpek ve křoví vykonává svojí spotřebu i když měl plný ruce práce, přesto nás zdraví znovu :-). Jedeme dál po dálnici na větrné mlýny v Consuegře, cestou ještě potkáváme několik "billboardů" s typickým znakem Španělska a to je býk, kterých je po Španěslku spousta. V Conseugře se zdržujeme tak 20 minut, než přijede plný autobus japonců s foťákama vetšíma než jsou oni sami.

Pokračujeme dál na Granadu, kde je krásné pohoří Sierra Nevada. Zastavujeme na benzínce ještě před Granadou a vidíme stánek na trajekty do Afriky konkrétně do Maroka, se společností FRS, ptáme se kolik to stojí a nakonec já kupuju lístek pro jednu motorku a dvě osoby za 133 euro a David za 98 euro

pokračujeme dál na Granadu a na jejím samotném úpatí zastavujeme, abychom vyfotili vodní nádrž a přitom si David všímá, že má cosi zapíchnuté v pneu, jsou to trny, já tam měl dokonce dva, když jsme je vytáhli a naslinili dírku po vyndaném trnu, trošku vzduchu unikalo, ale bylo to tak málo, že už jsme tím potom více nezabývali. Jedeme dál na vrchol Sierry Nevady a ve zhruba 2000 m nad mořem zastavujeme a rozbalujeme stany u překrásného výhledu na samotné pohoří při západu slunce, sedíme tam až do večera.

 

celkem najeto: 3 783 Km

7.Den- sobota 13.7. (300 Km)

Ráno vstáváme v 6:15 do pěkné zimy, čekáme na východ slunce a okolo osmé odjíždíme ještě dále na vrchol Sierry Nevady

bylo to opravdu krásné, usoudili jsme, že hezčí než Grossglockner (víc jsme toho zatím neviděli). Pokračovali jsme na Motril, kterému jsme se nakonec vyhnuli. Zastavujeme ve městečku Los Monteros, kde jsme se přes tři hoďky koupali v pěkně studeném moři, ale v takovém vedru to bodlo.

Jedeme dál podél pobřeží na Málagu, nakonec zastavujeme poprvé v kempu La Casita před Gibraltarem. V kempu si dáváme pivo a kecáme s motorkářema z Francie, co tam jsou také ubytovaní, ptáme se jestli jedou také na Faro apod. prý si jen projíždí Španělsko a zase musí domů do Paříže. U piva ještě koukáme do mapy Maroka a probíráme kudy to vezmeme, když zhruba víme jdeme plný očekávání ze zítřka spát.

celkem najeto: 4 083 Km

8.Den- neděle 14.7. (253 Km)

Ráno okolo sedmé vyrážíme směr Gibraltar

jelikož patří Anglii, tak chtějí pasy. Vyjíždíme na skálu kde cestou je plno pěkně drzích opiček, zastavujeme, aby jsme je vyfotili a já jsem jí chtěl dát banán, jen co otevřu kufr už po mě skáče a vytrhává mi ho z ruky i s pytlíkem, vše mám natočené. Ještě, že nám třeba nevzala navigaci nebo podobně, proto radši odjíždíme ještě dál a fotíme zajímavé letiště, které je kříženo silnicí po které jsme taky jeli. Na celém Gibraltaru je vidět, že patří k Anglii, všude typické anglické telefonní budky, budovy a sem tam nějaké to auto. Mimochodem, viděli jsme tam i Felicii :-). Potom jedeme do přístavu v Algeciras. Kde nám měl trajekt odjíždět ve 13:00 a v Maroku jsme měli být také ve 12:00, díky posunu času.

Na trajektu musíme vyplnit registraci, nejdřív každého z nás a pak i motorek, registrace pro lidi, je napsaná arabsky, francouzsky a anglicky, bohužel pro motorky už jen francouzsky a arabsky. Naštěstí díky tomu, že jedeme rovnou do Maroka do města Tanger a ne do Ceuty, která patří ještě Španělsku, tak se všechno papírování dělá v klidu na lodi kde jsou i úřednící, kteří nám s tím pomáhají (zadarmo). Když máme registraci hotovou, jdeme k motorkám, nechali jsme si tam helmy, nikdo nám je nevzal, bylo to tam hlídané. Jakmile jsme vstoupili na marocké území, tak už nás jen čekalo strašný papírování, nejdřív jsme ukazovali pasy policajtům, hned co jsme vyjeli z trajektu, potom na jakési celnici, kde jsme ukázali ty jejich registrace, pak nás poslali zpátky, kde nás museli dát ještě v počítači do databáze. Nekoukal na nás moc přátelsky, byl protivnej a ptal se jestli jsme v Maroku poprvé, proč sem jedeme, na jak dlouho a za jakým účelem, když mu říkáme, že jsme turisti, chvíli na nás kouká a pouští nás dál. Projíždíme kolem další celnice, kde je skoro celý auto rozebraný, plný žehliček a dokonce je v něm i na tři části rozebranej narvanej skůtr, okolo běhají čtyři maníci a hádají se tam s policajtama, po nekonečné hádce nechávají jednu z části skůtra celníkům a jedou pryč. My už naštěstí taky jedeme, za což jsme strašně rádi, první dojmy nic moc.

Vjíždíme na placenou dálnici, na které projedou tak dvě motorky za den (my). Když teda nepočítám, že se tam občas projde nějaký osel, kráva nebo ženská s dítětem. Jedeme směrem na Tétouan , Davidovi se utrhnul náhon od tachometru, ale jelikož jsem jel celou cestu první já, tak to nevadilo, kousek za městem zastavujeme na tržišti, aby jsme si něco koupili a hlavně rozměnili peníze na jejich Dirhamy, ujímá se mě tam jeden chlápek a vede mě k sobě do kumbálu dávám mu 50 Euro a on mi dává 500 Dirhamů. Pak se mě ještě ptá jestli nechci hašiš, říkám, že nechci, on hned vyndal snad půl kila hašiše odlomil mi kousek, dal ho do pytlíku a prý, že je to dárek ať si to vezmu, když mu říkám, že to nechci, že nekouřím směje se a hašiš si schovává. Pokračujeme na Ouezzane, jedeme po místních silnicích a fascinuje nás krásná krajina plná kopců a odlehlých míst, chvíli jedeme po asfaltu, chvíli po šotolině, silnice bych přirovnal k těm našim, možná v Maroku byli lepší, což je smutné. Cestou snad pod každým druhým stromem někdo je, každý nám mává a buď něco nabízí nebo se tam jen tak poflakuje a nebo žebrá. Přijíždíme do města Ouezzane a hledáme hotel, ptáme se lidí a každý ukazuje pokaždé někam jinam. Když se pak zeptáme jednoho pána, tak ten vtipně začne volat na kolemjdoucí, jestli někdo neví kde je hotel. Nakonec kolemjedoucí Belgičan v novém BMW, říká ať jedeme za ním. Tak tedy jedeme, dovede nás do hotelu Bouhlal, děkujeme mu, chvíli s ním kecáme a dáváme mu flaštičku Becherovky. Kupujeme si tam pokoj pro tři za 150 Dirhamů, což je 15 Euro a to je hodně dobrý. Ještě se ptáme pana domácího, jestli si někam nemůžeme schovat motorky, chvíli přemýšlí a nakonec nás dovede za roh hotelu kde jsou velká vrata, zaťuká, vstoupíme, a tam je truhlárna, chlápek co tam do teď pracoval má pro dnešek padla, posouvá velký stůl a my zajíždíme s motorkama s tím ,že zítra v osm ráno nám zase otevře 

Jdeme se podívat do města, všichni jsou milí a příjemní, cestou nás odchytne nějaký mladý kluk a láká nás do své restaurace, kde nakonec taky skončíme. Jelikož tam zrovna měli ramadán, tak nám dává, něco jako palačinku, vajíčka, polévku bez masa, jejich typické cukroví a datle. Když se z toho všichni tři do syta najíme chce po nás za všechny na náš přepočet směšných 110 Kč, dávám mu ještě dvacku dýško a za zvuku modlitby jdoucí z venku jdeme spát.

celkem najeto: 4 336 Km

9.Den- pondělí 15.7. (305 Km)

V osm ráno už stepujeme před garáží, ale truhlář nikde, je půl deváté a pořád nic. Jdu se zeptat pana domacího jestli nemá číslo, ten mi říká, že nemá ani mobil. Mezitím se koukáme jak se město Ouezzane probouzí do dalšího dne, v tom si nás všimne chlápek od protějšího krámku a říká, že ví kde bydlí, tak se s ním vydávám za ním domů, u něho doma je nám sděleno, že před pěti minutama už nám odešel otevřít, takže jsme se cestou k němu někde minuli. Jdeme zpátky a mezitím si alespoň fotím jejich STOPku. Po deváté hodině vyndaváme motorky, on se nám ještě omlouvá, že je ramadán a že v noci se modlí, slaví a přes den spí. Dáváme mu 10 Dirhamů za půjčení "garáže" a jedeme směrem na Meknés. Na marockým lidu je vidět, že nikdo nikam nechvátá, nikdo nic neřeší a všichni jsou spokojení. Policie v Maroku funguje tak, že když je někde hlídka, tak musíte přizastavit a pokud mávnou rukou z auta jako, že dobrý tak se může jet, v opačném případě se musí podrobit kontrole, naštěstí my jsme se jí vyhnuli. Před městem Meknés zastavujeme v restauraci u silnice.

Když se usadíme, přiběhne k nám malý kluk s jídelními lístky, když si vybíráme jídlo tak mu pokaždé na něco ukážeme prstem a on kývne hlavou jestli to umí udělat nebo ne. Takže ve finále na nás zbyl pouze salát vyndaný z lednice, vaječná omeleta se sýrem, studené kafe, kola a zmrzlina. Davidovi chutnal sýr co byl na omeletě, tak na kluka ještě volá, že chce fromage, jinak než francouzsky jsme se s ním nedomluvili, kluk jen kývne hlavou a ani ne za 10 sekund je zpátky a podává Davidovi trojúhelníček taveného sýru Veselé krávy :-). Chvíli se na něj zaraženě koukáme, a potom co jsme se všichni zasmáli, ho David cpe do pusy a jedeme dál na Tiflet. Cestou na nás každý troubí, bliká, mává nám a zdraví nás, připadá nám, že jsme jediný "motorkáři" v Maroku. Poté pokračujeme na hlavní město Rabat a je to znát provoz je hustší. Na silnici potkáváme přesně uprostřed hořící pneumatiku z náklaďáku, všichni vesele projíždí, nikdo to neřeší. O pár metrů se zase protijedoucímu autu z ničeho nic otevře kapota a málem se mu i urvala jaká to byla rána o čelní sklo a začne se mu kouřit z motoru. Lidé na motorce jezdí zásadně bez helem a na motorkách převáží ledacos, náklaďáky vezou tak vysoko poskládaný náklad, že kdyby fouknul větší vítr, tak by byl na boku.

Ovšem největší chyba co jsme mohli udělat byla ta, že jsme zajeli do centra hlavního města, města plného troubících aut, kolon, tam kde červená znamená jet a přednost má ten kdo je rychlejší. Bylo to hodně náročné a my jsme právě složili další autoškolu.

Tolik lidí tam bylo proto, že volili nového prezidenta, všude viseli marocké vlajky a jeho fotky,  všude byla spousta policajtů, jednoho jsem se ptal, jestli tady není někde poblíž hotel odpověděl mi, ať jedu za město, že tady nebude bezpečno. Jedeme tedy směrem na Kéntiru a na konec nacházíme krásný velký apartmán u moře asi pro sedm lidí.

Dáváme mu 30 euro a pasy, pan domácí nás bere na policejní stanici, kde si nechává ověřit pasy v počítači, právě kvůli tomu nás při vstupu do Maroka registrovali. Když mu dvakrát spadne počítač a po nějakých nešvarech co tam mezi sebou mezitím mají místní lidé to vyřeší pár ran pěstí do obličeje mladého kluka, co údajně ubližoval své ženě s dítětem. Když mu pán policajt dá ještě jednu, uklidní se. Nebyl to moc příjemný pohled, když se to všechno odehrávalo při té jejich typické hudbě kde na jedné straně se do krve hádají a perou lidé a na druhé straně na vás koukala cela, ve které nebyl ani záchod. Když nám dával pasy, rychle jsme mazali zpátky do apartmánu a zamkli jsme si motorky, potom co nám pan domácí řekl, že tu není moc bezpečno. Hladový vyrážíme na večeři a podívat se po okolí. Jídlo bylo zase výborné a levné. Jak už jsem se zmiňoval převážet na motorce tu jde cokoliv například stůl a židle.

 

celkem najeto: 4 641 Km

10.Den- úterý 16.7. (389 Km)

Ráno je vše bez problému, své motorky nalézáme na svém místě, předáváme klíče panu domácímu. který přijel ještě o 10 minut dřív než jsme byli domluveni a vyrážíme po dálnici podél pobřeží směrem na Tnager do přístavu.

Na dálnici zase potkáváme zvířata a policajty schované ve křoví co měří rychlost. Když přijedeme do přístavu, David si ještě rozměňuje jejich peníze za eura a mezitím ke mě přibíhá jeden z těch chlápků, co vám rádi za peníze pomůžou s papírováním. Říkám, že vím co mám dělat, ale přesto jde vedle mě do budovy pro výstupní papíry z Maroka. U přepážky vše vyřídím i za nás všechny a on mezitím odchytává další turisty, já se schovávám za sloup a když nekouká začnu běžet k motorkám, u motorek se otočím a on běží za mnou a volá Čechoslovakia, Nedvěd, Baroš, Koller, říkáme si, že asi bude chtít peníze, přitom nám nějak extra nepomohl. Když přiběhne, říká Davidovi, že zná dobře Africu Twin a hned potom se ptá jestli to je tisícovka a ukazuje na nápis Africa Twin 750. Dáváme mu 5 euro, potom projedeme ještě 2 zastávky kde ukazujeme pasy a jedna ze zastávek je co jsme tak pochopili jakýsi pojízdný rentgen, kde se zaparkují auta nebo motorky a on projede okolo a zrentgenuje to.

Pak ještě před naloděním na trajekt ukazujeme pasy po třetí a jedeme "domu". Celkem jsme po Maroku najeli 622 Km a už teď víme, že se sem ještě někdy určitě podíváme, byl to úplně jiný svět, něco nového i když se nám tu něco občas nelíbilo a spousta věcí pro nás byla úplně nová, tak právě z Maroka si vezeme jedny z těch nejlepších zážitků z tohoto "výletu". Po příjezdu do Španělska jsme si trochu oddychli, podstoupili jsme ještě kontrolu na drogy, kde nás očuchával pes. A pak už směr FARO!!! ještě teda přes Sevillu. Ovšem jelikož jsme přijeli díky znatelnému posunu času z Maroka pozdě, tak jedeme z Algeciras a 100 Km před Sevillou zastavujeme.

Nakonec stavíme stany na poli, které se zdá klidné, ale opak se stává pravdou, jen co postavíme stany tak těsně okolo nás projedou tak osmdesátkou policajti, potom ještě několik cyklistů, čtyřkolek a chodců, ale všichni se usmívají zdraví a jsou příjemní.

celkem najeto: 5 030 Km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE