FARO 2013

20.7.2013 15. den

Budí mě hlasy našich sousedů, kteří si dělají údržbu svých strojů. Vylejzáme tedy ze stanu, vaříme si českého turka a pomalu balíme. Ještě chvíli nabíjíme foťák a loučíme se s ostatními. Vyrážíme v pravé poledne směr Setúbal. Jsem po včerejšku hodně unavená, takže udržet oči otevřené se zdá být větší problém. :-) Cesta je dlouhá a poté, co se odkloníme od oceánu do středozemí, nám to tu připadá skoro jako v Čechách (až na několik modrobíle malovaných domečků a oslík, co táhne povoz s celou rodinou). Překvapuje nás, že oproti Španělsku je tu o dost chladněji.
Po cestě do Setúbalu, kde se hojně vyskytují delfíni, stavíme v jedné kafetérii a doplňujeme energii. Když tam konečně dorazíme, kupujeme meloun a jíme ho na pláži pozorujíc oceán s nadějí, že nějakého toho delfína uvidíme. Bohužel si musím vystačit s umělými, které jsou v krásném malém přístavu. Naše další cesta vede přes placený most (který jsme neplatili) až do Lisabonu. Most pozoruje socha Ježíše, podobná té v Riu de Janeiru. Doprava je tady opět dost chaotická, takže první večeříme a pak se teprve rozjíždíme po Lisabonských památkách.

Bohužel slunce už zapadá, takže je projíždíme poměrně chvatem. Chceme totiž stihnout západ slunce nad oceánem. Mraky ho však schovají dříve než tam stačíme dojet.

Teplota padá dolů, zvedá se velký vítr a tak stavíme stan na nejzápadnějším místě Evropy přímo u mysu Cabo da Roca. Na útesech krásně září a maják střídavě osvětluje oceán a pevninu :-)

Dnes najeto 386 km.

21.7.2013 16. den

Na Mys už jezdí auta kolem našeho stanu, takže budím Káju a balíme. Obloha je zatažená a je pěkná kosa, takže se navlékáme do motorkářského a jdeme snídat k útesům s výhledem na maják. Místo je to nádherné, škoda jen, že není hezčí počasí.

Vyjíždíme směr Peniche. Po cestě vidíme další úžasné modrobílé domečky a taky modrobílé mlýny. Je jich víc a víc…bohužel foťák se vybíjí. Zastavujeme na kafíčku a pomerančovo-kokosovém dortíku v jedné portugalské vesničce a zkoušíme nabít, bohužel se nepodaří.

Míjíme muzeum miniatur, kde mají zmenšeniny portugalských vesniček. V Peniche opět zkoušíme nabít foťák a studujeme mapu. Na foťák už dneska můžeme zapomenout :-) dokonce ani v Óbidosu v infocentru se ho nepodaří nastartovat. Procházíme si tedy historické město s hradem a fotíme alespoň pár fotek mobilem. Jsem unešená z domečků, tentokrát jsou tu i bíložluté. :-) Je to rozhodně nejhezčí městečko, které jsme v této zemi viděli. Kupujeme v suvenýrech malý keramický domeček na památku a procházíme si úzké uličky, kde pozorujeme místní prodavače, kteří prodávají věnce, které sami pletou, bochánky a jiné dobroty…

Po parádní procházce pokračujeme dál na Nazaré, kde si po cestě naposledy užíváme portugalské pláže a v Nazaré zastavujeme už jen na fotku.
Pak už frčíme po rychlostních silnicích na Coimbru a Guardu. Na benzíně se dohodneme, že zkusíme dojet až do Španělska. Hážeme do sebe mini presíčko, navlíkám na sebe další vrstvu a jedeme po dálnici přes hranice. Je po 23hod, potřebujeme elektriku a taky sprchu, takže hledáme hostel. Ubytováváme se v Ciudad Rodrigo v hotelu za 45€. Uleháme asi ve 2 ráno, protože lepíme faro nálepky na helmu, píšeme deníček a pijeme portugalské vínko...

Dnes najeto 503 km a máme za sebou první silniční kontrolu od policie :-)

22.7.2013 17. den

Vyjíždíme okolo půl 12 a náš první cíl je kterékoliv větší městečko, kde se mi podaří sehnat kontaktní čočky. Jedna mi totiž v oku tak škrábe, že nic nevidím.V Salamance probíháme krásné historické město a horko těžko seženeme čočky, které si nandavám u obchoďáku. Bohužel fouká vichr a já to do oka né a né dostat. Po zhruba půlhodinovém vztekání se podaří a jedeme do Ávily. Už z dálky koukáme jak obrovské kamenné hradby ji obepínají. „Carcassonne, máš konkurenci“, pomyslíme si.

Omrkneme město za hradbami a jedeme na Madrid. Když tam dorazíme, nevíme vlastně ani kudy kam, takže projíždíme centrum, pár kruhových objezdů (některé mají i 7 pruhů :-o), malých jednosměrek i velkých nákupních bulvárů. Já i fazer už toho máme dost, takže chci z města ven. Kájovi se taky ulevilo a míříme na benzínku natankovat a pak už po A2 směr Zaragoza.

Sviští nám to hezky, slunce zapadá a pomalu se ochlazuje. Kájovi zřejmě začalo trošičku hrabat, vymýšlí si písničky a zpívá si je do helmy :D. Zastavujeme se přiobléknout, to už je docela tma, takže sbíráme poslední kilometry a rozhlížíme se po nějakém místě na spaní.  V okolí vidíme blikat stovky světýlek z větrných elektráren. Po 23h konečně nacházíme místečko pro kempování. Je to staré odpočívadlo, kde stěží projede pár aut. Jsou tu lavičky, měkká travička a dokonce kohoutek s tekoucí vodou. Dáme si večeři a jdeme chrnět.

Dnes najeto 530 km.

23.7.2013 18. den

V 8,15 už Káju potřetí budím. To vstávání ráno je snad horší než každodenní vybalování a balení. Z odpočívadla je parádní výhled do údolí a na elektrárny. Kája líně vylejzá ze stanu, čistí si zuby a já zatím balím poprvé stan sama. Před odjezdem ještě snídáme a užíváme pohodu. Frčíme asi hodinu a půl než si dáme první zastávku ve městě Calatayud, dáváme si kávu v místním baru. Cesta dál na Zaragozu celkem ubíhá, jedeme kolem skal a roklinek. Když dorazíme do Zaragozy chvíli projíždíme městem než dorazíme na veliké náměstí, kde parkujeme a jdeme se projít.

 Prohlížíme místní památky, několik kašen a pak se vracíme zpátky k motorce. Zkoušíme se dostat na hlavní a opět při tom projíždíme zákazy vjezdu a chodníky :-o Když se tak podíváme po dalších historických částech města, míříme do obchodního centra hledat botky. Bohužel si žádné nevyberu. Venku už je klasické španělské vedro a cesta do Lleidy je dlouhá.Stavíme tedy na benzínce dotankovat, koupit vodu a poprvé za celou dobu kupuju energiťák. Po krátkém odpočinku a hodince další cesty už ve městě hledáme další obouvárnu. Bohužel vše dost předražené, tak si alespoň kupujeme druhé teplé jídlo (grilované kuře). Jíme na houmlesa v podzemních garážích, špinavýma rukama a když mi krabička s kuřetem spadne na zem, už jíme bohužel kuře i ze země :D Pozorujeme mraky v dáli a zase se něco žene. K hranicím s Andorrou to není ani 150 km, tak vyrážíme kupředu, at stihneme najít včas kemp. Na jihu už prší a tak nešetříme ani levou stranu pneumatiky, kde už není vzorek. Naposledy stavíme na kávu v městečku Ponts a domlouváme se co dál. Cestou k hranicím sledujeme, jak se zase nad Pyrenejemi stahují mračna, ale naštěstí si včas všímáme cedule a odbočujeme na malou silničku se 14% stoupáním. Po 5km váhání, zda to neotočit dorážíme do rodinného kempu, kde za cenu 18€ pro oba vesele stavíme stan a připravujeme se na deštivou noc.

Dnes najeto 433 km.

24.7.2013 19. den

Až na druhé zazvonění budíku se pomalu probouzíme k životu. Noc byla opravdu deštivá a bouřilo se. Zhruba kolem půl 11 vyjíždíme z kempu směr Andorra. Hory jsou nevyzpytatelné, po cestě se přioblékáme a v Andořře zase svlékáme. :-)  dyž přejedeme hranice, míříme do obchoďáku, kde mají nekonečný množství jídla a všeho možného. Hodně bychom nakupovali, ale místa málo a než by jsme dorazili domů, většina by se zkazila nebo roztekla. Pak už začíná pátrání po gumách na Fazeříčka. Většina „gumáren“ ale zavírá na oběd, takže si procházíme hlavní město Andorra la Vela. Zase koukáme po botičkách, ale nakonec obujeme jenom motorku :-) Dostane pěkné nové Metzelerky, za které platíme 307€. Hned při vyjížďce na vrchol si Kája libuje, že to za to stálo. Tankujeme levný benzín a jdeme si sáhnout na sníh :-)

Při cestě dolů ještě stavíme v městečku, kde jsme se při cestě tam převlékali do suchého a pokračujeme dál. Kocháme se naposledy výhledem na Pyreneje, teď už z francouzské strany. Míříme k Millau přes Carcassonne, ale tentokrát ne přes pohoří, ale údolím po rychlejší silnici. Jelikož nám chybí kus mapy, jedeme podle cedulí, které nás vedou obklikou. Když už nic, vidíme krásný západ slunce nad slunečnicovými poli.

Po západu slunce pak už jedeme přes malebná městečka a doufáme, že se nám podaří doject až k Millau.

V Brassacu už je nám ale jasné, že tam nedojedeme, tak si dáváme malou přestávku s redbullem. Z balkonu si nás všimnou mladí francouzi, kteří grilují a užívají si velkou párty, tak na sebe trošku halekáme :-) pak jedeme dál a jelikož konečně narazíme na odpočívadlo (dokonce s přístřeškem), které je osvětlené a opět s výhledem  na větrné elektrárny, stavíme stan. Usínáme v 1,30h.

Dnes najeto 413 km.

25.7.2013  20. den

Dneska poprvé mě budí Kája. Balíme standu (jak jsem zkomolila včera dvě slova – stan+tenda) při nádherném východu slunce v zamlženém údolí.  Jedeme až do Millau, kde snídáme ve francouzské bageterii croissanty a pijeme kafíčko s výhledem na nejvyšší dálniční most na světě. Pak už jedeme po mostě na vyhlídku. Jediná cesta na vyhlídku je pěšky a tak sjíždíme na cyklistickou stezku, kde se na malé mýtince fotíme.
 

Po krátké pauze pokračujeme zdánlivě směr Provence… Asi po 45 km, když musíme nutně tankovat, zjišťujeme, že jsme jeli o 180st. jiným směrem. Vracíme se tedy skoro stejnou cestou a zase se kocháme výhledem na most :-) Když konečně chytíme správný směr, jedeme přes Nimes do Avignonu. V Avignonu vládne festivalový chaos, protože v tuhle dobu do města přijíždí spousta umělců a je to vůbec jeden z nejstarších divadelních festivalů na světě. Motorku parkujeme hned z kraje za hradbami na chodníku a jdeme se projít. Na každém kroku nás někdo staví a nabízí letáčky s představeními.

Sedáme si na kafíčko, ale jelikož horko je neúnosné, tak se po relativně krátké době vracíme zpátky k motorce a vyrážíme na slavný avignonský most, jehož jedna polovina byla zničena povodněmi a už nebyla obnovena. Doprava je opravdu šílená, takže pak už dál míříme k tolik vytouženým levandulovým polím! :-) Moje nadšení z prvního políčka se nedá ani popsat… Silnice už nelemují obilná pole, ale sady s vinnou révou, ovocem  a levandulemi, které lákají svou omamnou vůní!
Přichází večer a my se rozhodujeme pro kemp.

Nacházíme malou farmu, kde si za nejnižší cenu 15€ stavíme standu a pozorujeme slepici, která po chvíli prohraje životní souboj se štěnětem. Dáváme nabít foťák k sousedům z Holandska a jdeme na kutě.
Dnes najeto 481 km.

26.7.2013 21. den

Vstáváme za kokrhání kohoutů do kouzelného prostředí farmy v Provence. :-) Úsměv od ucha k uchu už od rána, který mi nezkazí ani fakt, že nám pořád zlobí foťák, který místo aby se v noci nabil, tak se vybil a opět nejde zapnout. Po zabalení věcí se tedy loučíme s párem Nizozemců a vyjíždíme do prvního městečka, kde zkoušíme nabít v jedné kavárně přes PC. Podaří se :-) Frčíme tedy na Manosque, Riez a Moustiers-Ste-Marie a po cestě už se zase line nádherná vůně levandulí. 

Konečně vidíme obrovská fialová pole a u jednoho z nich zastavujeme a jdeme se pokochat zblízka. :-) 

V kouzelném městečku Moustiers-Ste-Marie koukám po nějakých suvenýrech a pak už jedeme serpentinami na soutěsku Grand Canyon du Verdon. Výhled je překrásný, ještě víc ho umocňuje jezero Lac de Sainte-Croix. 

Fotím z obrovské výšky se strachem, aby Kája dobře vybíral zatáčky, jelikož silnice lemuje nizoučká zídka a pak už je jenom sráz…
Další horské městečko, kde zastavujeme se jmenuje Castellane. I tady se jdu projít po krámečkách a Kájíka nechávám na zahrádce jedné restaurace. Pohodička končí, musíme trošku přidat, takže už pospícháme na Grenoble. Ještě naposledy fotím malebné domečky Provence a kochám se krajinou. V Grenoble zastavujeme nakoupit a ve Voironu potom v mekáči na večerní dávku kofeinu. :-) Kotvíme krátce po půlnoci na cestě k hranicím se Švýcarskem na odpočívadle a rozbalujeme už jen spacáky. Spíme pod širákem.

Dnes najeto 530 km.

27.7.2013 22. den

Se vstáváním už vím, že dnešek bude náročný, ale pocit, že večer už budeme ve své postýlce je uklidňující :-) Vyjíždíme tedy směr Ženeva.
Bohužel už opravdu nemáme čas zastavovat na prohlídku měst, takže jen zdálky zahlédneme Ženevské jezero se slavným vysokým vodotryskem a frčíme dál na Lausanne. Lausanne lemuje jezero Lac Léman, které také vidíme jen z dálky. Dál frčíme na Bern a Zürich. Po cestě máme jen kraťoučké přestávky na protažení. Protože už není čas na prohlídky zajímavostí, důkladně si prohlížím okolí a přemýšlím nad tím, jak je Švýcarsko tak trošku vyumělkované. Snad v každém městečku visí bílý kříž v červeném čtverci.

Když přijíždíme do Německa, už si přijdeme tak blízko domova, že nám to přijde tak trochu neskutečné. Tím horší je to vydržet. Tělo už rozlámané, zadek příšerně bolí a já začínám fňukat. Jedeme na Ulm, takže si tentokrát prohlížíme německá městečka a vesničky. Překvapí mě, jak jsou čistá a malebná, vlastně jako ve Švýcarsku. Střídáme silnice s dálnicemi a snažíme se šetřit benzín. V peněžence poslední 2 € a za celý den jsme snědli jen croissant a jablko. Na cestě do Ingolstadtu Kájík studuje na křižovatce mapu a nějací milí němci u nás zastavují a ptají se, jestli nechceme poradit. Dokonce i brzdí dopravu :-)

Pak naposledy tankujeme za eura, už musíme platit kartou a jdeme utratit poslední 2 éčka do Penny. Kupujeme velké sušenky a redbulla. Bohužel netušíme, že mají zálohy na plechovky a trapas je na cestě :D Pokladní volá o storno a pán za náma nám říká, že to doplatí, ať si vezmeme oboje. Říkáme danke a mizíme rudý z obchodu. Po vypití redbulla se cítím trošku čilejší a v žaludku už nekručí, takže frčíme na Regensburg. K hranicím už je to snad nekonečný. Hudba do uší už mě nebaví a bolest zadku a kolen je nesnesitelná. Když vidím ceduli Česká republika, málem se rozbrečím. Stavíme u mekáče a Kája jede ještě trošku natankovat za český money, 40 Kč/litr!! :-o

V Plzni jsme o půlnoci šťastní a těšící se na teplo domova a postýlku.

Dnes najeto 912 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE