Faro 2000

Ve třech na konec Evropy. Léto a sluníčko láká motorkáře za hranice všedních dnů. Ne jinak tomu bylo i v případě našich hrdinů.

Faro 2000

Kapitoly článku

Duchovním otcem nápadu navštívit

19.ročník motorkářského setkání

byl Jarda Kahoun , který vloni absolvoval toulky po Korsice s jiným motorkářem Tomášem Licekem. Letos kluci dumali kam by se jelo a nejelo. Tak Jarda a Marek přišli s tím, že sraz ve Faru je velký podnik a mohla by to být zajímavá akce. Dohodli jsme se i s Tomášem, že pojedou, ale bohužel z celého podniku z finančních důvodů Jarda vycouval a osamělé duo začalo připravovat cestu ve dvou. Trasu jak překonat Evropu připravil ještě Marek s Jaroslavem a Tomáš velmi pilně pracoval na seznamu kulturních památek, opuštěných pláží , které chtěl cestou navštívit a vůbec mapoval terény. O podrobný itinerář s jednotlivými mapami se nám postaral počítač. „… 14.července jsme někdy v 11.hod. dopoledne s Tomášem vyrazili z Prahy. Tomáš jel na

Hondě CB 750

, 92 rok výroby, Jarda vyrazil na

Yamaze Chopper Virago 1 100

, rok výroby 95 a Marek s

Kawasaki GPZ 900R

z roku 86. Všichni mu říkali, že se zbláznil, že nikdy tak daleko nemůže dojet. Ale díky jednomu dobrému muži a jeho servisu v Ruzyni (pan Meixner), který byl naprosto neuvěřitelnej a připravil mi motorku pro tuto cestu tak, že bez minimálních problémů dojela tam i zpět. Zmínil jsem jméno Jarda, to nebyl ten původní kamarád, ale chlapík stejného křestního jména, Jaroslav Vaško, který vyrazil do Fara sám. Bez přípravy, jen si chtěl zkusit, jestli to dokáže. Stejný den dojel na Rozvadov, kde úplnou náhodou projížděli kluci, kamarádi na motorkách, kteří letos jedou Korsiku a řekli mu, že se Marek a Tomáš chystají do Portugalska.“, a tak se sjeli, ale až ve Francii v Mulhouse a dál pokračovali společně. Specielní úpravy, kromě výměny svíček a olejů nedělali žádné. Dokoupili jen nějaké vybavení s sebou, co se týče, lékárny, potravin, pavouků, a pak:“ Bomba ! Fantastická Tomášova nafukovací modrá taška, která se osvědčila již minulý rok na Korzice a byla nesmírným přínosem pro celou výpravu, po celou dobu pobytu. Taška velká, naprosto bezedná, do které se vešlo neuvěřitelné množství věcí. Trasu jsme konzultovali, včetně jednotlivých částí cesty. Nakonec bylo všechno poněkud jinak, Tomáš se striktně držel původního itineráře a my jsme se s ním ráno rozloučili a třeba v poledne jsme se, skoro pokaždé, sjeli na určitém místě, v konkrétním městě. Tomáš měl denní program tak našlapaný, že se to skoro nedalo stihnout. Samozřejmě, že se vyskytly problémy, především na území

Francie

, kde jsou neskutečně špatná značení, tak se bloudilo. Značení francouzských silnic je opravdu příšerné, najít dobrý směr nebo značku, zvlášť, když nejedete po dálnici, ale po okresní nebo místní silnici, je docela malér. Nebýt Tomáše a jeho orientačního smyslu bloudíme určitě dodnes.“

Španělsko a Portugalsko

navigoval Tomáš spolu s Markem Čápem a velmi si pochvalují logiku značení. Milióny a milióny kruhových objezdů, je to bezpečný, netvoří se zácpy a všichni dávají pozor a jezdí na kruháčích pomalu. U každé odbočky značka, kam vede, na jaké město a před kruhovým objezdem cca 200 m návěstí jak objezd vypadá a kam odbočit. Je to perfektní. V Německu zase jezdí všichni vlevo, nejlépe ve všech pruzích stejnou rychlostí, 110 km/hod.! Na dálnicích byla cestovní rychlost 125 - 140km/hod, vzhledem k tomu, že Tomášova Honda je nahatá motorka a Virago je chopper. Po národních cestách tak 110 - 130 km/hod., sice bez ohledu na místní předpisy, ale fakticky jen v místech, kde měli perfektní rozhled a situaci přehlednou, což bylo 99% silnic a cest. „Do terénu jsme se dostali minimálně, snad kromě výstupu na nejvyšší vrchol

Andorry

, protože, tak jak u nás vypadají silnice, takovou kvalitu mají na jihu polní cesty. Samozřejmě, že u moře to trochu klouzalo, protože na asfaltu je nalepená sůl, nebo v horských částích Andalusie , kde byl asfalt rovný avšak ne příliš kvalitní, jinak jsme nepotkali extrémně hnusnou silnici jako u nás.“ Taková to cesta s sebou přináši mnoho pozitivních poznatků, třeba že „…všude v jižní Evropě, mají absolutní přednost chodci, pak jsou to motorky a teprve potom všichni ostatní. Jakmile překročíte Rozvadov, tak si u nás připadáte jako na Balkáně, kde je na přednosti akorát ten, který přijede první, ale máte také dojem, že jedete na klokanovi nikoliv na své milované motorce. Cesta do Plzně je úchvatná zvláště, její povrch složený z krátkých a nerovných panelů. Na jihu opravdu všichni ctí motorkáře. Když se třeba udělá kolona aut a člověk trošku podřadí a motorka je slyšet, uhnou o metr, abychom mohli projet. Nestalo se nám, až na několik případů ve Francii a Německu, při průjezdu kolem velkých měst, že bychom zůstali trčet v koloně.jako řadové auto.“ Při sjezdu z Andorry do Francie přes Pyreneje, což je nádherná cesta plná serpentin, jsme projížděli vesnicí a člověk s dodávkou najel do levého pruhu,dal blinkr, jako že bude odbočovat. Marek byl asi metr a půl za ním a něco se mu pořád nezdálo. „Nakonec chlapík zcela nečekaně zjistil, že vpravo je parkoviště a ohnul to tam. Takže velký troubení, velký podřazování a hnal jsem se za ním se spoustou velice nevybíravých českých nadávek. Skončilo to tak, že jsem ho dohnal, otevřel dveře a uštědřil mu, a to nejen na jeho adresu, několik velmi peprných slov v češtině. Ani nemrknul. Odjeli jsme, nic se nedělo, on zřejmě ani netušil, že mě málem zabil, nebo co se mohlo stát.“

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist