reline_unor



Výlet s domorodci tam a zase zpátky.

Tento popis cesty je čistě subjektívní a snaží se ve zkratce reprodukovat některé zážitky z naší 4 denní moto dovolené. Nečiní si nárok na přesnost ani politickou korektnost. Všechna čísla jsou přibližná...

Kapitoly článku

Den první

Konečně nastal den D a naším cílem byly Beskydy, a v nich ves Řeka a v ní Hotel Javor. Nemohu už dospat rána, kolem osmé hlásím vedoucímu Pavlovi odjezd od baráku, směr Kroměříž. Pavel také hlásí odjezd oddílu z Mikulova. , tak to smažím po D1 na Vyškov, aby na mě nečekali. Nakonec jsem na oddíl čekal na benzínce skoro 2 hodiny, než konečně dorazil, neboť se vydal zkratkou, která byla sice delší, ale zato déle trvala, někudy přes Podivín, Kyjov, Koryčany do Kroměříže. Radostně jsme se přivítali.Toalety na benzince Robinoil můžu doporučit. Pak už to šlo rychle na Hulín, (Hanziho hláška z tunajší vojny  “my jsme holky z Hulína”) Přerov, Lipník, Hranice, Nový Jičín. Mezitím probíhá obědová zastávka ve Starém Jičíně v hotelu Zámeček, kde nám laskavě uvolnili místo v rotundě, kolem kulatého stolu. Pocit pospolitosti rytířů a rytířek nám připomněl scény z filmu Excalibur. Restauraci Zámeček můžu doporučit. Původně zamýšlené foto v ostravské ulici Stodolní je z časových důvodů zavrženo a pádíme dál směr Frýdek-Místek, Hnojník, Smilovice. Kolem Smilovic trochu kufrujeme, protože jedeme podle GPS. Skoro jsme se trefili, ale jak nám řekl místní synek ”je to v jiném údolí přes kopec”. Tak poprvé během cesty musíme dát na domorodce a GPSku ignorovat a jak se ukáže později, budem to muset udělat víckrát. Ubytování v Hotelu Javor proběhlo bez problémů, byl jsem na pokoji s Hanzim. Zde si jistě laskavý čtenář všimne, že jsem nepoužil obratu, spal jsem na pokoji s Hanzim. Protože s Hanzim, pokud nejste mrtvola, se prostě spát nedá. Oficiální info o hotelu praví toto: “Klidné horské prostředí je jako stvořené pro odpočinek“. To je pěkné, ale Hanzi, když sleze ze Stromka, okamžitě zapíná svoje Radio Mikulov (čož je nepřetržitý tok různých informací, které mu vycházejí z huby) a jde zjistit co to tady čepují. Radegast ? To dnešní, s tím dávným pivem stejné značky, už nemá mnoho společného.Osvěžení v bazénu s vodou teplou 19 C bylo ale  perfektní. Večer končíme v baru u televize, kde dávají fotbal z MS v Brazílii. Hanzi už tyká barmance a tituluje ji “tetino”, je čas vypadnout na pokoj a urvat aspoň pár veršíčků. Ale je to  marné, “tetina” se naštvala a Hanzi je za chvilku na pokoji. Do rána jsem střídavě upadal do polospánku, v kterém se mi zjevoval kanadský přírodopisný film v originále, kde v hlavní roli exceloval medvěd Grizzli, kterého ovšem Hanzi kongeniálně daboval …
Dnes ujeto asi 240 km.

Den druhý

Dnešní cíl je jasný, Krakow a pak solný důl Wieliczka. Ten je jediným důlním zařízením, které funguje nepřetržitě od středověku až do dnešní doby. Jeho historické prostory (komory, chodby, nádrže, studny), které mají dohromady kolem 300km, se nacházejí na devíti úrovních v hloubce od 64 do 327m. Vyrazili jsme po osmé k polským hranicím mimo dálnici. Teplota stoupala a my jsme se v hustém provozu sunuli padesátkou po rozbitých nebo opravovaných okreskách, poslušně podle GPS. Po asi 40 km jízdy, podél bazarů s rozebranými díly aut, začala mít naše skupina 8 motorek potíže se udržet pohromadě. Vesnici střídala vesnice, všude kruháče, ve městě Bielsko-Biala nás GPS rozdělila na dvě části. První část jela podle GPS nesmyslně zpět do centra, druhá část podle cedulí na Krakow. Vedro začínalo být vražedné. Čekáme ve stínu u nádraží na první část oddílu. Domlouváme se, že budeme pokračovat sami a potkáme se s druhou polovinou ve Wieliczce. Jedeme s jinou GPSkou směr  Wadovice, Skawina, Debniki, Wieliczka. Časová ztráta narůstá a je jasné, že dnes už Krakow nedáme.U solných dolů parkujeme hned u prvního parkoviště za 3 PLN na motorku. Nasměrují nás tam dobrovolníci s páskou. Je to finta ! Když pak pěšky popojdeme blíž k dolům, je tam poloprázdné parkoviště za 2 PLN na motorku. Držíme se české tradice a nechceme slevu zadarmo. Je už pořádné vedro a tak se ženeme ke stánku Pivo-Limo. Tam potkáváme druhou část oddílu. Částěčně mají pravdu, měli jsme jet za nimi, i když GPS ukazovala nesmysly. Oddíl má zůstat pohromadě. Horší bylo, když jsme chtěli prohlídku v češtině. V nabídce byl ruský, německý, anglický, francouzský, italský a španělský průvodce. Prohlídka v českém jazyce nebyla pro naši čtrnáctičlennou skupinku možná. Nakonec jsme se připojili k Polákům, protože připlácet si za cizojazyčnou prohlídku, které by polovina z nás nerozuměla, bylo zbytečné. Ve finale se ukázalo, že polskému průvodci stejně nerozumí nikdo ani slovo. Iniciativy se ujal Hanzi, který korigoval průvodce upřesňujícími hláškami. Prohlídka trvá asi 2,5 hodiny a začíná sestupem po 380 schodech. Hned na začátku jsme se dozvěděli, že si projdeme jen zlomek z celkových 245 kilometrů dlouhých chodeb. Na turistické trase je 2,5 km chodeb, 23 komor v hloubce od 64 do 135 m. Teplota je stálá mezi 14 a 16 C. K vidění je technika, sály, kaple i jezírka. V podzemí pracovali i koně a krásná  je výzdoba hlavního sálu, který je obrovský a pořádají se zde různé koncerty. Zaujala nás take cesta zpět, zvaná hledání výtahu, který by nás vyvezl na povrch. Šli jsme dlouhými chodbami ke dveřím, za kterými byla vždy ještě delší chodba s dveřmi. Tempo bylo svižné a postarší průvodce se ve finale opíral o sloup a držel se za srdce. Hanzi prohodil hlášku, něco ve smyslu, že vzduch v podzemí má prokazatelné lečebné účinky. Naštěstí se výtah po projití kolem bufetu, luxusní restaurace, obchůdků se suvenýry a občerstvením, nakonec našel. Bylo jasné, že zpátky dáme dálnici, jinak nemáme šanci být do večeře zpět. Město Wieliczka je vzdálené asi 10 km jihovýchodně od Krakowa a my jsme se napojili na dálnicii směr Katowice - části dálnice jsou v těchto úsecích zpoplatněny (za jeden úsek 9 PLN). Cesta ubíhala svižným tempem a musím přiznat, že řidiči se k naší koloně chovali, až na pár vyjímek, ukázněně. Po cestě jsme také tankovali a potkali jsme pár motorkářů. Třeba ruskou předsunutou hlídku, kde mezi dvěma SUV značky Mercedes a  BMW  jel “mužik” na bílém Gold Wingu, který měl místo chromu všechno v barvě žlutého kovu. Ohozen byl ve značkových ¾ teplákách a vasilovi, na hlavě “bezpečnostní” helmu značky Vespa. Dálnice byla k večeru skoro prázdná a chladný větřík nás doprovázel až do beskydských lesů, kam jsme dorazili kolem osmé večer. Po večeři končíme v baru u televize, kde dávají fotbal z MS v Brazílii. Hanzi už netyká barmance a netituluje ji “tetino”, ale zaujímá centrální pozici mezi volejbalistkami, kterým nabízí “půlčíka” slivovice. Zbytek oddílu tvrdí závěr perného dne Jackovými “starými teniskami” (Jack Daniels Old Tennessee).
Dnes ujeto asi 380 km.

Den třetí

Na dnešek je v plánu přesun z Beskyd do Jeseníků přes Opavu, hlavní město Moravského Slezska. Cíl přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně. Kupodivu dnes jsem se vyspal do růžova, protože Hanzi včera našel ve své toaletní tašce nepoužité ucpávky do uší, které mi daroval. V půl šesté, čilý jako rybička, beru ručník a opatrně mizím z pokoje směr venkovní bazén. Plavu prsa v chladné vodě, zatímco podél bazénu kráčí Hanzi (nevím, kdy se probudil) a nahlas recituje do ticha beskydských lesů tabulku tvrdosti minerálů, asi pozůstatek po včerejší debatě…
     Po snídani a vyrovnání dluhu na baru, skáčeme na kůň a vyrážíme směr Ostrava, Opava, Bruntál, Staré Město, Karlova Studánka, Bělá pod Pradědem a Loučná nad Desnou. Trasa ubíhá za krásného počasí a my se, s přestávkou na kávičku v Bruntále, kocháme krajem mnoha serpentin a cílíme do obědového penzionu Route 44 v Loučné. Vedoucí výpravy Pavel slibuje steaky na grilu, živou hudbu a oslavu ve stylu amerického  Independent Day. Těšíme se tak, že serpentiny na Červenohorské sedlo drtíme takovou silou, až batůžky poprvé začínají remcat. Musím tady podotknout, že ženskou část oddílu velmi obdivuji, protože já bych si za nikoho z nás nesedl, ani za prase.
V brzském odpoledni stavíme motorky na parkovišti penzionu. Je to divné, ale vítá nás pouze jakási přiopilá partička na terase. Žádná grilovačka, žádná country music, žádný Independent Day se nekoná. Že by aspoň ty steaky ?  Objednané stejky jsou asi tak chutné, jako vymačkaný hadr bez chuti a zápachu. Mezitím nám popadá většina motorek, protože asfaltová drť se na parkovišti pod stojany motorek taví. Tento podnik vám doporučit nemohu. Platíme za ty úžasné služby a uháníme poslední kilometr na motorkách směr pension Gól. Rychle převlékáme motohadry a vyrážíme busem na prohlídku elektrárny Dlouhé Stráně. Bus přjíždí do Informačního centra, kde shlédneme film a dostáváme informace od průvodkyně. Informace jsou zajímavé, ale přesto si někteří z nás si v průběhu filmu “schrupnou”. Prohlídka strojovny a dolní přečerpávací stanice ukončuje výlet nádhernou přírodou. Lanovka už dnes ukončila provoz, takže nahoru na vypuštěnou horní nádrž se dnes nedostaneme. Hanzi zůstává a testuje Holbu a místní kelnerku. My se vracíme do penzionu, kde si dáváme před večeří  šest setů nohejbalu. Večeře v místním bývalém kině je na rozdíl od oběda docela dobrá. Po večeři se hraje turnaj muži versus ženy v bowlingu. Některé bikerky porážejí chlapy s přehledem na body. Noční televizní přenos z MS v Brazílii a poslední Holba z hor ukončuje program tohoto dne.
Dnes ujeto asi 200 km.

Den čtvrtý

Ráno rychlá snídaně a přesun k domovu směr Šumperk, Zábřeh, Mohelnice, Loštice, Olomouc, Prostějov, Vyškov, Slavkov, Blučina, Mikulov. V Lošticích stavíme na náměstí a čekáme na otevření prodejny s tvarůžky. Po nákupu kvalitních výrobků a krátkém osvěžení vyrážíme dál. Na pravé straně sledujeme velkou bouřkovou frontu, která se táhne nad Kosířem, napříč přes dálnici na Brno. Snažíme se uhýbat, ale do prvních kapek vjíždíme někde u Dobromilic. Zastavujeme na benzině a dáváme kávičku. Prší vytrvale, ale obloha je na několika místech protrhaná. Loučím se tedy s oddílem, který se rozhoduje jít na oběd do místní hospody a s vidinou nedělního oběda doma, vyrážím do bouřky. U Brodku v prudkém lijáku najíždím na R46 a opatrně projížím bouřkou, po několka kilometrech déšť ustává, uvědomuji si, že mám mokré rukavice a v botách vodu. Jinak sucho a pohoda. Za hoďku jsem doma, přesně k obědu. Jak říká klasik: To bylo shledání…Po obědě plný zážitků z cest jsem musel dohnat několikadenní spánkový deficit. Tak zase za rok se těším s domorodci z Mikulova.          
Dnes ujeto asi 200 km.

Iva a Pavel: Harley Davidson FLHTC Electra Glide Classic
Miluška a Jirka: Suzuki Intruder
Dana a Dušan: BMW GS 1150
Jarka a Luboš: Suzuki Intruder
Eva a Jožka: Kawasaki 650W
Zdena a Karel: Honda Deauville
Hanzi: Suzuki V-Strom
Mirek: Yamaha XVS 950 Bolt

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (14x):


TOPlist