Rychlovka do Polska

I v Polsku je spoustu krásných a zajímavých míst!

Rychlovka do Polska

Kapitoly článku

Původní plán pro letošní rok  byl vlastně úplně jiný. Chtěli jsme zdolat Černou Horu, Srbsko a Chorvatsko.  A to ve třech Jirka - BMW 1200 GS, Franta - 1200GS a já - BMW 1150 GS. Ale jak prohlásil Jirka, rok 2011 se úplně pos..l. On vzdal jako první z několika důvodů, o kterých se tady nechci rozepisovat. Začátkem léta jsem já skončil v nemocnici se zápalem plic, a tak jižní výprava měla definitivně odpískáno. Dlouho jsme řešili kam vyrazíme, a protože léto se  nezadržitelně krátilo, začínali jsme být zoufalí. Až někdo prohodil spásnou myšlenku: „…když všichni táhnou na jih , proč se nepodívat na opačnou stranu !!! Moře tam maj přece taky !!“
A bylo rozhodnuto. Jasný, vyrazíme do Polska a to na 5 dní, ale bohužel jenom ve dvou... Jirkovi se tenhle rok nedařilo dál a tak jsme mu dali funkci nejezdícího kapitána, který nás bude jistit z domova.
Bohužel  Polsko nás napadlo jenom 14 dní před termínem odjezdu, a to jsme ještě týden strávili na rodinné dovolené u Seneckých jezer. Na veškerou přípravu nám tedy zůstal jenom týden, což bylo dost málo, jak se později ukázalo. Na Senci jsme naplánovali intenerář a modlili se za lepší počasí, protože  to dosavadní nestálo za nic.
Po skončení dovolené jsem ještě  zavítal na jednu oslavu 50. narozenin a domů do Českých Budějovic se vracím až v neděli odpoledne. Vzhledem k tomu, že odjezd je naplánován na brzké pondělní ráno 1.8.2011, stíhám sotva nakoupit a zabalit. Cestovní pojištění vyřizuji už v noci. Ještě že někdo vymyslel internet...

Den první - pondělí 1. 8.2011

Vyrážíme  ve  4,30 hod ráno a máme v plánu urazit co největší vzdálenost směrem k Varšavě. Čím vice kilometrů dneska zmáknem, tím více času můžeme strávit obdivováním předem určených návštěvních míst. Počasí nic moc, ale zatím neprší. Naše strategie vyjet brzy ráno se vyplatila a po cestě do Pelhřimova potkáváme jen několik málo aut. Na zdejší pumpě dáváme ranní automatovou kávu a bez dalšího otálení pokračujem směrem na Jeseníky.  Začalo nám pršet a příštích asi 400 km nepřestalo. Ještě před hranicemi nás telefonem Jirka ujišťuje, že už ten déšť musí přestat, ale bohužel neví kdy.
V Jeseníku už máme té vody až po krk a zcela vážně se rozhodujem zda se neotočit. Ale na vojně jsme byli a prý musíme něco vydržet. Pokračujeme tedy v putování dál. Hranice projíždíme kolem 10,30 hod a přes Prudnik a Krapkowice nabíráme kurz Varšava. Kolem 15 hod přestává konečně pršet a dokonce místy vykukuje modrá obloha. Dáme tedy menší pauzu, kterou využijeme ke zhltnutí nějaké svačinky a převlečení našich promočených hadrů.  Silnice i  hadry rychle usychaj a my si začínáme konečně užívat jízdu na našich bramborách.   
K večeru se blýská na lepší časy. Vylezlo totiž sluníčko a solidně pálí.  Díky rovinatému terénu požíráme naplánované kilometry docela s přehledem a můžem si tedy dovolit zastávku na večeři u místního stánku s občerstvením. Déšť a myšlenky na návrat domů jsou dávno zapomenuty. Nebe je totiž bez mráčku a my se začínáme potit. Dnes už nám zbývá jenom najít místo na spaní. Na mapě jsme si našli plácek u řeky Wisly nedaleko Varšavy, ale chyba lávky. Řeka se nedávno rozvodnila a protože rovina je tady opravdu placatá byl problém najít suché místo bez bláta. Navíc se nám poněkud setmělo, a tak berem zavděk prvnímu místu, kde nám nečvachtaly boty v blátě a stavíme stan na lesní cestě. Dnešních 805 km nám dalo docela zabrat, tak dáme jednoho plechové kozla a jdeme spát.


Den druhý - úterý 2.8.

Ze stanu nás ráno vytáhlo sluníčko tak na nic nečekáme a hned po nutné hygieně a nacpání našich pupíků zásobami z domova jsme usedli na GS a odjeli za dalším dobrodružstvím. Dnes máme v plánu navštívit Vlčí Doupě, prohlídku Mazurských  jezer a hlavně se co nejvíce přiblížit k moři. Varšavu objedeme zprava a  pak to namíříme na Makow Mazowiecky, Szczytno, Mragowo a Mazurská jezera. Velice rychle nám došlo, že jezdit po zdejších hlavních tazích nebude to pravé ořechové. Obrovské vyjeté koleje a kolony kamionů nám nedovolovali rychlejší přesun.  Po pár kilometrech jsme to vzdali. Sjeli jsme na vedlejší trojky a ejhle !!  Silnice prázdná a tak pálíme dál a doháníme ztracený čas. Cesta k moři přes Polsko je vůbec taková nezáživná. Stále se opakující scénář ( 3km rovina – zatáčka – 3km rovina – zatáčka – atd… ) sice dovoluje svižnou jízdu, ale pro nás milovníky zatáček je to únavné a nudné.  
Odpoledne konečně dorážíme k Vlčímu doupěti. Prohlídka zdejšího areálu plného vojenských bunkrů, které nechal Hitler vybudovat a následně zničit, aby nepadly do rukou nepřátel, se nedá snad ani popsat. Mega-obrovské kusy betonu, ze kterých byly zdejší budovy postaveny, obsahovaly vše, od skladů munice až po ložnice tehdejších hlavounů. To se opravdu  musí vidět na vlastní oči, jinak si to člověk vůbec neumí představit.  
Prohlídka nám zabrala dost času a nám bylo jasné, že dnes už toho moc nestihnem. Vzhledem ke včerejším kilometrům a dnešnímu nezáživnému přesunu padlo rozhodnutí.  Najdem místo k ubytování a dáme pauzu. Zdejší krajina je posetá obrovskými i docela malými jezery, a tak je při další cestě na co koukat. U jezera Mamry objevujem příjemný kemp. Neváháme tedy a stavíme stan kousek od břehu. Koupání v neuvěřitelně čisté a průzračné vodě jezera nám přišlo po dvou dnech v motorkářských hadrech docela vhod. Návštěva zdejší restaurace taky nebyla vůbec marná. U piva ještě zhodnotíme dnešní den a zítřejší plán.


Den třetí - středa 3.8.

Dnes nás probouzí křik racků a vůně snídaně kterou připravují v místní restauraci. Hned od rána to vypadá na super počasí. Klidná hladina a teplá voda v jezeře Mamry nás nenechá v klidu, a tak si ještě před odjezdem užijeme koupel. Ale žádné dlouhé zdržování. Pobalíme naše saky paky, zhltneme ještě zbytky jídla z domova a  už se těšíme k moři.
Při běžné každodenní kontrole našich biků se začíná projevovat časová tíseň a nedostatečná příprava před odjezdem. Franta si všimnul, že ze zadních brzdových destiček zbývá už jen slabá slupka a já se od včerejška obávám, že jsem přecenil vytrvalost mých Metzelerek. Asi bude fuška na těchhle gumách dojet domů. „… no nic, tak nebudu prostě brzdit," prohlásil Fanda, naskočil na báwo a odjel. Místní silnice se začaly trochu vlnit a tak se cestování stalo příjemnějším. Projíždíme Bartoszyce, Elblag, Krynicu Morskou a zastavujeme na nejvýchodnějším místě Polského pobřeží v Piaski. Odtud už dál cesta nevede. Jenom borový les a prý hodně střežená hranice s Ruskem. Ochutnáme tady něco rybích specialit a kocháme se pohledem na moře. Udělali jsme  ještě pár fotek a proto, že sluníčko pálí jako zběsilé, padla volba na osvěžení našich těl v moři. Popojíždíme tedy pár kilometrů od města na písečnou pláž a vrháme se do vln Severního moře. Koupel krásně osvěží a tak dostáváme chuť na další zážitky.
Pokračujeme  v cestě po pobřeží směr Gdaňsk. Toto přístavní město necháváme brzy za sebou a brzdíme až na nábřeží ve Gdyni. Je tu opravdu nádherně.
Největší lákadlo pro turisty je zde obrovský torpédoborec Blyskawica a plachetnice Dar Pomorza. Najdete tu také mořská akvária a spoustu jiných turistických atrakcí. Torpédoborec nás uchvátil na tolik, že jsme se ho rozhodli navštívit. Bohužel jsme ale přijeli o půl hodiny dýl než byla otevírací doba. Ale nevadí, návštěvu jsme odložili na zítřejší ráno. Zbývající čas z dnešního dne využijeme k prohlídce  nejdelšího dřevěného mola ve městě Sopoty. Sopoty jsou plné luxusních  hotelů a kasín.
Musím se přiznat, že mě překvapil obrovský rozdíl mezi Polskem hned za hranicemi na druhé straně Jeseníků a Polskem tady u moře. Zatímco ve středozemí to vypadá, jako kdyby se čas zastavil v 70. letech,  na pobřeží vidíte obrovské přístavy, luxusní hotely, upravené a čisté pobřeží. Působilo to na mně trochu snobsky, ale je to samozřejmě jenom můj osobní názor. Každopádně kdybych nevěděl, že jsem v Polsku, šacoval bych to na nějaké italské letovisko. Fakt se nám tu moc líbilo.
Dokonce se nám večer podařilo najít velice příjemný kemp přímo ve městě. Je tu teplá sprcha, čisté záchody a stánek s občerstvením otevřený dlouho do noci. Není nad čím přemýšlet a za 20 zlotých za 2 motorky, 2 osoby a jeden stan zde zabíráme místo na přenocování. Trasa v navigaci nám ukazuje, že jsme měli dojet ještě o pár kilometrů dál, ale raději jsme zvolili prohlídku zdejších míst. A nelitujem. Opravdu to stálo za to! Dnes jsme urazili 382 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.29
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist