Road to Hell

PŘÍPRAVA

Všechno začalo už někdy v únoru či březnu, když jsme seděli s Dawkou u piva. Prostě jsme rozplánovávali sezónu a padl návrh jet do Polska k moři. Plán byl opět jiný než pozdější skutečnost. Opravdu nevím, proč ještě pořád nějak plánuju ty svoje motoresty.. :o) . Původní plán zněl totiž takto : Gdańsk, pak se kuknout pod Kaliningrad a posléze přes Mazury domů. Jak to vše nakonec proběhlo se dozvíte nyní… 

ČTVRTEK

Ujeto : 455 km
Cíl : Toruń

Je pět ráno a nám s Lenkou zvoní budík. Je třeba se nasnídat, dobalit a vyrazit na cestu. O půl sedmé již čekáme na OMW v centru a čekáme na Dawku s Verčou, kteří jedou z Dobré. Dnešní plán je jasný. Ujet nějakých 650 km do Gdaňsku a tam se ubytovat. Bereme to přes Bohumín a Chałupki kde se napojujeme na silnici č. 78. Ta nás vede přes samé větší města a tím pádem přes kupu semaforů a aut. Rybnik, Tarnowskie Gory až do Siewierz. Navigace v podobě mapy prozatím bohatě stačí. Cesta je dobře značená. Já poprvé vidím ony slavné polské koleje. Nikdy jsem tomu nevěřil, že ta cesta může tak vypadat, ale je to tak. Opravdu hrůza.
V Siewierz se napojujeme již na silnici E 75, která vede přes celé polsko až k moři. Napojujeme se na ni a míjíme stovky kamionů. Už se po cestách potloukám nějaký ten pátek, ale tolik kamionů jsem snad nikdy nepotkal. Značení polských silnic jsem příliš nepochopil. Jedeme furt po jedné a té samé cestě a ta se střídá v obyčejnou okresku, posléze v dálnici a po dalších třeba 20 kilometrech opět v okresku. Všude kupa kolejí a kamionů. Cesta skoro neubíhá. A ke všemu ještě tenhle hlavní tah jede i přes všechny větší města. Takže kupa semaforů.
Kousek před městem Łódź zajíždíme na odpočívadlo, kde je hospůdka. Zde si dáváme naše první polské jídlo. Ještě štěstí, že někteří z nás vyrostli na polských večerníčcích, a tak nám polština nedělá příliš velké potíže. I když byly výrazy, které jsme nepochytili vůbec. Najedli jsme se parádně. Nuže, jedeme dále. Přece jenom je před námi ještě kus cesty.
Přijíždíme do města Łódź a nastává první problém cesty. Zhruba v půlce města upozorňuje Dawku jeden řidič, že mu z motorky něco kape. Zjišťujeme, že Dawka „uvařil“ motorku. Proto je nutno motorku odstavit, aby se zchladila. Zvažujeme i možnost koupit destilovanou vodu na dolití. Jenže kde ji sehnat uprostřed města, když benzinka nebyla v dohledu. A doprava kvapem houstla. Naštěstí šli kolem dva strážnici, kteří nám ochotně poradili, kde nejbližší benzinka je. Stačilo prý zatočit na křižovatce doprava a asi po 100 metrech. Tuto jsme sice nějak nenašli, ale místo toho jsme našli prodejnu autodoplňků a tam jsme onu destilovanou vodu sehnali :o)
Voda dolita – i když né moc, může se pokračovat dále. Opět se napojujeme na starou dobrou silnici E 75 a valíme směr Gdaňsk. Cesta však neubíhá tak, jak bychom si představovali. Na cestě se tvoří kolony, při průjezdech městy trávíme více času než je zdrávo. Proto nastává operativní změna plánu. Měníme cíl dnešní trasy na Toruń. Teda pokud tam seženeme kemp. Jsme asi 15 km a úsek vede krásnými lesy. A všude je spousta cestiček k nim a myslím, že i spousta míst, kde přespat nadivoko. My ale chceme kemp se sprchou. Protože po dnešku bodne.
Toruń. Kemp nacházíme vcelku bez komplikací. Je kousek do centra. Zjišťujeme cenu a 90 zl za chatku pro 4 osoby nám přijde adekvátní. Kemp je téměř prázdný. Ale to nám neva. Pro nás jen dobře. Vaříme si večeři a dáváme první polské pivo. Není špatné. 
Uvařeno a snědeno. Jdeme na prohlídku města. Proč taky nevyužít toho, že bydlíme zhruba 5 minut od historického centra. Tato část je velice nádherná. Hlavně noční osvětlení tomu dodalo tu pravou atmosféru. Dokonce jsme zjistili, že Toruń je městem astronoma Mikuláše Koperníka.
Všichni jsme tímto městem nadšeni. Je to opravdu krása. Ale myslím, že přes den to nebude ono. Prostě by tomu chybělo to noční kouzlo.
Je jedenáct večer a je třeba jít spát. Na zítřek máme opět smělé plány :o)

PÁTEK

Ujeto : 318 km
Cíl : Hel

Vstáváme kolem půl sedmé. Venku nám hezky pere slunko. A tak to má na „dovolené být ":o) . Děláme si snídani a domlouváme hrubý nástřel dnešní trasy. Vyhnout se Gdańsku, navštívit největší křižácký hrad Malbork, poté to vzít na Mierzeju Helskou a pak jet přenocovat k městu Łęba – je tam totiž poušť.
Z Toruně vyjíždíme před půl desátou. Provoz je neskutečný a docela se v té koloně potíme. Na slunku bude něco přes 30 stupňů. Napojujeme se opět na silnici E 75, která vede na Gdaňsk. U vesnice Fletnovo dáváme malou pauzu na občerstvení. Napití, posilněni a mírně odpočati vyrážíme dál. Cesta prochází relativně pěknou krajinou plnou lesního porostu. Další zastávku děláme na focení hradu ve městě Gniew. Jde opravdu jen o vyfocení a jedeme dál, přece John hlavní atrakce dne nás teprve čekají. V městečku Swarożyn se napojujeme na silnici č. 22, která nás dovádí přímo do Malbičku. Najít hrad není vůbec problém. Je kousek od hlavní cesty. Motorky odstavujeme na parkovišti a jdem se juknout na tu krásu.
Je to mastodont. Opravdu nádherný hrad. Na prohlídku ovšem nejdeme. Zaprvé naše znalost polštiny není až tak dobrá a taky máme pocit, že prohlídka bude až příliš dlouhá. Proto se spokojujeme jen s venkovní prohlídkou. A i ta stojí za to.
Blíží se dvanáctá hodina a je třeba se poohlídnout po nějaké hospůdce. To se nám přímo v Malbičku nedaří a proto pokračujeme po naší „oblíbené“ cestě E 75 dál na Gdaňsk. Přijatelnou hospůdku nalézáme ve vesničce Miłobądz. Sedáme na zahrádce. Objednáváme si kuřecí řízek s fritkama a k tomu pomerančový sok. Vaří velice dobře a za přijatelné ceny. A to se cení.. :o)
Jsme plní a nikomu se nikam nechce. Ale tak nějak musíme. Před městem Pruszcz Gdaňski sjíždíme ze silnice E 75 a napojujeme se na silnici č. 56. Tímto se vyhýbáme Gdaňsku. Naštěstí :o)
Čemu se však nevyhýbáme je Gdyni, do které přijíždíme lehce po třetí hodině odpolední. Zde se Dawka stavuje do motoshopu koupit si olej do své KTM, jelikož mu nějak mizí. Nemají sice přímo ten co chce, ale v dnešní době není problém různé oleje spolu míchat. A tím, že je tolik hodin, nastává také otázka, kam dál jet, jestli do města Hel a nebo Łęba. Žádáme tedy o radu přímo prodejce v motoshopu. Ten radí město Hel, jelikož je tam toho víc k vidění. Jeho rady uposlechneme a děláme dobře.
Kolem páte již najíždíme na Mierzeju Helskou a já poprvé vidím moře. Zastavujeme v Kużnici a jdeme rovnou na pláž. První dotyk a ochutnání, zda je to moře opravdu slané. Je :o) Chvíli meditujeme, fotíme a pak valíme dál, až do města Hel. Průjezd do tohoto města opět krásnou krajinou. Všude les a za ním prosvítá moře. Nádhera. Jen škoda toho ostnatého drátu, který ohraničuje vojenský prostor. Ten dojem poněkud kazí.
Jsme úplně na konci poloostrova. Nacházíme kemp. První prohlídka mne příliš nenadchla, ale ostatní jsou již dost unavení a proto zůstáváme. Nakonec tohoto rozhodnutí nelituju ani já. Vše je totiž vykoupeno krásným prostředím kousek za kempem. Stavíme stany, vybalujeme, převlíkáme se. Posléze už máme i špekáčky na rožni a připravujeme večeři. Jídlo nám dodalo novou sílu a proto jdeme na pláž vyfotit motorky s mořem. Kvůli těmto fotkám musíme překonat malou barieru z písku. Opět nová zkušenost.
Focení proběhlo úspěšně, je třeba schovat motorku zpět do kempu a jít se podívat dál na pláž. Dawka ještě chvíli zůstává krosit v písku ( posléze se mu to nevyplácí a láme si držák páčky spojky)
Procházíme s Lenkou bývalým vojenským prostorem a zhruba po 500 metrech se před námi otvírá nádherná písčitá pláž. Je to nádhera. Trávíme zde asi dvě hodiny. Fotíme, brouzdáme se v moři a užíváme si krásného západu slunce. Zanedlouho přichází i Dawka s Verčou.
Slunce zapadlo za obzor a bylo třeba se vrátit zpět do kempu. Dáváme ještě pivko a kolem půl jedenácté jdeme spát. Zítřek bude krutý. Čeká nás přesun přes větší půlku Polska.

SOBOTA

Ujeto : 453 km
Cíl : Jezioro Jeziorsko 

Vstáváme opět do teplého a slunečného rána. Vaříme si kafe a snídáme. Mezitím nám schnou stany, které byly navlhlé od rosy. Nikomu se od moře nechce. Ta prázdná pláž je opravdu nádherná. Ale jaksi v pondělí musí většina z nás do práce a proto je nutné jet zpátky, směr ČR. Dnešní plán je jasný. Ujet pokud možno co nejvíce kilometrů směrem na jih.
Zpátky to bereme tak jak jsme přijeli, tedy po silnici č. 216 do města Reda, kde se napojujeme na hlavní tah na Gdaňsk – silnici č. 56. Pod Gdaňskem přejíždíme na silnici E 75 – naše oblíbená. Cestou se jen stavujeme na oběd ve městě Gniew. Opravdu špičková restaurace za špičkové ceny. Mohu vřele doporučit. Maso výborně propečené a ta příloha. Opravdu vynikající.
Ve městě Świecie se napojujeme na silnici č. 5, která vede na Bydgosz. Opět velké město plné semaforů. Naštěstí cesta je dobře značená a nejsou vážnější komplikace přejet na silnici č. 25 směrem na Inowrocław. Jen by to chtělo pauzu a Verča si vyžádala pohár a nebo aspoň zmrzlinu. Zkouším zastavit v první hospodě, ale bohužel je zde nějaká oslava a tak na nás kašlou. Proto jedeme dál. Zastavujeme se až v malé lesní hospůdce, kde maj jen nanuky. Aspoň něco :o) Zde si domlouváme cíl dnešní cesty – Jezioro Jeziorsko. Tam by totiž mohly být kempy a tudíž i sprcha.
Držíme se silnice č. 25 až do Konina. Zde jsem měl odbočit na silnici č. 72 směr Turek, ale nějak se mi nepodařila najít odbočka. Takže jsem po silnici 25 dojel až do obce Rychwał. Zde odbočujeme na silnici č. 443 do Tuliszkowa. Dáváme pauzu a jdem nakoupit suroviny na večeři a zítřejší snídani.
Následuje krátká etapa po silnici č. 72 a v obci Turek to stáčíme na silnici č. 83 směr Sieradz.
Za obcí Dąbrowa nalézáme první kemp a jdeme do toho. Chatka pro 4 osoby stojí 95 zl, což je podobná cena jako v Toruni. Chatka je velice hezká a prostorná. Jen je tu jeden problém. Všude je kupa komárů. Jsou jich tu mraky.. holt spíme u jezera. A k tomu ještě hluční poláci ve vedlejší chatce. Ale jsme natolik unavení, že je nám to v podstatě jedno. Usli bychom i na metalovem koncertě..:o)
Ne moc přijemný pocit z kempu ještě podtrhuje ještě sociální zázemí. Podobné jsem snad ještě ani nezažil. No ale co. Vše se dá přežít a i my jsme přežili v tomhle kempu.
v kempu - pracovní název - U Komára

NEDĚLE

Ujeto : 324 km
Cíl : Ostrava
Vstáváme opět brzo. Něco kolem půl šesté. Klasické kafe a snídaně. Mezitím se balíme, já mažu řetěz a Dawka dolívá olej do motoru. Během snídaně opět řešíme dnešní trasu. Hlavních tahů už máme docela dost a tak se rozhodujeme, že to dnes vezmeme více bočníma cestama. Kilometrů nám moc nezbývá, tím pádem máme docela časovou rezervu.
Na cestu vyrážíme lehce po deváté ranní. Napojujeme se zpátky na silnici č. 83 směr Sieradz. Cesty jsou prázdné a jde udržet vcelku svěží tempo. Větší kus cesty jedeme kolem jezera, u kterého jsme spali. Holt velká země, velká jezera.. :o)
V Sieradzu odbočujeme na silnici 480. Konečně začíná pravá divočina, všude lesy, nulový provoz a polorozbitá cesta. To pravé pro naše endurka. Jedeme kolem nějakého národního parku a tak je pořád na co koukat. Já do toho všeho ještě koukám do mapy, abychom náhodou někde špatně nezabočili. V Szynkielowě odbočujeme na silnici č. 481, která nás dovádí do Wieluńě.Zde se napojujeme na silnici č. 45, která vede až na státní hranice s ČR. Nám se ale příliš po hlavní cestě jet nechce a tak v obci Gorzów Śląski odbočujeme na silnici č. 487, směr Olesno. V lesích si všímám rozhledny. Při bližším ohledání však zjišťujeme, že se jen jedná o hasičskou hlídkovou věž. Škoda.
V Olesne zastavujeme u dřevěného kostelíka. Podobný je v Ostravě Hrabové a nebo v Gutech u Třince.
Je kolem dvanácté a je třeba se zase začít starat o žaludek a najít poslední polskou hospůdku, ve které strávíme čas oběda. Toto se však stává docela problémem, jelikož je neděle a všechny hospody jsou zamluvené a všude jsou nějaké slavnostní obědy. Všude kupa lidí pod kravatami. Asi maj nějaký svátek či co.. no hnus..
Po projetí silnice č. 494 jsme zpět na silnici č. 45, která vede na Opole. Zastavili jsme již snad u 4 restaurací a pořád se nám nedaří nic sehnat. Potkali jsme se i s jedním motorkářským párem, který jede od Opole a mají stejný problém. Nemají se kde najíst.
Přijíždíme do Opole a tak nějak se ztrácíme. Chybí nějaká cedule s odkazem na náš směr. Trochu bloudíme a nakonec jsme nuceni se zeptat kolemjdoucích. Na třetí pokus se nám daří najít člověka, který je schopen nám dobře poradit, kam máme jet.
Stále hledáme hospůdku, ale pořád neúspěšně. Nakonec se nám to však daří asi deset kilometrů za Opolem. Je to snad jediná restaurace, kde není rezervace. Asi to bude tím, že je součástí benzínové stanice. Sice tu není rezervace, ale zato je tu plno. Takže musíme na jídlo docela dlouho čekat. Ale hlad je silnější než my :o)
Kolem druhé odpolední opouštíme restauraci a bez zbytečných komplikací pokračujeme směr domov.
Jediná menší komplikace byla v jedné polské vesničce, kde byla cesta uzavřena a značení objížďky poněkud chybělo. Naštěstí jsme se chytli nějakých místních motorkářů a to nás provedli bez vážnějších problémů přes okolní vesničky zpět na naší cestu :o)
Kolem čtvrté hodiny odpolední stojíme v Chałupkách a loučíme se. Dawka s Verčou jedou do Dobré a my s Lenkou se stavujeme ještě za našima na barák. Začíná jemně pršet, ale to je nám už docela jedno, jelikož jsme kousek od domova. Poslední foto, zamávání a hurá domů.

ZÁVĚR

Prožil jsem zajímavé 4 dny na cestách polských. Najel něco přes 1550 km a poznal že i v Polsku je krásně. Jen člověk musí sjet z hlavních tahů a jet po těch bočních. Tam je však už někdy problém s navigací. Ale vše jde. Takže třeba někdy se tam vrátím. Ale už s podstatně menším denním dávkováním kilometrů.