Polsko - z Liberce k moři

Červnová dovolená naplánována na 6 dní od pondělí do soboty, trasa směrem k moři po západní části Polska u Německých hranic, zpátky přes Wroclaw a Východní Čechy.

Polsko - z Liberce k moři

Kapitoly článku

Liberec - Miedzyrzecz

Vyjeli jsme okolo 10:00 hod. počasí se zrovna moc netvářilo vlídně, mraky pluly po obloze a vypadalo to na déšť, teplota okolo 14 st. C. První zastávku jsme si stanovili v Boleslawieci u kamaráda, kterému jsem již 3 roky sliboval, že se u něj stavím. Jeli jsme přes Mníšek, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem, Mirsk, Lwówek Slaski, tady v těchto místech byly silnice na polském území naprosto nejhorší co jsem zažil a pak ještě u Mostowic. Do Boleslawiece to bylo asi 100 km, musel jsem baťůžkovi slíbit, že příště budou zastávky po kratší vzdálenosti. Posezení u kamaráda, který nás vybavil zatavenou nepromokavou mapou Polska, která se později několikrát velmi hodila. Klábosilo se nám dobře, ale čas nás tlačil a tak jsem po dvou hodinách museli vyjet, ještě nás čekalo necelých 200 km. Silnice se zlepšovaly a mohu jedině na polské silnice pět chválu a to jsem nejezdil po dálnicích či jejich S. Jeli jsme po okreskách a co se občas jako závada objevilo byly vyjeté koleje.

 Zastávka ve Szprotawě  na náměstí, udělali jsme si malou procházku centrem, je to tam kostel vedle kostela, opravený vedle zchátralého. Kousek od náměstí socha  Papeže Jana Pavla II. Po chvílích odpočinku jsme pokračovali do našeho cílového města, kde jsme měli ubytování - Miedzyrzecze. Naštěstí se člověk s Poláky docela dobře domluví a většina jich je ochotných poradit, po chvílích pátrání jsme našli ubytování hotelik Duet, jednalo se o sportovní areál s bazénem, saunou, bowlingem.

Ubytování ve dvoulůžkovém pokoji s vlastním sociálním zařízením a snídaní v ceně 130 PLN za noc pro dva. Wifi připojení na pokoji nebylo zrovna nejlepší a nakonec po 22:00 hod. už vůbec nefungovalo a do rána se nebylo možno připojit. Vynahradila to bohatá snídaně, která neměla chybu.
Objevili jsme zde opravený a zrekonstruovaný "zamek", u kterého byl hezký park, vše pěkně upraveno, jen dojem kazili dva místní opilci, kteří se tam nalévali vodkou a táhlo to z nich jak z lihovaru. 

Celkem první den ujeto 285 km, myslel jsem si, že to byla nejdelší trasa, ale spletl jsem se :-)

Miedzyrzecz - Rewal

Druhý den na cestách. Ráno opět oblačno, ale teplota o něco vyšší. Po snídani jsme oblékli motorku do kufrů a vyrazili dnes již k moři, původně naplánovanou cestu přes menší města po okresních cestách nám zhatilo místy nedoplněné značení u nových úseků dálnic a občas nás to navedlo na dálnici, kde jsme při první příležitosti sjeli na okresky. Poláci hodně budují nové silnice, mají kolem dálnic postavené čtyřmetrové ploty a to asi nejen kvůli zvěři.

Ještě to však nemají dodělané a tak chybí odpočívadla a benzinové pupmy. Cesta nás dovedla k Szczecinu, kde jsme se chtěli podívat k přístavišti, ovšem město bylo rozkopané a dost objížděk, nakonec jsme to vzdali a pokračovali směrem na Rewal, kde jsme si chtěli spravit chuť a podívat se na polovinu kostela v Trzescazu, který mi byl doporučen k shlédnutí kamarádem. Podle jeho vyprávění v době, kdy jej postavili, byl od moře vzdálen 3 nebo 4 kilometry, dnes se nachází přímo na pobřeží.
 

Cesta byla pohodlná, motorka jela k mé naprosté spokojenosti, foukal dost silný protivítr, který se měnil v boční nárazový, počasí se vylepšilo a začalo svítit sluníčko. Hned se jelo veseleji. Cestu jsem se snažil jet co nejblíž pobřeží, aby bylo vidět moře, ale od silnice k moři je to vždy ještě kus cesty a mezi silnicí a mořem jsou boroé háje. Nakonec jsme dojeli do Rewalu, kde jsme se ubytovali v soukromé vile Burzstyn, majitelka dokonce otevřela zatím nevyužitou místnost v přízemí a mohl jsem si tam dát motocykl. Jak říkám, lidé byli dost ochotní.

Z Rewalu jsme to vzali procházkou po pobřeží do Trzesaczu, abychom se podívali na již popsaný zbytek kostela, moře bylo ještě studené a tak jsme odolali do něj skočit, navíc se zase zatáhlo. Zpátky do Rewalu jsme to vzali po stezce, která vede nad pobřežím a plyne okolo borového háje. V restauraci jsme si dali horkou cibulovou polévku a studené pivo, nebylo to žádné válečné pivo, naopak natočeno nad míru. Ubytování ve vile bylo pěkné, pokoj měl společné sociální zařízení ještě s jedním pokojem, ale ten nebyl obsazen a tak jsme jej měli sami pro sebe. Vše upravené a čisté. Cena 90 PLN za noc pro dva, bez snídaně. Druhý den najeto 275 km.

Rewal - Ustka

Třetí den, nejlratší cesta. Ta by se dal shrnout další den v Polsku. Od rána svítilo sluníčko, nefoukal moc silný vítr a pěkně to hřálo. Naplánovanou zastávku jsme měli v Kolobrzegu, kde jsme se chtěli mrknout na přístaviště. Byla to nejpohodovější cesta. Silnice krásné, upravené, pokud byly na silnicích vykonávány nějaké opravy, tak to bylo velmi dobře značeno. Příkopy silnic vysekané od vysoké trávy, dopravní značení na jedničku, člověk si musí trochu odvyknout tomu našemu a pak se v něm dobře orientuje, velmi jsme si pochvaloval jejich výstražné značky, které mají oproti nám žlutou výplň a člověk je rychleji registruje. V Kolobrzegu jsme si tedy zajeli k přístavišti, zaparkovat bylo kde, ale pod kola se motali chodci, kteří si chodili, kde se jim chtělo a to hlavně po silnicích, chodníky je ani moc nezajímali a že jede motorka nebo auto jim bylo naprosto fuk. Poláci jsou hrdí národ a pyšní se tím, že bojovali proti Hitlerovským vojskům, všude to dávají na odiv, staví památníky. Narozdíl od nás bojovali a pak si také vymohli dost velkou část území.

 

Několik malých zastávek a dojeli jsme do Ustky, kde jsme byli ubytování ve vile Banita,majitelka příjemná, motorku nás nechala zaparkovat v zadním traktu objektu, neměla bohužel volnou garáž, jinak jsme mohli naši Hondu zaparkovat tam. Vila byla opravována dělníky a hned jak jsme přijeli, tak jeden z nich volal Czeczi???? a smál se od ucha k uchu, druhý den při odjezdu k nám přišel s úsměvem ukázal na naše helmy, zavrtěl hlavou a pak si na hlavu narazil klasický kokos a smál se, že to je ta pořádná helma. Po chvilce jsme mu vysvětlili, že tu máme taky, ale jezdíme s ní na staré Jawě. Jakmile uslyšel Jawa, rozzářily se mu oči a pochvalně kýval hlavou.
Po ubytování jsme se šli projít k moři, od vily to bylo asi 1,2km, protože počasí bylo pořád krásné, sluníčko nepřestávalo svítit, rozhodl jsem se, že vlezu do moře, když už tam přeci jsem, ne??? Na pláži bylo dost turistů, někteří tam chodili v péřových bundách a na hlavě měli pletené čepice, já se svlékl do plavek a vlezl do moře, měl jsem pocit asi jako má lachtan v ZOO při krmení, upřeli se na mě oči turistů, co že tam budu dělat. No co asi, vlezl jsem do vody. Nebyla o moc studenější než vzduch. Musel jsem popojít značný kus od břehu, abych si mohl zaplavat, diváky už jsem přestal zajímat a tak se rozešli. Baťůžek byl obezřetnejší a tak si jen namočila nožky. Voda byla osvěžující. Na pobřeží jsme si dali v Bistru zapiekanki a pivo. Ubytování bylo v dvoulůžkovém pokoji s vlastním sociálním zařízení, wifi dostupná po celou dobu. Najeto 205 km.

Ustka - Wolsztyn

Den čtvrtý nezačal zrovna nejlíp, mrholení se proměnilo v déšť a nakonec v pořádný slejvák. Navíc jsem si nějak špatně změřil trasu a místo plánovaných 280 km jsme ujeli 355 km a prvních 180 km bylo v dešti. Zastávky jsem dělali dost často na benzinkách a jejich kafe na Shellce bylo vynikající, sic stálo 10 PLN, ale byl toho skoro půllitr a příchuť zdarma. Na benzinkách byly WC čisté, voňavé a neplatí se. Cesta vedla přes Szczecinek, Okonek, Pila, Czarnków, kde jsem si udělali jednu z malých přestávek, v tuto dobu již nepršelo a chvílemi prosvitlo i sluníčko, proč ovšem tuto zastávku zmiňuji je, že jsem zde špatně odbočil a místo abych jel na Lubasz začal jsem se vracet na Trzcianku, naštěstí jsem ti to včas uvědomil a chtěl jsem se vrátit, ale přes řeku Noteč ve městě Czarnków opravují most a tak se jezdí jen po jedné straně, kdy provoz je řízen semafory a od Trzcianki byla kolona dlouhá cca 1km. Na první křižovatce jsem  odbočil vlevo a jel jsem směrem na Zofiowo, přestože to byla silnice páté kategorie byla ve velmi slušném stavu, tedy než jsem přijel na její konec, který ústil do lesa, tady už byla jen šotolina, dalo se odbočit doleva, což mi vyhovovalo a vracelo mě to směrem, kterým jsem jet měl, bohužel zde byla pořád jen šotolina, která po 300 metrech končila a kde se vzal tu se vzal byl zase hezký asfalt. Říkám si, mám zpoždění trošku přidám na plynu a zčista jasna přede mnou závory, klasické dřevěné, jako na lesní cestě, hlavou mi blesklo, kde tudy jede vlak a proč nebyly značky, že se blížím k přejezdu no a najednou to vidím, řeka. Bože, co jsem komu udělal, budu se muset vrátit a tu frontu vstát, ale co to vidím, přívoz a na něm auto a před závory stojí traktor s vlekem, že by tady fungoval opravdu přívoz??
http://photo.bikestats.eu/zdjecie/71696/ciszkowo-przeprawa-promowa
 

A opravdu fungoval, žádný motorák, od břehu k břehu natažená lana a pán pomocí kladek přitahoval přívoz z jedné strany na druhou. Kouzlo nechtěného, zpestření dne a když jsem se ptal, kolik budu platit, pán je mávl rukou a nakonec nám ještě zamával. Potom již cesta ubíhala do Wolsztynu bez komplikací, jen to bylo trochu dál než jsem si myslel. Ubytování jsme s pomocí místního motorkáře našli docela rychle, trochu mi to připomínalo chatky kolem Mácháče, ale tyto měly aspoň vlastní sociálky, kuchyňku, něco jako obývák a malou terásku.

Celkem ujeto 355 km

Wolsztyn - Borohrádek

Den pátý, zpátky do Čech a na návštěvu k rodičům. Ráno neprší, jedna dobrá zpráva, trasa by dnes měla mít 325 km, ano měla... Chceme si udělat zastávku ve Wroclawi  a podívat se do Stare Miasto, popisovat zastávky u benzínek a jejich dobré silnice už není zapotřebí, při příjezdu do Wroclawi už vás hned na začátku varují cedule, že tam probíhá oprava silnic a nebude to žádná sranda. Dojíždí mě polský motorkář na Hondě a na křižovatce mi říká ahoj, zdravím ho servus, usměje se a pokyne mi rukou, ptám se ho jestli jede střed města, zavrtí hlavou, opět se usměje a ukazuje mi na obchvat a narozdíl ode mne mění směr. My prostě chceme vidět aspoň část staré Wroclawi. Opravdu v centru opravují silnice. Semafory mají zvláštní interval, zelená zhruba 15 vteřin, projedou 2 auta a pak 3 minuty červená a to na každé křižovatce, krouřím kolem středu města a ne a ne se tam dostat, nakoec se mi po půl hodině podaří zajet mezi staré domy a přiblížit se radnici. Konzultuji to s baťůžkem, že bychom zbytek došli, při pohledu na mapu Wroclawi zjišťujeme, že musíme přes most, ale ten je v opravě a druhý je zase daleko. Nakonec se spokojujeme s tím co jsme uviděli a že tedy pojedeme do Čech. Očima hledám S8, abych se vymotal z Wroclawi, jenže vidím objazdki S8, tak jedu ve směru cedule, když už se dostávám na okraj Wroclawi, nezdá se mi směr a tak zastavuji při silnici, za mnou zastaví polská řidička, říkám si paráda, zeptám se a ona mi poradí. Proše pani, kudy droga na Koldzko? Paní se usměje a odpovídá, pan musí na autostrade. No to jsem asi nevěděl!!! A pani, na autostrade tutaj?? a ukazuji směrem, kterým jsem jel. Paní odpovídá, Ano, pan musí tutaj na autostrade. Nějak mocjsemji nevěřil, usmívala se a přišlo mi, že sama neví kde je. No nic, pokračuji tedy daným směrem. Hmmm, paráda kolona, došel nás po chodníku starší pán a nakonec nám i ušel. Vidím ceduli benzinka 500 metrů, paráda, tam se zastavím, dojdeme si na WC a zeptám se, těch 500 metrů jedeme vícj ak půl hodiny. Začínám mít vztek. Nakonec odbočím k benzince a ptám se prodavačky, kudy na Klodzko, odpovědí mi je pokrčení ramen. No to snad ne, copak znají jen Wroclaw?? Přistupuje ke mě jeden pán a říká, pán musí na autotráde S8 Kudowa, paráda říkám si, konečně někdo a tak se ho ptám tutaj a ukazuji směrem, kterým jsem jel, pán odpovídá nie a ukazju směrem odkud jsem přijel. Do prčic, baba jedna poslala mě přesně opačným směrem. Ptám se ho, jestli musím zase přes Wroclaw, když mi na mapě ukazuje, že jsem asi tak 10 km od centra Wroclawi, nie pan musi jechat po obchvatki, to asi od tutaj 3 km. S jeho pomocí jsem se nakonec dostal na správnou cestu.


Za zmínku stojí ještě cesta přes Klodzko, kde je krásná pevnost a Bardo, kde je bazilika. Potom cesta již ubíhala kopcovitou krajinou směrem přes Bystrzyca Klodzka na Mostowice a Orlické Záhoří. Pěkné zatáčky, které bych si užil, kdybychom se zase nepřiblížili k českým hranicím, kde mají Poláci mizerné silnice, jedna díra střídala druhou a to samé platí o záplatách. Jakmile jsem se, ale dostal na silnici hlavní silnici vedoucí k hraničnímu přechodu, tak už byla zase moc pěkná. Při sjezdu z Orlického Záhoří mi došel benzín a musel jsem přepnout na rezervu, přede mnou vidím benzinku, otevřená, paráda, vezmu benzín a mám klid, sice bych do Rychnova dojel, ale jistota je jistota. Přivítání opravdu české. Pumpař mi říká, budete tanovat? Ano. Tak si pospěšte, za dvě minuty zavírám. Sundávám tankvak a čerpám benzín. Dělejte ať to stihnete, za dvě minuty se to vypne. Odpovídám, to stihnu. Natankuji plnou, cca 16 litrů a jdu platit. Ptám se, můžu kartou? Odpověď, když to stihnete tak můžete, za dvě minuty se to vypne. To už mě trochu vyvádí z míry, protože pořád mluví o dvou minutách a to už tam minimálně 3 minuty jsem a muselo by se to vypnout. Říkám mu, když se to vypne, tak nemám hotovost, přikládám kartu k terminálu, transakce proběhne a já odcházím. Říkám si, nejsem sice náklaďák, ale i tak jsem mu tam nějakou tržbu udělal, no nic nebudu si kazit náladu. Pak už si jen užívám cestu dolů přes Šerlich a dojíždím k rodičům do Borohrádku, nakonec cesta měřila 368 km a byla jednoznačně nejdelší.

Borohrádek - Liberec

Den šestý a poslední. Pro mě již známá cesta a tak si ji zpestřujeme cestou přes Vysoké Chvojno, Bělečko a z Hořic směrem na Novou Paku a Levínskou Olešnici, kde se stavujeme u kamarádů na chalupě na kafe. Pokračujeme přes Lomnici nad Popelkou, kde nás stihne déšť, ale naštěstí jen krátký. Pokračujeme na Turnov, Žďárek, Hodkovice, Záskalí, Dlouhý Most a do Liberce. Dnešní trasa byla se svými 137 km nejkratší. A takhle nás  vítal Liberec.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.09
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist