Polskem na maxíkách

Výlet do Polska jsem začal plánovat už na jaře , trávil jsem něco málo volného času pročítáním všech možných cestopisů z této země . Původně jsem chtěl navštívit i Litvu a Lotyšsko , ale … Odjezd byl plánovaný na první červencový týden . Proti byl však můj tehdejší stroj – Suzuki Burgman , který měl v Polsku oslavit najetých 100 000 km . Den před odjezdem na Transpublik 2013 , na který měl navázat odjezd k Baltu mu prasklo těsnění pod hlavou , voda nahrčela do oleje . V plánovaném termínu odjela pouze polovina plánované výpravy – Dodo a Lonewolf . Já a Magi jsme nikam nejeli , s tím že se cesta odkládá na neurčito . Za dva dny si pro Buráka dojel nový majitel a já nevydržel a začal vymejšlet na čem budu jezdit dál . Za další dva dny jsem měl v garáži lehce jetýho Silver Winga 600 od pana Hondy . Nechtěl jsem vyrazit hned na mě neznámým stroji , ale chtěl jsem si dát čas na vzájemné sžití a seznámení se . Vzal jsem to zodpovědně a za první měsíc najel čtyři tisíce km . Po ujištění se že vše je v cajku padlo rozhodnutí odjet do Polska . Jen jsme cestu museli zkrátit , Magi nemohl odjet dřív než 22.8. za svítání a já se potřeboval do západu slunka 28.8. vrátit . Týden před odjezdem jsem ještě koupil dva boční kufry a vytvořil na ně držáky , abych měl čas je aspoň trochu prověřit v provozu . Povedlo se , zbývalo ještě přezout obě pneu a může se vyrazit .

Polskem na maxíkách

Kapitoly článku

Ve čtvrtek ráno nacvaknu kufry na nosiče , přibalím stan na top case a valím do Jihlavy k Magimu . Vyjíždíme kolem deváté ranní směr Havlbrod , Pardubice , Hradec ,Trutnov … Počasí nám přeje . Slunko svítí , a odvážíme si ho sebou . Zatím co v CZ je to jeden z posledních pěkných dnů do doby než se vrátíme , nám svítí každý den . Cesta moc neubíhá . Chceme se dostat co nejvíce na sever k pobřeží . Kousek za Trutnovem si dáváme ještě oběd a pak už projíždíme do Polska . Na jedné z prvních benzinek Magi dává plnou do Beverlyny a já doplňuju trapně 3 litry aby jsme srovnali obsah nádrží a dále tankovali současně . Při jeho menší spotřebě a menší nádrži by potřeba tankování mohla být stejná jako u mě , když má Silver větší apetit ale i objemnější nádrž . Kolem osmé večerní bez problému dle navigace dojíždíme ke kempu v Poznani , problém nastává když nám ne zrovna příjemně naladěná slečna v recepci oznámí že kemp je plnej a nevezme nás . Na dotaz kde je poblíž jinej kemp dostáváme vizitku na které byli i přímo GPS souřadnice . Je to pár km za Poznaní , kam již za tmy dojíždíme . Jacek , jak se majitel jmenuje nám nabízí i dvoulůžkový pokojík a zaparkování strojů v garáži . Vzhledem k tomu že máme za sebou 540 km a po tmě se nám stany stavět nechce , jsme velmi rychle rozhodnuti pro pohodlí postele .
  Ráno v osm máme sbaleno , prohodíme pár slov s Jackem , který přifrčel obstarožní Corsou , a pokračujeme přes Poznaň na sever . Hned v Poznani nás na půl hodiny zdrží zácpa – semafor , kde svítí zelená dvacet vteřin , červená čtyři minuty . Hned za ním železniční přejezd , kde závory jsou dole pět minut před průjezdem vlaku a hned za ním další takovej semafor . Se svou šířkou metr čtyřicet s kuframa tedy stojím mezi autama a čekám . Magi je o něco užší , ale čeká se mnou . Po vymotání se z Poznaně další velmi záživnej kus cesty - polské rovinky . V Poznani jsem koukl na nadmořskou výšku – plus mínus šedesát metrů . A to je od moře nějakých 300 kiláků . Takže ani kopce si neužijem . Jeden tedy byl , lehké klesání , která by u nás nebylo ani značeno . V Polsku na něj však upozorňovalo několik velkých značek „nebezpečné klesání“ . Stejně tak zatáčky . Jede se několik kilometrů po absolutní rovince . Najednou značka „dvojitá zatáčka“ . Připravuji se … a nic . Silnice se lehce stočí a opět narovná . Kdejaké malé zakřivení silnice je značeno výstražnýma šipkama v zatáčce , jaké se u nás používají až když se silnice točí o 180 ° . Povrch je ale velmi slušný . Jen pár míst má vyjeté koleje , nebo zaplátované výmoly . I když asi desetikilometrový úsek od silnice č.6 k Lebě , byl taková off-roadová vložka . Magi tam vlítl do nějaký díry , hluboké tak že se zarazil až o hlavní stojánek . Po 365 km jsme v cíli dnešní etapy . V Lebě jedeme prvně do kempu kde stavíme stany . Magimu se Beverlyna pořád bořila bočním stojánkem do greenu , tak do sebe rychle kopnu jedno z plechovky , z které pak vytvořím podložku pod stojánek . Než začne zapadat slunko se jdem kouknout na pláž na moře . Moře , který má 10° i v létě … Přesto že je celkem teplo , ve vodě nikdo není . Po chvilce brouzdání se ve vodě mi modrají nohy a začínají slejzat nehty , takže radši vylézám na písek , který je aspoň trochu vyhřátý . Na pláži si sedáme na terasu hospůdky a zkoušíme místní pivo , zatím co ostatní sedící se zahřívají čajem . Pivo – no pivo … po natočení to má pěnu jak hodinu a půl stojící točený u nás – žádnou . A za 8 zlotých … jedno stačí . Na večer koupíme lahváče . Procházíme na konec pláže a pak do centra Leby kde si kupujeme uzený makrely a nějaký ty lahváče ( cca 2,5 zlotých ) , který pak natlačíme v kempu do pupíků . Mimochodem , kemp velice pěkně vybavenej , udržovanej a čistej . Pořád tam chodil chlápek co sbíral a třídil odpadky . Ráno před šestou už ženská uklízela záchody a sprchy . Byl to asi nejlíp vybavenej a čistej kemp co jsme využili ( 54° 45´ 44.29 ´´  ,  17° 33´ 58,06 ´´ ) , i když i ty ostatní byli čistý a udržovaný .
   Ráno koupíme nějaký to pečivo , vrátíme prázdný flašky a přesouváme se jen asi 3 km na parkoviště u vstupu do Slowiňského Parku Narodoweho . Do parku se z parkoviště dostanete jen jednou cestou , tak aby jste museli projít přes pokladnu ( 6 zl. ) . Pak se dá jít pěšky , nebo jet vláčkem . Je před devátou , vláčky ještě nejezdí , a zase to není tak daleko ( jsme si mysleli ) a tak jdeme pěšky … Po třičtvrtě hodině chůze po asfaltové cestě lesem z ní scházíme a dostáváme se na písečnej břeh Baltu .

 

Paráda . Nikde nikdo . Dostat tam Silvera to by byla fotka :-) . Další třičtvtě hodinku jdeme po břehu až k místu kde jsou známé písečné duny . Spousta jemnýho bílýho písku , jak někde v Maroku . Pěkně blbě se v tom chodí . Nedovedu si představit v tom jezdit , nebo z toho vyhrabávat po kardan zahrabaný bawco . Přicházíme na vrchol jedné z dun , za kterou si myslím že je konec . Další písečný pole a navíc plno lidí kteří přijeli vláčkama a jdou proti nám . A hned je tu plno . Prošli jsme přes duny zpět do lesa a po cestě jdeme zpět k parkovišti . Chvíli si sedáme na lavičku a z ní by se dali sbírat houby . Stačí sejít trochu z cesty a les je plnej hub . Cestou je ještě „Tajny poligon raketowy“ . Z letáčků a informačních cedulí v polštině toho moc nepochopíme , přesto tam nakouknem . Nějaké rakety , zbraně z války . Pochopil jsem že tam poláci snad i něco vymejšleli a vystřelovali v sedmdesátých a osmdesátých letech minulýho století . U stánku s pohlednicema je velký razítko * STARTRAMPE * WYRZUTNIA RAKIET * Beru pas , hledám volné místo a fláknul jsem si ho na stránku s vízy . Protože se blížil čas oběda kupujeme si „chleb so smalcom“ – normální dva cenťáky tlustej a dvacet čísel velkej krajíc chleba namazanej silnou vrstvou sádla se škvarkama . K tomu velká okurka kvaška . Výborný . Později si dáváme ještě i jinde . Při odjezdu z parkoviště zjišťujeme že Beverlynka nesvítí . Jen parkovačky , po přepnutí na tlumený vše zhasne . Odjíždíme to řešit jinam , na okraj Leby . Po kontrole pojistek se shodujem na tom že problém bude jinde a začíná demontáž plexi a plastů kolem světla a řidítek . Došlo až k rozborce přepínače světel , kde jsme zjistili vypadení jednoho pohyblivýho kontaktu . Po správném složení a odzkoušení zase vše zaplastovat , namontovat plexi a vyrazit směrem na Gdyni . Tam se opět zdržujem v zácpě , ale dojíždíme do přístavu kde se chceme podívat na torpédoborec Blyskawica . Jednu z nejslavnějších lodí druhé světové války postavené v roce 1937 . Po tom co jsem jej znal z fotek , jsem byl překvapen jeho velikostí . Ve skutečnosti je mnohem menší než jsem očekával .

 

Následoval nekonečný průjezd Gdyní , Sopoty a Gdaňskem …. Tři města spojená do jednoho , asi stopadesátosm světelných křižovatek , kde není možný chytit „zelenou vlnu“ , takže se popojíždí od červené k červené . Magi začíná navíc tušit další problém . Cítí benzín . Uklidňuji ho že je to z těch Polonezů a Fiatů . Na konci Gdaňska tankujem a vyrážíme k dalšímu kempu . U Beverlyny ale podezřele rychle padá rafika palivoměru . Dnes jsme najeli jen 183 km a v Sztutowo v kempu stavíme stany . Po zkoumání kudy se benzín ztrácí nic nenacházíme . Jdeme tedy na pivo a ještě vymýšlíme možné příčiny benzínového smrádku . Pivo jako obvykle – bez pěny . Když vidím jak to točí tak bych jí to s chutí vytrhl z ruk a natočil si ho sám . Nakonec dáváme tři kousky a od dalšího trápení nás zachrání zavíračka . O půl desátý hospoda prázdná , v deset tma … No aspoň budem ráno čilí a svěží .

 

  Budím se opět před šestou a ženská už uklízí sprchy . Začnu tedy den vařením polívky . Během balení ještě Magi nechá nastartovanou Beverlynu a hledá kudy benzín teče . Občas ji vydráždí do maxima a tak i ti co doposud spali jsou už taky vzhůru . Aspoň toho dnes víc stihnou . Odjíždíme směr Krynica Morska . Po asi dvou kilometrech Magi signalizuje problém – opět smrdí benzín . Zajíždíme do stínu na okraj silnice a začíná rozborka . Kolem vstřikovače mokro , po nastartování motor běží ale benzín stříká i mimo vstřikovač . A to tak že mnohonásobné množství toho co do sání . Proto ta spotřeba … Chvíli se to snažíme vyřešit výrobou těsnění z hadičky ze Silver Winga , když se objevuje starší domorodec se psem . Chvíli okouní , radí , a pak odchází s tím že donese nějaké podložky . Donesl nějaké rezavé podložky a nějaký plíšek , kdoví z čeho to bylo , a že ať to tam dáme a přes to přišroubujem a že se to líp přimáčkne . Moc tomu nevěříme , ale je neodbytnej , tak to zkoušíme . Nastartujem a … nikde nic neštříká , sucho … Neuvěřitelný . Je neděle , skoro poledne , všichni poláci jsou v kostele , a tady se objeví jeden co nám vyřeší problém . I takové štěstí patří k cestování . Polák se slovy že je „taky maly serwis“ si říká o nějaké drobné na pivo . Dostává pár zlotých a mizí k hospodě .
Plíšek „ Made in Poland „ tam vydrží až do výměny gumového O kroužku v ceně 3 Kč po příjezdu domů . My pokračujeme do Morské Krynice , kde prohodíme na molu pár slov se skupinkou krajanů , dáme polívku a odjíždíme do dalšího místa které chceme navštívit a přenocovat – Malbork . Dnešní etapa byla nejkratší – 93 km . V Malborku zajdeme do TESCA pro nějaký to pečivo , paštiku a hlavně pivo . V místním kempu jsme sami jen ve společnosti třech obytných aut . Postavíme stany a jdeme navštívit největší gotickou a největší cihlovou stavbu světa – křižácký hrad Malbork . Vzhledem k tomu že za hodinku je vstupné jen 7 zlotých za prohlídku bez průvodce , oproti 29 zlotým za prohlídku s polsky mluvícím průvodcem , dáváme si zatím opět chleba se sádlem , pivo bez pěny a čekáme . Po prohlídce hradu , který je na ploše 250 000 čtverečních metrů se šouráme do kempu , kde si před spaním dáme pár lahváčů a polívku ze sáčku .
  Když se ráno před šestou budím , Magi už se prochází po kempu . Takže něco málo uvařit , ranní káva , sušenky na dobré ráno , zbourat stany a jede se směr Ketrzyn . V místě kde jsme nejblíž Rusku si zajedem ještě na přechod , kouknout se na Rusko . Je tam mrtvo . Do Ruska je potřeba vízum a tak tam jede jen pár aut , nebo se vrací domů ty se značkou RUS .

 

Za Ketrzynem zajíždíme do lesů kde si za války vybudoval ten malej uřvanej němec s nalízanou patkou Vlčí doupě , který se mu stalo málem osudným -  20.7.1944 tam na něj plukovník Claus von Stauffenberg neúspěšně spáchal atentát ( operace Valkýra ) . Polsky je to Wilczy szaniec , německy Wolfsschanze . Po příjezdu na parkoviště motorek tam povykuje pár němčourů na baworákách . Ne ty se sajdou , ale nějaký GéeSa . Magi povídá jestli to slyším . „Co ? „ ptám se . „Oni tady ještě jsou … „ 
Bylo tam dost německých důchodců , takže to vypadalo jako že tam mají sraz po sedmdesáti letech . Celý jsme to prolezli , ale jsou to jen spousty betonu a železa , tak jak to zůstalo po válce , když se to němci snažili zničit když ustupovali .
Před odjezdem přemýšlíme kterým směrem se dát . Vzhledem  k času který nám zbývá do plánovaného návratu upouštíme od myšlenky zajet do Litvy . Byla by to pak honička domů . Stáčíme se tedy na jih a míříme k Mazurským jezerům , kde si na břehu jezera Sniardwy hledáme kemp . Je to největší z jezer a vypadá to tu jak u Balatonu . Jen ten je asi o patnáct stupňů teplejší . Po postavení stanů zajdeme na dvě točený , ale protože jak naznal Magi – je to hnusný , jdeme do obchodu pro lahváče . Večer na lavičkách koukáme do map co navštívit ještě cestou domů . Jedinej nápad je Osvětim , která je prakticky po cestě . Je to však ještě více než 500 kilometrů , takže další den bude jen přesun blíž ke Katowicím . Dnes najeto 302 km , ještě dvě lahvový a spát.
   Ráno opět vzbuzení před šestou , uvařit polívku , ranní Jihlavanku , která je stejně upražená a pomletá v Polsku , k tomu sušenky na dobré ráno a v osm hodin odjezd . Jak se vzdalujem od moře jsou tu zase ty nekonečné dlouhé rovinky , zatáčka co deset kilometrů . Někde v Lomze se od sebe trochu vzdálíme , tak chci na krajnici počkat , sjíždím ze silnice , kde byl na krajnici nějakej jemnej hlubokej písek . Přední kolo se do něj zaboří a pomalu padám na levej bok . Ještě to stihnu včas zachytit a chvíli držet v neskutečným náklonu … úplně jsem se opotil až mi vytekl čůrek potu z pod helmy na záda . Nevím kde se to ve mně vzalo , ale než dojel Magi podařilo se mi Winga postavit opět do svislé polohy . Pak už jen nuda po rovných silnicích a dálnicích , přes Warszawu do Dabrowa Gornicza kde byl Eurocamp zafinancovaný z Bruselu . Než stavět stan , zvlášť při předpovědi počasí , která slibovala déšť , jsme si vzali pěknou dřevěnou chatku doslova za pár korun .

 

Najeli jsme 529 kilometrů . Jdeme koupit nějaké pečivo , paštiku a něco na „před spaním“ .
  V posteli se spalo trochu líp , tak poprvé co došlo na to že mě budil budík . A protože se nemusí balit stany , je odjezd rychlejší a již po půl desáté jsme v Osvětimi .

 

Při zkoumání ceníku a jak to tam vlastně chodí zjišťujem že za čtvrt hodiny začíná prohlídka s česky mluvícím průvodcem . Takže za 35 zlotých kupujem lístky a vyčkáváme . S námi ještě další dva krajané z Čáslavi . Vyzvedává si nás česky mluvící průvodce a provází nás po táboře . Ve čtyřčlené skupince je to takový lepší než ty hromadný zájezdy . Po více než dvou hodinách přejíždíme ještě autobusem z tábora Auschwitz I do druhého , většího . Pro ty co byli nemá cenu připomínat , pro ty co nebyli , mohu jen doporučit návštěvu . Celá prohlídka trvala bezmála čtyři hodiny . Kolem druhé odjíždíme od tábora , natankujem , v místním LIDLu utratíme poslední polskou měnu a míříme přes Český Těšín k D1 . Kdesi u Nového Jičína se rozdělujem . Já spěchám do Brna navštívit známé a zajít na jídlo , Magi dává kafe a kouř a pokračuje s odstupem za mnou . V Brně se chvíli zdržím a když kolem osmé vyjíždím z Brna na mokrou dálnici , říkám si že aspoň ať těch posledních 50 kiláků neprší , když už to vydrželo celej tejden . Mě to vyšlo , ani na posledních z dnešních 413 kilometrů jsem nezmokl . Po příjezdu domů si čtu SMS od Magiho – „ …z Brna do Měřína chcalo …“ Zastavení se v Brně se vyplatilo . No aspoň že celej tejden bylo naprosto luxusní cestovatelský počasí , technika poslouchala ( italka tedy trochu zlobila a testovala naši manuální zručnost a naše znalosti ) a ve zdraví jsme se dostali zpátky na Vysočinu . Celkem najeto 2425 km , náklady na ubytování , benzin , vstupné a dodržování pitného režimu cca 6 500 Kč , plus mínus .

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.43
Známkováno: 23x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist